Texty: AS 2000, č. 4. Saša Rychecký

BRNKÁNÍ VI. v Brně – Lužánkách…

Do Brna jsme dojeli s Hankou a Martinou za dvě hodiny, horko šlo vydržet, Hanka celou cestu spala, jen těch věcí jsme měli nějak moc… V Brně jsem tradičně zabloudil (taky je tam cestovní kancelář tohoto jména!), ale nakonec jsme trefili. Dostali jsme kafe, přivítání od Niky, Koťat, Tomáše s Peckou - a pak už představení. Prvá byla Kachnička. Naše nervózní a zodpovědné děti hrály jako o život, v recenzích bylo hlavně, že to bylo krátké! Což je pochvala (nejhorší je, když se představení vleče a nekončí a nekončí…). Koťatům díky – letos udělali pro DIVIDLO, ale i na sobě a pro sebe moc a moc – a to i díky Dominice! Však je taky VEDOUCÍ! Další bylo Tajemné přátelství Maxíků Brnkadel. Už po několikáté jsem to viděl – a zase jsem tomu nerozuměl! Nějak nevím o čem a proč. Ale budiž.
Druhý den dopoledne dílna poprvé – ta moje s Marťou se jmenovala „Strom hudby“. Mně moc bavila! Druhý den jsme ji dělali znovu, s jinou skupinou – a byla ještě lepší! Pecka byla celé dopoledne nervózní, neb její Kubové měli odpoledne premiéru Malá vánoční povídka na motivy pana Aškenazyho. To vám bude dobré, až to dozraje! Pozval jsem je už teď na Setkání! Trosky hrály Každý den (hmmm…), taky byla Brigitina svatba Brnkadelských Mladíků (to je lepší a lepší! „A kdo si vezme mně? No tak nic, no…!„). Rose des Flanders od Brept už jsem viděl a nemám touhu znovu. A pak bylo Brno, byli jsme se podívat u „Provázků„ a snad všude a Nika žhavila mobil svými SMS! Ale přitom vnímala! Taky Áčko psalo zprávu! A my…
Po sobotní dopolední dílně a obědech začalo Hudradlo Zliv představením Dárečci. Nechce se mi k tomu nic psát – mám je rád, hrají to, čemu rozumí, a navíc to umí! Přijedou na Setkání. Po nich Myšák a jejich Romeo a Julie, jako kočovné a pouliční divadlo! Milá Áčka, ani nevíte, jak si Vás za to Vaše představení kdysi teď vážím! Neřvali jste, nedělali jste si z toho jen srandu, a hráli jste divadlo, byť jste to neuměli. Škoda, Myšáci…. Brepty (už zase) a jejich Čeledín Jakub a krásná princezna (Martino P. – dost podobné téma, jako to vaše, jenže přece jen vy aspoň víte co a proč chcete hrát…). A pak přišel Litvínov se svým představením Jé, sluníčko... Já se na to dost těšil, s vedoucím jsem měl delší a velmi příjemný hovor, i ti kluci byli dobrý (taky uměli hrát) - ale to je tak vše, co o tomto představení umím říct! A to jsem ho – na rozdíl od mnoha jiných – viděl skoro celé. Trvalo to psycho 60 minut a venku jsme se scházeli na sluníčku postupně, vítáni potleskem těch dříve prchnuvších. Večer byl zase – jako každý den v Brně – ohňostroj, všichni šli někam – a já prostě usnul!
Nedělní těžké ráno – Koťata vzbudit, sbalit, aby stihla vlak. Pak představení Blučiny Tobiáš. Byly to loutky, a na ty se dalo koukat, měly vtip. Jenže se s loutkami musí umět dělat, proto jsme se do nich zatím v Dividle nepustili…! Pak ještě taková divná diskuse, a dostali jsme strom a plakát a začali s Marťou nakládat auto. 3x dovnitř a pak zase ven, neb se něco nevešlo. To jste nám dala – Koťata jedna! A cesta zpět v příšerném horku, infarkty se hlásily!
Zatím Nika s dětmi byla už v Porubě. A v sedm večer jsme se zase sešli v Dividle, vydali jsme jim bágly a spacáky a cesta do Výškovic se dvěma dětmi a třetí pak do centra, a to byl konec Brnkání…!
Vězte, že v Brně je moc hezky, mají tam dobrou zmrzku, a já tam mám moc kamarádů a jezdím tam rád - a bylo mi tam dobře! Moc souborů letos nebylo – ale to je asi dobře. A viděl jsem se se Staříkama a domluvili jsme se konečně zase s Mirkem, a Nika byla skvělá se svými dětmi – a měla tam i dvě starší, a jednoho staršího, kteří se o ty prcky taky starali, a bylo to potěšení, a radost, a taky jsem tam dozrál k jinde uveřejněným rozhodnutím o Kašparech, a Géčku, a Setkání. Tak příště by zase na Brnkání někdo měl v červnu jet – stojí to za to!
Saša Rychecký