Texty: HOSKOVCOVÁ, Markéta: Prima Prima sezóna? AS 2004, č. 3, s. 22–26

Zajímavé je, že v témže prostoru hrající DS Emanuela Krumpáče Rosice podobné potíže nepostihly. V inscenacičce Bezva Frynta zachází totiž soubor s nonsensovou poezií stejně hravě, jako s názvem svého dílka. Na holé scéně vytváří s použitím mile omšelých rekvizit scénické obrazy, jež nejsou pouhou ilustrací veršů, ale rozvíjejí dál jejich téma pomocí asociací a hry s rytmem. Občas dokonce vyvíjí další paralelní minipříběh (moucha). K celkově příjemnému vyznění přispívá kultivované soustředěné kolektivní herectví, nápaditost ve využití zvukomalebnosti a rytmu veršů (mechanický hrací stroj, autobus s husami…) a vtipná detailní práce s rekvizitou – i v případě, že je jí žvýkačka. Dá se říci, že z každé pušky se vystřelí nejméně dvakrát. Celá koláž je propojena „chechtavým“ refrénem, který sice někdy působil jako mechanicky včleněný, ale byl-li vědomě herecky uchopen, vytvářel pointu na druhou.