Databáze českého amatérského divadla

Texty: MACEK, Stanislav: 120 let ochotnického divadla ve Studénce. 2. část

Situace po roce 1945

Během května a června roku 1945 se do Butovic vracely české rodiny spolu s novými osídlenci, kteří se ujímali národní správy nad německými majetky. Byly doplněny stavy učitelů, takže již od 1. září se mohlo na školách vyučovat. Mezi novými učiteli byl i mladý Karel Makuch, který iniciativně oživil v mezích možností kulturní život v obci a stal se spoluzakladatelem místní skupiny Svazu české mládeže.
Prvním veřejným vystoupením byla oslava 28. října uskutečněná v přeplněném sále „Závodního hotelu“. Pro tuto oslavu nacvičil jmenovaný pásmo veršů a písniček za klavírního doprovodu Rudolfa Rozehnala.
Úspěch vystoupení byl podnětem k založení Divadelního kroužku SČM, který začal s nácvikem pohádky J. Kvapila „Princezna Pampeliška“, určené hlavně školní mládeži. Tato hra se v roce 1946 uskutečnila celkem 6x v dopoledních představeních pro mládež. Sál v obecním hostinci (čp.82) představoval stěny, jeviště bez kulis a elektrické osvětlení ve zdevastovaném stavu. Díky obětavosti členů souboru a dospělých příznivců z vagonky se provedly nejnutnější opravy a vyrobily potřebné dekorace. Kulisy náznakové scény podle návrhu režiséra Karla Makucha byly namalovány na papír stejně jako potřebné rekvizity. Jména prvních účinkujících se později objevují i v dalších divadelních seskupeních v Butovicích.
Po úspěšné inscenaci soubor ve své činnosti pokračoval o velikonocích v roce 1947 uvedením klasické komedie pod vedením režiséra K. S. Macháčka „Ženichové neb Strašidlo v kapli“, opět v režii Karla Makucha.
O této inscenaci je v retrospektivní kronice dochován autentický program se synopsí hry, ve které je celkem jednoznačně naznačen inscenační záměr. Škoda, že se nedochoval autentický text uvedené hry, který svou tématickou příbuzností by i dnes byl velmi aktuální.
Původně veršovaná „rytířská parodie“ byla pojata jako parodie na tehdejší „zlatokopy“ – jednotlivce, kteří obhospodařovali volné usedlosti v národní správě tak, že po nich zůstávala jen zkáza. Termín „zlatokopové“ (dnes bychom řekli „tuneláři“) vznikl po válce v roce 1945, když se do opuštěných německých usedlostí v pohraničí přistěhovali noví osadníci, jejichž hlavním cílem bylo přivlastnit si majetek a s živým a mrtvým inventářem tajně ujet zpět do vnitrozemí.
Hru zhudebnil a na klavír doprovázel Rudolf Rozehnal. Hra byla pro úspěch opakována v několika datově nezjištěných reprízách.
Kromě těchto dvou divadelních her připravil učitel Makuch se členy SČM několik literárních pásem, které se uskutečnily v budově měšťanské školy (ulice Butovická 346). Poté co se odstěhoval do Kopřivnice v roce 1949, soubor SČM na jevišti v obecním hostinci (č. p. 82) sehrál tyto hry:
14. 12. 1951 Alois Jirásek „Otec“ - vesnické drama
režie Miloš Horáček repríza: Albrechtičky, Bartošovice, Krásné Pole, Studénka, Pustějov

v roce 1952 Jaroslav Janovský „Noc pod Čerchovem“ - hra pro mládež
režie Antonín Alčer

v roce 1952 Vojtěch Cach „Případ plukovníka Adamíry“ - činohra
režie Antonín Alčer

v roce 1953 Karel Čapek „RUR“ - drama
režie Antonín Alčer

v roce 1953 Frant. Sokol Tůma „Gorali“ - hra ze života
repríza: Studénka, Pustějov – okr. soutěž, Pustá Polom – oblastní přehlídka

duben 1956 Miloš Zbavitel „Čarovné dudy“ - pohádka
režie Antonín Alčer repríza: 19. 5. Hukovice, Studénka

V roce 1956 divadelní soubor butovické organizace pod zkratkou OURZ nastudoval hru od Fraye „Ztracená pozice“, kterou hrál dvakrát dne 2. června 1956 v Hukovicích. O tomto souboru nebyly však zjištěny žádné další informace.
V závěru roku 1945 se do Butovic vraceli i bývalí členové předválečného divadelního spolku „Kollár“. V krátkém čase soustředili zájemce o amatérské divadlo k obnovení jeho činnosti.
Na ustavující schůzi divadelních ochotníků byl zvolen jako předseda Rudolf Pospíšil, jednatelem Karel Gartus, pokladníkem Rudolf Navrátil, režisérem František Kos. Všichni byli zaměstnanci vagonky. Nový divadelní soubor byl ohlášen k registraci pod názvem „Nové divadlo“. První veřejné vystoupení členů se uskutečnilo 7. března 1946 při oslavě narozenin T. G. Masaryka.
Další hrou byla lidová zpěvohra od Karla Fořta „Kráska ze Šumavy“ údajně sehraná v říjnu 1946. Podle dokladů ve Státním archivu v Novém Jičíně bylo však povolení k sehrání hry vydáno na den 16. dubna 1949 s podmínkou, že nebude osvobozena od dávky ze zábav, protože „hra nevyhovuje podmínkám státní osvětové péče a povoluje se jedině s dávkou ze zábavy“.
Není tedy jednoznačně zřejmé, zda se hra uskutečnila v roce 1946 bez povolení a v roce 1949 byla znovu nastudována nebo ve výpovědi respondentů šlo o záměnu dat, zvláště když není k dispozici další ověřený údaj.
Na podzim roku 1948 byl novým předsedou souboru zvolen František Kos. Po jeho odchodu do vyšší odborářské funkce byl na jaře roku 1951 zvolen nový předseda a režisér Hynek Růža. Dokumentačně doložený repertoár souboru „Nové divadlo“ představovaly inscenace:
28. 10. 1947 Alois Jirásek „Lucerna“ - pohádková hra
režie František Kos

16. 4. 1949 Karel Fořt „Kráska ze Šumavy“ - lidová zpěvohra
režie František Kos repríza: říjen 1949
klavír - Rud. Rozehnal

12. 5. 1949 bratři Mrštíkovy „Maryša“ - drama
režie František Kos repríza: 15. 5. Butovice, 22. 5. Bartošovice

říjen 1949 Vladimír Neff „Soused“ - veselohra
režie František Kos repríza: Albrechtičky
Hra se umístila na 3 místě v oblastní soutěži v Albrechtičkách.

