Texty: Ořechov, AS 2005, č. 1, s. 30-31. Libuše Pehalová.

OŘECHOVSKÉ PATÁLIE
Aneb
NEMÁTE VOLNÉ MÍSTO PRO KULTURNÍ STÁNEK ?

Když jsem do č. 1/2004 Amatérské scény psala článek k padesátinám Vlastíka Pešky o jeho splněných i nesplněných snech, netušila jsem, jak ten poslední je strašně težký. Nejenom proto, že je na jeho uskutečnění třeba moc peněz, ale také proto, že ne všichni chtějí, aby se něco nového budovalo.
Jak jsem už ve zmíněném článku psala, na podnět Vlastíka jsme se rozhodli, že se pokusíme udělat něco pro Ořechov, kde, i když je to poměrně velká obec, není žádné vhodné zařízení, kde by se konaly kulturní akce. V Ořechově jsou jenom tři zakouřené hospody a jedno takzvané Prozatímní divadlo, které se pomalu rozpadá, prší nám na jeviště, padá sníh – v zimním období se nedá v sále topit, takže divadlo hrajeme pouze v měsících, kdy tam diváci bez újmy vydrží. V posledních letech začaly praskat zdi, protože v 60. letech se udělala přístavba. Ta stojí na navážce. Oprava podloží budovy by byla velmi drahá, složitá a nákladná. Proto, když Vlastík Peška navrhl, že se pokusíme sehnat peníze na projekt na nové kulturní a společenské centrum, které budou moci využívat i ostatní obyvatelé obce i okolních vesnic mohly by se zde organizovat koncerty, divadelní představení jiných divadel, dětská představení, promítání kina, prezentace výtvarníků atd. - nadšeně jsme byli pro a dělali jsme všechno pro to, abychom peníze na projekt sehnali. Bylo to opravu těžké sehnat 400.000 Kč. Sháněli jsme sponzory, před každým představením jsme se s prosbou obraceli na diváky o jakýkoliv i malý příspěvek, sami jsme přispívali jak kdo mohl, a skutečně se podařilo tuto částku sehnat a na projektu se mohlo začít pracovat. Ořechovské zastupitelstvo hledalo vhodné místo pro kulturní centrum, vybralo a schválilo obecní pozemek uprostřed obce, kde jsou dostupné všechny inženýrské sítě. A na chvíli se zdálo, že teď už musíme sehnat „jenom“ peníze na stavbu. Že ale ještě těžší úkol před námi stojí, jsme netušili.
Najednou se začaly dít věci – jeden ze zastupitelů, kterému se nepodařilo prosadit zamítavé stanovisko k výstavbě kulturního centra uprostřed obce, začal bojovat proti, a to jsme se nestačili divit. Pan zastupitel, současně bývalý učitel v místní škole, začal boj na obranu stromů, které by se musely v případě stavby kácet, protože on je se svými žáky asi před 40 léty začal vysazovat. Paní starostka navrhla tedy místo kousek dál, aby se uchránilo co nejvíce stromů. Ale ani to nepomohlo a pan učitel, ještě se svými kolegy, obcházeli vesnici a přesvědčovali obyvatele Ořechova, že my chceme vykácet stromy v parku, jak se tomuto místu najednou začalo říkat, a to kvůli 20 lidem, kteří si pro své potěšení hrají divadlo. Dokonce mezi těmito stromy udělali setkání s dětmi ze školy a děti volaly hesla – nechceme divadlo, kdo dnes stojí o divadlo? Páni učitelé se rozhodli, že musí být referendum, aby celá obec rozhodla o tom, že se nebudou kácet stromy a nebude ani kulturní centrum. Byli jsme z toho zaskočeni a svolali jsme také diváky na naše představení, aby se diskutovalo o tom, co vlastně zamýšlíme a uvedli celou věc na pravou míru. Na této besedě jeden z diváků uvedl pravý důvod, proč naši odpůrci nesouhlasí s umístěním kulturního centra na uvedeném místě – blízký příbuzný pana učitele měl zájem o stavební místo pro své aktivity.
Našim odpůrcům se podařilo prosadit referendum, které proběhlo v září 2004. Nezúčastnila se ho polovina voličů a je tedy neplatné. Ale boj proti nám nekončí. Znovu se musíme babrat v blbostech, pomluvách, zášti a nenávisti a ztrácíme čas i peníze na něco, co by mohlo sloužit mnoha obyvatelům naší obce a co by obec zvelebilo.
Bohužel je v těchto zeměpisných šířkách normální, že když se někdo o něco smysluplného snaží, postaví se proti němu ti, co nejsou schopni ničeho, ale zato jsou přímo přeborníky v pomluvách a v tom, aby co nejvíce škodili. V současné době na nás skupina těchto lidí podala trestní oznámení pro urážku na cti a my se nestačíme při výsleších na policii divit, co jsme vlastně všechno udělali a řekli. Někdy té špíny, co se kolem nás šíří, už máme plné zuby a říkáme si, že se na to vykašleme, ale potom si vzpomeneme na všechny ty, kteří nám věřili a na náš projekt nám přispěli, a tyto lidi bychom vlastně podvedli a v Ořechově je ještě stále dost lidí, kteří si kulturní centrum přejí a fandí nám, proto musíme bojovat dál. Netěší nás to, ale jak jsme zjistili, nejsme v takové situaci sami. Podobně bojovali i naši přátelé v Boleradicích, kterým se přes všechny překážky podařilo krásně opravit divadlo a my jsme moc rádi, že dobrá věc zvítězila a dodává nám to naději. Ale přece jenom, nemáte volné místo pro kulturní stánek?
Libuše Pehalová