Databáze českého amatérského divadla

Texty: Památník národního písemnictví v Praze: PRŮVODCE po fondech literárního archivu. Výpis odkazů.

PRŮVODCE po fondech literárního archivu. Památník národního písemnictví v Praze. CD 2000.

Výpis materiálů obsahujících slova ochotnický, amatérský, z hesel osobností s předpokládanou vazbou na amatérské (ochotnické) soubory a jejich činnost zpracoval, spolu s obrázky jednotlivých vybraných osobností k jednotlivým heslům DbČAD připojil Jiří Valenta 2005.

ČAPEK, Karel

doklad o zvolení Karla Čapka čestným členem Dramatického kroužku divadelních ochotníků
v Nitře z 10. 2. 1929, l list
soubor recenzí o ochotnických inscenacích hry Bílá nemoc z let 1954-1972, 66 ks
soubor recenzí o ochotnických inscenacích hry Matka z let 1939-1968, 191 kus

DYK, Viktor
Rukopisy her pro bramborové maňásky (zlomky): Císař Saharský, Kouzelník, Odchod, Rozhovor

HAVLÍČEK
Schmitt Julius: Karel Havlíček a ochotnické divadlo německo-brodské. Studie, 1916, strojop., 65 ll, 4
program divadelního představení hry F. F. Šamberka - K. Havlíček, tisk, Londýn, 1917, 1 kus

HEYDUK Adolf
Korespondence (z dlouhé řady vybrány spolky obsahující ochotnický nebo divadelní)
Kroužek divadelních ochotníků – Heřmaň 1 1920
Pokrok, První divadelní ochotnický spolek ve Vídni – Vídeň 1 1909
Vltavan, ochotnický spolek – Týn nad Vltavou 1 1902
Heyduk, čtenářsko - ochotnická jednota – Veselíčko 8 1894-1917
Heyduk, osvětové sdružení – Doudlevec 1 b.d.
Hlahol, pěvecko - dramatický spolek – Drážďany 1 1910
Jednota vzájemně se podporujících divadelních ochotníků - Staré Podlesí 1 1915
Český svaz přátel loutkového divadla – Praha 1 1914

KVAPIL Jaroslav
korespondence Tylovy obce ochotnické v Praze (odhalení paměť. desky Jar. Kvapila r. 1928 v Chudenicích)

KVAPILOVÁ Hana
Akademikové – Rakovník 1 1894
Národní jednota – Jičín 1 1902
Pokrok, čtenářsko-ochotnická jednota – Praha 1 1886
Sdružení pokrokových lidí – Prostějov 1 1908
Spolek českých žen – Praha 1 1903
Vesna, vzdělávací spolek – Brno 1 1932

MAJEROVÁ Marie
Foto: Majerová Marie v různých divadelních rolích, 48 ks
Řeč pronesená 5. října 1938 před zahajovacím představením Pražského dětského divadla v Komorním divadle. Strojopis, 5 ll, 4°

MAREK
pozvánka a program představení Českého divadla Hezká perníkářka, 31. 5. 1840, tisk, 2 ll, 8

METELKA
Erben K. J.: Sládci. Opis z roku 1836, rkp., 53 ll
Vypodobnění s osobami narození Krista Pána… aneb tak nazvaná Komedie o hvězdě. Opis lidové hry z roku 1839, rkp., 32 ll

NERUDA
Sbor pro zřízení Hankova divadla – Dvůr Králové 1 1867
Jednota Říp – Roudnice 1 1884
Jen dál! Pamětní spis 1871-1931 divadel. ochotníků v Praze – Bráníku

OLBRACHT
Plakát Spolku divadelních ochotníků v Semilech z roku 1905, kdy v jednoaktovce E. de Najac Na zdi hrál I. Olbracht. 1 kus
Na podzim 1903 odešel jako jednoroční dobrovolník do Liberce. Zůstal i nadále studentem filozofie, ale stále více se zajímal o veřejné dění, hrál i ochotnické divadlo v Semilech.
v roce 1910 vznikla divadelní hra o protireformační době Pátý akt, organizoval představení českých souborů pro české dělníky ve Vídni, psal o nich recenze do Dělnických listů.
Fotokopie divadelních plakátů z her, v nichž vystupoval I. Olbracht v Semilech, 4 ks