25. 12. 1949 V. V. Štech „Třetí zvonění“ - veselohra
režie František Kos repríza: 26. 12. Butovice

29. 4. 1950 František Šamberk „Palackého třída 27“ - veselohra
režie František Kos

28. 6. 1950 Jaroslav Klíma „Na dosah ruky“ - drama
režie Josef Štěpán repríza: 29. 6. Butovice

15. 10. 1950 L. Stroupežnický „Zvíkovský rarášek“ - komediální aktovka
v ZK Vagonka režie Jiří Kania repríza: 29. 10. Butovice, 3. 11. Studénka,
15. 11. Bítov

12. 12. 1950 Pavel Pavlík „Nikdy“ - drama
režie Hynek Růža repríza: leden 1951 Butovice v ZK Vagonka,
17. 3. 1951 Bartošovice
K této inscenaci se váže příhoda, která se stala při její repríze v roce 1951 v Bartošovicích. Hra z doby německé okupace obsahuje výstupy s dramatickými konflikty mezi německou policií a českými občany. Zřejmě velmi naturalistické pojetí těchto situací vyvolalo u diváků již během představení bouřlivé reakce. Po jeho ukončení se několik mužů snažilo násilím vniknout do zákulisí, aby si to vyřídili s představitelem důstojníka policie. Pořadatelům se sice podařilo rozvášněnou skupinu uklidnit, ale přesto bylo hercům doporučeno, aby hostinec opustili zadním vchodem, aby nedošlo k fyzickému napadení.
K tomuto případu je nezbytné bližší vysvětlení. Do Bartošovic se po ukončení války v roce 1945 přistěhovala ze Sovětského svazu řada rodin volyňských Čechů, kteří ještě nikdy nebyli v divadle a ve svých bývalých domovech za války prožívali podobné scény. Do předváděných situací se pocitově vžili tak, že předváděný děj se pro ně stal realitou, na kterou na základě svých bývalých prožitků pocítili potřebu reagovat – v daném případě likvidací nenáviděného důstojníka.
Příhoda dokazuje sílu emotivního působení dramatického díla, kterou může dát i amatérské divadlo. Obdobný případ, ale v kladném slova smyslu jsem zažil při jednom představení pro děti v obci, kde poprvé v místě viděli divadelní představení s živými herci.
Všechny inscenace byly uváděny v premiérách v obecním hostinci (čp. 82) a v sále ZK Vagonka (čp.333). Dobrou inscenační úroveň prokazuje dochovaný dokumentační materiál podchycený v retrospektivní kronice z roku 1975.
Soubor „Nové divadlo“ byl složen z bývalých aktivních ochotníků divadelního spolku „Kollár“, i z nově získaných členů a ochotníků vystupujících v rámci souboru místní organizace Českého svazu mládeže. Vůdčí osobností „Nového divadla“ byl dlouholetý divadelní ochotník, organizátor, herec, režisér a odborový funkcionář František Kos, pozdější předseda závodu vagonka, a pak předseda okresní odborové rady v Bílovci. Neméně významnou úlohu v činnosti tohoto souboru sehrály dvě ženy:
• dlouholetá zkušená aktivní herečka, později režisérka a pracovnice Závodního klubu Vagonky Marie Kosová a
• herečka, inspicientka a nápověda Ludmila Kopečková-Belavá (nejlepší nápověda v ochotnickém divadle jakou jsem poznal za celou dobu svého působení v amatérském divadle)
Tito tři obětaví divadelní ochotníci byli pilíři divadelního sdružení, které vytvořilo hereckou základnu pozdější divadelní amatérské činnosti v Butovicích. K nim lze připojit i pravidelnou činnost manželů Liškových, kteří byli kmenovými maskéry souboru.
Mimo činnost ochotníků „Nového divadla“ byl v Butovicích divadelně aktivní dramatický odbor místního Sboru dobrovolných hasičů. Za režírování Viktora Rašky byly v obecním hostinci (čp.82) uvedeny následující inscenace:
23. 4. 1945 Alois Jirásek „Vojnarka“ – vesnická drama
repríza: 24. 4. Butovice

14. 5. 1950 Matěj Bor „Noc v Hlubokém“ – drama

1950 Alois Jirásek „Kolébka“ - dramatický žert
repríza: 11. 3. Pustějov

10. 12. 1950 Viktor Nejedlý „Nezasmálka“ - hra pro mládež

1956 Otto Minařík „Zorka“ - činohra
repríza: 14. 4. Hukovice

Početní složení souboru, herecké obsazení rolí a případně další údaje nebyly zjištěny pro nedostatek dokladových materiálů. Nebylo tehdy běžným zvykem vydávat k jednotlivým inscenacím divadelní program a plakáty většinou ručně psané potřebné údaje neobsahovaly.
Určitou raritou v divadelní historii v Butovicích byla existence divadelního souboru místního Jednotného zemědělského družstva, který 1. dubna 1951 hrál v obecním hostinci čp.82 veselohru Štefana Kralika „Buky pod Polanou“ v režii Viktora Rašky. Podrobnosti o činnosti tohoto souboru chybí, neboť hra zůstala v jeho činnosti jedinou.
Významným mezníkem v dějinách amatérského divadla ve Studénce a v kulturně společenském životě vůbec bylo v roce 1951 ustavení „Závodního klubu ROH Vagonka Studénka“. Uplatňováním zákonných nařízení uskutečňujících tzv. „Soběslavský plán“ musely všechny organizace a spolky působící v oblasti kultury mít svého „zřizovatele“. V místě se jimi staly Závodní klub Vagónky, místní JZD a Osvětové besedy v tehdejších samostatných obcích Studénky a Butovic.
V rámci ZK Vagonky se to týkalo:
- souboru ochotníků „Nové divadlo“
- závodní knihovny
- loutkové scény
- hudebního a pěveckého sboru
- filatelistů a amatérských fotografů
Pro činnost všech těchto občanů amatérských skupin byly v nově ustaveném Závodním klubu založeny jednotlivé odbory:
- závodní knihovna
- dramatický a loutkářský odbor
- odbor společenský a hudební
- kroužek filatelistů
- fotoodbor
Pro historii amatérského divadla ve Studénce je důležitá hlavně činnost dramatického odboru Závodního klubu Vagonky Studénka.

