Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2000, č. 4. Vlastimil Ondráček

JEDNOAKTOVKY SČDO V HOLICÍCH

Město Holice je přirozeným centrem východní části okresu Pardubice, je rodištěm známého cestovatele Dr. Emila Holuba a bylo místem sedmého ročníku národní přehlídky jednoaktových her Svazu českých divadelních ochotníků, uváděného jako Memoriál Ladislava Lhoty. Členové ochotnických divadelních souborů se již podruhé sešli v kulturním domě, podruhé si prohlédli expozice Holubova muzea a podruhé přespali v krásném prostředí kempu Hluboký na břehu stejnojmenného rybníka.
Členové dramaturgické rady SČDO zhlédli 42 inscenací aktových her, odpovídajících propozicím soutěže. Toto fantastické číslo podtrhuje skutečnost, že se vyhlašovateli podařilo naplnit poslání soutěže, podpořit tradici uvádění jednoaktových her. Svědčí o tom i několik ročníků příbuzenských přehlídek ve Zbraslavi a v Moravské Třebové.
Na poslední květnový víkend pozvali pořadatelé Kulturní dům města Holic a Svaz českých divadelních ochotníků dvanáct inscenací a sestavili je do tří programových bloků. Zajímavostí přehlídky bylo dvojí zařazení Čechovova Medvěda a frašky Georgese Feydeaua Nebožka panina matka.
Prvního Medvěda uvedl domácí soubor. A i přes veškerou snahu interpretů z jeviště zněla pouze slova, slova, slova. Chybějící oko režiséra nemohlo postřehnout statické aranžmá, frontální hraní a zbrzdění závěru inscenace. O to šťastnější byl Medvěd z Krupky v režii Jany Urbanové (cena). Diváka potěšila skutečnost, že si všichni tři představitelé čechovovských postav pohrávali s postavami, vychutnávali text, prostor a čas. Herecký koncert Ireny Olšákové (cena) a Františka Rýsla v postavě Smirnova, si zaslouženě odvážel cenu za nejlepší inscenaci a doporučení do programu SČDO na 70. Jiráskův Hronov.
O druhý inscenační duel Feydeyovi Nebožky paniny matky se zasloužilo DIVADLO (bez záruky) PRAHA a Divadelní soubor Karla Čapka z Děčína. Pražskou inscenaci nastudoval mladý a nadějný režisér Jan Strejcovský a svým pojetím se více přiblížil k žánru hry, k frašce. Hlavně se mu to dařilo ve druhé části inscenace po příchodu komorníka Josefa Aleše Nováka. Škoda jen, že se pražští více nevěnovali jevištní řeči. Děčínský režisér Josef Doležal obsadil herecké kvarteto zkušenými herci a to se mu vyplatilo. Ale v této inscenaci absentoval žánr frašky, děčínští šli cestou veselohry. Šťastné bylo jednoduché scénické řešení i kostýmování. Na obou inscenacích se poznamenal časový limit 40 minut, který bral možnost pohrát si se situacemi.
Zajímavosti přehlídce dodaly i dvě původní autorské předlohy. Plzeňský Láďa Synek napsal pro svůj soubor ČAS-ŽUMBERA text comedie dell arte Síla poezie aneb jak si pořídit parohy. V plzeňské inscenaci ovládly scénu ženské postavy Petry Zoubkové a Věry Česákové, několik kroků za nimi zůstali muži. Režisér až cudně málo využíval typových vlastností jednotlivých postav a chudý zůstal i karnevalový průvod. Představení pobavilo a autor si odnesl čestné uznání za autorskou práci.
