Databáze českého amatérského divadla

Texty: VOBRUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětských recitátorů Liberec, 27. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 18-19, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
LIBEREC, 27. 4. 2019
Krajské kolo celostátní přehlídky dětských recitátorů pro Liberecký kraj pořádal, tak jako v minulých letech, liberecký Dům dětí a mládeže Větrník, v již minulými ročníky prověřeném a pro tuto akci vhodném prostředí – v libereckém Experimentálním studiu. Během jednoho dne se představilo celkem 43 recitátorů z okresů Česká Lípa, Jablonec n/N., Liberec a Semily. Dopoledne patřilo recitátorům první a druhé kategorie, odpoledne pak vystoupili recitátoři třetí a čtvrté kategorie.
Krajskou přehlídku otevřelo deset recitátorů první kategorie. Nad jiné mezi nimi vynikla svým přirozeným, autentickým a zaujatým přednesem Andrea Matějíčková (ZŠ Aloisina výšina, Liberec) oceněná čestným uznáním, v této kategorii oceněním nejvyšším. Andrea, recitátorka a vypravěčka byla soustředěná i uvolněná, s radostí vyprávěla příběh (H. Doskočilová: Oříšek), přirozeně citovala přímé řeči, byla psychofyzicky propojená a „svítila“. Text sdělila se smyslem pro detail i celek, se sdělovanými představami. Byla adresná, kontaktní, vybavená a kultivovaná; výrazně převyšovala úroveň své letošní kategorie. Druhé čestné uznání si odnesl Daniel Kopal (ZŠ Dr. F. L. Riegra, Semily) za přirozený nemechanický a osobitý přednes básně E. Frynty Angličané. Daniel přednášel se zaujetím, s radostí z přednesu i z humorného textu a své potěšení předal posluchačům nejen svým soustředěním ale i svýma „svítícíma“ očima. Pochvalu poroty obdržela Žofie Špačková (ZŠ Na Šumavě, Jablonec n/N.) za jemný a citlivý přednes, s pochopením pro poetiku, formu i obsah, místy však příliš tichý, nicméně vymykající se z úrovně I. kategorie krajského kola (D. Fischerová: Co všechno je slyšet, když se dobře zacpou uši).
Dramaturgický výběr textů byl sice odpovídající věku všech recitátorů první kategorie, leč u značného počtu přednášejících se ještě projevily rezervy (nedostatky) související zejména s problémy v traktování textu po smyslu („čárkování“), s přirozenou větnou intonací („vlnkování“, klopení vět či veršů do přílišného ticha) i s nepřirozenou intonací a s nedostatečným zaujetím pro sdělení; také se objevily případy mechanických důrazů, „malování“ hlasem a vnějších ilustrativních gest.
V obecné rovině i druhou kategorii (vystoupilo v ní 12 dětí) provázely shora uvedené problémy a nedostatky uvedené u kategorie první. Ba co hůř, byly namnoze ještě výraznější, což se týká zejména práce s přímou řečí („dramatizace promluv“), vnějších ilustrací (hlasem či gesty), nedostatečné kultury mluvy až k naprostému nepochopení poetiky textu (Frynta: Podzim či Blatný: O hádavých skřítcích). A naproti tomu se v této kategorii objevily děti, které svým přirozeným a autentickým přednesem posluchače zaujaly. Nejlepší porota ocenila.
