Texty: VOLKMEROVÁ, Hana: Přehlídka dětského divadla kulturní dům Vésky, Uherské Hradiště, 4.-5.4.2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 34 - 36, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
KULTURNÍ DŮM VÉSKY UHERSKÉ HRADIŠTĚ, 4. – 5. 4. 2019
ROZMANITOST VE VÉSKÁCH VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Krajská přehlídka dětského divadla pro Zlínský kraj se již tradičně konala v kulturním zařízení ve Véskách (vesnice mezi Uherským Hradištěm a Kunovicemi) a pořadatelství se opět chopil DDM Šikula z Uh. Hradiště, jmenovitě Martina Dorrová. Účastnily se jí soubory z Uherského Brodu, Kunovic, Vsetína, Zlína, Rožnova pod Radhoštěm a Kroměříže. Tříčlenná porota (ve složení Tomáš Doležal, Hana Volkmerová a Luděk Richter) se mohla těšit ze žánrové i divadelně druhové rozmanitosti. Na přehlídce se objevily inscenace obsáhlých literárních děl a románů (např. Dobrodružství Toma Sawyera či Pollyanna), textů českých klasiků pro děti a mládež (např. O Vánocích, které nechtěly být), známých i umělých pohádek a bajek (např. Dřevěný zámeček, Princ(?)!), básní (např. Kostkovaný ideály) a autorské inscenace (např. Handicap). Viděli jsme činohru, loutkové divadlo, kolektivní recitaci i operetu. Hrálo se od rána až do večerních hodin.
Soubor Divadlo Brod a spolek ZUŠ Uherský Brod ve vzájemné spolupráci přehlídku otevřeli regulérní divadelní snahou o výpravnou inscenaci, ve které dětské postavy ztvárnili dětští herci a dospělé postavy dospělí. Dramatizace knihy Dobrodružství Toma Sawyeraod Marka Twaina se chopil vedoucí obou souborů a zároveň režisér inscenace Roman Švehlík. Soubor pracoval se scénografií (praktikábly, látkový horizont...), se světly, herci byli dobově okostýmovaní, používal hudbu k dokreslení atmosféry jednotlivých situací. Šlo o věru ambiciózní dílo, myšleno v dobrém. Na druhou stranu nutno podotknout, že si soubory vzaly příliš velké sousto. Není snadné dramatizovat obsáhlou literární látku. Romanovi Švehlíkovi se to podařilo částečně. Rozhodně by stálo za to na textu ještě pracovat dál, vyčistit od zavádějících odboček a méně nosných epizod ze života Toma Sawyera a držet se jednoho obsáhlejšího příběhu, který se rozbíhá v momentu, kdy jsou Tom a Huckleberry Finn v noci na hřbitově svědky vraždy. Příběh o svědomí, dobrosrdečnosti a touze po spravedlnosti je dostatečně nosný. Na závěr rozhodně nelze opomenout, že herecké výkony všech dětských protagonistů byly v mnohém autentické, uvolněné a osobité. Pobývání dětí na jevišti bylo příjemně sebevědomé, na rozdíl od jejich dospělých spoluhráčů. Lektorský sbor ocenil dětské herecké výkony.
Dalším počinem ve smyslu dramatizace rozsáhlé literární látky, v tomto případě románu pro dívky a ženy, byla Pollyanna od Eleanor H. Porterové. Inscenace souboru ze ZUŠ Jižní Svahy Zlín měla své kvality právě v dramatizaci vzniklé z pera vedoucí Hany Markové. Vytvořila ji na míru dívčí skupině ve věku 9 až 14 let. Jde o příběh, kdy do zapšklého městečka Portland přináší radost, otevřenost a pozitivní energii dívenka Pollyana a mění jej tak v město vstřícné a veselé. Bohužel jsme neviděli představení v původním obsazení, kdy tři sousedky (dámy ve středních letech), měly hrát věkově starší dívky souboru, které se však nemohly regionální přehlídky zúčastnit. Mladší dívenky, jako záskok, se pokoušely se ctí a pokorou tyto role uhrát, ale prudérní dámy z počátku minulého století byl pro ně nadmíru těžký úkol. Pojetí i ztvárnění dospělých postav tak zůstalo spíše jen v rovině náznaku a ve výsledku bylo povrchní. Na druhou stranu dívka, která hrála Pollyanu (postava příběhu byla ve věku dětské herečky), byla přesná, uvěřitelná a přirozená. Souboru se podařilo udržet divákovu pozornost po celou dobu představení (45 minut) a získat si jeho zájem pro košatý příběh. Lektorský sbor měl dramaturgické i inscenační připomínky převedším k situaci, která je zásadní pro sdělení tématu inscenace, které je možno shrnout jako pozitivní přístup k životu (jde o situaci, kdy Pollyanu samotnou zaskočí vstřícnost a starostlivost všech obyvatel městečka ve chvíli, kdy je po nehodě sama připoutána na lůžko a začíná pochybovat). Tato situace je sdělena pouze ve slovech a nezřetelně. Její dopracování by pomohlo výraznějšímu sdělení tématu. Škoda jen, že jsme nemohli vidět verzi, ve které dámy ze sousedství hrají starší žákyně ZUŠ. Možná by to přispělo ke sdělnosti inscenace.
