Texty: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a pro gymnázia 2002

AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ
FAKULTA DIVADELNÍ
116 65 PRAHA 1, KARLOVA 26
tel.: 02/35353661



Vážený pan
dr. Jeřábek, ředitel
Výzkumný ústav pedagogický v Praze
Strojírenská 386
155 25 Praha 5


V Praze a Brně dne 4. dubna 2002



Vážený pane řediteli, vážení kolegové,

na základě jednání s dr. Rymešovou zasíláme:
1. upravenou verzi osnov předmětu Dramatická výchova do RVP pro základní vzdělávání a
2. dopracovanou verzi osnov předmětu Umění a kultura - dramatický obor do RVP pro gymnázia včetně charakteristik tvůrčích dílen, které s dramatickou výchovou souvisejí a mohly by ji rozvíjet.
Jak už jsme psali v návrhu, který jsme poslali na podzim, dílny i předmět jsou míněny jako volitelné nebo nepovinné (nikoliv povinné) předměty, protože by jejich zařazení mělo vycházet ze zájmu žáků/studentů a jejich úspěšná a smysluplná výuka je podmíněna kvalitně (odborně) připraveným pedagogem dramatické výchovy.
Znovu opakujeme, že pokládáme, za nezbytné, aby byla dramatická výchova uvedena vedle HV a VV v bloku “Umění a kultura” - jak v RVP pro základní vzdělávání, tak v RVP pro gymnázia. Ostatně v úvodu k oddílu Umění a kultura se výslovně uvádí, že “vzdělávání v této oblasti zahrnuje umělecké osvojování světa (…) prostřednictvím výtvarného, hudebního, ale i scénického (dramatického) a literárního umění” a že “v tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp.” Řešení zařadit dramatickou výchovu mezi tzv. podpůrné prostředky pokládáme za zcela nesystémové, protože to znamená redukovat umění pouze na dva obory, tedy ve svém důsledku vyřadit divadlo ze sféry kultury a umění.
Rámcové osnovy předmětu Dramatická výchova (pro ZŠ) a Umění a kultura - dramatický obor (pro gymnázia), které zasíláme, vznikly spoluprací obou specializovaných vysokoškolských pracovišť v tomto oboru (ateliér dramatické výchovy JAMU a katedra výchovné dramatiky DAMU) a v konzultaci s Mgr. Jakubem Hulákem, odborným pracovníkem pro dramatickou výchovu v IPOS-ARTAMA, zařízení MK ČR. Jsou koncipovány tak, aby na sebe jak učivem, tak kompetencemi zřetelně navazovaly.
Pozn.: Osnovy předmětu Dramatická výchova pro RVP pro základní vzdělávání vycházejí z první verze těchto osnov, které připravila dr. Dana Svozilová na podzim 2000 a které byly dr. Rymešovou a jejím týmem hodnoceny jako velmi kvalitní. To, že jsme tuto verzi upravili, přímo souvisí s prací na osnovách pro gymnázia. Máme totiž za to, že je důležité, aby osnovy pro 2. a pro 3. stupeň byly “kompatibilní”, aby umožňovaly - v případě potřeby - návaznosti a měly podobnou strukturu a dikci, jak je to ostatně deklarováno i v Úvodní informaci o RVP pro základní vzdělávání (RVP ZV by měl umožnit “užší propojenost základního vzdělávání s předškolním a středním vzděláváním”).
Těšíme se na další spolupráci.



PhDr. SILVA MACKOVÁ, proděkan DiFA JAMU


PhDr. JIŘÍ PELÁN, ved. ateliéru dramatické výchovy JAMU


Mgr. JAROSLAV PROVAZNÍK, ved. katedry výchovné dramatiky DAMU


IRINA ULRYCHOVÁ, odb. as. katedry výchovné dramatiky DAMU


JAKUB HULÁK, odb. pracovník pro dramatickou výchovu, dětské a středoškolské divadlo a přednes, ARTAMA Praha



Přílohy: osnovy předmětu Dramatická výchova do RVP pro základní vzdělávání
osnovy předmětu Umění a kultura - dramatický obor do RVP pro gymnázia

----------------------------------------------
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

Dramatická výchova
(v rámci oddílu Umění a kultura)

