Texty: VOBRUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětské recitace Liberec, 22. 4. 2017. Deník Dětské scény, č. 0., str. 15 - 16, 9.6.2017.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
LIBEREC, 22. 4. 2017

… přímá řeč… gesto, rekvizita… ilustrace…
… tak by se daly pojmenovat hlavní problematické okruhy letošní interpretační postupové přehlídky – krajského kola dětských recitátorů v Liberci, které se uskutečnilo 22. dubna 2017 v prostorách libereckého Experimentálního studia za účasti jednačtyřiceti recitátorů postoupivších z okresních kol v České Lípě, Jablonci nad Nisou, Liberci a Semilech, jejich dospělých průvodců (rodičů i pedagogů), diváků, pořadatelů krajského kola, lektorů (porotců)… a v neposlední řadě i moderátorů celé přehlídky.
První kategorie byla reprezentována deseti recitátory. Za živý přirozený a adresný přednes si cenu zasloužili dva liberečtí recitátoři – Stella Fürstová (Eva Košlerová: Nejlepší jsou kasuáři) a Antonín Adam (Karel Poláček: Bylo nás pět, úryvek) – i Vojtěch Mifka z Benešova u Semil (Jiří Žáček: Myš a kočka). Pochvalou poroty bylo oceněno i vystoupení Matouše Koška z Chotyně (René Goscinny: Malý Mikuláš, úryvek).
U dětí přednášejících v této kategorii se namnoze objevovaly intonační i výslovnostní prohřešky, mechanické rytmizování textu („kolovrátkování“) i gramatické traktování, jakož i ilustrace intonací a gestem.
V druhé kategorii vystoupilo jedenáct dětí, z nichž se výrazně vymykali dva postupující chlapci – Matyáš Gabryš a Jozef Kováč (oba z Liberce). Matyáš zaujal výrazným přednesem textu Miloše Macourka Tučňák a představil se jako recitátor vybavený vnější i vnitřní technikou, v přednesu přirozený, kultivovaný v projevu, adresný, kontaktní, sdělný a sdělující s vnitřní energií, zaujetím a potěšením z humorného textu a jeho interpretace. Jozefův přednes textu Karla Čapka Havlovický vodník byl citlivý a zaujatý, sdělný po obsahové i formální stránce. Recitátor měl potěšení z přednesu, byl kontaktní, adresný, osobitý. Příběh sděloval s vnitřním potěšením i zaujetím a se smyslem pro celek i detail, s vědomým směřováním k pointě. Představil se jako osobitý a kontaktní recitátor (vypravěč) se vztahem a vnitřně propojeným postojem, disponující kultivovaným přirozeným projevem včetně práce s přímou řečí.
Čestná uznání za svá vystoupení ve druhé kategorii obdržely dvě dívky: Amelie Nováková z Jablonce nad Nisou (Miloš Kratochvíl: Na koupališti) a Barbora Šimůnková z Turnova (Eliška Horelová: Čert), ačkoli obě recitátorky mají ještě rezervy interpretační i výslovnostní, byl z jejich vystoupení patrný pokus o zaujaté a do značné míry osobité sdělení textu, čímž se odlišovaly od ostatních (kromě postupujících) recitátorů této kategorie. V té se objevovala neadresná sdělení bez vnitřního zaujetí, mechanické rytmizování, ilustrativní práce s rekvizitou i gestem (např. u přednesu textu J. Vodňanského Moje tužka ušatá), nepřirozená práce s přímou řečí – hlasová (měnění hlasu až do forse, odtrhávání přímých řečí od uvozovacích vět) – i dramaturgický „úlet“ v podobě přednesu básně L. Ferlinghettiho „Svět je báječné místo“.
I ve třetí kategorii se sešlo jedenáct dětí. Do celostátního kola postoupil Haštal Ort z Nového Boru, který pro letošní recitační přehlídku připravil přednes básně Františka Jaromíra Rubeše Vrabec a kůň a prózu Hany Doskočilové Diogenes v sudu. V obou textech se představil jako vyrovnaný, soustředěný, vybavený a kultivovaný recitátor s dobrou kulturou mluvy, celkového vystupování, komunikativní a sdělující i sdělný. A zejména při přednesu poesie zaujal recitátor svým přirozeným adresným i autentickým přednesem s jasnou výpovědí a názorem. Přednesu nechyběl nadhled, odstup i humor. Ocenění si zasloužila i dobrá práce s veršem, včetně sdělení textu po smyslu a s osobním stanoviskem.
