Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Červený Kostelec mezi láskou a smrtí. Online. Amatérská scéna 20. 2. 2024

Červený Kostelec mezi láskou a smrtí

27. krajská postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla v Červeném Kostelci proběhla ve dnech 15.-18. února 2024 v Divadle J. K. Tyla. Během čtyř dnů nabídla jedenáct představení soutěžních a jedno inspirativní. Komedie byly uváděny s vážnými kusy zhruba v poměru dvě ku jedné, čeští autoři mírně převažovali nad zahraničními.

DS Jirásek Týniště nad Orlicí přivezl nakonec představení jen jedné ze svých odnoží, tedy Pobertů, TEMNO nedorazilo z důvodu náhlého onemocnění v souboru. Dvakrát se hrály komedie Antonína Procházky. Byli jsme svědky tří autorských inscenací, Když končí hra, Don Q. a Děvka nebeská a Propuštěná. Mezi třeskuté nováčky patřili pouze zmínění Pobertové a Divadlo A1 z Hlinska. SDO J. K. Tyla Sezemice se po letech účasti na přehlídkách směřujících na KDP ve Vysokém nad Jizerou osmělil a zkusil štěstí v Kostelci s touhou zahrát si na Divadelním Pikniku Volyně. Podobnou cestou prošel další J. K. Tyl, tentokrát z Meziměstí. Po třech letech jsme se setkali s DS Symposion z Třebechovic pod Orebem. Vrátil se DS VICENA z Ústí nad Orlicí, pod režijním vedením stálice kostelecké přehlídky Saši Gregara. Mezi tradiční účastníky pak bezesporu patří TRIARIUS Česká Třebová, pardubický Exil, červenokostelecký DS Na tahu či Jesličky Josefa Tejkla z Hradce Králové. Průběžnými motivy repertoáru byly skutečně láska a smrt a všechno, co s nimi souvisí, také třeba rozličné podoby mateřství. Průběžnými tématy diskusí pak byl Diderotův Herecký paradox, výstavba situace a gagu a recyklace v kontextu divadelní scénografie.

Zahajovali Pobertové z Týniště nad Orlicí, mladý soubor založený v roce 2019 středoškoláky; podle jejich tvrzení „jak dospívají, dospívají i jejich inscenace“. Po autorské Queridě a Malých ženách podle Louisy May Alcott nabídli inscenaci autorské hry z divadelního prostředí Když končí hra. Pod jejím autorstvím a režií je podepsána Dominika Vondráčková, která zároveň ztělesnila roli Brooklyn. Sympatický početný soubor uvedl na přehlídce druhou reprízu své inscenace, poprvé mimo své prostředí – a představitelky Aury a Michelle sehrály své role vůbec poprvé. Inscenace je rozkročená mezi komedií a detektivkou, příběh o mimořádně disponovaném hereckém ročníku z prestižní konzervatoře, který padělá peníze a následkem toho dojde k vraždě, je odvyprávěn s použitím postupů klasického činoherního divadla. Během diskuse s lektorským sborem se mluvilo o možnostech. Samozřejmě o možnostech textu, kterému by slušelo přesnější zacílení a větší koncentrovanost, konkrétnost a lepší podloženost reálií. Aleš Bergman (herec, režisér, pedagog a předseda poroty) poprvé zmínil zásadu „nevěřte tolik slovům!“ a volal po větší hravosti. Jakub Korčák (režisér a pedagog) pohovořil o mizanscéně a jejím významu v inscenaci. A scénografka a kostýmní výtvarnice Lucia Škandíková po pochvale čistého stylu scénografie (ovšem upozornila i na její uniformitu) pojmenovala přesně to, co inscenaci především chybí, a to ve všech složkách – nadhled a nadsázka.

