Databáze českého amatérského divadla

Texty: Litomyšl, PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.

PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.
Ex:Divadelní revue, 5.9. 2005 http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=8921
Zámecké divadlo v Litomyšli
Divadelní historie litomyšlského zámku sahá již na počátek 18. století. Nejstarší doklady o provozu divadla na zdejším zámku pocházejí z roku 1729, kdy litomyšlské panství vlastnil rod Trauttmannsdorfů41.
V polovině století se majiteli zámku stávají Valdštejnové. První valdštejnské divadlo bylo zřízeno v roce 1767 ve druhém poschodí zámku z popudu hraběte Jiřího Kristiána Antonína z Valdštejna (1743 - 1791), avšak ještě před svým dokončením podlehlo požáru. Následné snahy o novou výstavbu divadla patrně nebyly příliš úspěšné. Dochované účetní záznamy hovoří pouze o drobných doplňcích, pořízených pro divadlo42.
Po smrti Jiřího Kristiána došlo k rozsáhlé rekonstrukci zámku, která zasáhla i samotné zámecké divadlo. Podnět k této rekonstrukci dal jeho starší syn, hrabě Jan Jiří Josef z Valdštejna (1768 - 1825). Nové zámecké divadlo vzniklo v přízemí západního křídla zámku mezi léty 1796 - 9743.
V archivních listinách se dochovala řada přesných údajů o jednotlivých umělcích a řemeslnících, podílejících se na stavbě zdejšího divadla44. Je znám autor jevištní mašinerie, autor výmalby hledištního prostoru a především je znám malíř divadelních dekorací. Byl jím Josef Platzer, syn známého sochaře Ignáce Františka Platzera.
Aktivní život na této scéně probíhal zejména v prvním desetiletí 19. století. Hrabě Jiří Josef se velmi čile podílel na chodu svého divadla nejenom jako herec, ale také jako režisér a dramaturg. Na sklonku jeho života nastává krátká stagnace divadelního provozu. S nástupem hraběte Antonína z Valdštejna (1793 - 1848) se na litomyšlské scéně začíná opět hrát. Až do poloviny čtyřicátých let 19. století měla zdejší scéna takřka pravidelný chod, zejména zásluhou hraběnky Kajetány. Z pamětní knihy, vedené samotnou hraběnkou, se dozvídáme o každoročních představeních, hraných členy rodiny a jejích přátel45.
Útlum společenského života a pozvolná ekonomická tíseň zastavily provoz této zámecké scény. Během následného střídání majitelů naštěstí nedošlo k vážnějšímu poškození divadla, které se jako jedno z mála dochovalo s téměř kompletním jevištním zařízením, dekoračním souborem, fondem kostýmů a rekvizit.
Architektonický popis divadelního sálu
Divadelní sál je umístěn v přízemí západního křídla zámku. Má obdélný půdorys o rozměrech cca 1000 x 2000 cm. Sál je zaklenutý valenou klenbou s výsečemi. Z arkádového nádvoří vedou do divadla celkem troje dveře. Střední do zadního parteru, boční pak do chodbiček ke schodištím na balkon. S takto výjimečným řešením komunikačních prostor pro diváky se v prostředí šlechtických zámeckých divadel setkáváme pouze výjimečně. Další dvoje dveře vedou do divadla z chodby, jež k němu přiléhá. Jedny dveře vedou do přední části hlediště, druhé do zákulisních prostor. Stěny sálu jsou hladké, pokryté iluzivní malbou, představující klasicistní dekor.
Popis hlediště, orchestřiště a jeviště
Zámecké divadlo v Litomyšli je taktéž divadlem klasického kukátkového typu. Celá divadelní vestavba, orchestřiště a galerie v hledištním sále, je dřevěná.
