Texty: Bohumila Plesníková: Divadla, (Uherské Hradiště) 3. - 4. 4. 2003

Divadla, 3. - 4. 4. 2003
Krásná budova uherskohradišťské Reduty poskytla i tentokrát své prostory krajskému kolu Dětské scény, které se tu konalo 3. - 4. dubna 2003. Hrála se zde všechna představení, a to hned na třech různých scénách - ve Velkém a Komorním sále a v zajímavém půdním prostoru nazvaném „Mezi trámy“.
Porota pracovala ve složení: učitelka LDO-ZUŠ v Bánovcích nad Bebravou Zuzana Varhaníková, dále Kristýna Vyhlídová, studentka bohemistiky a divadelní vědy na FF MU v Brně, a Bohumila Plesníková, učitelka LDO-ZUŠ ve Valašském Meziříčí a v Karolínce.

Hostem přehlídky byl opět tak jako loni slovenský soubor, který ústy jeho vedoucí Z. Varhaníkové pozval všechny zúčastněné na divadelní „minihru“ Silvestra Lavríka V nebí sa čúra stojačky. Šlo o velmi zdařilé, inspirativní, leč nesoutěžní představení, které bylo k vidění večer prvního dne přehlídky.
První dva „kousky“, jimiž celá přehlídka začala, byly naopak velmi neinspirativní. O tom druhém lze mluvit i jako o kýči hluboké pokleslosti, kdy byla invence dětí využita k silvestrovské zábavě pro dospělé. Porota se jednomyslně shodla na tom, že obě tyto podívané spíš směřovaly k pokusu o divadlo a doporučila vedení obou souborů, Páťákům z Horního Němčí - se Solí nad zlato

a zvláště Hoštálovjánkovi z Hoštálkové s Mrazíkem versus babou Jagou, účast v seminářích, které se zabývají základní problematikou práce s dětmi na divadle.

S trochou nadsázky (a možná i bez ní), by se dalo říci, že krajské kolo soutěže dětských divadel a recitačních kolektivů v Uherském Hradišti letos začalo až představením Puškin souboru Dohráli jsme ze ZUŠ téhož města, jehož vedoucí je Hana Nemravová. K vidění byla hra s nápaditým výběrem divadelních prostředků, směřující k žánru divadla - dokumentu. Práci souboru předcházela chuť poznat a zpracovat životopis slavného člověka, která však bohužel nebyla znát v představení. Výkon členů souboru nepřesvědčoval o zaujetí látkou a příliš rychle po sobě jdoucí obrazy nedovolily divákovi uvědomit si vztahy postav či posloupnost naznačeného příběhu. Oceněny byly některé režijní nápady - například ztvárnění souboje.

Dalším čtvrtečním představením, které patřilo k těm určitě zdařilejším, byla dramatizace známé literární předlohy spisovatelky Zdenky Bezděkové „Říkali mi Leni“, které jsme pod názvem Leni viděli rovněž v podání souboru Dohráli jsme. Ústřední postavou příběhu je česká dívka, zavlečená během II. světové války do německé rodiny na převýchovu. Porota mj. doporučila souboru a jeho vedoucí opustit přílišnou schematičnost a v souladu s příběhem prohloubit a ozvláštnit některá místa tak, aby více vynikla jejich emotivnost. Porota naopak ocenila typologický výběr postav, kvalitní režii a čisté výtvarně řešení inscenace.

V pátek 4. 4. pokračovala přehlídka ve svěží atmosféře nonsensové poezie Ernsta Jandla. Ku potěše všech diváků bylo nejenom slyšet, ale také vidět, jak jsou studenti kroměřížského Gymnázia po ránu schopni Mlet pantem. Porota se shodla v ocenění zaujetí a přirozenosti souboru a také práce pedagoga s ním. Lektorský sbor ještě doporučil využít další možnosti, které předloha nabízí a více si uvědomit, jak dané věci poslouží důslednější práce s technikou řeči nebo upřesnění vnitrní skladebnosti. Tento soubor, který vede učitelka Irena Procházková, však byl jednomyslně doporučen k přímému postupu na celostátní přehlídku.

Svatý komediant František, sehraný sympatickou skupinkou mladých divadelníků ze ZUŠ v Rožnově pod Radhoštěm pod vedením Jiřího Hausera, byl rovněž příjemným překvapením celé přehlídky. Vedoucí souboru se nechal inspirovat nejen legendami o sv. Františkovi z Asissi, ale do určité míry rovněž hrou italského autora a herce Daria Fo. Soubor se netajil chutí posunout do budoucna práci na představení víc směrem k nadsázce, nyní se však nechával unášet jistou romantikou, exotičností a také tajuplností látky. Bylo mj. doporučeno pevnější režijní uchopení a rozkrývání dalších vrstev postav příběhu, a oceněno zaujetí souboru netradiční předlohou.

Drobným červeným korálkem na přehlídkové šňůrce byl asi minutový dialog, který vedla červená Karkulka ze ZŠ ve Valašské Bystřici s vlkem, a to podle známé básně Františka Hrubína. Bylo s podivem zde vidět i turisticko-reklamní „šot“ O Pustevnách ze ZŠ Vidče.

Docela příjemným zážitkem pro diváka byli Netopýři, sehraní souborem se ZUŠ v Uherském Hradišti pod vedením Marie Kellerové, a to podle literární předlohy Daisy Mrázkové a scénáře Luďka Richtera.

Závěr celé přehlídky patřil uherskohradišťským čarodějkám, které ukázaly, že dokážou řešit dramaturgický problém dětského divadla spočívajícího ve výběru textů pro soubor tvořený jen dívkami. Inscenace s názvem Čarodějky je rovněž prací souboru ze ZUŠ v Uherském Hradišti a jejich vedoucí Kláry Hofmanové. Cíl vytvořit si vlastní text dal vzniknout příběhu, který diváka zavedl hned do několika světů. Tvořivá invence členek souboru však bohužel nebyla podepřena režijním vedením, a tak představované světy kouzel, reality a dívčí fantazie nemohly obstát nezaštítěny silnější logickou výstavbou textu a vyjasněním si tématu výpovědi. Byla však oceněna snaha o autentický způsob výpovědi pocitů dívek v pubertě, jejich vnímání sebe sama a světa kolem.

Přála bych příštímu ročníku krajského kola DS v Uherském Hradišti nadšené organizátory v čele s ředitelem ZUŠ Stanislavem Nemravou, i krásné a zajímavé prostory pro hraní divadla, jaké má doposud. Také víc času a prostředků pro možnost vzdělávacího odborného semináře pro ty vedoucí dětských kolektivů, kteří mají touhu se na takové přehlídce se svými soubory presentovat, ale o tom, jak to provést v poněkud vyšší kvalitě, nejsou – jak se aspoň zdá - příliš poučeni.
Bohumila Plesníková