Texty: ULRYCHOVÁ, Irina: Recenze pohádky O líné a lakomém. Zpravodaj JH 2005.

„Teď už to opravdu
nebude pro děti!“
S dětstvím (a potažmo také s dětským
divadlem) se rozloučili dorůstající členové
děčínského souboru dDDD malým
maňáskovým muzikálem podle arménské
pohádky O líné a lakomém. A aby nenechali
nikoho na pochybách, že to se vstupem do
dospělosti myslí vážně, vsadili na poněkud
košilatou historku, ve které důležitou roli
mj. hraje manželské lože, kde se prokáže, že
i líná žena může být vlastně dosti čiperná...
Dětská (dospělými ovšem často spíše jen
kýžená) nevinnost a asexuálnost je tedy pryč.
Pryč je i lyrický opar nesmělých prvních
lásek. Už žádná romantická gesta – tady se
jde rovnou na věc. Ovšem se značnou dávkou
humorného nadhledu a nadsázky. Přece jen
tu ale z dětství ještě něco zbývá – a to je
hravost i sdílená radost ze společné hry. Čas
malin nezralých už možná pomíjí, čas her
– bohudíky – zůstává.
Má-li ovšem každá divadelní inscenace
své tajemství, pro pisatelku tohoto ohlédnutí
se jím stalo propojení hudebního plánu
s plánem dramatickým. Kladu si otázku,
jak souvisí onen lehce umělý svět barového
(?) miniorchestru doprovázeného triem
zpívajících girls zvyklých na světla reflektorů
s prostým folklórním příběhem lakomého
kupce, jeho líné ženy a mazané tchýně. Pro
mne se tyto dva světy – každý z nich sám
o sobě okouzlující – neprotnuly.
Irina Ulrychová