Hlediště je čtvercové, zabírá zhruba polovinu prostoru divadelního sálu, orchestřiště je jeho součástí. Podlaha hlediště je dřevěná a směrem od jeviště se mírně zvyšuje. Do prostoru hlediště je vestavěna dřevěná konstrukce galerie podkovovitého tvaru. Konstrukce je nesená hranolovými pilastry s iónskými hlavicemi, které (krom čtyř pilastrů nesoucích hlavní lóži) pokračují i na galerii a symbolicky tak oddělují jednotlivé lóže. Pouze hlavní lóže je od ostatních oddělená tenkou dřevěnou přepážkou a má vlastní vstup.
Čelní stěna galerie je pokryta malbou drobného rostlinného dekoru v obdélníkových polích. Na parapetu lóží je namalována iluzivní draperie z červeného sametu, orámovaná lemem zlaté barvy. Horní část lóží zdobí červená draperie, taktéž se zlatým lemem. Nejvíce zdobená je hraběcí lóže, umístěna ve středové ose galerie. Lóži korunuje bohatá draperie, tvořící několik řad za sebou. Všechny draperie jsou malovány na dřevě a lemy a třásně jsou z vyztuženého papíru. Nad hraběcí lóží je umístěn znak Jiřího Josefa z Valdštejna a jeho ženy Marie Františky, rozené z Hohenfeldu. Stěny lóže zdobí čtyři olejomalby s tančícími postavami v klasicistních kostýmech.
Pilastry galerie jsou hladké, s namalovaným iluzivním kanelováním, hlavice je odsazená jednoduchou římsou. Pilastr obtáčí malovaná vavřínová ratolest, mezi volutami hlavic je namalován zavěšený vavřínový feston.
Hlediště dekorativně sjednocuje mohutná malovaná římsa, rámující celý prostor hlediště a navazující na portálové zrcadlo. Ve výmalbě hlediště převažují barvy světle zelená, šedá a růžová.
Původní lavice v přízemí a další v celkem sedmi horních lóžích (dvě protilehlé lóže nad orchestřištěm jsou tzv. herecké a tudíž diváky neobsazované) mohly pojmout 100 až 130 diváků.
Orchestřiště je od hlediště odděleno jednoduchou dřevenou přepážkou, nahoře opatřenou čalouněním. Jeho šířka je zhruba 180 cm. Orchestřiště bylo původně vybaveno notovými stojany zhruba pro dvacet hudebníků. Podlaha orchestřiště je rovná, koresponduje s úrovní podjevištního prostoru.
Jevištní část je co do šířky prostoru téměř neznatelně oddělená od hlediště, výrazný je pouze horní obloukový překlad portálu. Portál má podobu protilehlých zdvojených pilastrů na nízkém soklu, s širokou iónskou hlavicí. Na reliéfně vystupujících soklech jsou vyobrazeny skupiny puttů. Na pilastrech s plastickou kanelurou je opět namalována vavřínová ratolest. Vystupující hlavice nesou mohutnou římsu s obloukovým překladem. Ve středu půloblouku je umístěn reliéfní rodový valdštejnský znak ze zlaceného dřeva. Barevnost portálu navazuje na hledištní výmalbu. Portálové zrcadlo pohledově dotváří plochá nepředsunutá rampa se středovou nápovědní budkou.
Jeviště je 1000 cm hluboké, 1000 cm široké. Hloubka k zadnímu prospektu je 8750 cm, šířka portálu je 600 cm. Výška od pódia ke stropu je cca 450 cm. Pódium je zvýšeno nad úroveň podlahy o cca 90 cm. Podlaha jeviště je nesena dřevěnými trámovými sloupky.
V podjevištním prostoru je umístěna základní mašinerie. Přístup do podjevištního prostoru umožňují jednak dvoje menší padací dvířka v podlaze jeviště po stranách portálu, a dále dvířka u zadního vstupu na jeviště.
Jevištní mašinerie
Výměnu dekorací obstarávalo poměrně složitější technické zařízení (vzhledem k výše popsaným valdštejnským zámeckým divadlům), umístěné a dodnes dochované v podjevištním prostoru.