Divadelní soubory Závodního klubu ROH Vagonka Studénka

Přesné časové vymezení zahájení činnosti prvního divadelního souboru lze učinit až po odstranění termínových rozporů v údajích retrospektivní kroniky s údaji později zjištěnými v písemných dokladech uložených v Okresním státním archivu v Novém Jičíně. Týkalo se to poslední inscenace spolku „Nové divadlo“ a první inscenace divadelního souboru Závodního klubu.
Činnost divadelních souborů Závodního klubu byla od roku 1951 až do roku 1972 nepřetržitá, pak z menšími přestávkami pokračovala až do roku 1992, kdy byl Závodní klub zrušen.
Jednotlivé divadelní soubory se v průběhu let utvářely v různých seskupeních, někdy i s krátkou životností. Početnost aktivních členů byla v jednotlivých údobích dosti rozdílná, protože soubory neměly registrované členství. Kmenové jádro souborů tvořilo vždy několik aktivních herců a hereček, kteří si pro jednotlivé inscenace získávali další potřebné ochotníky. Do prvního ustanoveného divadelního souboru Závodního klubu přešla velká část členů spolku „Nové divadlo“ v době, kdy tento divadelní spolek přestal působit jako samostatný subjekt. Významnou funkci zastávaly osobnosti režisérů a režisérek. Vystřídala se zde řada amatérských divadelníků, z nichž každý měl ve své době charakteristický přínos a podněty z hlediska dramaturgického i z hlediska inscenačních forem.
Z dramaturgického hlediska velmi významný podíl v repertoáru těchto souborů měly hry pro děti všech věkových kategorií a hry české i zahraniční klasiky. O dobré dramaturgické a inscenační úrovni jednotlivých představení svědčí častá čelní umístění na různých divadelních soutěžích a přehlídkách. Díky finančnímu zabezpečení soubory vykazovaly početnou reprízovost v obcích nejbližšího regionu.
V oblasti odborného divadelního vzdělávání lze tuto činnost zaznamenat pouze u režisérů a v některých případech při metodické spolupráci s profesionálními divadelníky (Spilka, Albín, Miller, Rozsypalová, Koželuh). Častá hudební spolupráce byla s učiteli Lidové školy umění.
S výjimkou prvních dvou inscenací byly všechny hry v premiérách uváděny na scéně Závodního klubu, který měl sídlo v Závodním hotelu čp.333.
V časovém sledu byly zaznamenány následující, ve většině případů dobře dokladované inscenace:
34. 11. 1951 Miroslav Stehlík „Mordová rokle“ - drama
režie Jiří Hantek repríza 1. 1. 1952
nápověda Rozencweigová
líčení Ladislav Liška

31. 12. 1951 V. K. Klicpera „Rohovín čtverrohý“ - fraška
V rámci Silvestrovského večera.

červen 1953 Konstantin Simonov „Ruští lidé“ - drama
režie Hynek Růža
nápověda Ludmila Belavá
scéna Josef Vita
líčení manželé Liškovi

26. 12. 1953 František Šamberk „Jedenácté přikázání“ - veselohra
režie František Kos repríza: 26. 12. 1953 Butovice
nápověda Ludmila Belavá 3. 1. 1954 Pustějov
scéna Karel Říhovský 14. 1. 1954 Jistebník
líčení manželé Liškovi 15. 1. 1954 Bartošovice

10. 4. 1954 Suchovo-Kobylin „Svatba Krečínského“ - komedie
režie Jiří Kania
nápověda Ludmila Belavá
scéna Karel Říhovský, Alois Kos
líčení manželé Liškovi

15. 5. 1955 Jan Říha „Polibek královský“ - veselohra
režie Václav Satek repríza: 20. 5. Klimkovice
nápověda Rozencweigová Bílovec
scéna Alois Kos
líčení Lad. Liška
Účast v okresní soutěži v Bílovci.

24. 3. 1956 Jaroslav Bartončík „Papírové panoptikum“ - satirické pásmo
režie Jaroslav Bartončík repríza: 19. 4. 1956 Bartošovice
hudba orchestr K. Vavroše Olomouc ZK Mor. želez.
scéna Zd. Šrubař, Charvátová Praha DK Tatra Smíchov

září 1959 J. B. Moliér „Chudák manžel“
režie Miloš Horáček repríza: Studénka, Bartošovice,
nápověda Ludmila Belavá Pustějov, Kujavy, Jistebník,
líčení manželé Liškovi Velké Albrechtice
scéna Jan Tůma, Richard Vrobel

14. 5. 1960 Jan Jílek „O Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku“
režie Marie Kosová - pohádka
nápověda Ludmila Belavá
líčení manželé Liškovi
scéna Alois Kos, František Čech, Ing. Bohumil Hušek

8. 7. 1962 Emile Verhaeren „Filip II.“ - drama
scéna a režie Stanislav Macek repríza: 9. 7. 1962 ZK Vagonka Studénka
nápověda Ludmila Belavá 16. 7. Pustějov
líčení manželé Liškovi 20. 7. Zubří
hudba Miloš Macan 9. 12. ZK Vagonka Studénka

13. 2. 1963 Jan Šelle „Kašpar-Melichar-Baltazar“ - komedie
režie Mir. Černý repríza: 15. 2. a 17. 2. ZK – I. obsazení
nápověda Ludmila Belavá 20. 2. Libhošť
scéna František Čech, K. Koval 30. 3. a 3. 4. ZK – II. obsazení
líčení manželé Liškovi 15. 4. Pustějov
světla František Čech 11. 5. Kujavy
Hra byla nastudována ve 2 obsazeních.

15. 2. 1963 M. Melanová-Holková „Popelka“ - pohádka
režie Marie Kosová repríza: 17. 2. Pustějov
nápověda Ludmila Belavá 20. 2. Libhošť – okresní přehlídka
hudba Miloš Macan
scéna František Čech, B. Koval
světla J. Šenk

29. 4. 1964 Robinson Jeffers „Medea“ - drama
přeložil K. Bednář repríza: 24. 5. Libhošť – okresní přehlídka
režie Stanislav Macek 1. místo
nápověda Vlasta Čechová 29. 5. Mošnov Voj. kulturní dům
scéna František Čech, B. Kvapil
líčení manželé Liškovi

6. 12. 1964 Janos Erdöcli „Červená papuče“ - komedie
režie Marie Kosová repríza: 7. 12. ZK
nápověda Ludmila Belavá 2. 1. Mošnov Voj. kulturní dům
hudba Miloš Macan 9. 3. ZK
scéna František Čech, Ing. Hušek 16. 3. ZK Kotouč Štramberk
líčení Ladislav Liška

15. 3. 1965 Claus Hubalek „Lázeňská sezóna“ - drama
scéna a režie Stanislav Macek repríza: 17. 3. ZK
nápověda Vlasta Čechová 26. 3. Libhošť – okresní přehlídka,
líčení Mir. Šťastný cena za režii a herecké role
světla František Čech
technika Lad. Grosman

28. 1. 1966 Miklos Gyafárs „Nanebevzetí plukovníka Heiliga“
režie Mir. Černý - komedie
nápověda Ludmila Belavá repríza: 8. 3. ZK
scéna Ing. Hušek, Stanislav Macek, 12. 3. Tísek
B. Kvapil, L. Grosman, O. Pavlica 13. 3. Bravantice
líčení Mir. Šťastný 26. 3. Libhošť – okr. přehlídka
klavír R. Rozehnal 27. 3. Lubojaty
světlo Ing. M. Pochyla

