Texty: Rozhovor s Johanou Vaňousovou. Zpravodaj JH 2005

3x PRO Johanu Vaňousovou,
interpretku inscenace
Vojna s Turkem

Do programové brožurky jsi o sobě
napsala: „Jsem z dětského souboru
Mravenec. Ale ne ta, co hrála Havránky.
Já jsem ta poslední“. Povíš nám, co to
znamená?

Když jsem byla třeba na loutkářské
přehlídce v Hradci Králové, tak za mnou
všichni chodili a říkali: „Jo, ty jsi taková
ta malinká šikovná holčička, co hrávala
u vás s těma havránkama (tzn. Čtvero podle
Kahouna). A to prostě nejsem já! To je moje
kamarádka z dětského souboru a tak jsem
to chtěla všem lidem na světě říci, aby už
za mnou s „havránkama“ nechodili.

A soubor Poslední mravenec?

Soubor Poslední mravenec to jsem vlastně
já. A potom také trošku moje paní učitelka
Olinka Strnadová. Pracujeme v Základní
umělecké škole v Žamberku. Je to normální,
klasický, literárně-dramatický obor. Chodím
tam jednou týdně. Teď jsou třeba prázdniny,
tak se scházíme i o prázdninách, takové
štěstí ostatní děti nemají.

Na JH budeš hrát svou „Vojnu s Turkem“
6x během dvou dnů! Co na to říkáš
a kolikrát jsi tohle představení už hrála?

Říkám na to, že se toho pěkně bojím,
poněvadž jsem byla měsíc pryč a měsíc jsem
„Turky“ neviděla, jenom se mně o nich zdálo,
nic víc. A celkově jsem představení hrála
dvanáct a půlkrát. Ta půlka to nebylo to,
že by mě vypískali. Bylo to domluvené,
že budu hrát jen půlku, abych je nezdržovala.
Nejvíc za sebou jsem hrála třikrát
to v Chrudimi. Všichni mi říkali, že je to
v pohodě, že to má jen dvacet minut, a že je
to taková drobnička, ale já jsem se musela
vyspat mezi každým představením. Tak uvidíme
tady...
-len-