Na další představení se přijel podívat autor. Jakub Kolár, svého času hlava žižkovského amatérského spolku Pibimpap, autor mnoha úspěšných her, např. Homo Haber (3. místo v soutěži Alfreda Radoka v roce 2010), variace na Čechova Labuť Lear, Klub, který svého času výborně zafungoval v inscenaci souboru ŽUMPA Nučice, nebo nejčastěji uváděný Pokoj s tchyněmi. Na věčné a vděčné téma „tchyně versus zbytek světa“ napsal také parafrázi na anglické konverzační komedie Jen pro zvané, v Červeném Kostelci ji uvedl DS Symposion z Třebechovic pod Orebem. I tento titul jsme v posledních letech viděli na ochotnických jevištích několikrát, nabízí role pro tři skutečně zralé ženy a větší než malou dávku více než mírně pokleslého humoru. Soubor v čele s režisérem Alešem Flajšmanem s textem zachází zručně, kromě trojice více či méně vlastních matek Ivy Charvátové, Míly Doležalové a Karly Drašnarové v obsazení vyniká představitel Wellmina Petr Maléř.

Saša Gregar se vrátil do spolku VICENA s úpravou hry Dušana Sedláka Život je bílý dům. Jak název napovídá, jde o variaci na kultovní film z roku 1964, pod názvem Se starci na chmelu… se pokouší humornou formou odpovědět, jak by mohly vypadat životy hlavních postav muzikálu Vratislava Blažka a Ladislava Rychmana. Červenokostelecké představení předznamenal klaunský výstup primátora města Tomáše Prouzy (kdo viděl, ví, kdo neviděl, neuvěří ). Původní anekdota s písničkami byla povýšena snad ve všech ohledech úpravou počínaje a výpravou konče, a jevištní verze, již jsme viděli, se stala do jisté míry generační výpovědí skupiny seniorů. Výrazné zdivadelnění původně realistického textu, práce se znakem ve scénografii, vynikající osobnostní obsazení, autenticita účinkujících a zejména nadhled a sebeironie, to vše podložilo vynikající divácký zážitek.

Divadlo A1 působí na scéně Multifunkčního centra Hlinsko od roku 2015, repertoárově se zaměřuje na komedie (uvedl např. evergreen Dokonalá svatba nebo Kolodějovu Postel pro anděla). V Červeném Kostelci jsme viděli pokus o Přes přísný zákaz dotýká se sněhu Antonína Procházky v režii Stanislava Rytycha. Dvou a půl hodinová produkce inspirovala asi nejdělnější debatu přehlídky, v níž se lektoři v dialogu se souborem pokoušeli pojmenovávat neduhy představení a hledat konkrétní řešení, od těch nejzákladnějších až po ty rafinovanější (jak číst a vykládat vtipně napsané a pointované dialogy, přesně charakterizovat postavy a nechat je jednat v situacích, stanovit topografii scény, jak pracovat s jevištním časem a hereckou energií…).

Českotřebovský TRIARIUS nabídl dekadentní drama podle scénáře Tankreda Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis. Vynikající, obtížně uchopitelná hra se od devadesátých let objevuje v divadlech zaměřených na náročnější repertoár pravidelně, slavnou inscenaci režíroval Petr Lébl s Bořivojem Navrátilem, Jorgou Kotrbovou a Martinem Myšičkou v trojlístku hlavních rolí. Na premiéře v České Třebové hráli původně Josef Jan Kopecký, Filip Nuckolls a Veronika Samuelová Stasiowská. Před přehlídkou však došlo k přeobsazení dvou rolí (tedy všech kromě hrajícího režiséra) a v Červeném Kostelci jsme viděli v roli Julie Gabrielu Stejskalovou a v roli Hraběte Jana Kučeru, při čemž noví účinkující měli na nazkoušení osm dní… Režisér byl schopen operativně upravit předlohu na tělo novým účinkujícím, mimo jiné s ohledem na to, že představitel Hraběte je o generaci mladší než v původní verzi (z tohoto důvodu také vypadla postava Otce). Výprava neobyčejně koncentrovaného představení je profesionálně zvládnutá, dominuje akvárium s živými rybičkami, v jinak prázdném prostoru stojí jen černé křeslo, výraznou roli hraje světlo. Nepominutelná je vynikající hudba Jan Fikejze. Škoda nedotažení „rybičkové metafory“ a pochopitelných „problémů růstu“, u herců mimo jiné se slyšitelností a srozumitelností. Z celku byl zkrátka cítit velký potenciál, slibuje dorůst do silné inscenace.