PIPPICH

Jan Wagner: KAREL PIPPICH (1849 - 1921). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 170. Vydal Památník národního písemnictví, Praha 1966.
Narodil se 21. dubna 1849 ve Zlonicích, zemřel 29. března 1921 v Chrudimi. Vystudoval gymnázium a práva v Praze. Po soudní praxi pracoval od r. 1874 v advokátní kanceláři svého otce v Chrudimi, kterou později převzal. Již za studií se věnoval hudbě a ochotnickému divadlu. Byl též politicky činný jako poslanec. Těžištěm jeho literární činnosti byla dramata, která vyšla též knižně.
Převážná část literární pozůstalosti Karla Pippicha byla darována roku 1954 jeho synem dr. Jaroslavem Pippichem Památníku národního písemnictví. Obsahuje hlavně obdrženou korespondenci a pisateli jsou představitelé literárního a divadelního světa konce 19. a začátku 20. století. Přestože tato korespondence nevytváří ucelený obraz vztahů mezi pisateli dopisů a adresátem, ani se netýká závažnějších událostí, možno říci, že je zajímavá a závažná již jen jmény pisatelů dopisů. K tomuto souboru, který přešel do literárního archivu při reorganizaci fondů Památníku národního písemnictví roku 1964, bylo připojeno též několik dopisů a tisků zařazených dosud ve fondu Varií literárního archivu. Pozůstalost je uložena pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 41/66 - 27/76. Soupis zachycuje stav fondu k roku 1966 (1 kartón) a zahrnuje období 1881 - 1904.

POSPÍŠIL J.H.
vysvědčení magistrátu Hradce Králové z roku 1835 o bezplatném tisku k divadelním a hudebním podnikům, podpoře chudých a dobrém vedení svého podniku i zastupování města, 1 kus
poděkování magistrátu Hradce Králové z roku 1843 za bezplatné vytištění pozvánky na divadelní představení, 1 kus

RAIS
Výstřižky: V divadle (Ohlas chrudimský 1881)
Korespondence vlastní, přijatá:
Český svaz přátel loutkového divadla – Praha 2 1913
Čtenářská beseda – Čáslav 2 1909-1919
Čtenářská beseda – Pečky 1 1896
Čtenářsko-divadelní beseda – Slatiny 1 1904
Čtenářsko-zábavní spolek Neruda – Strašnice 2 1898
Čtenářský a záb. spolek Sv. Čech – Vídeň 6 1907-1918
dramatický odbor Sokola "Jirásek" – Josefov 1 1921
Hálek - čtenářsko-zábavní spolek – Praha 1 1919
Jednota Říp – Roudnice n/Lab. 1 1909
ochotnické divadlo – Lázně Bělohrad 2 1925
Ochotnický spolek Erben – Miletín 1 1911
Pelikánová jednota div. ochotníků – Hořice 1 1921
Pěvecká jednota Ples – Josefov 2 1892
Výbor pro pořádání oslav Jiráskových – Hronov 5 1921
Proslov o slavnosti dvacítiletého trvání ochotnického divadla v Bělohradě. Rkp., 2 ll, fo

RIEGER
pozvánka dramatické besedy ochotníků Rieger na Žižkově na slavnostní představení dne 25. října 1936, 1 kus

STANKOVSKÝ
Kronika divadla v Čechách. Rkp. historické studie s přehledem hraných divadelních her, dopsáno Josefem Ladislavem Turnovským, 130 ll
Repertoire českého divadla. Vázaný rkp., 1. svazek obsahuje chronologický přehled divadelních her v letech 1859-1864, 2. svazek obsahuje přehled her v letech 1865-1867, přehled divadelních novinek v letech 1859-1866 a repertoár českého divadla v letech 1851 a 1852, 2 ks, 210 ll
Helena Kokešová: JOSEF JIŘÍ STANKOVSKÝ (1844 - 1879). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 803. Vydal Památník národního písemnictví. Praha 1998
JOSEF JIŘÍ STANKOVSKÝ
Český spisovatel a herec J. J. Stankovký se narodil 11. 11. 1844 v Kamenné Vysoké u Příbrami, zemřel 10. 12. 1879 v Praze.
Pocházel z poměrně zámožné rodiny - jeho otec byl ředitelem velkostatku ve Vysoké, později si koupil vlastní hospodářství v Čelákovicích. J. J. Stankovký, který zanechal studia práv, začal již na počátku 60. let uveřejňovat drobné literární práce v různých časopisech. Od roku 1867 byly jeho hry uváděny na scéně prozatímního divadla. Stankovský je autorem řady veseloher, frašek, dramat a operních libret, překladatel her z němčiny, španělštiny a francouzštiny. V roce 1872 převzal po Jaroslavu Hofovi arénu na Komotovce a stal se jejím ředitelem. Se svojí divadelní společností vystupoval v Plzni a jiných městech. V roce 1875, již nemocný, se vrátil k literární činnosti. Tehdy sám napsal, nebo nadiktoval své ženě Marii, dceři Pavla Švandy ze Semčic, své nejcennější práce - román Vlastencové z Boudy a Divadelní slovník (1876), který byl dlouhá léta nejvýznamnější bibliografickou pomůckou českého divadla. Stankovský je autorem přehledné Kroniky divadla v Čechách, jejíž poslední kapitolu dopsal J. L. Turnovský. (Kokešová)