Do těžšího tématu se pustil ústecký soubor Mladé scény. Autorka již několika divadelních úprav i vlastních předloh Kristina Herzinová zvolila pro svoji inscenaci Výzva osudu alegorický styl, známý již od dob antiky, a oživila na scéně sochy Matyáše Bernarda Brauna se všemi jejich ctnostmi a neřestmi a ty nechala zasahovat do životního osudu dvou manželských párů. Jejich příběh byl natolik banální a průhledný, že se stával až nudným. Setkání těchto dvou poloh bez třetí vrstvy , v níž by se inscenace srovnala do jednoho celku t.j. na jedné straně pokus o vysoký styl, verš, jazyk, a na straně druhé vulgarita dialogů manželských párů, vytvořila neslučitelnou kombinaci. Režie a hlavně scénografie Pavla Trdly odvedla velice precizní práci s převahou pohybové stránky, ale... neobyčejně špatná jevištní mluva.
Neratovický soubor Havlíček předvedl herecký koncert Marie a Františka Živných ve hříčce Roberta Andersona Já jsem Herbert v režii Milana Šáry. Že manželské duo Živných umí se potvrdilo i tentokrát a František si odvezl cenu za postavu Herberta.
Uvolněné odpoledne strýčka Freda Pelhama Grenville Wodehouse v podání Divadla Jesličky z Hradce Králové bylo představením, které dramatizátor a režisér Jan Dvořák přichystal jako svoji hereckou exhibici. Féerie na ploše 16 minut pobavila a potěšila hereckými výkony nejen hlavního představitele. Čestné uznání bylo uděleno Antonínu Fendrichovi za dobrý překlad.
Herci pražského Máje Miroslav Rada a Jana Kadeřávková uvedli hříčku Arnošta Goldflama Zkouška z divadelního prostředí. Předloha nabízí nádhernou základní situaci v konfliktu režiséra a herce, ale dále nejde. Se vším se musí vyrovnat režie a interpreti. A vyrovnali se, i když jeden z porotců (nejmenovaný Hraše) prohlásil, že Mirek Rada často neřekne ve větě poctivě jediné slovo, ale hraje to tak, že nesrozumitelná věta je naprosto srozumitelná.
Autor další inscenace Causa Rudolf Jan Brabenec je znám spíše jako výtvarník. Mnohomluvný dialog je napsán jako souboj dvou žen, jemuž v provedení Marie Neradové (cena za mluvní projev) a Michaely Starostové, členek Divadelního souboru kulturního střediska v Bystřici u Benešova, chyběla gradace. Neorganické bylo spojení dvou částí inscenace v jeden celek.
Příběh Flanderský ze hry Oldřicha Daňka Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo uvedli členové Spolku divadelních ochotníků v Radnicích Vojtěch Filip a Helena Ottová. Nerovný zápas ženy a muže, královny anglické a kronikáře, je více poznamenán užvaněností Jeana Froissarta, než jeho tancem na temkém ledě v rozhovoru s Filipou Henegavskou, hledající rozptýlení v době dlouhé nepřítomnosti jejího manžela. Mladičké představitelce královny byl její věk překážkou těžko překonatelnou.
Čapkovi povídky z jedné a druhé kapsy jsou zdrojem, ze kterého mohou dramatizátoři stále čerpat. Stejně tak Hana Hnátková a Jaroslav Hartig z Divadelního souboru Březiny Děčín vytvořili čapkovskou atmosféru jeho krátkých příběhů ze života obyčejných lidiček nazvaný Zločin v chalupě. Dramatizátorka Hana Hnátková bez újmy na celkové atmosféře změnila chalupníka Vondráčka za chalupnici Vondráčkovou a sama jí dala podobu. Zkušená režie Josefa Doležala dala prostor pro oba herce a ti této příležitosti beze zbytku využili.
Kromě již uvedených ocenění pořadatelé na návrh odborné poroty (Vlastimil Ondráček, Dušan Zakopal, Jiří Hraše, Dana Musilová a Jana Juračková) udělili řediteli národní přehlídky Pavlu Hladíkovi zvláštní ocenění za vtipné moderování přehlídky a Josefu Doležalovi zvláštní ocenění za dlouholetou režijní práci.
Za dva roky v Holicích nashledanou!
Vlastimil Ondráček
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':