Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2000, č.2 Lenka Lázňovská, nekrolog

Zdeněk Kokta

Šestnáctého dubna letošního roku by se sedmdesáti let dožil JUDr. Zdeněk Kokta, herec, režisér, lektor a porotce, dramaturg, funkcionář a jak mohou potvrdit všichni, kteří ho znali, dobrý člověk. I když mu osud vyměřil pouhých šestapadesát let zanechal v ochotnickém hnutí nesmazatelnou stopu.
O svých začátcích napsal. "Začínal jsem jako student v r. 1946 v Mohelnici. Později, když jsem tam působil jako soudce, hrál jsem a režíroval v souboru ZK ROH MEZ Mohelnice. Divadlo mě velmi zajímalo od mládí a přivedlo i počátkem 60.let ke studiu estetiky. Diplomová práce se týkala právě specifičnosti uměleckého amatérismu." V 60. letech byl jedním ze zakladatelů Studia amatérského divadla při Divadle O.Stibora v Olomouci. Dokud bylo v hanácké metropoli sídlo kraje, působil jako předseda krajského poradního sboru pro amatérské divadlo. Po léta byl členem redakční rady Amatérské scény. I když hrál nebo režíroval několik desítek her, náročné povolání ho přimělo k jinému zaměření. Svou erudici i vlastní zkušenosti mohl zúročit jako porotce a lektor. Působil v hronovských porotách, později ve Vysokém nad Jizerou, na mezikrajové přehlídce v Krnově, Bystřici a dalších místech. Jeho rozbory byly zvláštní i svou formou. Věděl, kolik času zabere práce na inscenaci a jak těžce se přijímá oprávněná kritika. Snažil se proto být taktní a přátelský. Dával plně k dispozici svou invenci a tvůrčí fantazii.
Stál u zrodu Svazu českých divadelních ochotníků až do své smrti byl členem ústředního výboru, posléze byl zvolen místopředsedou. Především se věnoval oblasti vzdělávání. Stál v čele Školy režisérů SČDO a byl historicky prvním vedoucím Klubu mladých divadelníků na Jiráskově Hronově v r. 1972. Spolu s vedoucí brněnského dětského souboru PIRKO Jindrou Delongovou vymysleli základní systém práce klubu jako spojení tvořivé dílny s diskusemi o festivalových inscenacích. Také škola režisérů byla prvním pokusem o dlouhodobé vzdělávání amatérských režisérů, na němž si SČDO ověřovalo i rozsah výuky, možnosti zatížení posluchačů, otázky jejich výběru, metodiku výuky apod.
Dr.Kokta byl rovněž velkým propagátorem vesnického divadla, stál u zrodu Krakonošova divadelního podzimu a také dodnes fungujícího sdružení přátel přehlídky, ale také srandy a recese Vobskočák. Pokusil se o vymezení pojmu vesnické divadlo z hlediska divadelní práce. Domníval se, že amatérské soubory lze rozdělit do několika kategorií - vyspělé, vesnické, mládežnické a dětské. Základním rozlišovacím kritériem je přitom podle Kokty především úroveň inscenační práce. Právě u vesnických souborů jde většinou pouze o pokus o umělecké dílo. Pomocným kritériem je adresát. Vesnické inscenace se např. vždy obracejí ke konkrétnímu publiku.
Pro Koktu bylo také podstatné vymezení amatérského divadla vůči profesionálnímu. V polemice s dlouholetým hostem Jiráskových Hronovů a mj. i nositelem Zlatého Tylova odznaku S. Bergvinem ze Švédska, který vyčítal českému amatérskému divadlu v polovině 60.let, že je jak z hlediska dramaturgie, tak inscenační praxe zrcadlem profesionálního divadla, napsal, že nesouhlasí s tím, že toto tvrzení platí pro celek českého amatérského divadla. "Myslím, že je mu vlastní hledání, je však samozřejmě konkrétní věcí jednotlivých souborů, přičemž vždy to závisí na vzdělání, podmínkách činnosti, společnosti, v níž soubor působí."
Mnohé udělal pro posuzování inscenací amatérských souborů. Velmi ho trápila jistá nejednotnost kritérií, která vede k velmi rozdílnému hodnocení jedné inscenace na různých přehlídkách. I když si byl vědom skutečnosti, že "kritika je na pomezí individuálního estetického soudu a soudu vědeckého" a že tedy nemůže jít o absolutní sjednocení hodnotících kritérií, pomáhal organizovat setkání souborů a porotců, které se zabývaly touto tematikou a inicioval seriál článků na toto téma v Amatérské scéně.
Zdeněk Kokta měl nepochybně i literární nadání. Byl např. zručným dramatizátorem literárních předloh a psal také verše.
"Poslyšte, malověrní, koštýřův žalozpěv:
Líbezná vína svět mizerný napraví,
a korouhví vína však pobouří krev!
Ach, sladká Provence jižní mé Moravy".
Úryvek z Balady na počest turecké mlynářky a jihomoravské Provence dokládá nejen mnohotvárnost jeho talentu. Miloval slunce, víno a Moravu. Mnozí vzpomínají na nádherná setkání u něj doma v Mohelnici.
JUDr. Zdeněk Kokta prostě v českém amatérském divadle zanechal opravdu nepřehlédnutelnou stopu.
Lenka Lázňovská

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':