Plátna zadních prospektů byla spouštěna a opět vytahována ručně, provazy procházejícími soustavou vodících kroužků jako v případě divadélka na Kozlu. Zdejší plátna ovšem nebyla opětovně navíjena na dřevěnou lať, ale vyhrnována na způsob “harmoniky”. Tímto způsobem manipulace byla plátna při větším provozu divadla poměrně značně namáhána. Provazy od prospektů byly ukotvovány do háčků na stěnách či v podlaze na levé straně jeviště. Stejným způsobem byla vytahována i plátna obou dochovaných opon. Prospekty a oponu patrně ovládali najednou nejméně dva mašinisté, každý pro pohyb jednoho plátna.
Boční kulisy byly umísťovány do dřevěných rámů s kolečky a posunovány po kolejnicích v podjevištním prostoru. Volný pohyb bočnic zajišťovaly drážky v podlaze jeviště. Na rozdíl od výše popsaných divadel nebyly ve zdejším divadle boční kulisy ve trojicích, nýbrž jen v párech. Párů je celkem šest. Dvojice rámů byly navzájem pospojovány provazy, každý samostatný rám byl spojen provazem s centrální otočnou hřídelí, uváděnou do chodu pomocí velkého otočného bubnu, v zadní části podjevištního prostoru. K výměně bočních kulis tedy bylo třeba pouze jednoho mašinisty.
Výměnu sufit obstarávalo podobné zařízení, jako výměnu bočních kulis. V provazišti, po obou stranách jeviště, je umístěna vždy jedna hřídel se dvěma otočnými bubny v zadní části. Systémem provazů a kladek pak docházelo ke shrnování a vytahování a opětovnému rozvinování a spouštění pláten sufit. Výměnu sufit zajišťovali tedy pravděpodobně dva mašinisté. Také v tomto případě se litomyšlské divadlo odlišuje od předchozích. V žádném jiném valdštejnském divadle nedocházelo k výměně sufit, napevno umístěná plátna nevýrazné barvy vyhovovala všem scénickým výjevům.
K zajímavému doplňku mašinerie patří též tzv. “prška”, zařízení na vytvoření zvuku deště. Jedná se o podlouhlou skříň, zavěšenou pod stropem u zadní stěny jeviště. Prška byla naplněna sypkým materiálem (písek, hrách), který při rozkývání skříně vydával zvuk deště.
Osvětlení
K osvětlení přední části jeviště sloužila posuvná rampa, s lampami rozmístěnými po obou stranách nápovědní budky. Spouštění a vysunování rampy bylo ovládáno klikou z podjevištního prostoru.
Osvětlení bočních kulis zajišťovaly stojany na lampičky, umístěné za každou bočnicí. Jde o celkem 14 dochovaných otočných latí, na každé s dvanácti očky pro uchycení osvětlovacího tělesa. Otočné latě umožňovaly ztlumování a opětovné rozjasňování světla na scéně.
Původní osvětlení hlediště zajišťovaly plechové svícny, dodnes dochované na pilastrech mezi bočními lóžemi.
O ostatních svítidlech v hledišti zatím nevíme více. Svícny byly v roce 1956 elektrifikovány. K osvětlení chodeb a schodišť sloužily lampy nebo svícny, umísťované do výklenků ve zdech46.
Soubor dekorací
Litomyšlský dekorační soubor je velmi rozsáhlý, čítá na více než 200 kusů, dvě opony a řadu doplňků. Celkem je možno vytvořit 16 kompletních scén47. Autorem dekorací byl, jak již bylo výše uvedeno, Josef Platzer.
Josef Platzer se narodil roku 1751 v Praze. Kromě litomyšlského dekoračního souboru byl autorem dekorací pro zámecké divadlo Liechtenštejnů ve Valticích, pro Stavovské (Nosticovo) divadlo v Praze, pro vídeňské dvorní divadlo a tamní divadlo u Korutanské brány. Zemřel ve Vídni v roce 1806.