A do třetice inscenací tzv. velkého formátu patří Jednou v Chelmu od Isaaka B. Singera žáků DS při ZŠ Vsetín Trávníky. Příběh dvou mladých lidí, kteří si byli zaslíbeni a nebyli zrovna z nejchytřejších, zato však měli upřímné srdce a měli se rádi, soubor traktoval dle jeho dosavadních hereckých zkušeností a možností. Dle slov vedoucí bylo pro členy souboru důležité seznámení s židovskými tradicemi a zvyky, naučili se tančit svatební tanec a v průběhu zkoušení se více obeznámili s židovskou kulturou. Možná by šlo tento jejich počin zaškatulkovat jako divadlo ve výchově. Mnohé se odehrávalo více ve slovech, než v zahraných situacích. Dva hlavní protagonisté byli uvěřitelní v herecké poloze dvou naivních až hloupých zamilovaných lidí.
Do mozaiky rozmanitosti přehlídky patřily inscenace textů českých klasiků. Byť byl duben, tak k Vánocům vztahující se text Karla Čapka O Vánocích, které nechtěly být interpretoval recitační kolektiv Keře ze ZUŠ Uherského Hradiště pobočky Kunovice. Nikomu tato „časová smyčka“ nevadila, proto ani nebylo třeba přidávat úvod o Velikonocích („Brzo budou Velikonoce. A jak to bylo tehdy o Vánocích?“). Děti, které spolu pracují druhým rokem, již měly zvládnuté mnohé jevištní dovednosti: artikulaci, sborovou recitaci, určité pohybové dovednosti. Bylo však zřejmé, že jsou na začátku své divadelní a interpretační cesty a jevištní pohyb a bytí na jevišti si teprve osahávají, sbírají své první divadelní zkušenosti a jistotu. Nová zkušenost hraní pro zcela neznámé publikum je zatím ještě lehce zaskakuje, což se projevilo v jejich ne zcela sebevědomém projevu. Divák si často také nebyl jist, komu text děti říkají. Jednomu z nich? Sobě navzájem? Divákovi? Bylo možno vnímat, že jejich vedoucí Olga Strašáková s dětmi pracuje citlivě a vede je k pochopení textu a sdělování jej po smyslu.
Do této skupiny inscenací patří také Človíčkova dobrodružství souboru dětí ve věku okolo 7 let ze ZUŠ Jižní Svahy ve Zlíně s názvem Človíkáčci. Již výše zmiňovaná vedoucí Hana Marková velmi poučeně dramatizovala stejnojmennou knižní předlohu Zdenky a Pavla Teisingerových. Méně divadelně zkušené děti (navštěvují „dramaťák“ teprve rok) souboru Človíkáčci dobře zvládaly pohyb na jevišti. Suverénně vstupovaly do zvířecích postav příběhu a bylo vidět, že je to baví. Hraní na jevišti si patřičně užívaly. Byly přirozené a spontánní, sem tam i mírně rozpustilé. Tak se stalo, že si někdo zapomenul obléct kostým, což diváka zmátlo a nevěděl, o jakou postavu se jedná. Jiný nevystoupil na jeviště včas, což vytvořilo pověstnou „divadelní palmu“ apod. Vzhledem k věku i zkušenostem dětí s jevištní hrou vedoucí dětem pomáhala vhodně vybudovanými mizanscénami, které je ukotvovaly v situacích a pomáhaly zvládnout vlastní živelnost (hloučky, přesuny po diagonále, vstupy na jeviště z různých míst atp.) a využívala vhodných přechodů ze hry dramatické do hry jevištní. Mnohdy to moc pěkně vycházelo (např. ještěr nebo záchrana před buvolem). Děti věděly, co hrají a proč. Obě dramatizace, Človíčkova dobrodružství i Pollyanna (viz výše), lze považovat za velmi zdařilé a obě inscenace byly doporučeny na celostátní přehlídku Dětská scéna 2019.