8. 4. 1967 Karel Čapek „RUR“ - drama
režie Stanislav Macek repríza: 12. 4. Libhošť - okresní přehlídka
nápověda Ludmila Belavá 25. 4. Štramberk
scéna Drah. Trnka 5. 5. Studénka
líčení Mir. Šťastný 6. 5. a 22. 5. ZK
zvuk František Čech

21. 3. 1968 Jan Jílek „Kašpárek Honza a zakletá princezna“ režie Marie Kosová - pohádka
nápověda Eva Horsínková repríza: 22. 3., 23. 3. a 16. 4. ZK
scéna Ing. Bohumil Hušek 25. 4. Libhošť – okresní přehlídka
líčení Mir. Šťastný 2. místo
světlo František Čech 27. 4. Příbor
rež. spolupráce Spílka j.h. 30. 4. Bordovice

20. 4. 1970 Ludmila Vaňková „Princezna a šašek“ - pohádka
režie Jarmila Hušková repríza: 22. 4. ZK 2x
nápověda Eva Kosová 23. 4. Libhošť 2x – okr. přehlídka
scéna Stanislav Macek 25. 4. Bernartice
29. 4. Bordovice
12. 5. ZK 2x
1. místo v okresní soutěži

17. 5. 1971 Zdeněk Chvalovský „Čertův švagr“ - pohádka
režie Jarmila Hušková repríza: 19. 5. Veřovice – okr. přehlídka
nápověda Ludmila Belavá 1. 6., 8. 6. a 9. 6. ZK
líčení Mir. Šťastný 12. 6. Bílovec
scéna Ing. Hušek a Stanislav Macek 19. 6. Kaménka
světlo František Čech 21. 6. Pustějov
Cena za scénografii. 29. 6. ZK

19. 5. 1972 Gernot Schulze „Čertovy zlaté vlasy“ - pohádka
režie Jarmila Hušková repríza: 25. 5. a 6. 6. ZK
nápověda Ludmila Belavá 15. 6. Odry – ZK Optimit
scéna Fr. Čech a St. Macek 20. 6. Velké Albrechtice
14. 10. Slatina – krajská přehlídka
22. 10. Kaménka
26. 10. Fulnek
18. 11.
30. 1. 1973 Studénka
6. 2. Štramberk
15. 2. Nový Jičín

březen 1990 Heinz Drewniok „Kluci“ - vojenský příběh
režie Stanislav Macek repríza: 22. 4. Karviná
scéna Petr Jedlička
Hra byla uvedena v rámci Armádní soutěže umělecké tvořivosti (ASUT) v okresním a oblastním kole s členy souboru v té době ve vojenské službě.

18. 2. 1992 Neil Simon „Poslední žhavý milenec“
scéna a režie Stanislav Macek - situační komedie
technická spolupráce Vl. Hošek repríza: 22. 2. Frýdek
nápověda Pavlína Stašová - Pohárek SČDU 1992
3. 4. Pustějov
14. 4. Studénka
25. 4. Přerov – Národní přehlídka
Pohárek

Touto inscenací byla v podstatě ukončena amatérská divadelní činnost v rámci DK Vagonka Studénka.
K výrazným osobnostem předcházejících souborů patřili:
režiséři a herci – Marie Kosová, Jarmila Hušková, Václav Satek, Stanislav Macek
scénografové – Ing. Bohumil Hušek, František Čech
herci – Josef Bönisch, Bohumila Konvičková-Staňková, Emil Kupčík a jako herec výrazných charakteristických rolí Ing. Bohumil Hušek
nápověda a inspicient – Ludmila Belavá
„Mládež ZK Vagonka“ byl druhý soubor působící v rámci dramatického odboru Závodního klubu v letech 1957-1960. Soubor tvořili převážně členové závodní organizace Svazu české mládeže v závodě Vagonky a učňovské školy. Doplněním o několik zkušených herců a hereček pod vedením zkušených režisérů a volbou vhodného repertoáru se souboru podařilo uskutečnit několik divácky přitažlivých inscenací. Přínosem byla skutečnost, že byli získáni mladí zájemci o amatérské divadlo, kteří později našli uplatnění v dalších divadelních souborech ve Studénce. Na scéně Závodního klubu Vagonky soubor uvedl následující inscenace:
27. 3. 1957 Olga Fišerová „Dlouhý, Široký, Bystrozraký“ - pohádka režie Marie Kosová
asistent Miloš Horáček
scéna Alois Kos

září 1958 F. X. Svoboda „Poslední muž“ - veselohra
režie Bohumil Svoboda
scéna Josef Víta
světlo Ing. Hušek
líčení Ladislav Liška
nápověda Hanzelková

16. 1. 1959 Karel Dittler „Sůl nad zlato“ - pohádka
režie Hynek Růža repríza: 17. 1. ZK 2x
scéna Josef Víta 23. 1. Kujavy
líčení Ladislav Liška
nápověda Rozensweigová

9. 5. 1959 Zdeněk Sýkora „Čertův švagr“ - pohádka
režie Hynek Růža repríza: 10. a 11. 5. ZK
scéna Josef Víta 23. 5. Kujavy
líčení Ladislav Liška 30. 5. Velké Albrechtice
nápověda Horzínková

Výraznými osobnostmi souboru byl hlavní organizátor a herec Bohumil Svoboda a herec Ing. Bohumil Hušek.
V roce 1961 se několik starších členů místní pobočky Svazu česko-sovětského přátelství (SČSP) rozhodlo zahrát si divadlo. Byli to ochotníci, kteří hráli divadlo již v dřívějších letech a spolu se současně aktivními herci utvořili skupinu, která v rámci Závodního klubu Vagonky sehrála dvě velmi úspěšné inscenace a to:

24. 2. 1961 J. B. Moliér „Chudák manžel“ - komedie
režie Emil Kupčík repríza: 27. 2. ZK
scéna Ing. B. Hušek Studénka
líčení Ladislav Liška Bartošovice
nápověda Ludmila Belavá Pustějov
Kujavy
Jistebník
V. Albrechtice

16. 5. 1961 Jan Drda „Dalskabáty, hříšná ves“ - pohádková hra
režie Antonín Alčer repríza: 22. 5. Pustějov
asistent Miloš Horáček 25. 5. Bartošovice
scéna Ing. B. Hušek 27. 5. Kujavy
líčení Ladislav Liška 4. 6. Studénka
nápověda Ludmila Belavá 23. 9. Butovice
technika Jan Tůma, František Chrobák