Po debatě se souborem, mimo jiné o manipulaci, základním tématu Fernanda Krappa, přišla zpráva, že zemřel Alexandr Navalnyj…

Pardubický Exil s Tomášem Klementem v čele se pustil do McKeeverovy černě natřené romantické komedie mezi láskou a smrtí Neběhej s nůžkama v ruce. I v tomto případě nejde o hru na ochotnických prknech neznámou, mohli jsme ji vidět v Říčanech v režii Karla Purkara nebo v Horšovském Týně v režii Vladimíra Zajíce; profesionálové ji dosud neuvedli. Hra je postavená na množství klišé, divákovi velmi rychle dojde, kam setkání nemocného Charlieho (s personifikovaným smrťákem v zádech) s majitelkou penzionu Nell (a personifikovanou nyvou láskou) povede. Předloha obsahuje množství pastí, mimo jiné postrádá situace téměř a přesnou žánrovou charakteristiku zcela. Pardubičtí si vlastně ve výsledku vedli relativně dobře, pokusili se text rozžít, někde se to daří více, někde méně. Vycházejí výstupy s Wallym, tedy cynickým komentátorem smrťákem, kterého ztělesňuje s imponujícím množstvím energie a smyslem pro situační humor Michal Skalický. A přiznejme si, že někdy je dobré padnout do pasti, i při pokusech o její zdolání se člověk leccos naučí o divadle i o životě. (A ano, takových a podobných floskulí je McKeeverova hra plná…)

Královéhradecké Divadlo Jesličky Josefa Tejkla potěšily minule s Kupé story. Letos nabídla jeho odnož s názvem HKU další z nekonečného počtu variací na Jarryho Krále Ubu – a to variaci osobitou, naplněnou a zábavnou, která nasvěcovala nově některé aspekty původní předlohy. Šest hereček a dva herci převyprávěli příběh primitiva, jeho vzestupu a pádu srozumitelně, pracovali vědomě a umně s estetikou hnusu (podoba a konzistence kaše byla přesně tím správným způsobem nechutná) i se scénografií (členěná „vznešená“ konstrukce byla v rámci boje v závěru oholena až na kostru, bavila koruna z bezpečnostní helmy, kolečkové křeslo v roli trůnu, loutkově pojednaný soud a popravy apod.), výborně fungoval kontrast oratorní hudby se zobrazovaným buranstvím. Připomínky směřovaly zejména k mluvní kultuře mladých účinkujících.

DS Na tahu Červený Kostelec uvedl po loňském těžko zapomenutelném dramatu Králičí nora dialogickou komedii na quijotovské téma s podtitulem „Svému osudu neutečeš!“ Pod autorstvím chytře napsané ženské variace na pikareskní romány Don Q. a Děvka nebeská je podepsán Patricius Chicomolino. Toto jméno v doslovném překladu znamená „Potomek Urozeného Otce Malého Mlýna“ a jde o pseudonym režiséra a představitele Dona Quijota Vlastimila Klepáčka. Příběhu Markéty, jež za sebou nechala šest mrtvých mužů a nutně potřebuje učinit z Quijota svého nového ochránce a parťáka na komediantské cestě, dominuje herecký výkon Nadi Eflerové, jejíž energie je dechberoucí (zejména v první polovině, která je jejím sólem) a v druhé, dialogické polovině se dobře snoubí s energií průběžně scénicky mládnoucího Vlastimila Klepáčka. V diskusi byla řeč o možnostech – jak přesněji inscenaci strukturovat, jak více zapojit živou hudbu Kateřiny a Petra Demjanovičových, která je prozatím spíše ornamentem, do jevištního dění, nebo jak se zbavit lpění na realismu výpravy.