Dramatická výchova doplňuje oddíl Umění a kultura o třetí druh umění, o umění dramatické. Předmět dramatická výchova poskytuje žákům praktické zkušenosti s dramatickou tvorbou a základní znalosti o ní a vede je k vnímání dramatického umění jako specifického druhu uměleckého uchopení skutečnosti.
Dramatické umění používá jako své hlavní prostředky sdělení lidský hlas a lidské tělo. Dramatická výchova umožňuje systematicky rozvíjet a kultivovat tyto hlavní prostředky lidské komunikace počínaje základními somatickými dovednostmi (tvoření dechu, hlasu, artikulace, správné držení těla atd.) přes psychofyzické jednání (vazba vnitřního prožívání a jeho vnějších projevů - lidského chování v rovině sdělování i naslouchání a porozumění těmto projevům) až k využití těchto prostředků k dramatické tvorbě (jednání postav v dramatické situaci) i k jejich uplatnění v běžných životních situacích.
Specifikou dramatické výchovy je skutečnost, že se zde pracuje především s mezilidskými vztahy, se situacemi (v nichž se mezilidské vztahy projevují) a s přeměnou, přeměňováním, které vychází z dětem vlastního, přirozeného hraní "jako". Podstatou této přeměny je jednání ve fiktivní situaci, jimž se účastníci hry a vše, co je do hry zahrnuto (prostor, předměty, zvuky), mohou stát něčím nebo někým jiným. Tak vznikají dramatické postavy, děje a prostředí.
Dramatická výchova využívá hry jako jednoho z možných principů tvorby. Rozvíjí herní dovednosti žáků jako způsob uchopování skutečnosti, který je založen nejen na jejím racionálním chápání, ale i na jejím prozkoumávání přímým jednáním a prožitkem při něm.
Dramatické umění, z něhož dramatická výchova vychází a na němž staví, má povahu kolektivní tvorby. Poskytuje tedy maximální prostor pro rozvíjení sociálních dovedností týkajících se komunikace ve skupině a práce v tvůrčím týmu. Vede žáky k sebereflexi a seberegulaci při skupinové práci, k aktivnímu postoji při hledání cest k naplnění společného cíle.
Součástí dramatické výchovy je rovněž proces vznikání jevištního - divadelního (činoherního i loutkového) nebo přednesového - tvaru (inscenace), případně i jeho veřejné předvedení (představení), nikoliv však jako cíl práce s dětmi, ale jako prostředek výchovného procesu, neboť stěžejní je právě tvůrčí proces sám.
Dramatické umění je uměním syntetickým a využívá vedle základních prostředků sdělení (mluva a pohyb) i prostředky literární, výtvarné a zvukové, resp. hudební. Umožňuje tak využívat i prvky jiných umění v jejich vzájemném funkčním propojení pro sdělení témat a uvědomovat si jejich specifické vyjadřovací možnosti.
Veškerá práce v dramatické výchově by měla vést k aktivnímu postoji žáků ke kulturnímu dění v obci, a to nejen k diváckému zájmu o nabídku kulturních akcí, ale i k přímé účasti na veřejném kulturním životě jako k jednomu z možných způsobů tvořivého naplnění volného času.
Dramatická výchova může svými herními postupy v prvním období základního vzdělávání (1. - 3. ročník) pomoci při adaptaci žáka na nové školní prostředí, při jeho zařazení do skupiny, při budování skupinové integrity, pravidel i zásad skupinové spolupráce. Vzhledem ke komplexnosti učiva v tomto prvním období a možnosti vytvářet tematické celky lze dramatickou výchovu využít jako specifický metodický postup při integraci učiva (viz oblast Člověk a jeho svět).
Ve dvou následujících obdobích 4. - 5. a 6. - 9. ročníku má dramatická výchova podobu zejména samostatného předmětu (volitelného nebo nepovinného). Dovednosti a znalosti získané v dramatické výchově však mohou být využity také učiteli jiných předmětů při používání metod výuky založených na přímém jednání v situacích.



Žák by se měl učit:

• chápat dramatické umění jako specifický způsob poznávání skutečnosti;
• porozumět zásadám mezilidské komunikace a adekvátně používat její prostředky a chápat vazbu mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním;
• prostřednictvím dramatické hry a hraní rolí prozkoumávat a ujasňovat si osobní postoj ke zvoleným tématům zaměřeným především na mezilidské vztahy, postoje, hodnoty i celospolečenské problémy;
• pracovat ve skupině, aktivně se účastnit společné tvorby, dokončovat ji a prezentovat;
• vnímat dramatické umění jako svébytný syntetický druh umění;
• využívat základní prostředky dramatické a divadelní práce k uměleckému sdělení a komunikaci s diváky;
• orientovat se v žánrech dramatického umění (a to nejen divadelních, ale i filmových, televizních a rozhlasových), seznamovat se s historickými etapami a zvláštnostmi divadelního umění i se společenským významem divadla.

Přehled učiva nabízí v kapitole Proces dramatické tvorby jak možnost orientovat se na školní dramatickou práci, která se odehrává převážně v rámci vyučování a nepočítá s divadelním tvarem jako produktem, tak možnost směřovat dramatickovýchovný proces na společnou tvorbu jevištního (divadelního nebo recitačního) tvaru. Záleží na pedagogovi a žácích, na jejich zájmech, vybavenosti a zkušenostech, jak bude předmět dramatická výchova koncipován.
Osnovy zahrnují rovněž učivo a kompetence související s využíváním loutkářských principů a postupů. Tvořivá hra s předmětem a loutkou vychází z oživování předmětů a hraček, které je pro malé děti zcela přirozené, ale i starším dětem může výrazně obohatit a rozšířit škálu výrazových prostředků a schopnosti metaforického myšlení. Do osnov je tato “loutkářská” linie zahrnuta jako nabídka těm, které právě tento typ dramatické práce zajímá nebo inspiruje.
I když třetí okruh učiva má zčásti charakter faktografický a dodává praktické výuce teoretické a historické zázemí a kontext, měl by vycházet z tvůrčí činnosti skupiny a měl by brát v úvahu i divácké zkušenosti žáků. Proto má učivo tohoto oddílu podobu námětů; jejich konkretizace a rozvíjení by měly vycházet ze zájmu a zaměření pedagoga a žáků. Týká se to zejména učiva o historii dramatu a divadla, které by mělo co nejvíce navazovat na praktickou tvůrčí činnost v tomto předmětu a na divácké zkušenosti získané na základě konkrétních zhlédnutých představení.