Dále jsme ve Véskách viděli dvě divadelně ztvárněné bajky. V prvním případě šlo o druhý ambiciózní divadelní projekt vedoucího Romana Švehlíka. Byla jím opereta Dřevěný zámeček. Ve spolupráci s hudebním oddělením ZUŠ Uherský Brod Malý soubor nazkoušel a nazpíval text Samuila Maršaka. Šlo v podstatě o přebásněnou známou pohádku Boudo budko, kdo v tobě přebývá. Já osobně smekám před pěveckými výkony všech dětí ve věku okolo 8 let. Hudba nebyla k tomuto textu úplně jednoduchá (kvarteto dětských muzikantů ji pod vedením pana učitele zvládalo výborně) a všechny děti nastupovaly a intonovaly přesně, zpívaly čistě a moc dobře se poslouchaly i se na ně dívalo. Byly v situacích. Škoda jen, že se musely pařit v teplých kombinézách s ocásky a v kapucích s oušky, aby snad divák poznal, o jaké zvířátko se jedná. Více znakovosti, a to i ve scénografii, by bylo pro celé toto dílo příjemnější. Dětská opereta se hned tak na dětských přehlídkách nevidí, což přispělo k rozmanitosti přehlídky.
Druhý soubor vedoucí Olgy Strašákové ze ZUŠ UH pobočky Kunovice s názvem Háďata byl o něco málo zkušenější než soubor Keře. Interpretoval text Radka Malého Proč nemusí vadit, když had šišlá, z knihy Příhody matky přírody. Opět bylo cítit citlivé vedení dětí a rozvíjení jejich interpretačních schopností, pohybu na jevišti, podpora jejich individualit a radosti z hraní. Lehce didaktický příběh šišlajícího hada, kterého cepuje učitelka, která sama šišlá, jen to před svými žáky tají, děti hrály s radostí. V některých momentech však byly mizanscény nejisté a děti v některých situacích také. Jevištní tvar nebyl ještě dostatečně usazen, aby v něm děti nabyly potřebnou jistotu a tím svobodu projevu. V rozhovoru vedoucí lektorům sdělila, že téma příběhu, které si pojmenovali jako „každý má nějaký handicap“, bylo pro soubor hodně důležité. Možná důležitější než výsledná inscenace. Proces tvorby může být mnohdy cennější než výsledek.
Dalším střípkem do obrazu Rozmanitost ve Véskách byla hned tři autorská díla. Autorská inscenace Handicap souboru Džanovy sedmikrásky z Rožnova pod Radhoštěm byla velmi zajímavá především tématy, která v ní tento mládežnický soubor nabízel. Což také lektorský sbor ocenil. Škoda jen, že takzvaně honil mnoho zajíců, a nezvolil si jedno ústřední téma. Tím se totiž souboru inscenace rozdrobila do mnoha jednotlivých témat a stávala se nepřehlednou. Divák se v ní ztrácel a nevěděl, o čem chce soubor vyprávět především. Příběh se otevírá ránem holčičky před jejím odchodem do nové školy. Je pouze naznačeno, že má nějaký handicap. V retrospektivě vidíme, že její rodiče se rozešli a matka brojí proti setkávání s otcem. Objevuje se první téma rozvrácené rodiny. Ve škole se ukazuje, že špatně slyší a stane se jí něco s naslouchátkem, což je řečeno v jedné replice, bohužel nikoli odehrané v situaci. Jiné téma - fyzický handicap. A dále se dozvídáme, že holčička byla v předešlé škole šikanovaná. (Možná proto se stala nedoslýchavou? To nebylo zcela zřejmé.) Téma další. Všechna témata naznačena, nedotažena. Každé z nich by bylo možné rozvíjet a snažit se o hlubší divadelní zpracování. Mnohé bylo sděleno ve slovech, nikoli zahráno v situacích. Jistě bylo pro soubor důležité se těmito tématy zabývat a snažit se je inscenačně zpracovat. Tady soubor čeká ještě dlouhá cesta.
Z Rožnova pod Radhoštěm do Vések zavítal také soubor 9 Herzů. Jeho autorská inscenace nesla název V každé době, v každém století. Fakt, že soubor dětí ve věku dvanáct až čtrnáct let inscenaci zpracovával sám, pouze s dohledem vedoucí, byl zřejmý. Chyběla základní dramaturgická práce. Textová složka byla nepřehledná a dialogy popisné. Bohužel. Pohyb na jevišti byl často bez vědomí elementu diváka a dětští herci nedisponovali zatím ještě základními hereckými dovednostmi, jakými jsou artikulace, hlasitost, kontrolovaný jevištní pohyb, naslouchání si navzájem, práce s napětím, rytmem atd. Nutno však poznamenat, že soubor je jeho vedoucí veden k získávání prvních divadelních zkušeností svobodným výběrem námětů, které chce zpracovávat.