STAŠEK
Lesní divadlo v Krči. Rkp., 1 list, 4, 1 obálka

STROUPEŽNICKÝ
Renata Ferklová: LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850 - 1892). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 341. Vydal Památník národního písemnictví. Praha 1978.
Složka korespondence obsahuje převážně dopisy ochotnických divadelních spolků profesionálních divadelních společností a svědčí o oblibě Stroupežnického her. Je však zajímavá spíše pro studium spolkového života v Čechách v poslední čtvrtině 19. stol. či pro studium poměrů venkovského divadelnictví než pro bádání o autorovi samotném.
Korespondence vlastní
přijatá
Červinka Václav 1 1888
Červinková - Riegrová Marie 1 1887
Štech Václav – viz Divadelní ochotníci – Slaný
Štolba Josef - viz Divadelní ochotníci – Nechanice
korporace:
Ochotnické divadelní spolky:
Beseda řemeslnická na Horách Kutných – divadelní družstvo 2 1889
Budislav - Beseda – Kladno 1 1888
Čelakovský – Vzdělávací řemeslnická jednota – Strakonice 1 1889
Čtenářská Beseda v městysi Krčíně u Nového Města n. M. 1 1888
Čtenářsko-ochotnická jednota – Milevsko 1 1889
Divadelní ochotníci – Libáň u Jičína 1 1888
Divadelní ochotníci – Městec Králové 2 1889
Divadelní ochotníci – Nechanice 2 1889
Divadelní ochotníci – studenti – Přepychy 1 1889
Divadelní ochotníci – Slaný 1 1888
Divadelní ochotníci – Tábor 1 1889
Divadelní ochotníci – Vodňany 1 1889
Divadelní ochotníci – Volyně 1 1890
Divadelní ochotnici – Vysoké Mýto 2 1889
Divadelní spolek – Lomnice na Jičínsku 1 1888
Divadlo hořických ochotníků – Hořice 2 1888-1889
Družstvo divadelních ochotníků – Zbraslavice 1 1889
Ferialní klub českých akademiků pro střední Moravu 1 1887
Hanka - divadelní jednota – Dvůr Králové 2 1889
Hanka - ochotnický spolek – Hoříněves 1 1890
Jiří Poděbradský - spolek divadelních ochotníků – Polná 1 1889
Jednota divadelních ochotníků – Červený Kostelec 1 1889
Jednota divadelních ochotníků – Hradec Králové 1 1888
Jednota divadelních ochotníků – Nový Hradec Králové 1 1890
Kolár - divadelní spolek – Mladá Boleslav 2 1888
Kolár - ochotnický spolek – Jilemnice 1 1888
Krakonoš - pěvecko-divadelní jednota – Vysoké nad Jizerou 1 1888
Městské divadlo – Sobotka 1 1888
Občanská beseda v Tejnce 2 1889
Ochotnické divadlo – Dobruška 1 1888
Omladina – vzdělávací a zábavní spolek – Telč 1 1889
Pěvecko - ochotnická beseda – Golčův Jeníkov 1 1889
Podhořan - pěvecko-divadelní jednota – Železnice 1 1889
Prozatímní spolek Tylova divadla – Kutná Hora 1 1890
Říp – jednota – Roudnice 1 1889
Sokol – divadelní odbor – Český Brod 1 1889
Spolek divadelních ochotníků – Branná 1 1889
Spolek divadelních ochotníků – Dobrovice 1 b.d.
Spolek divadelních ochotníků – Mladá Vožice 1 1888
Spolek divadelních ochotníků – Semily 2 1889
Spolek divadelních ochotníků – Tábor 1 1889
Spolek divadelních ochotníků – Vamberk 1 1889
Spolek divadelních ochotníků – Vlašim 1 b.d.
Tyl - divadelní ochotnický spolek – Železný Brod 1 1889
Tyl - spolek divadelních ochotníků – Polička 2 1889
Veleslavín - čtenářsko-pěvecký spolek – Ivanovice 1 1889
Ždára - zábavní spolek – Kladno 1 b.d.
Tisky
Program slavnosti 20letého jubilea Spolku divadelních ochotníků ve Slaném. Tisk, 1893, 2 ll, 4°
Naší furianti. Program představení Malostranské Besedy, 1905, 1 list, 4°
Pan Měsíček, obchodník. Program představení Čtenářské besedy v Loučeni, 1905, 1 list, 8°
Václav Hrobčický z Hrobčic. Program představení Čtenářsko-ochotnické besedy „Sladkovský“ na Žižkově, 1906, 1 list, fol.
Zkažená krev. Program reprezentačního večera Národ. sdružení československých dělníků a dělnic krejčovských v Praze, 1905, 1 list, 8°
Naši furianti. Plakát představení Pištěkova lid. divadla na Král. Vinohradech, 1910, 1 list, fol.
Naši furianti. Program slavnostního představení k jubileu Josefa Šmahy, Tábor 1913, 2 ll, 8°
Naši furianti. Filmový program s fotografiemi, 1939 (?), skládanka 4 ll
Paní mincmistrová. Program divadel. večera ochotnického spolku „Hálek“ v Roudnici nad Labem, 1914, 2 ll, 8°
Paní mincmistrová. Program slavnostní akademie, Čs. posádkový osvětový odbor v Bratislavě, 1920, 2 ll, 12° příč.
První pražský velkoobchod s pavouky. Reklamní letáček na nové vydání knihy, se zmenšenou reprodukcí titulního dřevorytu od Jar. Vodrážky, b.d., 1 list, 12°
Václav Hrobčický z Hrobčic. Program představení z 1937, letáček, 2 ll, 8°
Zvíkovský rarášek. Tištěný pořad „Oslava jubilea 100leté kulturní práce divadelních ochotníků ve Slaném...“, 1923, 2 ll, 4°
Zvíkovský rarášek. Plakát představení pří národní slavnosti na hradě Zvíkově, 1938, 1 list 6x, fol.
přiložena báseň o Zvíkově „Vrátí se zašlé časy...“, leták, 1935, 1 list 7x, 4°