UČIVO
KOMPETENCE
I. Základní předpoklady dramatického jednání
Psychosomatické dovednosti
Somatické dovednosti
- dech a hlas
- mluva
- pohyb
Psychofyzické jednání 1. období (1.-3. roč.)
- rozvíjí schopnost fyzického a psychického uvolnění
- rozvíjí schopnost soustředění a přenášení pozornosti
- zcitlivuje své smyslové vnímání
- rozvíjí představivost a fantazii
- na elementární úrovni rozvíjí schopnost aktivizace těžiště a správného dýchání
- zvládá jednoduchá rytmická a pohybová cvičení
- umí rovnoměrně vyplňovat prostor v klidu i pohybu

2. období (4.-5.roč.)
- upevňuje psychickou a fyzickou sebekontrolu, včetně schopnosti uvolnění a soustředění a přenášení pozornosti
- zcitlivuje smyslové vnímání s důrazem na jeho komplexnost
- rozvíjí představivost a fantazii
- zvládá základy správného držení těla a aktivizace těžiště
- zvládá základy správného dýchání
- je schopen zdravě tvořit hlas (měkký hlasový začátek, rezonance)
- zvládá základy správné artikulace
- využívá různých výrazových možností pohybu
- rozvíjí rytmické cítění v pohybu i při mluvním projevu; dokáže pracovat s gradací a kontrastem
- bezpečně se orientuje v prostoru (i se zavřenýma očima), vnímá prostor a jeho význam pro použití pohybových a hlasových prostředků
- diokáže vědomě hlasem a pohyberm vyjadřovat základní emoce a rozpoznává je v chování druhých

3. období (6.-9. roč.)
- dokáže si vytvořit a udržet okruh veřejné samoty při individuální práci i v rámci skupiny
- využívá všech smyslů při vnímání podnětů a uplatňuje představivost a fantazii v náročnějších samostatných úkolech
- ovládá základy správného tvoření dechu, hlasu a artikulace
- kultivuje svůj mluvený a pohybový projev a uplatňuje zásady hlasové hygieny a správného držení těla
- je schopen propojovat somatické dovednosti (dech, hlas, pohyb) při slovním i mimoslovním vyjadřování
- rozvíjí rytmické cítění, využívá rytmu a dynamiky v pohybu a řeči
- vnímá prostor a jeho význam pro výběr hlasových a pohybových prostředků a chápe jeho význam pro dramatické aktivity
- chápe souvislosti mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním u sebe i u druhých
- je schopen chováním zobrazit vnitřní stavy a emoce za sebe i za postavu
Herní dovednosti
Improvizace
Hra v roli
Techniky dramatické práce
Hra s předmětem, loutkou 1. období (1.-3. roč.)
- přijímá hru a respektuje její pravidla a hranice
- rozlišuje reálnou a herní situaci a své reálné a herní (rolové) já
- je schopen zapojit se do skupinové improvizace a reagovat na dané okolnosti
- uplatňuje ve hře své nápady a respektuje podněty druhých
- přijímá učitele a spolužáky v roli
- zvládá jednodušší techniky strukturování dramatické práce (živé obrazy, narativní pantomima, kolektivní postava apod.)
- dovede pracovat s reálnými a zástupnými rekvizitami v jednoduchých dramatických akcích
- dokáže vnímat předmět nebo jednoduchou loutku jako postavu a oživit je v krátké akci

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen pracovat s pravidly hry a jejich variacemi a přijímat jejich změny
- je schopen jednat v jednoduchých improvizacích a etudách v daných okolnostech i při jejich změně
- obohacuje hru vlastními nápady a tvořivě rozvíjí podněty druhých
- dokáže vstoupit do role, přirozeně v ní jednat a vytvářet postavy ve fiktivní situaci
- zvládá náročnější techniky strukturování dramatické práce (titulkování, horké křeslo, plášť experta, vnitřní hlasy, divadlo forum, rituál apod.)
- dovede pracovat nejen s reálnými a zástupnými, ale i s imaginárními rekvizitami
- dokáže jednat s předmětem a loutkou jako s postavou a rozehrát ji v situaci

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen jednat v improvizacích a etudách s vědomím celkového tvaru a jeho proporcí
- je schopen plynule produkovat, třídit a vybírat nápady pro hru z hlediska jejich funkčnosti i originality
- dokáže přijímat různé role, přirozeně v nich jednat a prohlubovat jejich vnitřní charakteristiku
- zvládá širokou škálu technik strukturování dramatické práce a chápe jejich smysl a funkci při prozkoumávání a tvarování tématu
- cíleně využívá reálnou, zástupnou a imaginární rekvizitu
- dokáže pracovat s různými typy loutek a využívat jejich specifických možností
Sociálně komunikační dovednosti
Komunikace (verbální i nonverbální)
Kooperace
Reflexe a hodnocení
1. období (1.-3. roč.)
- navazuje kontakt s druhými a zapojuje se do skupinových her a činností
- překonává zábrany při sebevyjádření a komunikaci
- rozvíjí schopnost srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a pocity
- je schopen jednoduše popsat průběh dramatických činnosti ze svého vlastního hlediska
- je schopen naslouchat druhým
- dokáže přiznat chybu nebo omyl

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen spolupracovat s partnerem a ve skupině
- při společné práci je schopen se podřídit rozhodnutí skupiny
- formuluje myšlenky, vyjadřuje vlastní názor
- naslouchá druhým, klade otázky, rozvíjí smysluplný dialog
- prozkoumává možnosti hlasu a těla při různých formách komunikace
- je schopen pozorně sledovat práci druhých a poskytovat zpětnou vazbu
- spolupracuje s učitelem při hodnocení vlastní práce ústní formou
- s pomocí učitele je schopen hodnotit práci skupiny a svůj podíl na ní

