Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2004, č. 2, s. 23 - 24. Lenka Lázňovská

V POŘADÍ ČTVRTÝ ZLOM VAZ

Postupová přehlídka činoherního a hudebního divadla Pardubického kraje (19. – 21. března 2004) se tradičně konala na dvou scénách (Roškotovo divadlo a Malá scéna) v Ústí nad Orlicí. Její pořadatelské řady (hlavním pořadatelem Občanské sdružení divadelních ochotníků Ústí nad Orlicí ve spolupráci s městem) rozšířila Krajská knihovna Pardubice, resp. její oddělení kulturních služeb. Pořadatelé se neuzavírají souborům z jiných krajů a právě inscenace nepocházející z Pardubického kraje se nakonec ukázala jako nejlepší. Z organizačního hlediska byla akce zvládnuta na výbornou až na návštěvnost sobotního ranního představení. Ve velkém hledišti divadla se krčilo asi pět diváků a tři porotci (režisér a herec ze Zlína Karel Semerád, operní režisér a znalec hudebního divadla doc. František Preisler, ředitel KC v České Třebové a Lenka Lázňovská, IPOS-ARTAMA). Divadlo je však komunikace a bez diváků se hraje velmi obtížně. Ústeckoorličtí pořadatelé to vědí a nepochybuji, že program příští přehlídky sestaví jinak. Očekávat davy diváků v devět hodin ráno je totiž nesmysl!
Na přehlídku se přihlásilo osm inscenací, uvedeno jich bylo sedm. Z hlediska umělecké úrovně se vyrovnaly spíše do průměru. Zaujal fakt, že některé soubory byly na přehlídce poprvé, a že ve většině z nich jsou mladí lidé. To je určitě pro amatérské divadlo v Pardubickém kraji perspektivní. Stejně jako zatím pouze pozorovatelská účast členů dalších souborů. Všechny tituly byly komediemi, z klasické světové literatury byly uvedeny tři hry, jeden text pochází z dílny souboru.
Úvod přehlídky představil dva domácí soubory. DS Vicena Ústí nad Orlicí se v současném období specializuje na komedie. Tentokrát sáhl po velmi dobré hře anglického dramatika Alana Ayckbourna Kdes to byl/a/ v noci? Zkušený soubor s vyzrálým herectvím řady členů tentokrát zradila zvolená dramaturgicko-režijní koncepce. Režisérka Lenka Janyšová ji postavila na slovním a situačním humoru, nikoliv na charakterech postav. Situační komika však vyrůstá právě z nich. Autor navazující na Oscara Wilda, J.B. Shawa a další kreslí se satirickou nadsázkou, ústící místy až do frašky, tři manželské páry, lišící se společenským postavením muže a způsobem života. Z jejich charakterů vychází motivace jednání, která má tragikomické následky. Rezignace na vytvoření charakterů oslabila stavbu situací, a tím i komiku. Lineárnost děje, jehož posloupnost se stále zrychluje až do jednovětých replik, inscenace sice respektovala ve scénografii, avšak nikoliv v temporytmu.
Soubor FACKA AU Ústí nad Orlicí inscenoval hru člena souboru Roberta Osmana Offside, který se rovněž ujal režie. Drobná anekdota o programově připravované manželské nevěře, ozvláštněné vstupy začínajícího fotbalisty Jindřicha v podání Petra Hájka z Viceny s rozkošně kamennou tváří, tentokrát nespoléhala pouze na improvizaci jako v minulých letech, a snažila se vybudovat situace. Režisér a autor si vše zkomplikoval tím, že si vymyslel vnitřní hlas jako komentování děje a technicky to vyřešil formou reprodukované nahrávky. S přibývajícím komentářem bylo toto řešení stále méně funkční. Soubor je však z hlediska poznání zákonitostí divadla stále na začátku cesty. Např. režisér byl lehce zaskočen poznámkou poroty, že postavy obsadil v rozporu s jejich typologií, což zvyšuje komický účinek.
Jedním z nových souborů byla Divadelní společnost Hřebíček na hlavičku Litomyšl. Pustil se do inscenování Molièrova Lakomce. Pro vesměs nezkušený soubor to však bylo nad jeho síly. Ve snaze pobavit sebe i diváka utlumil téma hry. Neporadil si s vybudováním situací a charakteru Lakomce; dokonce tato postava více a více zanikala. K tomu přispěly i jakési mezihry v zadním plánu inscenované do frašky (sluhové přinášejí a odnášejí koberec), které byly tak výrazné, že hlavní plán vygumovaly. Oba Harpagonovy proslulé monology byly umístěny před částečně zataženou oponu, což nefungovalo. Naprosto chyběla mizanscéna. Vše se odehrálo na jednom koberečku. Matoucí byla různost stylů jednotlivých postav. Např. Harpagon byl laděn do civilního herectví, dohazovačka Frosina byla stylizovaná do komické nadsázky. Mladičkým představitelkám obou ženských hrdinek docházel hlas i odvaha, takže to v podstatě od druhé půle byla spíše němohra. Režisér Petr Kovář byl vstřícný a doufejme, že přijme radu i poučení.