Jedním z nich byl postupující Antonín Adam (Doctrina – SŠ, ZŠ a MŠ, Liberec), který svým vystoupením slibně zahájil přehlídku recitátorů své kategorie přednesem prózy Jak postarší hlava rodiny věší obraz (z knihy J. K. Jerome: Tři muži ve člunu). Představil se jako přirozený autentický a plastický vypravěč, soustředěný na přednes a sdělení, zaujatý příběhem jako celkem i jeho jednotlivými epizodami, na nichž však neulpíval, nýbrž z nich budoval celek vyprávění. Psychofyzicky propojený recitátor (vypravěč) byl v přednesu kultivovaný, vybavený vnitřní i vnější technikou, v projevu adresný, kontaktní, sdělný a sdělující s vnitřní energií, se zaujetím a s potěšením humorného textu, k jehož vyznění přispěla i kultivovaná recitátorova práce s přímou řečí (nehrál postavy, nýbrž citoval jejich promluvy) a temporytmem. Recitátorovu autentičnost v přítomném okamžiku v neposlední řadě dokládala i přirozená gesta, která vycházela z vnitřní potřeby recitátorovy a přispívala k osobitému adresnému přednesovému vystoupení.
Slibnou úroveň druhé kategorie nabídlo i vystoupení druhého, a posléze i postupujícího Michala Drahého (ZŠ Lesní, Liberec), který byl vnitřně zaujatý a přesvědčil svým citlivým přirozeným přednesem (M. Macourek: Jak Žofka sehnala oči pro Ctirada Krtka). Michalův přednes byl osobitý, kontaktní, adresný, autentický; byli jsme svědky vystoupení vybaveného plastického recitátora (vypravěče) se vztahem a vnitřně propojeným postojem. Michal sděloval příběh s vnitřním potěšením a s vědomým směřováním k pointě i k osobní výpovědi; disponoval kultivovaným přirozeným projevem, včetně práce s přímou řečí.
Cenu poroty a jmenování náhradníkem postupujících si za své vystoupení zasloužila Adéla Podholová (ZŠ Vratislavice n/N., Liberec), které se, navzdory tomu, že po formální stránce jde o pro přednes značně komplikovaný text, podařilo posluchače oslovit a získat (D. Mrázková: Můj medvěd Flóra). Adélin přednes byl přednesem zcela zjevně příběhem zaujaté recitátorky s evidentním bohatým vnitřním životem a představivostí i zaujetím a empatií pro osud ztraceného medvěda. To jí pomáhalo v citlivém (a zároveň nepatetickém) sdělování vybraného textu. Její projev byl autentický, citlivý, adresný s osobním stanoviskem a pochopením, až k závěrečnému pointování. Recitátorka přes „mozaikovitost“ textu udržela pozornost svou (i posluchačů) díky své vnitřní koncentraci. Adélino vystoupení se řadilo k těm výrazně lepším v kategorii.
Kromě výše oceněných obdržela čestné uznání ještě Lucie Mazánková (ZŠ Dr. F. L. Riegra, Semily), která přednášela (vyprávěla) plasticky a přirozeně, měla potěšení z přednesu i z humorného textu a směřovala k závěrečné pointě (J. Holub: Jak se zbavit mstivý Soni). Pochvalu poroty dostal Tadeáš Šich (ZŠ Žižkova, Turnov) za přednes prózy Co nedokáže ani čaroděj (Z. Malinský) - recitátor byl propojený s textem a přednes byl jeho osobním sdělením, kterým oslovil i přes drobné rezervy v kultuře mluvy.
Ve třetí kategorii zahajující odpolední část přehlídky, vystoupilo šest recitátorek a pět recitátorů; o přednes druhého textu bylo požádáno šest dětí. Úroveň této kategorie byla zhodnocena udělením jedné pochvaly poroty pro Jakuba Klabana (Gymnázium, Česká Lípa), který v prvním kole zaujal nepatetickým projevem a hezkou prací s veršem (V. Vysockij: Píseň o kamarádovi). V druhém kole (J. Seifert: Hora Říp) byl bohužel přednes textu opakem prvního (formální přízvuky a důrazy, nepřirozený patos a intonační ilustrace). Ocenění získal i za výběr textů, a to i přes rezervy, které se projevily právě v přednesu Seifertovy básně. Jedno čestné uznání putovalo za Kristinu Adamovou (Doctrina – SŠ, ZŠ a MŠ, Liberec), která se v obou kolech představila jako kultivovaná recitátorka, ačkoli přednes básně Památce Jaroslava Foglara (M. Stöhr) byl poněkud „lineární“ a dost tichý; lépe se jí dařilo v přednesu básně Rozhovor (S. Silverstein), kde se jí (i přes poměrně tichý projev) podařilo dospět k výpovědi a pointě.