LOTHAR SUCHÝ
Eva Bílková: LOTHAR SUCHÝ (1873 - 1959). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 675. Vydal Památník národního písemnictví, Praha 1995.
Narodil se 6. května 1873 v Turnově, zemřel 4. května 1959 tamtéž.
Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Příbrami (zde se spřátelil s Karlem Tomanem), potom práva a filozofii na univerzitě ve Vídni a v Praze. Žil na Královských Vinohradech a v Paříži, později v Mělníce a v Turnově.
Věnoval se literatuře a přispíval do různých novin a časopisů, např. do Moderní revue, Lumíra aj.; byl dlouholetým pařížským dopisovatelem Národní politiky a Venkova. Užíval pseudonym Jan Vojan, Jan Bělohlávek.
Vydal tři básnické sbírky: Kniha lyriky (1904), Dvě povídky veršem (1905), Bajky (1954).
Známé jsou jeho prozaické práce: Pro rod a půdu (1917), romány Sobec a světice (1929), Mučednice lásky (1931), Kletba (1932), Matka sedmibolestná, Carský poklad aj.
Významnější ale byla jeho tvorba dramatická. V roce 1903 uvedlo Národní divadlo jeho aktovku Nezabiješ, v roce 1905 divadlo Uranie drama Sláva a Švandovo divadlo na Smíchově hru Matka. K otevření vinohradského divadla v roce 1907 napsal alegorický výstup Zahajovací scéna. Hrála se tu i jeho hra Slaboch, která obdržela cenu tohoto divadla. O čtyři roky později se zásluhou Jaroslava Kvapila dostala na scénu Národního divadla Suchého dramatická báseň David. V roce 1915 nastudovali herci Uranie jeho veselohru Bosonohá tanečnice (tiskem vyšla pod názvem Hamilton a spol.). Dramatická báseň Červánky svobody se dočkala knižního vydání v roce 1919. V roce 1921 se v Uranii hrálo veršované Suchého dílo Kostecký fraucimor. Další drama Hrstka věrných mělo premiéru v Realistickém divadle v roce 1948 a Suchému za ně byla udělena Tylova cena. Z dalších her je třeba jmenovat Dva světy, Dobrodruh, Vichřice, Lvice v jámě Danielově aj.
L. Suchý byl i úspěšný překladatel. Z francouzštiny přeložil Baudelairovy Květy zla, Bourgetův román Smysl smrti, Rostandovu Vzdálenou princeznu, hry od R. Portoricha Starý člověk, Nevěrná, z němčiny pak Grillparzerovu hru Libuše, výbor básní R. Dehmela atd.
(Bílková)

SVOBODA FX
Korespondence přijatá:
Herman František 2 1930-1940
Morávek Ada 2 1940
Divadelní ochotnický spolek – Bechyně 1 1939
Divadlo Malostranské besedy – Praha 1 1930
Dramatická beseda Stankovský – Praha 2 1943
Dramatický odbor hasičů – Hořovice 1 1940
„Hálek“ spolek div. ochotníků – Praha 1 1930
„JIRÁSEK“ divadelní jednota – Nový Bydžov 3 1933-1939
Lesní divadlo v Krči – Praha 1 1930
Malostranská Beseda – Praha 4 1931-1942
Masarykův Lidovýchovný ústav – Praha 3 1938
Ochotnické divadlo – Benešov 1 1892
Severočeská Beseda – Praha 1 1933
Sokol – Dobříš 1 1939
Sokol – Hronov 2 1933
Sokol – Mníšek 2 1932
Sokol – Přibyslav 1 1937
Sokol – Třebíč 1 1941
Sokol Vyšehrad – Praha 1 1939
Sokol – Zbiroh 4 1940
Svatobor – Praha 1 1929
Spolek divadelních ochotníků v Křešíně – Praha 2 1942-1943
Tyl, beseda – Modřany 1 1938
Tyl, ochotnický kroužek – Žarošice 1 1941 4 tisky
Ústřední matice divadelního ochotnictva – Praha 1 1930

ŠRÁMEK Fráňa
Korespondence přijatá:
J. V. Sládek, spolek divadelních ochotníků – Zbiroh 1 1947
Jirásek, jednota divadelních ochotníků – Ústí nad Labem 1 1934
Masarykův lidovýchovný ústav – Praha 1 1947
Nová scéna, spolek divadelních ochotníků – Sobotka 2 1947
Ochotnický spolek – Turnov 1 1952
Ústřední Matice divadelního ochotnictva českého – Praha 3 1947 - 1948
Plačící satyr. Autorovo vysvětlení smyslu hry pro plakát na divadelní představení v Sobotce 1923, strojop. s rkp. poznámkami, 1 list, 8