3. období (6.-9. roč.)
- při práci ve skupině se dokáže podřídit i převzít vedoucí roli s vědomím odpovědnosti za společnou práci
- je schopen přijímat kompromisy a řešit konflikty vznikající při skupinové práci
- přebírá zodpovědnost za vlastní i skupinovou práci a její dokončení
- je schopen formulovat svůj názor a podpořit ho věcnými argumenty
- poskytuje prostor názorům druhých a respektuje je
- dále rozšiřuje škálu prostředků verbální i nonverbální komunikace, účelně a záměrně je používá v reálných i fiktivních situacích, vnímá je a rozumí jim u druhých
- poskytuje zpětnou vazbu, dokáže s taktem a porozuměním kriticky komentovat práci ostatních
- spolupracuje s učitelem při hodnocení vlastní práce ústní i písemnou formou
- je schopen hodnotit práci skupiny a svůj podíl na ní
- je schopen přijímat kritiku a adekvátně na ni reagovat

II. Proces dramatické a inscenační tvorby
Proces dramatické tvorby
Námět, téma
Postava (charakter, motivace, vztahy)
Situace
Konflikt
Příběh
Kompozice
1. období (1.-3. roč.)
- spolupodílí se na volbě námětů a témat pro společnou hru
- k nabídnutým námětům a tématům zaujímá aktivní vztah a aktivně se zapojuje do jejich prozkoumávání
- je schopen pojmenovat základní konflikt nebo problém zkoumaného tématu a hledat způsob řešení
- je schopen změnit úhel pohledu a nahlédnout na situaci/téma/problém z pozice další postavy
- zabývá se důsledky lidského jednání v určitých situacích
- uvědomuje si podobnosti mezi herními situacemi (jak ve hrách s pravidly, tak v dramatické fikci) a situacemi v reálném životě

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen nabídnout vlastní námět či téma pro společnou práci
- dokáže pojmenovat hlavní téma zpracovávané předlohy
- pro obecně pojmenovaná témata umí najít konkrétní herní situace
- je schopen pojmenovat základní konflikt (příp. i konflikty vedlejší) nebo problém zkoumaného tématu a hledat různé možnosti (jeho/jejich) řešení
- je schopen zkoumat dané téma z více různých úhlů pohledu
- uvědomuje si důsledky lidského jednání v určitých situacích a důsledky různých řešení konfliktů
- uvědomuje si vztah fiktivních situací k reálným životním situacím, je schopen najít a pojmenovat jejich analogie
- je schopen prostřednictvím zadaných postupů a prostředků ztvárnit situaci či její výsek tak, aby se v nich zkoumané téma zřetelně projevilo
- tvoří jednoduché etudy (založené obvykle na jedné základní situaci) tak, aby měly jasný začátek, vývoj a zřetelné zakončení

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen nabídnout vlastní námět či téma a zdůvodnit či obhájit jeho volbu
- dokáže pojmenovat hlavní i vedlejší témata zpracovávané předlohy
- dokáže hledat pro obecně pojmenované téma konkrétní situace a volit je z hlediska jejich dramatického potenciálu
- uvědomuje si nejednoznačnost způsobů řešení některých konfliktů a problémů
- uvědomuje si různé aspekty prozkoumávaného tématu, je schopen komplexního pohledu na téma s vědomím kontextu a širších společenských souvislostí
- zkoumá motivy lidského jednání a uvědomuje si příčiny vzniku konfliktů
- uvědomuje si vztah fiktivních situací k reálným životním situacím, je schopen najít a pojmenovat jejich analogie a promítnout je i do uvažování o vlastním životě
- je schopen prostřednictvím samostatně volených postupů a prostředků ztvárnit situaci či její výsek tak, aby se v nich zkoumané téma zřetelně projevilo
- tvoří náročnější či rozsáhlejší etudy, sestávající z více situací, časově a příčinně zřetězených tak, aby měly jasný začátek, vývoj a zřetelné zakončení, příp. pointu
Proces inscenační tvorby
Dramaturgie
Režie
Herecká práce
Scénografie
Zvuk a scénická hudba 1. období (1.-3. roč.)
- je schopen se podle svých možností podílet na společné práci na jednoduché divadelní nebo přednesové inscenaci
- postavy vytváří pomocí jednoduchých gestických, příp. i kostýmních nebo jiných znaků

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen v menších skupinách pracovat na vytvoření etudy s jednoduchým příběhem s jasným začátkem, vývojem a závěrem, prezentovat ji před spolužáky a dále na ní na základě reflexe spolužáků a učitele pracovat
- sleduje prezentace spolužáků a je schopen je s pomocí učitele i samostatně hodnotit (srozumitelnost jednání, čitelnost postav a jejich vztahů a motivů, konflikty a jejich řešení, sdělení tématu)
- dokáže písemně zachytit zahranou etudu v dialozích
- s pomocí učitele dokáže pracovat s jednoduchým dramatickým textem a vytvářet na jeho základě jednání postav v dramatické situaci
- je schopen vytvářet typové postavy a přirozeně a pravdivě za ně jednat v dramatické situaci
- v etudě dokáže využívat různých divadelních výrazových prostředků (práce s prostorem, náznakový kostým, výtvarné prvky, světlo, předměty, jednoduché loutkářské postupy, zvuk, jednoduchý hudební doprovod)
- podle svých možností se pod vedením učitele podílí na společné práci na vytváření krátké divadelní nebo přednesové inscenace
- dokáže převzít zodpovědnost za svěřený úsek práce při přípravě inscenace