Do Svitav za třetí kategorii postupují Jozef Kováč a Vojtěch Matějíčka (oba ze ZŠ Aloisina výšina, Liberec). Jozef přednesem Werichovy prózy (Máta peprná) potvrdil svou schopnost traktovat prozaický text se smyslem pro jeho stavbu, se smyslem pro jeho poetiku a humor. Přednes byl zaujatý, sdělný po formální i obsahové stránce, přehledný, autentický a přirozený. Recitátor (vypravěč) byl „při věci“, měl potěšení z přednesu, jeho projev byl kultivovaný (včetně přímé řeči a přirozené gestikulace), temporytmicky strukturovaný a přinesl mu nominaci na postup, i přesto, že přednes Skácelovy Uspávanky s básníkem (v druhém kole) nebyl tak zdařilý.
Vojtěch Matějíčka se v letošních přednesových vystoupeních představil jako svébytný recitátor, osobitý, kontaktní, adresný, sdělný a sdělující, soustředěný a kultivovaný. Obě vystoupení byla na srovnatelně dobré úrovni a výrazně svými kvalitami přesahovala obecnou úroveň třetí kategorie krajské přehlídky. V prvním kole Vojtěch zaujal výrazným přednesem prózy Telefon (V. Havel), v němž nepřehlédnutelná byla recitátorova vnitřní energie, zaujetí a potěšení z textu (i podtextu) a z jeho interpretace. Byl to přednes s patrným recitátorovým vědomím kontextu, celku i detailu, se směřováním k pointě a s osobním stanoviskem, nadhledem a smyslem pro situaci, poetiku, temporytmus a gradaci. I v druhém kole osvědčil recitátor své kvality, a to při interpretaci prózy Želva (M. Macourek), kdy se Vojtovi podařilo nejen sdělit text, ale i vystihnout jeho poetiku; přednesu nechyběl nadhled, odstup a humor, smysl pro situaci.
Ve čtvrté kategorii postupuje z jedenácti jejích účastníků (všichni se prezentovali oběma připravenými texty) Haštal Ort (ZŠ U Lesa, Nový Bor), který v prvním kole přednášel prózu Za co, Jiříku, za co? (z knihy E. Papouškové Cílovníci), v druhém pak úryvek z knihy R. Bacha Jonathan Livingston Racek. Haštalova vystoupení nesla stejné kvality: Recitátor byl živý, vnitřně zaujatý, kontaktní, osobitý, se smyslem pro detail i celek, s jasným osobním stanoviskem a výpovědí. Přednesu slušel i recitátorův odstup a nadhled, smysl pro gradaci a temporytmus i dobrá kultura mluvy a kultivovaný projev po všech stránkách v obou přednesových vystoupeních.
Druhým postupujícím je Josef Čurda (ZŠ Hejnice), který zaujal oběma přednesy srovnatelných kvalitou a vyrovnaným výkonem obou vystoupení (J. Skácel: Předměstské kino, J. Nelsonová: Dám ti slunce – úryvek ze stejnojmenné knihy). Josef se projevil jako citlivý a nepatetický interpret, který je „při věci“. Byl autentický, skromný, pokorný a zároveň sdělný a sdělující – interpret, který ví, o čem a proč přednáší, a který sděluje své osobní stanovisko. Přednáší „obyčejně“, zároveň ale disponuje kultivovaným projevem, je ve službě textu a osobní výpovědi v přítomném okamžiku; je otevřený, kontaktní, adresný a osobitý, svébytný.