Náhodně sestavený divadelní soubor z členů závodní organizace Svazu mládeže, kteří měli určité divadelní zkušenosti, se v roce 1961 pokusil obnovit dřívější činnost mládežnického divadelního souboru. Uskutečněna však byla jen jediná hra
19. 3. 1961 Bronislav Nušič „Paní ministrová“ - komedie
režie Stanislav Macek repríza: 25. a 29. 3. ZK
scéna Josef Víta
líčení Ladislav Liška

Koncem 70 let minulého století vznikaly u různých organizací tzv. „kluby mladých“, které měly nabízet mládeži možnosti využívání volného času formou vlastní umělecké tvorby, vystoupením profesionálních a amatérských umělců (písničkářů) a organizováním různých forem společných zábavných programů a tanečních zábav. V městě Studénka vznikl při Domu kultury ROH (dřívější Závodní klub Vagonky) v roce 1978 „Klub mladých“. Ten pořádal společenské zábavy, zájezdy a mimo jiné ustavil i svůj 17ti členný dramatický kroužek, jehož členové chtěli svou činností navázat na tradici místního amatérského divadla.
Protože šlo většinou o začínající divadelní ochotníky, byla jim vedením Domu kultury zajištěna odborná divadelní pomoc profesionálních umělců – herečky Státního divadla v Ostravě Ireny Rozsypalové a sólisty baletu téhož divadla Petra Koželuha. Ti s nimi nastudovali muzikál P. Dostála a R. Pogody „Výtečníci“. Hudební nastudování převzal místní hudebník Jan Hanibal, asistentem režie se stal zkušený místní ochotník Miroslav Minstr a inspicientkou a nápovědou byla Dagmar Bradová.
Premiéra divácky přitažlivé inscenace, uskutečněné dne 1. května 1979 na scéně Domu kultury, musela být pro nebývalý úspěch a divácký zájem ještě tentýž den opakována. Stejný úspěch měla i na své repríze 16. března 1980 ve Fulneku a na okresní přehlídce.
Ani velký elán členů souboru věnovaný přípravě této hry, ani divácká úspěšnost početně navštívených představení nedokázala udržet kolektiv mladých ochotníků pohromadě, a tak zůstali jen u jediné inscenace, která však ukázala na herecký talent Ivetty Vavrošové.
Ta po neúspěšných pokusech obnovit činnost dramatického kroužku „Klubu mladých“ se rozhodla nastudovat „divadlo jednoho herce“ – monodrama Josefa Boučka „V šatně“, se kterým vystoupila 10. května 1985 na okresní přehlídce jednoaktovek v Trnávce. Zde za své vystoupení obdržela cenu za nejlepší herecký výkon, což je zvlášť významné, protože v porotě přehlídky byli vedle zkušených amatérských divadelníků i členové divadla Petra Bezruče v Ostravě Štěpánka Ranošová a Milan Koutný. Vysokou uměleckou úroveň inscenace potvrdila účast na krajském divadelním festivalu v Olomouci, kde získala za herecký výkon hlavní cenu spolu s cenou udělovanou diváky. Následovala pak vystoupení v Příboře, Třinci, Havířově, Karviné, Odrách, Novém Jičíně a v dalších místech, které si již sama představitelka dnes všechna nepamatuje. Domnívá se, že jich bylo nejméně 20.


Divadelní soubor „Mladé podium“

Příkladem o významu dětského divadla pro amatérské divadelní umění je vznik tohoto souboru činného v rámci Domu kultury ROH Vagonky Studénka v letech 1986-1989. Impuls k jeho založení dal Vlastimil Martinák aktivní studénecký režisér, zejména dětských divadel. Oslovil několik svých bývalých hereček z dětského souboru ze Studénky Naďu Pituchovou, Lenku Kubackou a Marcelu Dostálovou, aby založily skupinu, která by hrála moderní divadlo bez mužů. Po náboru v Butovicích byl soubor doplněn o Marii Šustalovou, Jarmilu Machalovou a Dagmar Těleckou. Pod vedením Vlastimila Martináka nastudovali moderní pohádku T. Masáka a A. Pernicy: „Pohádka pro dva pláště“. Tato inscenace byla velmi zdařilá svou dramaturgickou skladbou náročných charakteristických rolí a zvolenou moderní inscenační formou. Byla to v podstatě prvá inscenace ve Studénce uskutečněná v netradičním divadelním prostoru formou „půlkruhové arény“.
Hrála se 10. a 11. března 1986 v DK Vagonka Studénka, 13. března 1986 v Jeseníku nad Odrou, kde v soutěži „Klobouček“ získala cenu diváka a cenu za inscenační formu.
Na přehlídce v Kopřivnici získala Dagmar Tělecká cenu za herecký výkon. Dále soubor s inscenací vystupoval v Příboře a ve 13ti dalších místech v okrese Nový Jičín v rámci systému „Mládež a kultura“. Po odstěhování Dagmar Tělecké mimo Studénku v druhé polovině roku 1986 stoupl počet členů souboru na 9 osob, přičemž podstatný byl příchod 4 mužů. Pro začáteční fázi nového hereckého seskupení si soubor zvolil nastudování několika krátkých divadelních inscenačně nenáročných scének a výstupů, ve kterých mohli plně uplatnit komediální herecký projev pro ně charakteristický. Podle dochovaných textů šlo o jednoduché dramaticky jednoznačně pointované dialogy ve vlastních úpravách různých předloh. S těmito hereckými výstupy účinkovali v průběhu roku 1986-1987 v místě a v okolních obcích, na klubových večerech pro mládež, oslavách MDŽ a dalších společenských akcích. Počet vystoupení, jednotlivá místa a přesná data nebyla zaznamenána, s výjimkou vystoupení 3. října 1987 ve Velkých Albrechticích.
Pro tyto příležitosti měl soubor nastudován tyto dialogy:
Sportovní Ivetta Vavrošová – Petr Lokaj
Požárnická Pavlína Stašová – Petr Čop
Zahradníci Marcela Dostálová – Jiří Fürich
Zdravotnické Lenka Kubacká – Petr Jedlička
Jak milovat vědce Marcela Dostálová – Jiří Fürich
Emancipovaná žena Ivetta Vavrošová – Jiří Fürich
První schůzka Jarmila Nekolová – Petr Jedlička
Přítel Pavlína Stašová – Petr Lokaj – Petr Jedlička
Bez názvu Pavlína Stašová – Jarmila Nekolová – Marcela Dostálová
Na jednotlivých vystoupeních se hrály jedna až tři scénky podle toho, kdo se ten den mohl uvolnit. Podobnými vystoupeními soubor získal určité zkušenosti a logicky vznikla touha uplatnit své herectví v náročnější formě na nějaké celovečerní inscenaci.
Byla vybrána hra Pavla Dostála a Richarda Pogody „Lysistrata“, k jejíž režii byl vedením Domu kultury osloven Jan Miller, herec Státního divadla v Ostravě. S jejím nastudováním začali v lednu 1987 za hudební spolupráce Evy Tížkové a Jaroslava Škrobáka. Částečná ukázka této hry se uskutečnila 6. června 1987 v plenéru „Skalních sklepů“ na Divadelní pouti v Odrách, kde sklidila velký úspěch. Po ukončeném angažmá Jana Millera v ostravském divadle v pololetí roku 1987 převzal režii rozpracované hry do té doby asistent režie Stanislav Macek. Premiéra se uskutečnila 24. listopadu 1987 na scéně Domu kultury Vagonky Studénka.
Inscenace byla velmi úspěšná svou neotřelou inscenační formou a vyváženými hereckými výkony s maximálním využitím všech hereckých výrazových prostředků, což bylo oceněno vítězným pohárem, cenou diváka a cenou za herecké individuální výkony na okresní divadelní přehlídce ve Veřovicích a hereckými cenami udělenými na krajské přehlídce v Přerově. Velkou pozornost a ocenění vzbudila i kostýmová výprava, kterou ušila hrající členka souboru Pavlína Stašová. Tato nejúspěšnější inscenace souboru „Mladé podium“ byla reprizována:
24. 11. 1987 DK Vagonka
4. 12. 1987 Veřovice – okresní přehlídka
19. 12. 1987 Příbor
9. 2. 1988 Bítov
1. 3. 1988 Fulnek
5. 3. 1988 Pustějov
19. 3. 1988 Přerov –krajská přehlídka
31. 3. 1988 Nový Jičín
Souběžně s inscenací „Lysistraty“ byla členy souboru v roce 19878 uskutečněna následující divadelní vystoupení :
14. 2. 1987 Daisy Mrázková „O neposlušné Barborce“
Dramatický výstup s loutkou Jarmily Nekolové a Magdy Hoškové na „Pohárku SČDO“ v Kopřivnici, kde tento výstup získal první místo.