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen pod vedením učitele sám nebo v menších skupinách pracovat na náročněji tvarované etudě, která vychází z převzatého i vlastního námětu a je založena na dramatické situaci, a dokáže ji dotvářet na základě připomínek ostatních
- ve zhlédnutých prezentacích spolužáků dokáže nacházet a pojmenovávat témata hlavní a vedlejší, konflikty, vztahy mezi postavami a motivy jejich jednání, dokáže i hodnotit způsob divadelního zpracování a jeho sdělnost
- podle svých schopností se podílí na dramaturgické a dramaturgicko-režijní přípravě inscenace (volba předlohy, téma, kompoziční postupy, inscenační klíč, žánr…)
- pod vedením učitele je schopen aktivně se podílet na vytvoření scénáře pro inscenaci (autorská úprava dramatického textu, dramatizace prozaického textu, sestavení pásma poezie, vlastní příběh)
- dokáže pracovat s dramatickým textem a vytvářet na jeho základě jednání postav v dramatické situaci
- je schopen vytvářet typové postavy s postupně se prohlubující charakteristikou a přirozeně a pravdivě za ně jednat
- je si vědom, jaké možnosti nabízejí divadelní práci hra s předmětem a tvořivé loutkářské prostředky
- dokáže pracovat s jednoduchou scénografií (kostým, rekvizita, scéna, světlo), příp. se podílí na výrobě scény, kostýmů, masek, loutek atd.
- dokáže využívat zvukové a hudební prostředky k divadelnímu vyjádření
- dokáže převzít zodpovědnost za svěřený úsek práce v inscenaci, nést zodpovědnost za její dokončení i za společný výsledek
Prezentace výsledného tvaru
Komunikace s divákem
Reflexe, hodnocení a kritika 1. období (1.-3. roč.)
- dokáže vystupovat před spolužáky nebo rodiči v jednoduché ukázce práce nebo v krátkém pásmu, případně při přednesu jednoduchého textu

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen na veřejnosti prezentovat výsledky kolektivní nebo sólové práce (divadelní a přednesové)
- přijímá hodnocení své práce a je schopen z něj vyvodit důsledky pro její pokračování

3. období (6.-9. roč.)
- v rámci svých možností zvládá provozní i technické činnosti související s přípravou představení
- je schopen vystupovat v divadelním představení pro širší veřejnost (včetně účasti na přehlídkách a tvůrčích dílnách)
- je schopen vnímat svou existenci na jevišti jako komunikaci s divákem a uvědomuje si její různé možnosti a podoby
- v diskusi s učitelem je schopen po představení reflektovat sebe sama i ostatní, představení hodnotit z hlediska fungování celku a jednotlivých složek
- ze sebereflexe a hodnocení vyvozuje závěry pro příští představení včetně případných změn v inscenaci a nutnost dalšího zkoušení a hledání

III. Recepce a reflexe dramatického a divadelního umění
Divadlo jako syntetický druh umění
Základní divadelní druhy
Základní dramatické žánry
Dramatická umění v proměnách času
Divadelní představení z hlediska diváka
Dramatická umění a média (filmová tvorba, televizní tvorba, rozhlasová tvorba, počítačová tvorba) 1. a 2. období (1.-5. roč.)
- s pomocí učitele reflektuje svůj zážitek ze zhlédnutého dramatického díla (divadelního, filmového, televizního)
- je schopen převyprávět hlavní situace zhlédnutého dramatického díla a přemýšlet o jejich významu, případně pojmenovat téma
- na základě vlastních diváckých zkušeností chápe rozdíly mezi činohrou, operou a baletem a mezi hereckým a loutkovým divadlem

3. období (6.-9. roč.)
- ve společné diskusi o zhlédnutém dramatickém díle dokáže pojmenovat hlavní téma (příp. i témata vedlejší), charakterizovat hlavní postavy a převyprávět stručně a přehledně příběh
- je schopen rozpoznávat ve vlastní dramatické práci i ve zhlédnutém dramatickém díle základní prvky dramatu (dramatická postava, dramatická osoba, dramatické jednání, dramatická situace, konflikt, dialog, monolog, kompoziční postupy atd.)
- poznává základní dramatické i hudebně dramatické žánry a jejich hlavní znaky
- chápe rozdíly mezi divadelním představením a dramatickými díly ve filmu, televizi a rozhlase a dokáže uvést specifické rysy jednotlivých druhů
- zná některé výrazné etapy a typy divadla