Recitátor disponuje kultivovaným projevem po všech stránkách, a to i přesto, že přednes básně byl v krajském kole zdařilejší. Dalším postupujícím z liberecké krajské přehlídky je Timon Drahoňovský z Turnova – Ludvík Aškenazy Malá noční hudba a Radek Pastrňák Sněží. Dramaturgický výběr odpovídá i dalšímu recitátorovu zájmu, jímž je hudba, která byla v přednesu prózy pro něj hlavním tématem, a zájmem o hudbu byl patrně i inspirován výběr původně písňové Pastrňákova textu. Silným kladem přednesu byla pokora a recitátorova potřeba sdělení a osobní výpovědi odehrávající se na místě samém. Cenu poroty a jmenování náhradníkem obdržela Klára Gabryšová z Liberce, která v přednesu textu Pavouk a moucha (O. D. West), zaujala vnitřní koncentrací a soustředěním promítnutým do sdělování představ i smyslu pro celek i detail. Slibná byla i práce s refrénovými částmi textu i jednání slovem. Ačkoli se recitátorce v krajském kole nepodařilo zcela udržet tah a počáteční
energii až do závěrečné pointy, jednalo o přednes převyšující úroveň většiny vystoupení v dané kategorii, a to svou solidní úrovní a recitátorčiným vnitřním zaujetím. Při rozboru a hodnocení byla problematika nedotažené práce s refrénem v druhé části textu s recitátorkou pro diskutována a vzhledem k jejímu jasnému vědomí o celku je zde předpoklad, že recitátorka je schopna v tomto smyslu přednes dopracovat. Druhým přednášeným textem byla báseň Jana Skácela Rosa coeli, jejíž interpretaci zvládla recitátorka v míře odpovídající jejím recitátorským a životním zkušenostem. V přednesech obou textů prokázala Klára Gabryšová, že se jedná o recitátorku kultivovanou, s dobrou úrovní kultury mluvy i celkového vystupování.
Ve třetí kategorii ocenila porota ještě další tři vystoupení, a to pochvalou poroty pro Lindu Bělohlávkovou z Liberce za přednes, ač poněkud akademický, prózy Petry Dvořákové Zakletá maminka (úryvek z knihy Julie mezi slovy) a Macourkova textu Strýc Mumu, který byl v recitátorčině podání oproti prvnímu přednesu uvolněnější a tím i sdělnější v přítomném okamžiku. Pochvalu poroty obdržela též liberecká Matylda Homolová, a to zejména za v druhém kole přednášený text Ivana Wernische Chvrnkni na švůň. Třetí pochvala poroty patřila Adrianě Žitníkové z Lomnice nad Popelkou, která zaujala přednesem úryvku z prózy Aidy Brumovské Když stromy rostly do nebe, v němž byla přirozenější a sdělnější; v druhém
kole přednášená Óda na lelky od Emanuela Frynty, byla bohužel doprovázena ilustrativně popisnými gesty.
Podle počtu oceněných vystoupení by se mohlo zdát, že měla tato kategorie vysokou úroveň. Pravda je však taková, že vedle oceněných jsme byli i svědky „školní recitace“, nezaujatých přednesů bez osobního stanoviska, namísto jednání slovem „malování“ hlasem, nesrozumitelné a nedbalé výslovnosti i projevu exaltovaného namísto přirozeného dětského přednesu.
Čtvrtá kategorie měla pouze devět recitátorů, a dlužno dodat hned v úvodu, že celková úroveň čtvrté kategorie byla nevalná. Objevovaly se povrchní mechanické přednesy, nedostatky v kultuře projevu v této kategorii již těžko odpustitelné, školní deklamování, monotónní recitování, v některých případech i povrchně exaltované přednášení bez vnitřního zaujetí, jakož i nevhodná dramaturgie (např. monolog Diktátor ze stejnojmenného filmu Ch. Chaplina). Na druhou stranu postupující recitátoři se výrazně od této úrovně odlišovali svou interpretační vyspělostí a úrovní, přirozeností projevu, kulturou mluvy a celkového vystupování, osobním stanoviskem, adresností a v neposlední řadě i pointováním sdělení.
