Texty: Exsc. Jan Čulík: Historie cenzury v Čechách a na Moravě. Zprac. R. Faltejsek

Exsc. Jan Čulík: Historie cenzury v Čechách a na Moravě. Zprac. R. Faltejsek

Domnívám se, že je třeba upozornit i na jev nr vždy známý a publikovaný, t.j. na cenzuru.
Po přečtení práce Jana Čulíka Historie cenzury v Čechách a na Moravě. Je to čtení neradostné a doklad i slabosti a malosti mnoha českých lidí, doklad o tom, jak všechno dobré a liberální muselo být vždy v Čechách vyvzdorováno.
Stručný výpis:
do roku 1765
Cenzura byla zcela v rukách katolického kléru a zejména v rukách jezuitského řádu. Dozor byl na všech tiskárnách, ve vydavatelstvích
za období vlády Josefa II, - 1765 - 1790
Jde o období výrazného pronikání liberálních myšlenek i do politiky. Výsledkem bylo i nastartování českého národního obrození. Od roku 1782 vycházejí české noviny.
do roku 1848
Po nástupu Františka I. byly všechny liberální reformy zrušeny a stát se proměnil v absolutistický a policejní stát výrazně reakční i v kontextu světového vývoje.
14.9.1810 dostal rakouský cenzor téměř absolutní moc, neslavně se proslavil Mozartův přítel František Němeček a Jan Zimmermann, skriptor pražské univerzity, kteří se projevili jako nejbigotnější.
F.L.Čelakovský si posteskl, že cenzura je horší než loterie.
P.J.Šafařík přeložil Schillerovu Marii Stuartovnu v r.1822 a na vydání čekal devět let.
po roce 1848
Na necelé dva roky dochází ke zrušení cenzury. Najednou vychází v českých zemích na 30 titulů českých novin, velká renesance českého divadla.
Nástup Bachova absolutismu přináší opět „normalizaci“ , kterou řada českých buditelů nepřežila (Tyl ...) . Od roku 1849 je zákaz Tylových historických her.
Po pádu Bacha, ke kterému přispěla zejména porážka Rakouska u Magenta a následné provalení velké korupce státního aparátu.
Poněkud snesitelné poměry přináší až nový tiskový zákon z r. 1862.
po roce 1918
Nastává dvacet let nebývalé svobody. Zákon stanovil, : je nepřípustné podřizovat tisk předběžné cenzuře.
Po letech začala úplnou svobodu omezovat některá omezení daná zákonem na ochranu republiky, ale přesto to byla svoboda tisku mimořádně veliká i ve srovnání s většinou evropských států
za druhé světové války
Dva dny po okupaci je zřízena Ústřední tisková služba jako orgán cenzurního dohledu. Vedoucími
byli jmenováni Schmoranz, Bareš, Fr. Hofmann. Uvádím je proto, že všichni tři byli posléze zatčeni a věznění nepřežili.
Od 30. 9. 1940 se stal ředitelem úřadu August von Hope a za jeho řízení byl vydán seznam 1352 zakázaných autorů a 1894 děl
Po 30.9.1942 byl seznam rozšířen na 10 000 titulů azcela zakázáno 100 českých filmů. Je třeba dodat, že mnohá nakladatelství a knihkupci příkazu neposlechli, knihy různě zamaskovali, případně zazdili.
V letech 1941 - 1942 bylo ve 104 okresech (kromě Prahy) zkonfiskováno a následně zničeno 1,850.535 knih, jak je doloženo s německou přesností.
Jeden z dotazů cenzora: Prosím sdělte, zda Gaius Julius Caesar byl árijského původu.
po roce 1945
Hned v první vládě dostává ministerstvo informací (ale i kultury a školství) komunistická strana a v osobě Václava Kopeckého od počátku útočí na všechny liberální projevy.
Po převzetí moci Vítězným únorem byla zřízena Kulturní rada a všechna periodika byla denně kontrolována na tiskovém oddělení.
V roce 1951 jsou do všech redakcí jmenováni cenzurní redaktoři. Bylo vytvořeno několik seznamů zakázaných knih na různých odděleních ÚV KSČ s příkazem 1 výtisk zachovat, ostatní zničit. Nízký odhad zlikvidovaných knih do roku 1953 je 23,5 miliónů knih.
22.4.1953 byl tajně zřízen Úřad pro tiskový dozor, cenzoři občas docházeli i do divadel a hlídali herecká extempore. Na poště v té době bylo cenzurováno denně 750 000 poštovních zásilek
První vlna liberalizace nastala od roku 1963 nejprve v divadle.
V roce 1968 byly cenzura zrušena ( jako v roce 1848) a stejně tak v nastoupené „normalizaci“ byla opět zavedena. Oficiální seznam obsahoval na 400 jmen autorů zcela zakázaných. Krom toho byly vytvářeny různé formy distancování, u výkonných reprodukčních umělců potom mnohdy krajově i místně zabarvené.
V Hradci existoval zákaz pro Matušku, různé distance dostali i mnozí další jako Horníček a pod.

Závěr
Je s podivem, jak výrazná byla dlouhodobá glajchšaltizace českého života. Když to přepočítáte, tak to bylo od roku 1620:
25 let liberalizace Josefa druhého
2 roky po roce 1848
20 let první republiky
a divné 3 roky po roce 1945
45 let z 270
Nelze se potom divit, že i dnes po osmi letech svobody se mnohde projevuje praxe kompromisů, autocenzury, oprtunismu a naopak pokusy o dirigování, diktát .