Štěpánek Jan Nep.
Angely Ludvík: Sedmero děvčat ve vojenských šatech. Plakát divadelního představení z roku 1834, 1 kus
Raymund Ferdinand: Marnotratník. Plakát divadelního představení z roku 1851, 1 kus
Štěpánek Jan Nepomuk: Čech a Němec. Plakát divadelního představení z roku 1831, 1 kus
Štěpánek Jan Nepomuk: Tři hodiny před svatbou. Divadelní hra, 1 kus, připojeno povolení k provozování pro ochotníky v Král. Městci, rkp., 1 list
JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK
Divadelní ředitel, dramatik, režisér, překladatel. Narodil se 19. května 1783 v Chrudimi, zemřel 12. února 1844 v Praze.
Po gymnaziálních studiích a studiích filozofie na přání rodičů vystudoval teologii. Seznámil se s Thámem, Jungmannem, Šedivým a dalšími představiteli českého národního života., zajímal se o historii a literaturu, začal hrát v ochotnickém divadle. Zájem o divadlo a literaturu postupně převážil, a tak se Štěpánek definitivně vzdal kněžského povolání. Od roku 1812 působil jako dramaturg a režisér českých představení ve Stavovském divadle, v roce 1824 se stal v tomto divadle jedním z jeho tří ředitelů. v této funkci působil až do roku 1834. V posledním desetiletí svého života byl pokladníkem a divadelním tajemníkem, zároveň obstarával repertoár českých představení ve Stavovském divadle. Napsal, upravil a přeložil přes 100 divadelních her. Zemřel ve věku 61 let, je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Miloš Sládek: JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK (1783 – 1844). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 500. Vydal Památník národního písemnictví, Praha 1993.


THÁM
Běla Pražáková: Karel Ignác Thám (1763 - 1816) - VÁCLAV THÁM (1765 - cca 1816). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 479. Vydal Památník národního písemnictví. Praha 1986.
Bratři Karel Ignác Thám, lexikograf a obhájce české řeči (4. 11. 1763 - 7. 3. 1816) a Václav Thám, herec, překladatel a dramatický spisovatel (26. 10. 1765 - cca 1816) mají zásluhu jako dvojice především o počátky českého divadla. Oba překládali divadelní hry z cizích jazyků do češtiny a Václav je také autorem původních rytířských her s látkou z vlastenecké historie: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Švédská vojna v Čechách aj. Ačkoliv je známo asi 50 jeho rukopisných titulů, skoro nic se po něm nezachovalo. Po prvním českém divadelním představení r. 1785 napsali oba bratři společně s Václavem Stachem nadšenou báseň Svátek českého jazyka. Thámové získali literární rozhled, když z podnětu správce pražské univerzitní knihovny R. Ungara společně v mládí pořádali a katalogizovali její národní oddělení. V roce 1785 vyšly Básně v řeči vázané, v nichž je Václav Thám redaktorem, hlavním spolupracovníkem a autorem předmluvy, která je ohlasem obrany českého jazyka. Karel Ignác Thám vydal několik českých gramatik a slovník česko-německý - při obraně těchto svých spisů v polemikách s Janem Nejedlým a s Josefem Dobrovským prokázal názorovou jistotu a pevnost.
Jubileum českého ochotnického divadla 1786 - 1936. Šmahův okrsek ... v Táboře vzpomene 150. výročí vzniku prvního českého divadla - Thámovy „Boudy“ v Praze ... Tábor 1936. Plakát, tisk, 1 list, fo


Träger
Korespondence:
Divadelní studentské ústředí – Praha 1 1931
Loutková scéna T. J. Sokol - Praha – Libeň 1 1939
Vojan, ochotnický spolek – Mělník 3 1943