Frašku Dámský krejčí Georgese Feydeaua, o společnosti, v níž lež je normou, uvedl DS J. K. Tyl Meziměstí v režii Ireny Kozákové. Po covidu rekonstruovaný soubor se snaží navázat na své dřívější úspěchy v žánru, který pěstuje dlouhodobě (jejich situační komedie Habaďůra, Rodina je základ státu a S tvojí dcerou ne jsme v posledních letech viděli na KDP ve Vysokém nad Jizerou). Tentokrát výsledek zůstal na půl cesty, červenokostelecká repríza doplatila na nešťastnou práci s rytmem a časem vůbec a dříve zvládaná technika mluvy a schopnost dialogu často absentovala. Není se co divit – došlo z důvodů nemoci, stěhování apod. k přeobsazení čtyř (!) rolí. Zasvítily společné výstupy Aleše Kučery a Zdeňka Šimka v rolích Bassineta a Aubina a zaujaly dobře ušité kostýmy Aleny Foglarové.

V rodném městě Davida Drábka, Týništi nad Orlicí, se pustili do jeho Českého moře v režii Evy Drábkové. Bohužel účasti souboru zabránila náhlá nemoc představitelky hlavní role, a tak bylo uvedeno inspirativní představení, Skořápka Marcina Szcygielského v režii Jaroslava Kodeše a v podání Lenky Svobodové Šťastné a Petry Maťákové v hlavních a Pavla Macáka a Evy Kodešové ve vedlejších rolích z Rádobydivadla Klapý.

Jednotka intenzivní lásky Antonína Procházky s podtitulem „Nebýt chvíli naživu není zase taková tragédie“ vyplnila nedělní dopoledne. Spolek divadelních ochotníků z obce Sezemice požádal o spolupráci Janu Kauckou z pardubického Exilu a pokusil se o plnohodnotné herecké divadlo na základě textu s pointovanými dialogy, mimo jiné se zajímavým zacházením se scénografií. To, co chybělo na herecké technice, bylo vynahrazováno snahou a nadšením. Škoda jen, že soubor nezacházel s textem volněji a nepřizpůsobil jeho interpretaci svým reálným možnostem.

DOS OCHOS Smiřice přivezl autorskou „tragédii s prvky humornými jako život sám“ Propuštěná. Podobně jako u dva roky starého Setkání je autorem Martin Zbořil (letos rovněž představitel role Hynka Máchala) a režisérem Karel Syrový. Tentokrát se výrazným způsobem nezadařilo – z inscenace textu, který se zabýval věcmi, jež se členů souboru dotýkají a jež řeší, zbyl neuměle vystavěný a nedbale interpretovaný bakalářský příběh bez přesně pojmenovaného ústředního tématu.

Tajemnicí poroty a průvodkyní po festivalovém dění, jakož i osobou zasvěceně uvádějící jednotlivá představení byla Kateřina Prouzová Fikejzová. Přehlídce, kterou pořádá Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové, VSVD, Městské středisko Červený Kostelec a DS Na tahu za finanční podpory Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR, byli přítomni političtí představitelé města, starosta Tomáš Prouza a místostarosta Jiří Regner. Kilometrovou vzdálenost a stáří jednotlivých souborů počítala a divákům oznamovala zastupitelka a zároveň představitelka DS Na tahu Marcela Kollertová, v roli moderátora jsme viděli i Josefa Jana Kopeckého. (Oba osvědčili i lyžařské schopnosti a od letoška pořádají akreditované kursy komunikace se sněhuláky. Zejména těmi z Týniště, stolínovského typu.) Od soboty pracovali na přehlídce frekventanti Hradecké divadelní konzervatoře pod vedením Vítka Maloty, který zaskočil za ochořelého Lukáše Riegera. Zlatý odznak J. K. Tyla převzal člen červenokosteleckého DS Na tahu Ladislav Jančík, a to za dlouholetou obětavou službu ochotnickému divadlu.

Lektorský sbor se rozhodl doporučit na celostátní přehlídku Divadelní piknik Volyně dvě inscenace – Fernando Krapp mi napsal dopis souboru TRIARIUS Česká Třebová a Král Ubu aneb Mše za vznešené duše HKU – Divadla Jesličky Josefa Tejkla Hradec Králové. Nominována byla inscenace Se starci na chmelu… DS VICENA Ústí nad Orlicí.

RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Červený Kostelec mezi láskou a smrtí. Online. In: Amatérská scéna 20. 2. 2024. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/cerveny-kostelec-mezi-laskou-a-smrti/ [cit. 2024-02-22