Texty: Jiří Polehňa: Objevilo se nové zvíře!? - Loutkář 6/2001

Jiří Polehňa: Objevilo se nové zvíře!? (2001)
(dialog účastníka s nezúčastněným)
N: Viděls ho?
Ú: Jo.
N: Jak vypadá?
Ú: Pokaždý jinak.
N: Jak to?
Ú: No, vloni to byl parohatý beránek...
N: ...a letos?
Ú: To se musí vidět, počkej, já ti ho nakreslím...
N: Tak to je ten bájný SEMILSKÝ PAROHÁČ? No, vypadá chutně...
Ú: To si piš!
N: Kdo to vymyslel?
Ú: Duchovním otcem i matkou je Zdeněk Lindner, dalšími velmi blízkými příbuznými jsou velmi obětaví a nadšení členové divadelního souboru DIO a PODIO.
N: Co je to napadlo?
Ú: Ale, kdysi je kdosi při nějaké oficiální přehlídce dožral a tak si řekli, že se na to vykašlou a udělají si svůj festival, na kterém nebude nikdo prudit.
N: Takže výsledek onoho prudění byl vlastně pozitivní, ne?
Ú: Vlastně jo.
N: A co divadlo?
Ú: No, prý to začalo už 18.října, tedy v předvečer zahájení přehlídky, představením domácího souboru DIO a PODIO Maryša. Dost mě mrzelo, že jsem to neviděl. Podle toho, co jsem o tom slyšel, je to moc zajímavé. Po představení se sešli organizátoři festivalu a vybrali vítěze přehlídky.
N: Jak to?
Ú: Asi to už taky někde zažili. Ale vážně. Moc jsme se divili, když nám před naším prvním představením Zdeněk Lindner oznámil, že jsme vítězi festivalu. Pak šeptnul, že se na tom jednomyslně usnesli, ale že kromě nás to vyhráli i všichni ostatní.
N: To je dost dobrý. Takže vy jste začínali.
Ú: Jo, bylo dohodnuto, že naše divadlo (POLI) bude v pátek 19. října dopoledne hrát pro MŠ a ZŠ.
N: Co jste hráli?
Ú: Udělali jsme nové představení - Cirkus Dobroslav.
N: Kdo tam ještě byl?
Ú: Odpoledne hráli Čmukaři Lárka Ičičoka, potom semilská ZUŠka hrála Odvážnou Molly a Ej moja paranoja, a večer uvedlo Divadlo V.A.D. Kladno Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Potom se sedělo, klábalo (jak říká Jarda Ipser), hrálo a zpívalo až do časných ranních hodin.
N: To tam byla i kapela?
Ú: Muziku zajišťovali pánové z Julie a spol. a saxofonový kvartet. Tohle těleso vedené Zdeňkem Lindnerem juniorem obstarávalo i kuriózní znělky před každým představením a v sobotu koncertovalo i na věži semilského kostela.
N: Takže v sobotu to pokračovalo?
Ú: Jistě, v 10.06 bylo tradiční máčení porotců v Jizeře.
N: Co to, prosím tě, je?
Ú: Každý, koho v uplynulém roce namíchne nějaký porotce, může si udělat jeho figurínu, na provazech ji spustit do řeky a pořádně ji bychom máchat.
N: To je dobrý, taky sis smočil?
Ú: Smočil bych, smočil, ale v tu dobu jsem si odskočil do Hradce na představení.
N: Co se teda hrálo v sobotu?
Ú: Znovu Čmukaři a jejich Lárk Ičičok, Vozichet z Jablonce n. N. hrál Tak trochu o kůzlátkách, Julie a spol. Františka Nebojsu, Poláci...
N: Tam byli i Poláci?
Ú: No jasně, a když Semilský paroháč, tak zahraniční host z Jelení Góry. Teatr Bom-Baž hrál moc zajímavé studentské představení beze slov, jen s nádhernou muzikou - Historia o odwage i kamieniu. Večer přehlídku zakončilo Nedělní divadlo ZUŠ Na Popelce Praha s inscenací Mužnost.
N: Kde se to všechno odehrávalo?
Ú: No, to je taky zajímavý. V Semilech na radnici v nejvyšším podlaží mají divadlo, velice příjemné, asi pro 120 diváků a docela dobře technicky vybavené. Představení vyžadující větší jeviště se hrála v KC Golf.
N: To bylo dost časově nadupaný.
Ú: Víš, že ani ne. Dokonce jsme měli čas i na prohlídku města i na to, abysme pro kamarády zahráli ještě jednou Cirkus Dobroslav v improvizovaném prostoru restaurace, kde se konala společenská část přehlídky, kde se muzicírovalo, kde vystoupil japonský soubor KOCHAO se hrou Titanik, kde se užilo hodně srandy. Dokonce zbyl čas i na Jelení kopýtko...
N: Co to je?
Ú: To jsou pochoutky místních divadelníků. Jedl´s někdy sobí sádlo, losí mls, sladké jelení bobky, krájené mufloní parůžky s mákem, nebo slané laní chrupavky?
N: To tedy nejedl.
Ú: To´s o hodně přišel.
N: A co diváci? Nehráli jste si to sami pro sebe?
Ú: Náhodou, všechna představení byla skoro plná především diváků ze Semil a okolí. Děti dostávaly modré kartičky, na které si sbíraly parohatá razítka za každé představení, které viděly. Za tři razítka byl jeden jelení bobek. Dospělí měli vstupné dobrovolné.
N: Prosím tě, kdo toho Paroháče financoval?
Ú: Osvícená semilská radnice, euroregion Nisa, sponzoři...je vidět, že když se chce, tak to funguje. Musí se jen najít dobrá a nezištná parta lidí, kterým o něco jde.
N: O co jim jde?
Ú: Asi o klidné a příjemné chvíle s divadlem a jeho přáteli a o to potěšit veřejnost. Je to málo nebo moc?
N: Myslím, že je to v dnešní době dost potřeba. Takže všechno vyšlo?
Ú: Jo, až na to, že jsme měli mít na Paroháči nultý sraz abiturientů loutkářské konzervatoře, ale sešli jsme se jen čtyři, škoda. Tak jsme vymysleli, že příště by se tam mohli sejít všichni, kdo navštěvovali východočeské loutkářské konzervatoře pod vedením milého pana profesora Jana Dvořáka a eventuálně i něco předvést (kontakt 0605919870).
N: Nakonec by to chtělo nějaké heslo. Napadá tě něco?
Ú: Jo. Semilského paroháče 2001 jsme s chutí sežrali, ať žije Semilský paroháč 2002.
N: Dobrý, to tam budu i já, tak ahoj.
Loutkář 6/2001