JOSEF LADISLAV TURNOVSKÝ
Narodil se 9. února 1838 v Sobotce v měšťanské rodině. Absolvoval pouze základní vzdělání v sobotecké škole a pak se vyučil kupcem v Bakově nad Jizerou. Již od mládí miloval divadlo a po setkání s Josefem Kajetánem Tylem se chtěl stát členem jeho kočující herecké společnosti. Tyl mu tento, úmysl dočasně rozmluvil, ale Turnovský se brzy nato přece jen hercem stal. Vystřídal několik společností a nakonec spojil své osudy s rodinou Tylovou, stal se manželem sestry Tylovy ženy Anny Rajské, matky Tylových dětí. Spolu s ní se staral o děti i o Tylovu ženu Magdalenu. Anna Turnovská-Rajská byla o 16 let starší než její manžel, aby snížili před veřejností věkový rozdíl, udávali nesprávná data narození, takže i v mnoha odborných dílech a slovníkách nalézáme nesprávné datum narození J. L. Turnovského 9. 2. 1837.
Jako herec nebyl Turnovský příliš úspěšný, marně se snažil o přijetí do Prozatímního divadla, proto střídal i další zaměstnání, upravoval a překládal divadelní hry, kolportoval knihy, až se nakonec vrátil do Prahy jako žurnalista. Působil v Hlasu národa a jiných staročeských periodikách, redigoval Zábavné listy a jiné časopisy a tisky. Ke konci života působil jako ředitel kanceláře Ústřední matice školské a nedlouho po odchodu do výslužby v Praze zemřel 8. února 1901. Pohřben je na vyšehradském hřbitově.
Z literární pozůstalosti Josefa Ladislava Turnovského mají největší význam jeho životopisné a vzpomínkové články a knihy. Na prvém místě je to podrobný životopis Josefa Kajetána Tyla, který dodnes neztratil svou cenu pro bohatství faktografických údajů. Rovněž životopis Františka Věnceslava Jeřábka, Jaroslava Pospíšila a mnoha dalších českých osobností z řad herců, spisovatelů, nakladatelů, politiků atd. jsou velmi cenné, neboť psal o lidech, které osobně znal. Z tohoto důvodu j sou hodnotné i jeho vzpomínkové články a črty, shromážděné v knihách Kresby, Z potulného života hereckého aj. Nedokončené zůstaly jeho vzpomínky nazvané Paměti starého vlastence.
Josef Ladislav Turnovský si nekladl velké životní ani literární cíle. Chtěl věrně a nezištně sloužit českému národu a to také činil.
Karol Bílek: JOSEF LADISLAV TURNOVSKÝ (1838 - 1901). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 286. Vydal Památník národního písemnictví, Praha 1975.

TYL
Tisky
plakáty divadelních představení, programy, pozvánky:
Bankrotář a kramářka aneb Zkouška o slavnosti ve Hvězdě. Plakát divadelního představení v Král. stavovském divadle roku 1848, 1 kus
Brunsvik nebo Meč a lev. Plakát divadelního představení v Praze v Růžové ulici z roku 1843, 1 kus
Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví. Plakát divadelního představení b.d., 1 kus
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Plakát divadelního představení z roku 1835, 1 kus
Jan Hus. Plakát divadelního představení z roku 1866, 1 kus
Jiříkovo vidění. Plakáty divadelních představení z let 1854 - 1867, 3 ks
Lesní panna. Plakát divadelního představení b.d., 1 kus
Nalezenec. Oznámení o provozování divadelní hry v Blatné roku 1840, tisk na hedvábí, 1 kus
Paní Marjánka, matka pluku. Plakát divadelního představení v divadle u sv. Mikoláše na St. Městě z roku 1848, 1 kus
Paní Marjánka, matka pluku. Plakát divadelního představení v Kutné Hoře roku 1933, 1 kus
Pro každého něco. Plakát divadelního představení z roku 1836, 1 kus
Skalní duch aneb Podzemní cesta do Afriky. Program divadelního představení z roku 1854, 1 kus
Slepý mládenec. Pozvánka k divadelnímu představení v Chyňavě roku 1888, 1 kus
Spanilá Savojanka. Plakát divadelního představení ve prospěch E. Tylové, b.d., 1 kus
Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Plakát divadelního představení b.d., 1 kus
Vyhoň dub. Plakát divadelního představení v českém divadle z roku 1832, 1 kus
Haffner K.: Prodané spaní aneb Strašlivý sen nešlechetníka. Plakát divadelního představení z roku 1852, (hru přeložil J. Kaška Zbraslavský), 1 kus
Kaiser Friedrich: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického (přeložil J. K. Tyl). Program divadelního představení z roku 1850, 1 kus
Kotzebue August: Nájemník Kmínek z Ploskovic. Plakát divadelního představení ve Stavovském divadle z roku 1837, 1 kus
Kotzebue August: Zlé rozmary aneb Otec a syn ženichem (přeložil J. Kaška Zbraslavský). Plakát divadelního představení z roku 1843, 1 kus
nezjištěný: Meluzina. Program divadelního představení z roku 1850, 1 kus
Wolf Alexander: Preciosa (přeložil J. K. Tyl). Plakát divadelního představení v českém divadle z roku 1839, 1 kus
pozvánka Hany Weissové-Cavallarové na Tylovo Jiříkovo vidění z roku 1899, 1 kus

Bílý František: Diplom - Spolek divadelních ochotníků v Přerově, 1888, čestný člen
LA PNP-Velké formáty

Engel Emanuel: Diplom - spolek Ochotnické divadlo v Benešově, 1891, čestný člen
LA PNP-Velké formáty

Strakatý Jan Karel: Diplomy (mj.)
- Svatobor, Praha, 1878, člen zakládající
- Spolek divadelních ochotníků v Pečkách, 1882, čestný člen
- Čtenářsko zábavní spolek Hálek v Praze, 1884, zakládající člen
- Umělecká beseda v Praze, b. d. (1872), člen
LA PNP-Velké formáty