25. 7. 1987 Nataša Tanská „Mezi pátou a sedmou“
režie Stanislav Macek - komorní psychologická hra
nápověda Marcela Dostálová repríza: 13. 11. Veřovice – okr. přehlídka
technika Vlad. Hošek 28. 11. Kopřivnice
U této inscenace získaly herečky Ivetta Vavrošová a Marie Šustalová na okresní přehlídce ve Veřovicích ceny za „ojedinělé“ herecké výkony, které udělila porota složená z profesionálních umělců Štěpánky Ranošové, Milana Koutného a zkušených aktivních amatérských herců Ing. Zdeňka Klose a Petra Orsága. Stejné ocenění herecké práce obdržely jmenované i na přehlídce klubové tvorby v Kopřivnici.

podzim 1987 Zdeněk Podskalský „Žena v trysku století“ - komedie
režie Stanislav Macek 5 vybraných scén
repríza: Sdruž. klub ROH Vagonka
Studénka
Albrechtičky
Pustějov

V roce 1988 a 1989 za soubor vystupovaly již jen Jarmila Nekolová a Marie Šustalová v krátkých scénách.
leden 1988 Jarmila Nekolová „Muzikant a Cecilka“ - lyrická aktovka
režie Jarmila Nekolová repríza: únor Kopřivnice – Pohárek SČDO
Praha – Nár. Pohárek SČDO
Štramberk
Studénka 2x
V krajském kole „Pohárku SČDO“ v Kopřivnici získaly Jarmila Nekolová a Marie Šustalová 1. místo s účastí v národním kole v Praze.

únor 1989 Petr Karvaš „Autigona a ti druzí“ - dramat. výstup
režie Stanislav Macek repríza: Kopřivnice – Pohárek SČDO
Štramberk
23. 4. Hlinsko – Ústř. kolo
„Pohárek SČDO“
V krajském kole „Pohárku SČDO“ v Kopřivnici získaly Jarmila Nekolová a Marie Šustalová 1. místo v ústředním kole v Hlinsku.

K nejaktivnějším členům souboru patřily Marcela Dostálová, Jarmila Nekolová, Marie Šustalová, Ivetta Vavrošová a Petr Jedlička.
Jako ojedinělý amatérský divadelní počin v Butovicích lze v období do roku 1990 označit divadelní vystoupení učitelů tehdejší osmiletky dne 27. a 28. února 1960 v Dubnici nad Váhom se hrou Zdeňky Horynové „Zkoušky čerta Belínka“. O premiéře v Butovicích a o personálním složení účinkujících nebyly zaznamenány žádné doklady ani informace, takže nelze jednoznačně zjistit, zda jde o představení dospělých či o představení dětí školy. Vzhledem k tomu, že pohádková hra byla hrávána většinou dětskými a školními divadelními soubory, je pravděpodobnější, že šlo o školní divadlo.
V historii amatérského divadla Studénky můžeme v butovické části v období let 1968-1987 zaznamenat metodickou pomoc profesionálních divadelních umělců. Byli to: J. Spílka – režisér Slezského divadla v Opavě, členové Státního divadla v Ostravě – herci – Osvald Albín, Jan Miller, Zdeněk Dřevojánek, Ireny Rozsypalová, scénograf J. Trnka, sólista baletu Petr Koželuh a maskér Miroslav Šťastný.
Tato cenná metodická pomoc výrazně ovlivnila úroveň herecké práce v souborech a celkovou kvalitativní uměleckou úroveň jednotlivých inscenací. Je nutné poznamenat, že pomoc nebyla založena na finančních podnětech, ale vznikla na základě osobních konexí pracovníků Závodního klubu Vagonky Studénka, případně režisérů dotčených inscenací. Je proto na místě, že výše jmenovaní patří právem do historie amatérského divadla ve Studénce.

