Cenu poroty a jmenování náhradníkem postupujících si za své vystoupení zasloužila kontaktní, adresná a s chutí přednášející Veronika Kupková (ZŠ Lesní, Liberec). Při přednesu úryvku z knihy (L. Chapmanová: Přátelství plné koláčů) se jí dařilo udržet vyprávění v jeho celku, projevil se zde recitátorčin smysl pro detail i celek, pro gradaci, temporytmus a pointování, sdělení textu i podtextu. Interpretací Žáčkovy básně Odrhovačka o plavbě Titanicu Veronika z textu vytěžila maximum možného. To zřetelně vyplývá z toho, že interpretace nebyla pouhou mechanickou reprodukcí textu, ale nepřehlédnutelným vědomým sdělením o nalezení paralel s tím, o čem báseň pojednává, a tím, o čem interpretka přemýšlí, a z toho plynoucí osobní výpovědi.
Čestná uznání byla udělena dvě. Tadeáši Redlichovi (ZŠ U Lesa, Nový Bor) za přehledně a s pochopením přednesený text Slepci a slon (J. G. Saxe). Týden v barvách (V. Nezval) byl pro Tadeáše využitou příležitostí předat poetistické sdělení básně propojené s vlastními představami, jemně a civilně. Druhé čestné uznání obdržel Martin Váňa (ZŠ T. G. M. Lomnice n/Pop.), který oslovil přirozeným projevem, osobitým postojem a zejména schopností nadhledu, která mu byla cestou k jasnému osobnímu sdělení poselství obou textů, cestou k vlastní výpovědi (M. Ollivier: Život k sežrání, J. Suchý: První láska).
Všechna recitační vystoupení krajské přehlídky se těšila zájmu a posluchačské pozornosti zúčastněných dětí, jejich doprovodů (rodinných či pedagogických) i odborné veřejnosti zastoupené členkami poroty – Vlastou Hejnicovou, Jiřinou Polanskou a Eliškou Vobrubovou. K hladkému průběhu a příjemné atmosféře celé akce přispěl rovněž Jakub Hříbal, moderátor přehlídky, který nadto vedl hlasovou a mluvní rozcvičku a připravil krátký program dramatických her pro děti (v rámci doprovodného programu pro děti na závěr dopoledního a odpoledního bloku v čase závěrečné porady poroty a přípravy vyhlášení výsledků příslušných kategorií).
Závěrečná pochvala patří nejen účastníkům přehlídky, ale i libereckému DDM Větrník, jmenovitě Kateřině Sýbové za pečlivou a pozornou přípravu přehlídky a za zajištění hladkého průběhu na akci samé včetně dobrého zázemí, zajištění občerstvení pro děti (i porotu), a i její kolegyni Natalii Kresslové, která se mimo jiné postarala i o fotodokumentaci přehlídky. Všichni recitátoři si odnesli diplom a čokoládu. Postupující nadto obdrželi poukázku na nákup knihy dle vlastního výběru.
A ani letos nechyběl rozborový seminář pro všechny zájemce, recitátory i jejich dospělé průvodce, vedený členkami poroty (lektorského sboru). Seminář se nesl v přátelském duchu a v otevřené diskusi, zaměřené na rozbor přednesových vystoupení. Došlo i na upozornění na rezervy a na doporučení, v čem je možné se do budoucna zlepšit a čeho se vyvarovat. O úrovni jednotlivých kategorií svědčí nejen počet udělených ocenění, ale i to, že v jedné kategorii nebylo možno delegovat (a tedy ani ocenit) náhradníka postupujících (tj. takového z recitátorů, jehož vystoupení by bylo na téměř srovnatelné úrovni postupujících). Zajímavým faktem také je, že z letošního libereckého krajského kola jsou všichni postupující kluci. Byli zkrátka ve svém projevu přesvědčiví, výrazní a sdělní, autentičtí. Nechť se jim i ve Svitavách podaří oslovit a zaujmout posluchače celostátní přehlídky a sdělit to, co sdělit chtějí.
Eliška Vobrubová

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':