DS Lyra Jeseník jezdí na tuto přehlídku pravidelně, byť není z pardubického kraje. Jeho sekce Jirka přivezla inscenaci hry Jasminy Rezy Obraz. Ve všech složkách vyvážená inscenace, která vznikla jako kolektivní dílo, byla na přehlídce jednoznačně nejlepší. Jednoduchá scéna s třemi praktikábly a velkým malířským stojanem v rohu, vybudované charaktery tří mužů, situace, připravená mizanscéna, vše fungovalo.Viděli jsme nikoliv samozřejmou schopnost existovat na jevišti. Téma soubor staví na protikladu typů a stereotypů: cholerik – sobec, snob – mizantrop, psychoanalytik – idiot. Odkrývá je monology a dialogy ve stále rychlejším tempu. Velký otazník staví nad tím, zda přátelství má opravdu pro každého z mužů stejnou cenu. Drobnou vadou na kráse byly dlouhé hudební mezihry se stmívačkou mezi monology na začátku, které byly však, jak se v diskusi ukázalo, spíše technickým problémem. V zákulisí byla naprostá tma, v níž se příprava další scény zdržela. Inscenace byla poprvé uvedena mimo domácí jeviště. Z hlediska logiky chybělo vyjádření vztahu Marka a Borise k Ivanovi po rvačce, v níž mu téměř natrhnou ucho. Zatímco on kvílí v rohu, oba další si toho ani nepovšimnou. Inscenace byla nominována na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč a získala Cenu za inscenaci a čestné uznání za režii.
Poprvé se krajské přehlídky zúčastnil i soubor DS Jirásek TJ Sokol Choceň. Nepatří však mezi začínající. Vystoupil mj. na III. národní přehlídce sokolských souborů v Lázních Toušeň. Zajímavostí je existence dvou skupin uvnitř souboru. Členové, patřící do střední generace, nastudovali muzikál Nejkrásnější válka (krajská přehlídka v Červeném Kostelci). Mladá část připravila Goldoniho Poprask na laguně a přijela do Ústí n.O. Lidová komedie nabízí množství živočišných typů, jejichž motivace jednání vychází z prostředí rybářské vesnice. Soubor disponuje početným kádrem sličných a vnadných slečen a paní a statných jinochů, takže by to mohlo fungovat. Leč nefunguje. Svižný, ale jednotvárný temporytmus, všeobecné situace bez pointy, balábile splývajících, protože neindividualizovaných postav. Režisér Miloš Bezdíček vtipně poznamenal, že Goldoni viděl svět jako velký „bordel“. Nechtěl však slyšet, že i bordel na scéně musí mít řád. Neprospěly ani dobové aktualizace textu typu čtyřprocentní menšina, šlapat chodník apod. Soubor prostě zatím nemá na to, aby využil všechny možnosti, které vyplývají ze žánru a tématu hry.
DS Tyl Králíky je venkovským souborem (bude se také ucházet o Krakonošův divadelní podzim) a na přehlídce v Ústí n.O. byl rovněž poprvé. Hráči N.V. Gogola jsou po Revizorovi v pořadí druhou hrou autora, kterou v souboru nastudoval Zdeněk Němeček. Má zkušené herce, muže ve středním věku, kteří se na jevišti umějí pohybovat se suverenitou i grácií. Je jim vlastní spíše civilní herectví a realistický styl inscenování s přibližnou pravděpodobností scény a děje. Bylo to dobře zorganizované, vlastně to šlapalo, ale absolutně mimo žánr grotesky. Sdělili téma podvedeného podvodníka, nedokázali však diváka nadsázkou, výrazem, gradací emocionálně vzrušit tak, aby ve smíchu nezmizela grotesknost a tragika světa, v němž nic nechrání před totální prohrou. Kolektiv Hráčů získal čestné uznání za herecký výkon.
Posledním souborem byl pardubický DS (a)MAŤÁK s hrou Marca Camolettiho Boening – Boening aneb Létající snoubenky. Trochu lascivní situační komedie ve stylu francouzského humoru o pařížském architektovi, který si pořídí trojici milenek mezi letuškami různých společností. Francouzka, Němka a Američanka jsou typově odlišeny, aniž by se jednalo o charaktery. Bernardovi a jeho služebné Bertě to funguje, dokud nezkolabují letové řády. Soubor tuto komedii uvádí již dva roky s velkou chutí, avšak s akcentem na první plán, tj. na slovní komiku, což oslabuje možnost rozehrání komických situací. Ochuzuje se tak o další efekt dobrý pro komiku hry. Zkušená Jiřina Mejzlíková v roli služebné využila prostoru pro svou postavu a půvabně, ale mimo hru hraje charakterní roli, která v řadě situací dominuje. Soubor (a)MAŤÁK působí na vlastní scéně v divadlu EXIL a uvádí cca 15 představení měsíčně. Prostor poskytuje také menšinové hudbě, hostujícím divadlům a pardubické folkové skupině Poupata. Soubor má 60 členů všech věkových kategorií. O inscenaci Boening –Boening aneb Létající snoubenky řekl režisér a také z nouze představitel Bernarda Petr Kouba, že je zatím nejúspěšnější v historii souboru. Smích publika je jistě příjemný, ale zrádný v tom, že zakryje nedostatky v koncepci a nenutí inscenátory přemýšlet, zda hra neposkytuje víc než jen slovní vtipy.
Lenka Lázňovská
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':