6. Období let 1938 – 1945 ve Studénce a Butovicích

Ochotnická divadelní aktivita neustala, přestože mezinárodní situace v roce 1938 byla složitá. Potvrdil to záznam divadelní hry rodičovského sdružení ve Studénce. Zda šlo o hru pro dospělé nebo hru školní mládeže, není doloženo přesným datem ani názvem hry.
Zároveň je zaznamenáno v místní kronice, že „oddíl místních skautů uskutečnil v roce 1939 v hostinci Na Šplíchově čp. 40 divadelní představení“. Bližší podrobnosti nejsou uvedeny.
Mnichovská dohoda z téhož roku svým územním řešením pohraničních oblastí Československé republiky přinesla hrubý zásah do celospolečenského života Studénky a Butovic. Obě obce se staly součástí tehdejší tzv. Velkoněmecké říše bez ohledu na skutečnost, že občané německé národnosti ve Studénce tvořili nepatrnou menšinu.
Zavedením říšsko-německých zákonů byly všechny české spolky a organizace zrušeny a jejich písemnosti obvykle likvidovány nebo někdy převezeny do tehdejších Protektorátu Čechy a Morava na nejrůznější místa. Proto jsou obvykle zde v Němci okupovaných místech „bílá místa“ o činnosti spolků z dřívějších let. Nejinak tomu bylo i ve Studénce, kde nepříznivý osud stihl kroniky DTJ a TJ Sokol z doby „první republiky“.
Společenský život v místech, kde zůstali občané české národnosti většinou ustal, což se pochopitelně projevilo i v tom, že z doby v okupovaných obcích nebyla zaznamenána žádná česká ochotnická divadelní představení. Obec Studénka má však určitou výjimku, o které bude zvláštní zmínka.
V Butovicích s převážně obyvateli německé národnosti byla česká menšina soustředěna v oblasti tzv. tovární kolonie, kde byla i česká menšinová škola postavená v roce 1926. Společenský život menšiny se mohl uskutečňovat obvykle návštěvami akcí konaných ve Studénce 1, kde určité náznaky společenského setkávání českých obyvatel byly zaznamenány. Vypovídá to obecní kronika obce Studénky založená v roce 1927 kronikářem Karlem Bainarem, která se šťastnou shodou okolností dochovala, jak to kronikář později uvádí: „Po příchodu Němců musela být odevzdána tehdejšímu starostovi. Před postupující válečnou frontou v roce 1945 byla s ostatními důležitými obecními spisy odeslána do Lanškrouna, odkud po osvobození v roce 1945 byla získána zpět“.
Proto se zápisy za období 1938–1945 dodatečně uvedly až v prosinci roce 1946. Vzhledem k tomu, že kronikář celou dobu žil ve Studénce, lze jeho poznatky a osobní záznamy považovat za objektivní popsání skutečnosti tehdejších poměrů v obci Studénka, které prokazují i existenci českého ochotnického divadla v místě.
V roce 1939 žilo v obci 3 138 obyvatel, z toho 1 533 mužů a 1 605 žen. Podle národnosti to bylo 2 625 Čechů a 513 Němců.
V citované obecní kronice je velmi podrobně popsáno obsazení Studénky německým vojskem v poledne dne 11. října 1938. Přesto místní rodičovské sdružení školy v závěru roku sehrálo ve prospěch vánoční nadílky divadelní představení pro dospělé. Bližší údaje o představení však kronikář bohužel nezaznamenal a ani z pozdějších výpovědí pamětníků nebyly potřebné údaje zjištěny.
Záznamy z pozdějších let jsou již konkrétnější. Záznam o roku 1941 konstatuje, že „v masopustě byl v sále p. Mrkvice pořádán hospodářský ples a v kavárně domácí ples“.
Dále je v kronice konstatováno: „16. února byl pořádán ve třech hostincích Polizeibal ve prospěch WHW. Všude byla četná účast“.
K tomuto textu je žádoucí podrobnější vysvětlení. Sál p. Mrkvice je nyní hostinec na ul. Družstevní čp. 67. Kavárnou tehdy byl dům čp. 480 nacházející se na křižovatce ulice Daroňovy a ul. 2. května. Zmíněné tři hostince nelze přesně identifikovat, protože v té době existovaly:
- hostinec p. Gromana, ul. Družstevní čp. 40
- hostinec p. Mrkvice, ul. Družstevní čp. 67
- hostinec „U Bajnarky“, ul. 2. května čp. 195
- hostinec p. Steina, ul. Nádražní čp. 413
- hostinec „Na Špici“, ul. Nádražní čp. 136
Pokud jde o zkratku WHW, je to Winter Hilfe für Wehrmacht (Zimní pomoc pro vojenskou brannou moc), v rámci které byly organizovány finanční sbírky a sbírky různých zimních oděvů.
Další záznam o tomto roku uvádí: „Na Silvestra pořádali místní čeští hasiči večer českých kupletů a aktovek. Lidí i z okolí bylo tolik, že byla obava, že chatrný strop to nevydrží. Na dobrovolném vstupném se vybralo 600 marek“.
Pamětníci potvrdili, že se akce pořádala v hostinci p. Gromana čp. 40 a uvedli, že šlo o zábavný večer s veselým českým programem a tancem. Byla to pro široké české okolí senzace, protože se sešlo velké množství návštěvníků a na tehdejší poměry se na dobrovolném vstupném vybrala obrovská suma (potvrzen údaj o 600 markách).
Pro ochotnické divadlo je mnohem zajímavější kronikářský záznam z roku 1942, kde se uvádí „Na Bílou sobotu byla sehrána v krojích hra Fr. Sokola Tůmy „Pasekáři“. Sehráli ji členové bývalých spolků. Část ohromného zisku byla věnována na WHW v obnose 1 600 RM. Opakovalo se 3x, protože se stala dostaveníčkem nejširšího českého okolí. Byli zde lidé z Bílovce, Příbora, Štramberku, Fulneku, Lukavce, Petřvaldíku, Pustějova, Bernartic a jiných míst. Pro další pořádání divadla se utvořily dva tábory. První byl proti tomu, aby se odváděly peníze na WHW, jiní viděli možnost sejít se s českou veřejností z dalekého okolí. Německé úřady to zjistily, a proto další hry již nerealizovaly. Ke jmenované inscenaci jsou v retrospektivní divadelní kronice uchovány fotografie účinkujících a bylo zjištěno i jméno režiséra, pana Ludvíka Krčmáře.
Další záznam o roku 1942 konstatuje opětovné pořádání 3 zábavních podniků v rámci Polizeitagu a to:
- v sále p. Gromana (čp. 40) večer s českým programem,
- v kavárně (čp. 480) s programem česko-německým,
- v hostinci p. Steina (čp. 413) s programem německým.
Večírek u Gromana měl pestrý program, který připravil a vedl s místní českou mládeží učitel Jára Richter. Dostavilo se tak velké obecenstvo místní i okolní, že musel být opakován. Program byl vybraný a měl vysokou úroveň. Mnozí Němci byli na výkony české mládeže zvědavi, a proto se večera zúčastnili. Vybráno bylo 800 RM, z toho na WHW bylo odevzdáno 600 RM. Celkem „Polizeitag“ vynesl 2 000 RM.
Uvedené záznamy tak dokazují, že obec Studénka byla snad v širším okolí jedinou výjimkou, kde německé úřady povolily pořádání českých zábav a hraní českého divadelního představení.
Jak vyplynulo z výpovědí pamětníků, na těchto povoleních měla hlavní zásluhu manželka rolníka Dostála. Marta Dostálová, původem německé národnosti, byla německými úřady jmenována v obci vedoucí místních rolníků (Bauernführerin). Zřejmě zásluhou příbuzenských vztahů u německé tajné policie ve Svinově obdržela od německých úřadů v Bílovci povolení pro pořádání zmíněné silvestrovské zábavy hasičů, i pro divadelní představení „Pasekáři“ a dalších akcí konaných v rámci „Polizeitagu“. Vydaná povolení v těchto všech případech byla podmíněna věnováním více než 50% podílu z čistého zisku na akci WHW.
Společenské akce v roce 1942 uzavřely smutnou kapitolu společenského života ve Studénce, kterou obecní kronikář komentuje slovy: „V té době měli naši lidé projevit více hrdosti a držet se raději doma. Končiny (konec masopustu) byly odbývány v každé hospodě“.
V Butovicích během let 1938–1945 nebyla zaznamenána žádná aktivita české menšiny. Čeští občané, kteří zde před rokem 1938 národnostně veřejně vystupovali, se většinou v důsledku výhružek místních nacistů z obce před okupací vystěhovali. Mnozí z těch, kteří ve staré kolonii zůstali, se zapojili do veřejného života ve Studénce.
Zákaz konání všech divadelních akcí na území Německa a ve všech v tu dobu okupovaných zemích, vydaný německými úřady 1. září 1944, uzavírá ono smutné údobí let 1938–1945.
















