Soubor BUBU, pod vedením Barbory Dohnálkové, se krajské přehlídky ve Véskách účastní pravidelně (loni byl nominován s inscenací O bílé kočičí princezně). Zaměřuje se převážně na divadlo hrané loutkami, obvykle i vlastnoručně vyrobenými. Letos pracovali členové souboru velmi loutkoherecky zručně a nápaditě s maňásky. Patnáctiminutové představení Princ!? mladí loutkoherci odehráli ve svižném tempu a tudíž nepostrádalo šmrnc a spád. Plně využívali mnoha možností svých maňásků (např.: rychlé objevování se a mizení za paravánem, uchopování různých předmětů, nečekané zjevování na rozličných místech vymezeného prostoru atd.) a hráli s radostí a energií. V představení jsme viděli mnoho vtipných zkratek (např. dynamické objevování loupežníků na různých místech za rytmického odříkávání textu). Cenný byl i živý hudební a zvukový doprovod všech hrajících. Zvuky a hudba dotvářeli atmosféru situací a obojí je rytmizovalo. Také scénografická podoba inscenace je vzhledem k věku členů souboru (scénu a loutky vytvářeli opět sami členové) velmi zdařilá. Loutky jsou bizarní a paraván, za kterým se hraje, je vytvořen ze zajímavě výtvarně pojednané krabice s několika otvory, s plošným sklápěcím hradem a několika smrky. Lektorský sbor souboru doporučil zpřesnění některých situací (nejasná a nemotivovaná byla proměna prince v hrdinu, k níž dojde ještě před střetem s loupežníky) a dopracování podoby loutky prince před proměnou i po proměně. Hodnotné na inscenaci je mimo jiné to, že si příběh o princi, který se promění z bojácného nafintěnce v odvážného nebojsu, soubor vymyslel sám. Lektorský sbor soubor BUBU nominoval na celostátní přehlídku Dětská scéna 2019, jelikož se domnívá, že loutky, a jejich umná animace, by mohly oživit a doplnit rozmanitost Dětské scény.
V neposlední řadě jsme zhlédli i inscenovanou poezii. Již tradičně se této přehlídky účastní Recitační soubor gymnázia Kroměříž. A jelikož funguje jako dobrovolný kroužek při základní škole, tak se jeho členové neustále mění. V pásmu Pryč se školou! soubor zpracoval básně L. Pavláska a B. Pralovszkého. Soubor v tomto složení nemá ještě velké zkušenosti s interpretací textů, a tak jeho nástup působil nejistě a některá gesta popisně. Dramaturgický výběr a skladba textů, které byly především v gesci vedoucí souboru, byly vybrány s ohledem na složení souboru, a to čtyři dívky a jeden chlapec. Členění textu mezi dívky a chlapce bylo logické i významové. V jiném složení soubor na přehlídce vystoupil ještě jednou s pásmem Kostkovaný ideály. Výběr a skladba textu, tak jako v předešlé skupině, byl dílem vedoucí a opět vycházel ze složení souboru. V tomto případě interprety doprovázela hra na kytaru jednoho z chlapců. Živá hudba dotvářela atmosféru, vytvářela hudební předěly mezi jednotlivými básněmi a bloky básní. Hra na kytaru odpovídala tématu dospívání a zrání. Černé kostky, zapůjčené od souboru z Kunovic, splňovaly funkci sedátek, soklů a příjemně členily prostor. Původně chtěli interpreti sedět na podlaze. Tak si přímo na přehlídce soubor vyzkoušel jednoduchý scénografický prvek, který mu při recitaci a pro sdělování osobních témat, pomáhal. Stále však má ještě rezervy v práci s prostorem. Často byli interpreti v řadě a jejich postoj na jevišti nebyl pevný a pohyb sebevědomý, což platilo pro obě skupiny. Nebylo často jasné, komu tyto, často osobní, krátké příběhy v básních mladí lidé vyprávějí? Říkají si je sobě navzájem? Divákovi? Sami sobě? Jen tak? Soubory mají dobrý základ a nezbývá než jim přát, aby pro nabytí zkušeností nyní co nejvíce vystupovaly.
Hana Volkmerová