Štolba Josef: Diplomy
- Jednota divadelních ochotníků v Nechanicích, 1891, první čestný člen
- Ústřední matice divadelního ochotnictva československého v Praze, 1916, čestný člen
- Štolbův okrsek Ústřední matice divadelních ochotníků českých okresu českobrodského, 1921, čestný člen
- Spolek divadelních ochotníků Tyl v Doubravce, 1924, čestný člen
- Jednota divadelních ochotníků Kollár v Nechanicích, 1924, čestný člen
LA PNP-Velké formáty
ŠVÁB
Švábovy dekorace k loutkovému divadlu, nepodlepený, nerozstříhaný tisk, 34 ll, b. d.
LA PNP-Velké formáty /police!/- fond Vilímek Josef Richard

Jindřich Veselý
PhDr. Jindřich Veselý se narodil 15. července 1885 v Bavorově, zemřel 19. července 1939 v Českých Budějovicích. Profesor a ředitel reálky v Českých Budějovicích, literární historik, dramatik a loutkářský pracovník. Autor četných příruček pro střední školy. Od roku 1909 se věnoval hlavně studiu českého i světového loutkářství a byl předsedou Mezinárodní unie loutkářské Unima. Redigoval Loutkáře, Drobné umění, Čtvrtky aj
Jan Wagner: JINDŘICH VESELÝ (1885 - 1939). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 188. Vydal Památník národního písemnictví. Praha 1968. Viz Texty.
Do Textů:
LA PNP: Výběr ze Soupisu osobního fondu. (Jiří Valenta 2005)
Literární pozůstalost Jindřicha Veselého byla získána postupně různými koupěmi, hlavní její část v letech 1954 – 1957. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1968 (4 kartóny). Fond je uložen pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 149/38 – 79/73. Zahrnuje období 1905 – 1938.

Výběr rozsáhlejších souborů:
Korespondence vlastní
přijatá:
Babler Otto F. 8 1929 – 1931
Beneš-Buchlovan Bedřich 26 1915 - 1927
Berdych Kamil 10 1907 - 1909
Bílek František 15 1908 – 1932
Červenková T. 9 1915 – 1916
Čvančara Karel 8 1912 – 1929
Engelmüller Karel 14 1923 – 1938
Fučík Milan 10 1913 – 1917
Habersbergerová Charlotta 27 1925 – 1932
Hýsek Miloslav 49 1913 - 1936
Kašpar Adolf 50 1913 - 1934
Kašparová Jitka ml. 6 1933
Kašparová Jitka st. 22 1929 – 1935
Kratochvíl Zdeněk 9 1912 – 1934
Mašek Karel (Fa Presto) 30 1910 – 1919
Procházka František S. 18 1911 - 1929
Procházka Jaro 9 1916 - 1934
Vik Karel 9 1922 - 1937
Voborník Jan 16 1928 - 1937
Vyskočil Quido Maria 6 1923 - 1938
Weis Karel 10 1928 - 1934
odeslaná:
Veselý Jindřich



Sojkovi Václavu 286 1911 - 1939

Rukopisy vlastní
Zápis ustavující schůze z 7. 3. 1913. Rkp., 1 list, fo
Rukopisy cizí
Gebauerová Marie: Ze vzpomínek na Loutkové divadlo Umělecké výchovy na Královských Vinohradech. Rkp., 6 ll, 8
Haškovec Petr Miroslav: O dvou jménech divadelních loutek. Rkp., 2 ll, fo
Jarník Hertvík: Rumunský spisovatel o českém loutkářství. Rkp., 2 ll, 8
Dr. J. Veselý - Bramborové divadlo... Rkp. referátu, 5 ll, 8
Medek Rudolf: Poznámky o loutkách. Rkp., 6 ll, 8
Merhaut Vlad.: Bramborová divadelní společnost na frontě. Rkp. z 12. 5. 1917, 7 ll, fo
Opolský Jan: Divadlo dřevěných hrdinů. Rkp. básně, 4 ll, 8
Zíbrt Čeněk: Staročeské vyobrazení loutky roku 1588. Rkp., 5 ll, 8

VIKOVÁ-KUNĚTICKÁ
Jan Wagner: BOŽENA VIKOVÁ-KUNĚTICKÁ (1862 - 1934). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 121. Vydal Literární archiv Národního muzea, Praha 1959. Výběr viz Texty.
LA PNP: Výběr ze Soupisu osobního fondu. (Jiří Valenta 2005)
Korespondence vlastní přijatá (výběr rozsáhlejších souborů):
Čech Svatopluk 5 1886 – 1895
Flajšhans Václav 24 1908 – 1933
Guth-Jarkovský Jiří 33 1881 - 1932
Jesenská Růžena 57 1910 - 1931
Kramář Karel 32 1905 - 1932
Kvapil Jaroslav 42 1900 - 1928
Kvapilová Hana 9 1898 – 1906
Machar Josef Svatopluk 232 1897 - 1915
Pelcl Josef 64 1908 – 1912
Pippich Karel 13 1900 – 1919
Preissová Gabriela 33 1921 – 1933
Schmoranz Gustav 19 1900 – 1914
Vodák Jindřich 10 1902 - 1909
Dyk Viktor: Politický vývoj Vikové-Kunětické. Rkp., 2 ll, 8
Flajšhans Václav: Dílo Kunětické. Rkp., 13 ll, 8