----------------


Osnovy předmětu Umění a kultura - dramatický obor do RVP pro gymnázia

Dramatický obor doplňuje oddíl Umění a kultura o třetí druh umění, o umění dramatické. Předmět dramatická výchova poskytuje studentům základní znalosti z teorie hry a dramatu a dějin divadla a praktické zkušenosti s dramatickou tvorbou a vede je k vnímání dramatického umění jako specifického druhu uměleckého uchopení skutečnosti.
Dramatické umění používá jako své hlavní prostředky sdělení lidsky hlas a lidské tělo. Dramatická výchova umožňuje systematicky rozvíjet a kultivovat tyto hlavní prostředky lidské komunikace od základních somatických dovedností (tvoření dechu, hlasu, artikulace, správné držení těla atd.), přes psychofyzické jednání (vazba vnitřního prožívání a jeho vnějších projevů - lidského chování v rovině sdělování i naslouchání a porozumění těmto projevům) a využití těchto prostředků k dramatické tvorbě (jednání postav v dramatické situaci) až po používání těchto prostředků v běžných životních situacích.
Dramatické umění má povahu kolektivní tvorby. Poskytuje tedy maximální prostor pro rozvíjení sociálních dovedností týkajících se komunikace ve skupině a práce v tvůrčím týmu. Vede žáky k sebereflexi a seberegulaci při skupinové práci, k aktivnímu postoji při hledání cest k naplnění společného cíle.
Dramatické umění je uměním syntetickým a pracuje vedle základních prostředků (mluva a pohyb) i s prostředky literárními, výtvarnými a zvukovými. Umožňuje tak využívat i prvky jiných umění v jejich vzájemném funkčním propojení pro sdělení témat a uvědomovat si jejich specifické vyjadřovací možnosti.
Dramatické umění využívá hry (dramatické hry, hry v rolích, improvizace) jako jednoho z možných principů tvorby. Rozvíjí herní dovednosti studentů jako způsob uchopování skutečnosti založený nejen na jejím racionálním chápání, ale i na jejím prozkoumávání hrou, přímým jednáním a prožitkem při něm.
Osnovy jsou rozděleny do jednotlivých částí (I – IV) proto, aby poskytly obraz o struktuře oboru dramatické umění, z něhož předmět dramatická výchova vychází. Volba terminologie se pak opírá o terminologii teorie hry a dramatu. Při samotné výuce nejsou od sebe tyto oblasti oddělovány. Páteří celé výuky jsou postupy dramatické tvorby založené na praktických činnostech. Tato tvorba může mít různá východiska – od hry, improvizace přes dramatizaci literárního příběhu, tvorbu vlastních scénářů až po práci s hotovým dramatickým textem. Při tvorbě inscenace jde většinou o kratší útvary a celý proces má výrazný charakter vlastní autorské tvorby studentů. Tato praktická činnost je reflektována a doplňována teoretickým zobecněním. Stejně tak témata z historie divadla jsou především námětem pro praktické zkoušení, a teprve potom východiskem pro zobecnění a historické zařazení. Vlastními pokusy o dramatickou tvorbu se žáci učí porozumět specifice divadelního jazyka (jevištní znak, metafora, symbol).
Veškerá práce v dramatické výchově by měla vést k aktivnímu postoji žáků ke kulturnímu dění, a to nejen k diváckému zájmu o nabídku kulturních akcí, ale i k přímé účasti na veřejném kulturním životě jako k jednomu z možných způsobů tvořivého naplnění volného času.

Student by se měl naučit:
- správně používat prostředky komunikace, tzn. technicky správně a adekvátně situaci, v níž komunikace probíhá,
- chápat vazbu mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním, snažit se posuzovat z tohoto pohledu chování své i ostatních,
- využívat prostředky komunikace (hlas a pohyb) i další umělecké prostředky (výtvarné, literární, hudební) k uměleckému sdělení a komunikaci s diváky,
- chápat dramatické umění jako svébytný způsob uměleckého poznávání skutečnosti,
- orientovat se v dramatických žánrech, v historických etapách vývoje dramatického umění a chápat společenský význam dramatického umění,
- pracovat ve skupině, aktivně se účastnit společné tvorby, dokončovat ji a prezentovat před diváky,
- vytvářet inscenace autorského divadla jako osobní a generační výpověď,
- chápat dramatické umění jako způsob kulturního využití volného času (návštěva kulturních akcí, účast v dramatických projektech, dílnách, na festivalech, členství v amatérských divadelních skupinách apod.).



UČIVO
KOMPETENCE
I. Základní předpoklady dramatického jednání
Psychosomatické dovednosti
Somatické dovednosti
- dech a hlas
- mluva
- pohyb
Psychofyzické jednání
- ovládá základy správného tvoření dechu, hlasu a artikulace a správného držení těla, vědomě je trénuje a kultivuje svůj mluvený a pohybový projev
- rozvíjí schopnost pracovat s uvolněním a napětím
- zcitlivuje smyslové vnímání a představivost
- upevňuje fyzickou a psychickou sebekontrolu včetně schopnosti koncentrace a relaxace
- rozvíjí rytmické cítění, využívá rytmu a dynamiky v pohybu a řeči
- chápe principy fungování lidské psychiky (prožívání, chování) a dovede s nimi vědomě pracovat při běžné komunikaci (sdělování a naslouchání) i při vytváření herecké postavy
- vnímá prostor a jeho význam pro výběr hlasových a pohybových prostředků a práci s nimi
- je citlivý vůči vlastním psychosomatickým impulsům (psychofyzická zkušenost a tvořivost) jako zdroji improvizované hry
- dokáže používat hlasové a pohybové prostředky k charakterizaci postavy
Herní dovednosti
Improvizace
Hra v roli
Techniky dramatické práce
Hra s loutkou, předmětem
- dokáže využívat tělo a hlas k zobrazení jevů (věcí, osob, abstrakcí, dějů)
- je schopen rozvíjet, variovat a opakovat herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině)
- přijímá herní pravidla a tvořivě je rozvíjí
- dokáže nacházet a nabízet témata k rozvíjení herních situací
- je schopen představit si průběh jednání v herní situaci
- v průběhu improvizace vědomě využívá nabytých psychosomatických dovedností a umí je propojit ve sdělný celek
- chápe improvizaci jako jeden ze způsobů dramatické tvorby
- reflektuje své reálné já a herní já a využívá osobních možností pro tvorbu postav
- má schopnost měnit role během dramatické hry a prozkoumávat motivace a postoje druhých
- při práci v roli směřuje k vytvoření postavy s hlubší charakteristikou
- v průběhu improvizace se prosazuje kooperativně, ve prospěch společně tvořené hry
- prakticky ovládá a tvořivě využívá techniky strukturování dramatické práce
- užívá reálnou a zástupnou rekvizitu k zobrazení jevů (věcí, osob, abstrakcí, dějů)
Sociálně komunikační dovednosti
Komunikace (verbální i nonverbální)
Kooperace
Reflexe a hodnocení - vnímá chování a komunikaci lidí jako sdělení o jejich prožívání,vztazích, motivacích atd.
- orientuje se v divadelních aspektech běžné každodenní komunikace
- účelně a vědomě používá prostředky verbální i neverbální komunikace v situacích běžných i v situacích tvorby
- zodpovědně přistupuje k úkolům, pracuje v týmu, plánuje, strukturuje a dokončuje práci
- je schopen vytvářet pravidla a dohody pro skupinovou práci a přijímat kompromisy
- je schopen organizovat a vést práci skupiny i přijímat vedení druhého
- naslouchá a poskytuje zpětnou vazbu, hodnotí vlastní práci a práci ostatních s porozuměním a tolerancí
- přijímá konstruktivní kritiku a nachází v ní podněty pro svou další práci

