Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Petra: O chytré želvě - Pražský TAJTRLÍK 2006.

Soubor Loutkino existuje od roku 1999 a je složen výhradně ze žáků Soukromé mateřské a základní školy - jeho vedoucím je Radomír Prokop. Hříčku O chytré želvě hrála skupina asi devítiletých děvčat, na dunící elektrickou kytaru je doprovázel dospělý muž.
Příběh o papouškovi a želvě, kteří vyzrají na slona a nosorožce, se hrál s maňásky různé velikosti za paravánem s tropickou dekorací. Palmy, malý domeček a modrá vodní plocha působily dojmem ostrova, brzy jsme však pochopili, že jde o břeh řeky. Papoušek s želvou byli velmi maličcí(rukavicové loutky) a divák sedící ve vzdálenějších řadách musel napínat zrak, aby je rozeznal. Oproti tomu slon s hrochem fungují velmi pěkně, oba mají jen hlavy, hroch se vynořuje z vody, slon zase hezky hraje chobotem. Škoda pro hlavní postavy – papouška a želvu, že jsou velikostí handicapováni - dívky byly poměrně zručné animátorky.
Dominantní složku inscenace tvoří hudba: elektrická kytara doprovázená rytmikou v podání děvčat odkazovala na africké šamany a dodávala představení patřičný šmrnc. Škoda jen, že pro příliš hlasitou kytaru dívkám nebylo při zpěvu písní vůbec rozumět. Zároveň zůstaly semknuty v kruhu kolem kytaristy, zřejmě proto, aby na sebe při hraní na nástroje viděly, díky čemuž jejich hudební vstupy působily na diváka značně uzavřeně. Trochu překvapilo závěrečné objevení se vedoucího souboru v roli mouchy. Žádný speciální význam to ale nemělo, prostě už nebyly ruce!