Texty: Bolek Polívka vzpomíná.

Bolek POLÍVKA- "Já si pamatuju na divadelní prazážitky, třeba když jsem byl jako malý kluk na loutkovém divadle. Zablýsklo se, zarachotilo, rozezněl se zvon, zjevil se kostlivec a v tom okamžiku jsem se počural. A nejen vinou radostné dětské úzkosti."(s.79)
"A taky nezapomínám, když jsem poprvé přišel v sokolovně mezi ochotnické divadelníky, kde byl i tatínek.Ta nádherná vůně líčidel! Jen vzpomenu, okamžitě se mi vybaví. Ve čtyřech letech mě začal tatínek obsazovat. Na můj nos udělal klaunský nos. Pamatuji si, jak krásně voněl po klihu, na hlavu jsem dostal klobouček a ještě na mě pověsil své staré sako, které ovšem musel podvazovat. A vystupoval jsem s kvartetem Suli, BRuli, Poli, Vali, což byli Sulíček, Brůžek, Polívka(tatínek) a Valíček."(s.79)
"Když jsem povyrostl, hrával jsem ochotnické divadlo. Nejprve loutkové. Byli jsme rozděleni na vodiče a mluviče. Zpočátku jsem byl mluvič. Seděli jsme pod lampičkami, před nosem knížečky s textem. Pozorovali jsme hru loutek, mluvili jsme jejich dialogy a zároveň jsme museli vzájemně poslouchat sami sebe. Těšili jsme se, až budeme vodiči, protože být mluvičem nebylo moc zábavné. Vodiči chodili nahoře po můstku a vodili loutky."(s.79) (Bolek Polívka-Rostislav Sarvaš-Miloslav Zapletal: Bolek Polívka v Manéži i mimo.P.,HAK 1995)