Databáze českého amatérského divadla

Texty: Lázně Toušeň, excerpce pro MČAD 1998-2002

LÁZNĚ TOUŠEŇ viz TOUŠEŇ, o.Praha-východ
ochotnické divadlo při TJ Sokol má v obci stodvacetiletou tradici.
1877 - nejstarší dochované zprávy: v tomto roce byla odehrána celkem tři (blíže neidentifikovaná) ochotnická představení ve prospěch místní školní knihovny.
1878 - hrálo se dětské divadlo v místní škole.
1879 - záznam o aktivitě ochotnického divadla u příležitosti slavnosti, spojené se zakládáním hřbitova v květnu tohoto roku v hostinci U Salačů.
1889 - první známý titul: "Prstýnek", dáván v zimě v lázeňské jídelně ve prospěch sbírky na zakoupení varhan pro právě budovaný kostel.
Přelom 19. a 20. století - zprávy o tom, že s místními ochotníky hrál mladý malíř Čenek Choděra, v době mezi svými pobyty v Paříži.
1. pol. 20. století - místní Sbor dobrovolných hasičů poskytl toušeňským ochotníkům nejstarší známé stálé jeviště; Dramatický odbor Sokola otevřel představením "Lešetínského kováře" od Sv. Čecha novou scénu v místní sokolovně - Sokol se ukázal jako nejtrvalejší záštita souboru a na jeho prknech se odehrály desítky premiér, zejména v době první republiky pod vedením režiséra Václava Kouby; v meziválečném období působila v Toušeni i Dělnická tělocvičná jednota, která hrála v původním sále, nazývaném nyní nově U Wallianů.
V tomto období začali s místními herci aktivně spolupracovat i někteří umělci, kteří pobývali v místních lázních, např. herec a režisér Karel Želenský, ředitel divadelních společností Richard Branald, jeho syn spisovatel Adolf Branald (dodnes čestným členem toušeňského souboru) nebo operní tenorista Valentin Šindler. Jako divák se toušeňských divadelních představení svých her účastnil i Karel Čapek. Soubežně s divadlem se rozvíjela i tradice studentských akademií, pořádaných za první světové války v lázeňské jídelně, a rovněž vznikla tradice loutkového divadla.
1945 - 1960 - po válce dochází krátkodobě k novému rozkvětu ochotnického souboru pod vedením Josefa Berana
1961 - zánik ochotnického souboru, který je postupně likvidován z ideologických důvodů.
1987 - obnovení souboru; během deseti let obnovené činnosti nastudováno v režii Václava Shrbeného celkem deset her:
12. 12. 1987: Jan Jílek: Kašpárek, Honza a zakletá princezna (5x)
18. 6. 1988: Jiří Pálka: Jak byla čertům v pekle zima (3x)
24. 6. 1989: Pavel Grym: Šíleně prolhaná princezna (4x)
21. 4. 1990: Zdeněk Kozák: O ševci Ondrovi a komtesce Julince (6x)
1. 12. 1990: Václav Dragoun: Toušeňská růže (14x)
1. 6. 1991: Zdeněk Kozák: O bojácném Floriánkovi (4x)
13. 6. 1992: Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves (5x)
12. 6. 1993: Václav Dragoun: Rudolfinské nokturno (16x)
10. 12. 1994: Milan Pavlík: Čertovo kvítko (8x)
26. 12. 1995: Václav Dragoun: Voda pro mé růže (8x)
1.2. 1998: Daniela Vostřáková: Nezbedná pohádka
Celkový počet představení dosáhl výše 73 (bez Nezbedné pohádky, která se hraje v současnosti), přičemž nejúspěšnějším titulem se stalo Rudolfinské nokturno s nejvyšším počtem repríz. Počet literárních večerů (např. pořady z místních pamětí a kronik: Rybkova kronika, Paměti Alžběty Bešťákové, Paměti rodu Skrbků, Paměti Čeňka Choděry) dosáhl čísla 42. Paralelně s vystupováním souboru hostovaly v Lázních Toušeni soubory z Čelákovic, Kralup, Mělníka a Neratovic. Toušeňský soubor vystupoval zase na oplátku v Novém Vestci, Mělníce, Čelákovicích, Kolodějích, Týnci nad Sázavou, v Praze (divadlo Gong v Praze-Libni), Brandýse nad Labem (u příležitosti velké výstavy o Rudolfu II. - celkem tři představení).
Umělecké počiny:
po 1. sv. válce: Ocún 1922, Stréček Křópal poslancem 1935, Z českých mlýnů 1935, Lanař Rejtura 1936, inscenace her A. Averčenka, K. Čapka a O. Scheinpflugové;
po 2. sv. válce: Kat a blázen 1956, Chvost 1957 (premiéra hry slovenského autora Kazika ve vlastním překladu), Dalskabáty hříšná ves 1960
profilové (nejúspěšnější) inscenace: Ať vás nevykradou 1931 a 1947, Otec 1946 a 1951, Hrátky s čertem 1950, Jak je důležité míti Filipa 1950 a 1956, Na lesním bytě 1951, Ženichové 1952, Paní Mariánka, matka pluku 1952, Tartuffe 1953, Paličova dcera 1953, Maloměstské klepny, Dům u doktorů 1955, Třetí zvonění 1955 a 1959, Chvost 1957, Dobrou noc, Patricie 1959, Dalskabáty hříšná ves 1960 a 1992, Toušeňská růže 1990 a 1998, Rudolfinské nokturno 1993 a 1997
specializace souboru: po 1. sv. válce komedie; po 2. sv. válce klasika; po obnově 1987 pohádky
úspěchy na přehlídkách:po 2. sv. válce pouze účast v širším výběru (přítomností poroty) hrami Dům doktorů 1955, Chvost 1957, Dobrou noc, Patricie 1959 - obvyklé diplomy;
po obnově 1987 účast na festivalu Dětského divadla v Mělníce s hrami Dalskabáty, hříšná ves 1993 a Čertovo kvítko 1995 a znovu tamtéž i v rámci Pražské divadelní přehlídky pohádkami Voda pro mé růže 1995 a Nezbedná pohádka 1998;
Čestné uznání za provedení pohádky Voda pro mé růže v městském kole Pražské divadelní přehlídky ´96;
Čestné uznání členovi souboru Richardu Růžičkovi za výkon v roli Zahradníka Jana v této pohádce na téže přehlídce 1996;
další soubory:
po 1. sv. válce: V Toušeni hrály dva nezávislé soubory: starší pod Sokolem, nový krátce pod DTJ (asi
1923-1936); po osvobození herci obou souborů opět splynuli v soubor TJ Sokol . (Průša)
Branald, A.: Vzpomínka, in: Toušeň a divadlo, vyd. MNV v Toušeni 1983, s. 3-6
Králík, J.: Toušeň a divadlo, in: Toušeň a divadlo, vyd. MNV v Toušeni 1983, s. 7-31
Králík, J.: Jubileum ochotnického divadla v Lázních Toušeni, TOK VI, 1997, č. 11, s. 7;
Archiv dr. J. Králíka, vedoucího souboru
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':