II. Proces dramatické a inscenační tvorby
Proces dramatické tvorby
Námět, téma
Postava (charakter, motivace, vztahy)
Situace
Konflikt
Příběh, montáž
Kompozice


- je schopen přinášet náměty a témata pro vlastní dramatickou tvorbu
- v situacích dramatu nachází a pojmenovává témata, rozlišuje objektivní a subjektivní téma
- je schopen vytvářet dramatické situace, v nichž je zobrazováno zvolené téma
- dokáže nacházet paralely těchto témat a situací v běžném životě a v literatuře
- vytváří dramatické postavy s hlubší charakteristikou
- pracuje s motivací postav jako hybnou silou jejich jednání a příčinou vznikajících konfliktů
- dokáže jednáním v situaci a postavě směřovat k řešení konfliktu, nabízí různé varianty řešení s vědomím společenského kontextu
- tvoří etudy tak, aby měly jasný začátek, vývoj, vrchol a zřetelné zakončení
- rozlišuje situaci rámcovou a situaci uzavřenou a otevřenou a chápe jejich funkci při vytváření dramatického děje
- vytváří řetězením jednotlivých situací příběhy s časovou a příčinnou souvislostí
- vytváří příběhem a montáží různé dramatické kompozice
- dokáže zpracovávat zadaný námět v nadsázce do podoby různých dramatických žánrů
- s procesem dramatické tvorby pracuje ve dvou rovinách (v rovině přímého jednání a v rovině literární) a s jejich vzájemným propojováním
Proces inscenační tvorby
Dramaturgie
Režie
Herecká práce
Scénografie
Zvuk a scénická hudba
- je schopen ve vybrané předloze pojmenovat hlavní a dílčí témata
- pracuje s dramatickým textem jako s předlohou pro inscenaci
- je schopen vytvářet vlastní scénáře (autorská úprava dramatického textu, dramatizace prozaického textu nebo vlastního příběhu, sestavení pásma poezie)
- spolupodílí se na tvorbě dramaturgicko-režijní koncepce inscenace
- chápe pojem mizanscéna a pracuje s ní jako se základním stavebním prvkem inscenace
- hereckou postavu buduje na principu posílení a zdůraznění některého rysu své vlastní osobnosti
- usiluje o hlubší charakteristiku postavy
- dokáže vytvořit hereckou postavu jak činoherními, tak i loutkohereckými prostředky
- pracuje vědomě s žánrovým zařazením postavy
- pracuje se scénografií na úrovni jevištního znaku
- dokáže využívat zvuk a hudbu k dotváření inscenace
- chápe tvorbu inscenace jako společný tvůrčí proces, přijímá a plní své úkoly a chápe vlastní zodpovědnost za společnou tvorbu a její výsledek
- chápe a přijímá tvorbu inscenace jako neustálý proces zkoušení – hledání, opakování, fixování
Prezentace výsledného tvaru
Komunikace s divákem
Reflexe, hodnocení a kritika
- tvorbu inscenace pojímá jako způsob vyjádření a sdělení vlastních názorů a postojů skrze zvolená témata
- svou existenci na jevišti vnímá jako komunikaci se spoluhráči a s diváky
- vnímá závislost komunikace s diváky na typu divadelního prostoru a formy (inscenace v různých typech divadelních prostorů, pouliční divadlo, divadlo forum atd.)
- z hlediska sdělovaného tématu je schopen reflektovat sebe sama i ostatní v konkrétním představení a hodnotit svůj výkon a výkony ostatních, fungování celku a jeho jednotlivých složek a komunikaci s diváky
- je schopen hodnotit inscenaci jako celek z hlediska sdělnosti a srozumitelnosti pro diváky
- ze sebereflexe a hodnocení vyvozuje závěry pro příští představení včetně případných změn v inscenaci a nutnosti dalšího zkoušení a hledání


III. Dramatická umění
Základy teorie a historie dramatu
Struktura dramatického díla
- výstavba dramatického textu
- analýza a interpretace dramatického textu
- dramatický text a inscenace
- žánry dramatického textu
Dramatická umění v proměnách času
- hlavní vývojová období českého a světového divadla
- typické žánry a jejich představitelé
- současná dramatická umění
Kritika
Profese spjaté s divadlem a dramatickým uměním vůbec


