Databáze českého amatérského divadla

Texty: ŠVEHLÍK, Roman a VESELÁ, Radka: Přehlídka dětské recitace Uherské Hradiště, 20. 4. 2017. Deník Dětské scény, č. 0., str. 31, 9.6.2017.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
UHERSKÉ HRADIŠTĚ, 20. 4. 2017

20. duben 2017 se stal v Uherském Hradišti svátkem uměleckého přednesu. Téměř čtyřicet mladých recitátorů předvedlo výsledky své celoroční práce. Letošní ročník sice nepřinesl žádný výjimečný umělecký výkon, nezazněl zde žádný objevný text, ale současně jsme nezaznamenali žádný výrazný umělecký propad. Hodnotil bych ho pozitivně - jako dobrý průměr.

První kategorie
Problémy, které se objevily u první kategorie, jsou řešitelné. Děti si často vybírají dlouhé texty (především prozaické). Přednes takového textu usvědčí interpreta z nepřipravenosti. Neví, jak text rozčlenit, kde končí logické celky, jak pracovat s temporytmem uměleckého textu. Projeví se to v nepřirozené intonaci a slovních důrazech, nevyužitím pauzy a zničením pointy. Tyto neznalosti však lze řešit dobrým pedagogickým vedením.

Čtvrtá kategorie
Nejstarší recitátoři bojovali se samotnými texty. Technicky jsou připraveni, ale často neví proč a o čem budou recitovat. Jakoby sama komičnost, tragičnost či často jen deviace přednášeného textu stačila k uhranutí posluchačů. Forma tak začíná převládat nad obsahem. Zapomíná se, že právě obsah a forma tvoří nerozlučnou harmonii uměleckého díla. I zde může napomoci pedagog: nebát se hledat s interprety témata, která jsou jim blízká.
A o vadách řeči raději psát nebudu. Současné přehlídky zaznamenávají trend, že na kvalitě naší řeči nezáleží. Pro mnohé recitátory se naše krásná čeština stala spíše tvrzí než chrámem.
Na celostátní přehlídku postoupili Natálie Janíková (Robert Fulghum: Poprask v Sýrové uličce, Zdeněk Kriebel: Kuplet v jazzové kavárně) a Adéla Pašková (Jan Werich: Lev a notes, Annie Daltonová: 100% andělé).
V případě Natálie lektorský sbor více oslovil Kriebelův jazzově laděný text, a proto do celostátního kola doporučuje právě ten. Recitátorka v něm projevila osobitost, pohrávání si s temporytmem i důraz na sdělení. Krom vlastního hlasu využila i rytmický nástroj. Logicky vystavěla příběh, pracovala s emocemi i nadhledem a povýšila básnický text na skutečnou poezii.
Adéla dokázala s textem 100%andělé pracovat velice citlivě a bez zbytečného patosu. Předala příběh, smysl, ale i vlastní sdělení. Prezentovala se jako přirozená vypravěčka.
Roman Švehlík, redakčně upraveno

Druhá kategorie
Pro recitátory druhé kategorie bývá obvykle nejtěžší najít směr, kterým se v přednesu vydat. Na rozdíl od kategorie první již nemohou vsadit na „dětskou roztomilost“, ale zároveň jim ještě chybí zkušenost kategorií starších… To vše se samozřejmě odráží na jednotlivých výkonech. Většina recitátorů například vsadila na to, „jak“ přednášet spíš než na to, „o čem“. Setkali jsme se tak se spoustou výborně vyslovujících a promyšleně intonujících dětí, kterým ale v jejich přednesech chyběla pointa, preciznější výstavba a práce s temporytmem. Věřím, že to vše je možné zlepšovat vhodným pedagogickým vedením a sběrem zkušeností a zážitků s přednesem.
Na celostátní přehlídku postoupil Marek Polách (Jan Skácel: Uspávanka s letadlem) a Veronika Škubníková (Kateřina Lužná: Štěně).
Marek lektorský sbor přesvědčil, že svému textu rozumí, baví ho a že dokáže příběh předat posluchačům. Snažil se o něžné vyjádření „skácelovské poetiky“. Velmi mu v tom napomohlo promyšlené frázování a také temporytmus básně.
Veronika na sebe nenásilně připoutala pozornost přirozeným a přesvědčivým výrazem. Skvěle porozuměla textu a dokázala ho předat. Také svůj text velmi pěkně vystavěla.

Třetí kategorie
Velkou předností třetí kategorie je, že recitátoři již disponují nějakou zkušeností, ale zároveň je ještě nedostihla „tíha dospívání“ kategorie čtvrté… jejich vystoupení se tak vyznačovala nejen lepší technikou a pestřejším výběrem textů (i když těch poetických bylo opět jako šafránu), ale také například sdělností a radostí z předávání obsahu. Je však velká škoda, jak málo výrazových prostředků většina recitátorů použila - od gradace, přes pauzu až po kontrast… Některým by také neuškodilo zpomalit a text precizněji a promyšleněji vystavět. Ovšem i zde jsou všechny tyto problémy řešitelné - získat vnímavého pedagoga a hledat různá inspirativní setkání s přednesem.
Na celostátní přehlídku postoupil Matěj Kročil (Jan Werich: Pohádka o pohádce, Slawomir Mrožek: Trojúhelník) a Kristýna Jiříčková (Eva Papoušková: Strom s červenými kuličkami, Jan Skácel: Uspávanka se studánkou).
Matěj přesvědčil přirozeným a civilním výrazem, „mužně“ suverénním vystupováním a vystupováním. Volil i umírněná gesta. Projevil velké vypravěčské nadání. I přes složitost textu dokázal udržet přehlednou linii příběhu.
Kristýna projevila vstřícnost a komunikativnost. Skvěle si vybrala texty a promyšleně je zpracovala. Jako jedna z mála také zvolila kontrastní texty.
Radka Veselá, redakčně upraveno
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':