Texty: Ron, Vojtěch: Masopuste, masopuste... 2006 čl. v časopise Xaver, Divadlo FXŠ Liberec

MASOPUSTE, MASOPUSTE….

Snad ve všech starých kulturách patří do výročního cyklu rozpustilé, karnevalové slavnosti složené z tanců, mumrajů, jídla, pití, zpěvů, maškar a bujarých průvodů, které se podobají našemu masopustu, v nichž společenství přehlíží nebo dokonce zapomíná i na znepokojující společenské problémy a věnuje tento čas kolektivní kratochvíli, humoru, pohodě, pohodlnosti.

I v evropské, křesťanstvím utvářené kultuře, se našlo místo pro rozverné veselí v období zimy, mezi šestým lednem a Popeleční středou, zahajující předvelikonoční sedmitýdenní přísný půst. V poslední tři, tzv.ostatkové, dny celé to údobí veselic, svateb, tancovaček, plesů a karnevalů vyvrcholilo v obecní rozpoutanou slavnost, rázně a neodvolatelně zakončenou o úterní půlnoci.

Kdy byl u nás zaveden masopust, nevíme přesně, ale již zbožný Přemysl Otakar II ve 13. stol.vyzval řeholnice, aby se v poslední masopustní dny oděly po „světsku“ a dostatečně se nalíčily. Právě to odpovídalo karnevalovému principu zcela ovládajícímu tyto dny, kterým se stávající společenský život postaví na hlavu. Platí, že vše je považováno za obrácené vzhůru nohama. Jistě, jenom „jako“, jako v podobě hry, jen maskou obráceného neskutečného světa. Masopust má tedy mocné divadelní hodnoty a konvence. Vždy a všude, kde se uplatňuje přeměna jedince v jinou osobu, myslíme na herecký úkol a tedy na divadlo. Masopust se vyjadřuje v průvodu, v maskách, v převlecích, pošetilých kostýmech, přetvářejících osobu v jinak vnímanou bytost. Stěžoval si Petr Chelčický „na mnohá vzteklá bláznovstvie, obnžerstvie, smilstvie, marné veselé nestydaté rozpuštěnie“ tohoto času. Masopust však postrádá dramatickou hru, nemá totiž příběh, jaký mají Vánoce nebo Velikonoce, je pouhou podívanou, spektáklem, performancí.

I u nás, v našem kraji, býval pravidelně realizován. Ale nemáme o něm písemné doklady. Jeho paměť se zachovala ve vzpomínkách účastníků. Nepochybujeme, že byl pořádán i v Liberci a v dalších okolních městech, českých i německých obcích. Přestože Němci rádi holdovali masopustu a v mohutných akcích ho pěstují mnohdy až v kýčovitých podobách dodnes, někdejší němečtí osídlenci Liberecka nebyli tak iniciativní. Průvodu o masopustní neděli nechyběly různé postavy a zoomorfní masky i Smrt a Čerti, Bakus, Bába s nůší atd. V Liberci býval účastníkem průvodu lišácký Reiner („Čistič“), který vymetl trouby a spižírny spoluobčanů. Touto „kradeží“ získal tučné pokrmy pro závěrečné pohoštění masek v hospodě. V Železném Brodě měli v 18. století pestře opentlené uniformy pro vystoupení čety „tureckých“ vojáků, vedených ještě okázaleji vyzdobenými „bataty“ (důstojníky).

Osvícenství ke konci 18. století tyto mumraje nepřijalo. Josefinská byrokracie je tehdy považovala za marnivost, zbytečně odvádějící lidi od práce a povinností.. Víme o mnoha zákazech lidových slavností. Tak třeba na Semilsku navarovský pán J. Caretto hrabě Millesimo je jednou provždy zakázal. V roce 1785 benešovští masopustní taškáři . se přestrojili „po vojensku“. Když jejich maškarní průvod vtrhl do obce, vystrašil sousedy natolik, že rychtář ohlásil přepadení. A tak zasáhli semilští mušketýři – drábové..

Netrvalo dlouho, josefinské zásahy vzaly za své, a 19. i 20 století je dovedlo do nákladnějších a v každé obci jedinečných podob.

Když pobýval Carl Maria von Weber na počátku 19. století v Praze, zorganizoval pohřební průvod na rozloučenou s masopustem. Hudebníci v něm hráli na nástroje potažené funebrálním flórem. Kolombina byla nesena jako ztracená láska karnevalu na márách, Pieroti sehráli pohřební plačky. Za Masopustem, kterého ztělesnil smrtelně bledý tlustotlustý hostinský, kráčel Weber jako Smrt s masopustní koblihou v zubech a s kosou, na níž bylo napsáno: „Dojezeno, dopito, dotancováno““. Na závěr průvodu tančily masky Bankrotu, Kocoviny a Zastavárny, však.jedna karnevalová maska tehdy přišla prý na neuvěřitelných 700 zlatých.

Znovu se zaváděly masopustní akce i tam, kde se na ně v socialistickém životě zapomnělo. Na počátku 90. let minulého století se snažila obnovit v Liberci masopustní mumraj katedra českého jazyka (dr. Koudelková) zdejší Pedagogické fakulty. Leč, neprosadil se do místního slavnostního kalendáře. Je třeba si uvědomit, že zmizelo povědomí přesně vymezeného výročního času. Vždyť dnes je možné neukázněně pořádat mumraj, karneval, ples i mimo tradiční čas.masopustu. Každoročně se realizující výstavba cyklu výročního roku je v postmoderním životě vážně ohrožena, jako mnoho jiných starých zvyklosti a hodnot.

Ale navzdory tomu, tradiční masopust žije dál. V roce 1994 se konal v Praze První evropský festival masopustních souborů, pořádaný agenturou FEA, sešlo se tenkrát devět set účastníků z německy mluvících regionů.. Už nyní opět se v Praze i v jiných městech a obcích připravuje příští velký masopustní mumraj s jedinečnými maškarami. Jak dlouho tento zvyk bude bavit svým nezastupitelným způsobem diváky i účastníky svého času?. Kdo ví?.

Vojtěch Ron
29.11.2006, 14:06:37