VOJTA Jaroslav
Danuše Hrazdirová: JAROSLAV VOJTA (1888 - 1970). Soupis osobního fondu. Edice inventářů č. 805. Vydal Památník národního písemnictví, Praha 1998

Narodil se 27. 12. 1888 v Kutné Hoře a zemřel 20. 4. 1970 v Praze. V začátcích herecké kariéry u divadelní společnosti užíval příjmení Vojta-Jurný. Pocházel z velké herecké rodiny: Otec Alois Vojta-Jurný, matka Amalie Vojtová, rozená Němečková, bratr Adolf Vojta, sestra Hermína Vojtová (nevlastní matka Hana Jelínková-Vojtová, nevlastní tety Marie Spurná, Terezie Brzková, Otýlie Beníšková).
Po vyučení ve slévárně absolvoval dvouroční večerní kurz strojírenského oddělení při průmyslové škole v Brně. Divadlo začal hrát r. 1906 jako ochotník u brněnského spolku Bratrstvo, téhož roku nastoupil dráhu profesionálního herce u divadelní společnosti V. Sýbrta-Mělnického. Dále působil u společnosti F. Šípka, krátce u J. E. Sedláčka, dále u společnosti M. Kozlanské, u M. Procházkové-Malé, v roce 1910 - 1913 působil v SD Brno, 1913 - 1915 v Plzni, pak se vrátil opět do Brna, 1919 - 1925 hrál ve Vinohradském divadle a v roce 1925 se stal členem Národního divadla, kde setrval až do svého odchodu do důchodu 1959.
Představitel hrdinských a charakterních rolí např. Vávra v Maryše bratří Mrštíků, Opat v Tylových Kutnohorských havířích, Mahenův Jánošík, Jiráskův Jan Žižka. Specifickým rysem jeho umění byl bodrý lidový humor, který v komických figurách vystupňoval až v karikaturu např. Alfréd Doolitle v Shawově Pygmaliónu, Čubkin v Gogolově Ženitbě, Falstaff v Shakespearově Králi Jindřichu IV., Sarka-Farka v Drdových Hrátkách s čertem. Vojta získal svým uměním mezi velkou popularitu. Přispěl k tomu i film. Již od roku 1920 hrál v němém filmu a potom také ve zvukovém, např. Řeka, Maryša, Hordubal, Pohádka máje, Pantáta Bezoušek, Hrátky s čertem, Jan Roháč z Dubé, Strakonický dudák, Páté kolo u vozu, První parta. Vojtovo herectví ožilo v televizi, např. Sňatky z rozumu. Své vzpomínky zachytil v knize Cesta k Národnímu divadlu (1958).
Vojta si dobře rozuměl s lidovým divákem. Dovedl k němu promlouvat srdečně i srozumitelně. Dokázal mu své postavy přiblížit s ryzím citem i prostým, jasným rozumem a stal se tak vpravdě lidovým, národem milovaným umělcem.
Osobní fond Jaroslava Vojty je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví pod přírůstkovými čísly 54/54, 5/58 a 64/59 a zahrnuje období 1921 – 1970.
Vrchlický
Korespondence
Pippich Karel 45 1884-1895

Čeněk Zíbrt
Korespondence přijatá
Ústřední matice divadelního ochotnictva československého – Praha 2 1917 – 1926
Rukopisy vlastní:
Dějiny českého divadla do začátku XIX. stol. Fragment přednášky, rkp., 118 ll
pracovní materiály k dějinám divadla, rkp., 27 ll
Fotografie:
Strohschneider Jaroslav: ochotnické představení Jiráskova dramatu Otec v provedení besedy Motýl v Praze (1925), 6 ks, příloha: popiska, 1 list
Komedie o Mojžíšovi. Fragment opisu lidové divadelní hry (chybí 1. list), rkp., 113 ll
Lidová hra vánoční z okolí Jilemnice. Fragment opisu, rkp., 3 ll
strojop., 1 list
Lidové divadlo o Libuši a o dívčí válce z roku 1816. Fragment opisu, rkp., 36 ll
opis nezjištěné pašijové divadelní hry /Vysoké nad Jizerou?/, rkp., 24 ll
Bělohlávek Václav: Jak se pantátové r. 1734 obveselovali. Materiálová studie o divadelní hře, rkp., 6 ll
Hýbl Jan: „…vající vydržeti, a následovně…“. Fragment článku o počátcích českého obrozenského divadla na přelomu 18. a 19. století. Opis rukou Haštala Mosteckého, rkp., 13 ll
Hýsek Miloslav: Prameny selských her Vodseďálkových. Studie, rkp., 3 ll
Mazura Karel: Lidožroutská z pohoří orlického. Článek o divadelní hře, rkp., 1 list, příloha: text divadelní hry a notový záznam, rkp., 34 ll
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':