Na celostátní přehlídku postoupila Anna Červeňová z Liberce, která v letošním krajském kole přednášela báseň Eve Enselerové Tančím. Při přednesu poesie recitátorka byla vnitřně koncentrovaná, soustředěná, propojená s obsahem, prokázala smysl pro situaci, rytmus, pausu a temporytmus i gradaci směřující k pointě, k osobní výpovědi. Schopnost osobní výpovědi prokázala Anna i v přednesu čtvrté kapitoly z knihy americké autorky Julie Buxbaumové Řekni mi tři věci. Dobře vybraný úryvek umožňuje recitátorce dobrou orientaci v textu, a tedy i jeho sdělení osobitě a adresně. V obou případech se Anna Červeňová představila jako kultivovaná recitátorka.
Postupující Tomáš Pavlů z Liberce přesvědčil vyrovnaným kultivovaným, přirozeným, adresným a autentickým přednesem s jasnou výpovědí a názorem v obou textech. Prvním byla próza Roberta Fulghuma Když je nádobí umyté. Poměrně často vyhledávaný a přednášený text byl v podání Tomáše Pavlů především osobní výpovědí. Interpret textu se představil jako živý, vnitřně zaujatý, osobitý a kontaktní recitátor (vypravěč) se vztahem a vnitřně propojeným postojem se smyslem pro detail i celek, pro formu i obsah. Vyznění výpovědi umocňoval recitátorův odstup a nadhled, jemný smysl pro humor a situaci, udržení celku (i vědomí detailů, na něž však „nepokládá“) a směřování k pointě. V druhém kole na
malé ploše básně Ernsta Jandla Kos prokázal recitátor schopnost pochopení i sdělení autorovy poetiky, zvnitřnění formy i obsahu. Recitátor byl vnitřně koncentrovaný, soustředěný, propojený s obsahem, prokázal smysl pro situaci, rytmus, pausu, temporytmus a gradaci směřující k pointě, k osobní výpovědi.
Čestné uznání v této kategorii obdržela Amélie Belit Trguinho z České Lípy za přednes básně Paula Éluarda Svoboda – ačkoli byl text místy nad recitátorčiny síly po stránce formální, technické i obsahové, byla z vystoupení patrná snaha o sdělení a upřímné osobní stanovisko. Druhým čestným uznáním byl oceněn vcelku solidní (ač dosti tichý) přednes textu Jaromíra Nohavici Myš na konci léta v podání Josefa Jetleba z Jablonce nad Nisou.
Krajská přehlídka probíhala za diváckého zájmu nejen samotných recitátorů a jejich dospělých průvodců, ale samozřejmě a především lektorského sboru, který pracoval ve složení Václava Křesadlová, Vlasta Hejnicová a Eliška Vobrubová.
Dopoledne patřilo od 9.30 recitátorům první a druhé kategorie, v odpoledním programu od 12.30 vystoupili recitátoři třetí a čtvrté kategorie. Dopolední i odpolední blok byl uzavřen krátkým programem pro děti, který se konal v době závěrečné porady poroty a v čase přípravy slavnostního vyhlášení výsledků. Byl veden studenty Karolínou Šírlovou a Jakubem Kubíčkem, kteří před jednotlivými bloky vedli hlasovou rozcvičku a po skončení recitačních částí pracovali jako lektoři dramatických a improvizačních her a v průběhu přehlídky jako její moderátoři. Nedílnou a samozřejmou součástí krajské přehlídky byl hodnotící seminář pro recitátory a jejich doprovody vedený členy lektorského sboru. Seminář probíhal v přátelské atmosféře a otevřené diskusi, v níž porota (lektorský sbor) s recitátory jejich vystoupení rozebrala, upozornila děti na rezervy a na to, co a jak lze zlepšit.
K dobré atmosféře přispěla sice drobná, ale účinná organizační vylepšení, a zejména pozorná organizační práce Kateřiny Sýbové z DDM Větrník Liberec při přípravě krajského kola i na akci samé a také příjemné a pro přednes vhodné prostředí Experimentálního studia. Kromě oceněných čestnými uznáními a postupy na celostátní Dětskou scénu 2017 byla všem dětem rozdána odměna v podobě účastnického listu a čokolády a všichni postupující recitátoři nadto obdrželi poukázky na nákup knihy dle vlastního výběru. A nechyběla ani náležitá fotodokumentace zajištěná též péčí DDM Větrník.
Eliška Vobrubová