- rozlišuje jednotlivé druhy dramatických situací (rámcová, hlavní, vedlejší, epizodická)
- rozlišuje dramatické postavy hlavní, vedlejší a epizodické, je schopen postihnout motivy jednání dramatických postav a zaujmout k nim hodnotící postoj
- vnímá dramatický text jako předlohu pro divadelní inscenaci a dokáže s ním dramaturgicky pracovat
- rozlišuje různé typy konfliktů a k jejich řešení zaujímá hodnotící postoj
- rozlišuje žánrové směřování dramatického díla
- je schopen postihnout tematickou strukturu dramatického díla
- vnímá interpretační a autorský přístup v dramatickém umění
- orientuje se v základních divadelní žánrech (komedie, tragedie, drama) a zná jejich typické představitele
- má přehled o velkých historických divadelních kulturách a jejich hlavních představitelích (např. antické divadlo, zlatý věk španělského dramatu, anglické alžbětínské divadlo, francouzské a německé klasicistní divadlo, komedie dell´arte, vídeňské lidové divadlo)
- chápe společenský význam a funkci divadla ve vybraných obdobích české a světové divadelní tvorby
- orientuje se v hlavních směrech dramatického umění 20. století - období Velké divadelní reformy
- je schopen postihnout hlavní rysy současného divadla
- ve zhlédnutém dramatickém díle dokáže pojmenovat hlavní i vedlejší témata, zařadit a charakterizovat hlavní, vedlejší a epizodické postavy a situace
- dokáže hodnotit zhlédnuté dramatické dílo z hlediska jeho dramaturgicko-režijní koncepce a hereckých výkonů
- uvažuje o zhlédnutém díle ve společenském kontextu
- rozlišuje různé formy divadla vč. netradičních a různé typy paradivadelních aktivit
- orientuje se v profesích spjatých s divadelním a dramatickým uměním, chápe jejich funkci a jejich vzájemné vztahy
Dramatická umění a média
Filmová tvorba
televizní tvorba
Rozhlasová tvorba
PC tvorba - dokáže charakterizovat základní filmové, televizní a rozhlasové žánry
- je schopen přenášet tyto žánry do divadelní oblasti a tvořivě využívat žánrových posunů
- je schopen vnímat divadelní a dramatické prvky v neuměleckých žánrech, zejm. TV a rozhlasu (dokumentaristika, zpravodajství, reklama, různé soutěže) a etiku a estetiku jejich použití

IV. Aktivní přístup k dramatické kultuře a umění
Orientace v dramatických projektech a dílnách
Účast v dramatických projektech a dílnách
Účast na přehlídkách a festivalech
Návštěva divadelních a filmových představení
Podíl na kulturním životě školy a obce Způsob aktivního zapojení volí student podle svého individuálního zájmu a osobních preferencí.


Tvůrčí dílny k oblasti umění a kultura – dramatický obor

Tvůrčí dílny nabízejí studentům možnost pracovat podle svých zájmů na divadelních projektech, které směřují k vytvoření jevištního tvaru jako prostředku sebevyjádření, sdělení vlastních témat, názorů a postojů a komunikace s širší diváckou veřejností.
Tvůrčí dílny mají povahu autorské tvorby, studenti se aktivně účastní procesu vytváření inscenace ve všech jeho etapách. V rámci dílny může odcházet k diferenciaci tvůrčích úkolů podle zaměření studentů (tvorba scénářů, režie, scénografie, hudba, herectví, jevištní technika, propagace atd.).
Zaměření dílen je voleno podle zájmu studentů a podle profesní vybavenosti pedagoga dramatické výchovy.


Možnosti zaměření dílen:

Divadlo poezie
Cílem dílny je poznat a uvědomit si při praktické práci zákonitosti mluveného projevu, rozvíjet schopnost vnímat a posuzovat kvalitu textů, interpretovat je a hledat cestu jak sdělit publiku vlastní zážitek, názor, postoj. Východiskem práce je vlastní literární tvorba, texty renomovaných autorů, lidová poezie apod. Těžištěm práce je hledání kvalitních textů a způsobů jejich jevištní interpretace (sestavování koláží, montáží, pásem atd.). Výsledkem práce mohou být nejrůznější formy autorské interpretace textu, včetně žánrů hraničících s divadlem, a využívání ostatních uměleckých prostředků (pohybu, zvuku, scénografie, hudby apod.).

Pohybové divadlo
Práce v dílně využívá lidského těla jako základního materiálu a zároveň nástroje mezilidské komunikace. Soustřeďuje se na zkoumání nonverbální komunikace, kultivuje její používání a vnímání. Studenti vědomě pracují s mimikou, gestikou, pozicemi těla i prostorovými vztahy, mohou se seznamovat s různými pohybovými a tanečními technikami (pantomima, techniky moderního výrazového tance, jazzdance, afrodance, improvizace…).
Cílem dílny je učit se vnímat a používat pohyb jako svébytný prostředek a formu divadelního sdělení i jako součást tvorby jevištní postavy a významný prostředek jevištní stylizace.
Dílna směřuje ke sdělování tématu, názorů a postojů i příběhů výhradně prostřednictvím vlastního těla, k vytvoření jevištního tvaru využívá i dalších prostředků – výtvarných, zvukových a hudebních.

Divadlo forum
V této dílně mají studenti možnost seznámit se s interaktivní metodou divadla forum, vycházející z práce Augusta Boala. Studenti otevírají své aktuální otázky a problémy, které zpracovávají do krátkých scén. Diváci pak mohou vstupovat do nastolených situací, měnit jejich průběh a nabízet nová řešení. Proto by mělo vyvrcholením této dílny být praktické ověření práce studentů s další skupinou.

Projekt “Devise”
Cílem projektu je společný tvůrčí proces vedoucí k vytvoření divadelního tvaru. Jde o skupinový autorský projekt, na jehož počátku stojí libovolný podnět (slovní, literární, dramatický, výtvarný, hudební či jiný). Skupina rozvíjí daný podnět cestou hledání a pojmenovávání tématu, látky a situací pro jejich vyjádření. Studenti pokračují výběrem žánru a formy výpovědi, inscenačního klíče a divadelních prostředků. Vrchol práce tvoří hledání konkrétního jevištního tvaru, jeho zkoušení, opakování, fixování a prezentace před diváky.
Smyslem práce je zprostředkovat studentům zážitek vzniku divadelního tvaru ve všech jeho fázích.

Další možné projekty a tvůrčí dílny: pouliční divadlo, tvůrčí práce s videem, scénografie (maska, kostým…).