Databáze českého amatérského divadla

Texty: Recenzce na Hrátky s čertem. Zpravodaj Popelka Rakovník 2005

Hrátky s čertem (DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou)
Drdovy Hrátky s čertem i po šedesáti letech od svého vzniku stále patří
k živým textům, ba možno tvrdit, že se už staly součástí české dramatické
klasiky. Neznamená to ovšem, že je text zcela prost dobových reziduí
(vznikal koneckonců jako alegorie, reagující v těsně poválečné době metaforicky
na prožitou nacistickou zvůli a lze v něm nalézt i rysy odpovídající
socialistické epoše, zejména finální víra v společensky prospěšnou práci,
jakožto prostředku napravujícího člověka). Jeho (dá se snad říci trvalá)
hodnota je uložena především v ústřední postavě Martina Kabáta, člověka
skutečné a neplakátové lásky k lidem, který právě ve chvíli, kdy poprvé v
životě pozná skutečnou a děsivou moc zla, je schopen se tomuto vzepřít.
Vysocká inscenace režiséra Jiřího
Pošepného jde důsledně po situacích
hry, čerpá z typově velmi vhodně
zvoleného obsazení a vypráví jasný a
silný příběh na podkladě zřetelně a
důsledně vyloženého textu. Lze ji tedy
ve vztahu ke hře označit nepochybně
za „poctivou“. Přesto tato inscenace
není prosta problémů v rovině výkladu,
zejména tam, kde poněkud zplošťuje
psychologickou hloubku postav. Tak
životní optimismus a nebojácnost Martina
Kabáta jsou zúženy do podoby
zadumaného flegmatika, jehož schopnost
„číst v lidech“ je do značné míry
zastřená, nespoutaná verva Káčina je
vytvářena dosti vnějškově příliš sytými
barvami a Školastykova samotářská
nenávist k lidem je předvedena pouze
jako jakési zatrpklé podivínství. Přesvědčivě
a funkčně naopak vyznívají
postavy Lucia, Solferna, obou čertů
ve mlýně a půvabná naivita anděla
Teofila. Samostatným problémem pak
zůstávají pekelné scény, kde výrazné
karikatury čertů způsobují, že se Solfernovi
fakticky nedostává adekvátního
protihráče k rozvedení potenciálního
tématu boje o moc – senilní
karikatura Belzebuba coby staříka
mimo realitu pak téměř zcela podlamuje
efekt konečné hrůzy, kterou na
Kabáta zapůsobí „lože vyvrhelovo“.
Žádný zisk neplyne ani z ženského
obsazení této role, byť by se nabízelo
kupříkladu pojetí „dominy“, ovládající
mužský svět pekla.
Druhý zásadní problém lze vidět
v přílišné „důkladnosti“ inscenace.
Přes všechna slova o kvalitách
Drdova textu by bylo zřejmě záhodno
škrtat daleko razantněji – zejména v
druhém výstupu Kabáta se Školastykem,
v rozhovoru Beliala se Solfernem
(i když tam je spíše problém v režijním
výkladu) a zejména ve skutečně silně
„nastavovaném“ závěru po Kabátově
návratu z pekla. Temporytmus je tak
namnoze silně monotónní – což souvisí
ale nejen s nedostatkem škrtů, ale i s
herectvím. Ve scéně, kdy Lucius svádí
Dišperandu s Káčou, krátce po režijně
nápaditém a účinném ztvárnění jeho
„rozdvojení“ ženské představitelky
tempo dosti brzdí a efekt Luciovy přítomnosti
na dvou místech najednou se
pak téměř vytrácí.
Co se týče výtvarné složky inscenace,
jsou hodny ocenění vkusné
a přesné kostýmy – bohužel nelze říct
totéž o scéně, která pouze neutrálně
ohraničuje prostor, aniž by jej výrazněji
strukturovala (a napomáhala tím vytváření
bohatších mizanscén) a povznesla
se výtvarně nad dosti strohou funkčnost.
Vcelku přes všechny výhrady lze
ale říci, že inscenace vysockých
se vyrovnala s Drdou vcelku se ctí a
nabídla onen tolikrát vzývaný zřetelný
příběh s výrazným hrdinou (byť poněkud
zdlouhavý).
šotek
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':