Podrobnější rozbor zdejší divadelní architektury, popis jednotlivých dekorací, soupis repertoáru a další historické údaje viz dlouholeté, zevrubné výzkumy a poměrně rozsáhlé dílo J. Hilmery, věnované tomuto zámeckému divadlu, a dále rozsáhlá dokumentace, provedená v nedávných letech J. Bláhou.
Valdštejnská zámecká divadla dnes
Zámecké divadlo v Litomyšli ožívalo občasnými ochotnickými představeními až do doby druhé světové války, kdy v zámku sídlila německá armáda. V roce 1956 byl proveden průzkum a bylo započato s opravou divadla. Od té doby se v divadle konají koncertní představení, ale bohužel i takové společenské události jako předávání maturitních vysvědčení apod. V roce 2001 vzniklo při zámeckém divadle občanské sdružení, spojující příznivce divadla, které si klade za cíl studovat, dokumentovat a propagovat zdejší zámeckou scénu. Po zevrubné dokumentaci, provedené v uplynulých letech, přicházejí postupně na řadu též restaurátorské práce.
Asi nejlepší osud potkal zámecké divadlo v Mnichově Hradišti. Ovšem to z roku 1833, neboť z původního barokního divadla se dochovalo pouze torzo několika dekorací, které jsou prozatím uloženy v prostorách bývalé zámecké kuchyně. Divadlo z roku 1833 se po letech nedůstojného využívání jako skladiště dočkalo s příchodem nových správců částečného zrestaurování. Prozatím jediná dokončená scéna je osazená na jevišti a okouzluje návštěvníky zámku svou komorní vznešeností. Restaurování jevištního zařízení však poměrně narušilo jeho původní komplexnost a logičnost celé mašinerie. Řada původních prvků, které se dochovaly v neúplném stavu, byla ze scény zcela odstraněna, nové provizorní osvětlení scény bylo provedeno dosti hrubě, bez návaznosti na původní charakter osvětlení. Předpokládejme, že tento stav není konečný.
-------------------------------------------


Valdštejnská zámecká divadla dnes


Zámecké divadlo v Litomyšli ožívalo občasnými ochotnickými představeními až do doby druhé světové války, kdy v zámku sídlila německá armáda. V roce 1956 byl proveden průzkum a bylo započato s opravou divadla. Od té doby se v divadle konají koncertní představení, ale bohužel i takové společenské události jako předávání maturitních vysvědčení apod. V roce 2001 vzniklo při zámeckém divadle občanské sdružení, spojující příznivce divadla, které si klade za cíl studovat, dokumentovat a propagovat zdejší zámeckou scénu. Po zevrubné dokumentaci, provedené v uplynulých letech, přicházejí postupně na řadu též restaurátorské práce.


POZNÁMKY
41) Pömerl, J.: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, Divadelní revue, 1992, č. 4, s. 10 a 15.
42) Hilmera, J.: Zámecké divadlo v Litomyšli, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 115.
43) Tamtéž, s. 115-117.
44) Tamtéž, s. 115-117.
45) Hilmera, J.: Zámecké divadlo v Litomyšli, o. c., s. 113-138 a týž: Divadelní život na litomyšlském zámku za Jiřího Josefa a Antonína z Valdštejna-Vartenberka, Časopis Národního muzea, CXXXIII, s. 97-106, Praha 1964.
46) Bláha, J.: Zámecké divadlo v Litomyšli - Dokumentace, rkp., Občanské sdružení Milislav, Litomyšl 2001.
47) Hilmera, J.: Zámecké divadlo v Litomyšli, o. c. a týž: Divadelní život na litomyšlském zámku za Jiřího Josefa a Antonína z Valdštejna-Vartenberka, o. c.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':