Texty: Richter Luděk, 50 loutkářských Chrudimí, Praha 2001, str. 58

LS Bystřice u Benešova
V návaznosti na prvorepublikové provozování LD v Bystřici vybudovala skupina nadšenců vedená Ladislavem Jedlanem (* 16. 4. 1922, + 11. 10. 1974) a Františkem Havlíčkem (* 1923, + 22. 6. 1990) scénu a zakoupila ve spolupráci s rodičovským sdružením ZŠ sadu marionet. Přichází Jaroslav Kohoutek (* 26. 5. 1927, + 17. 11. 1988) a r. 1957 i další z vůdčích osobností Ludvík Němec a jako "instruktor" Zdeněk Juřena. Smrtí F. Havlíčka se soubor odmlčel, po dvou letech obnovil r. 1992 činnost jako dětský za vedení Marie Neradové (ta pořádá vždy v listopadu i týdenní Dny loutkového divadla v Bystřici): ročně připraví 1 inscenaci. Na začátku působil soubor pod názvem LS ZK ROH NP INTERIER, od 1961 LS SPOJENÉHO ZK ROH, od 1986 LS SKP při MNV a od 1992 LS KS Bystřice.
Soubor s rozdělenou interpretací a 13-26 hrajícími (výjimkou byly Bajky s 8) zkoušel ve své vrcholné éře i 6x týdně a hrával marionetami na dlouhých nitích, ale i javajkami a maňásky pro předškolní a školní děti (v současnosti výlučně) i pro dospělé 3-6 inscenací ročně.
Na LCH zazářil hned r. 1957 s inscenací Ženichové, jež se stala příjemným osvěžením, vynikajícím i stylovou čistotou. 1958 následoval úspěšný Hadrián na římse, oceněný za hledačskou cestu a pokus o nekonvenční inscenaci a 1959 Král Lávra, jehož soubor předvedl i na 1. mezinárodním festivalu loutkářů amatérů v Karlových Varech r. 1964. Mezitím Bystřičtí uvedli na LCH ještě 1961 Šlamastyku s měsícem a 1963 epické Bajky nebajky, u nichž byla hodnocena výtvarná kultivovanost a nápaditost.
Bystřický soubor byl štikou čeřící vody každou inscenací dík snaze po objevnosti, hledačství a experimentu. To, že toto hledání zároveň vyvolávalo kontroverze a výtky sklouzávání k samoúčelnosti, schválnostem a formalismu, je jen přirozeným důsledkem toho, že neopakovali stokrát vyzkoušené. Kdybychom chtěli pojmenovat jejich přínos jediným slovem, byla by jím podnětnost.

Zdeněk JUŘENA
* 2. 8. 1923 v Ostravě, + 17. 4. 1995. Vyučen prodavačem textilu, stal se propagačním výtvarníkem, občas zkoušel i scénografie. 1950 udělal na žádost Miroslava Ryšavého pro jeho soubor Zelená liška první loutkářskou scénografii - Sůl nad zlato, kterou viděla LCH 1952.
Kromě 1 účasti v porotě a 1 výstavy figuruje jeho jméno u neuvěřitelných 28 inscenací LCH, pod nimiž je podepsán. (Z profesionálů se mu vyrovná jen Rudolf Zezula s 11 scénografiemi j.h. a 5 scénografiemi a 6 režiemi v Mespaci.) Proslavil se především na přelomu 50. a 60. let svou spoluprací se souborem z Bystřice u Benešova, kde nejen navrhl 4 scénografie, ale i 2x režíroval. Nejvíce scénografií - 17 - však realizoval v brněnské Jitřence. Spolupracoval také se soubory z Mlazic u Mělníka, Hořovic a Ostravy i s pražským Kováčkem.
Po 15 letech spolupráce s ama-téry začal pracovat i na profesionálních loutkových scénách a 1966-84 byl šéfem výpravy v DIVADLE SPEJBLA A HURVÍNKA (více než 30 výprav). Pracoval i pro televizi a zahra- niční soubory. Jako scénograf vycházel spíše z grafického chápání linie než barvy, především však cítil a ctil jevištní prostor.