Texty: MÜLLER, Václav: Štivadlo Štítina 2004. AS 2004, č.3, s. 47–48.

Zkušená režisérka Ludmila Bolfová byla za režii sociálního dramatu ze začátku 20. stol. Metoděje Jahna Selský práh oceněna odbornou i laickou porotou. Soubor CHAOS – Klub přátel divadla z Valašské Bystřice, disponující dobrými hereckými typy, sáhl s pokorou ke studiu hry ve svém nářečí, se znalostí valašských reálií. Příběh napsaný podle skutečné události má v sobě zvláštní osudovost. Různost sociálního zařazení hlavního páru – Maruška z chalupy a Tomek ze statku - nelze ani svatbou překonat. Dramatizace se pokouší jen stěží vyrovnat se s charakteristikou postav. Ty jsou ve většině pouze zkratkovitě vykresleny. Navíc se v řadě scén jen informuje o tom, co se děje mimo. Cenné však je, že postavy nejsou černobílé. To např. platí o sedláku hraném Františkem Vičanem (cena za herecký výkon). Kromě úsilí zachovat rodové dědictví, má i srdce, a to i ve vztahu ke snaše. Bohužel plasticitu postrádala právě ona. Od začátku nese předtuchu tragického konce. Inscenace by si zasloužila důkladnější propracování zvláště v motivaci dramatických situací a hlubší rozbor, než dovoluje tento článek. I přes zmíněné poznámky byl Selský práh doporučen na národní přehlídku.