7. Situace v amatérském divadle ve Studénce po roce 1990

Intenzita amatérské divadelní činnosti měla výrazně klesající tendenci, jak uvádí počet uváděných divadelních her a jejich charakteristiky v období od roku 1987. Bylo to dáno poklesem zájmu dříve aktivních ochotníků. Ti, kteří ve své lásce k divadlu vydrželi, byli schopni uvádět menší dramatické výstupy, případně inscenace s minimálním počtem vystupujících osob.
Ukončením činnosti Závodních klubů ROH a Osvětových besed po roce 1990 mnoho amatérských souborů ztratilo své zřizovatele a tím i možnost další existence, a navíc celospolečenská pozornost byla soustředěna na oblast politickou než kulturní. Stejně tomu bylo i ve Studénce, kde se obrazně řečeno muselo začínat „od nuly“.
Díky iniciativě někdejších divadelních ochotnic Marie Šustalové a Ivetty Vavrošové, pracovnic „Centra volného času“, byl v roce 1993 ze zaměstnanců tohoto zařízení a dalších přizvaných osob založen malý divadelní soubor, který chtěl uvádět divadelní inscenace pro děti butovického sídliště. V souboru se sešli zkušení ochotníci z minulých let spolu se začínajícími „kandrdasy“. Tím byla vytvořena ideální věková struktura souboru, který si zvolil název „Srdíčko“. Soubor s jednoznačnou dramaturgií upravovaných pohádkových her pak uskutečnil řadu úspěšných inscenací v místě a při své zájezdové činnosti. Působiště měl na miniaturní scéně v sálku budovy „Centra volného času“ čp. 698. Tomuto prostoru byly přizpůsobovány i inscenační formy jednotlivých představení. Funkci kmenového režiséra a upravovatele dramatických předloh by pověřen Stanislav Macek, technickou spolupráci všech inscenací zajišťovala Alena Minsterová.
O další společenské aktivitě souboru v oblasti amatérského divadla svědčí okolnost, že soubor „Srdíčko“ byl v roce 1994 zakládajícím kolektivním členem „Divadelního centra Podbeskydí“ – zájmového sdružení divadelních ochotníků Moravskoslezského kraje, jehož členství pak přebíraly i divadelní soubory následných let až po dnešek.
Za dobu existence tohoto divadelního souboru byly uskutečněny dokladově dokumentované inscenace:
30. 5. 1993 Dr. Jan Malík „Pohádka se vrací“ - současná pohádka
scénická hudba Milan Šťastný repríza: 9. 6., 22. 6., 24. 6. 1993
– vždy 3x v „C“
13. 9. – Nová Horka – Ústav soc. péče
30. 9. – Chuchelná – Rehabilitační ústav
12. 10. – Polanka n./O. – JZD

2. 12. 1993 Josef Žemla „Jak Honza štěstí našel“ - pohádka
repríza: 7. 12. – Chuchelná
8. 12. – „C“
8. 12. – Nová Horka

2. 12. 1994 J. Středa – A. Cinybulk „Plný pytel pohádek“- pohádková montáž
repríza: 4. 12., 5. 12., 6. 12. – „C“
6. 12. – Chuchelná
7. 12. – Nová Horka
9. 12. – Polanka n./O. - JZD

červen 1995 Marie Šustalová, Ivetta Vavrošová „Pohádka na zámku“ – pohádka v přírodě
režie autorky repríza: letní stadion Butovice
scény Stanislav Macek
Hráno na zahradě zámku ve Studénce čp. 229.

4. 12. 1995 Vlad. Čort „Poklad ve mlýně“ - pohádkový muzikál
hudební režie Petr Kunc repríza: 4. 12. – Příbor
5. 12. – Studénka l
6. 12. – Nová Horka
7. 12. – Chuchelná

3. 12. 1996 Vlad. Čort „Poklad ve mlýně“ – obnovená inscenace
- pohádkový muzikál
repríza: 3. 12. – Studénka 1
4. 12. – Fulnek
7. 12. – Chuchelná

Protagonisty tohoto souboru byly:
Alena Berousková, Alena Minsterová, Aranka Poštolková, Marie Šustalová a Ivetta Vavrošová.

Ojedinělou divadelní amatérskou záležitostí byla v roce 1997 iniciativa čtyř učitelek místních mateřských školek, které v rámci celonárodní akce „Stonožka“ směřované na pomoc školám poškozeným při povodních napsaly a sehrály pro děti místních mateřských škol pohádku se stejným názvem „Stonožka“. Pět představení ve dnech 13. – 21. října uvedeného roku bylo odehráno na komorní scéně Základní umělecké školy čp. 760. Uvedená inscenace splňovala všechna kritéria amatérské umělecké náročnosti, a proto je na místě připomenout jména těchto divadelních ochotnic. Byly to učitelky: Jarmila Nekolová, Lenka Macháčková, Jarmila Böhmová a Helena Schillerová.
Historickou řadu amatérských divadelních souborů ve Studénce uzavírá dnešní soubor „2 x 3“, který působí při Městském kulturním středisku se sídlem v Dělnickém domě, ul. 2. května čp. 7.
Začátky spadají do účinkování některých jeho členů v divadelním souboru „Srdíčko“ hrajícího pro dětského diváka. Někteří účinkující dospěli k názoru, že divadelní aktivita by měla být zaměřena i na divadelní tvorbu pro dospělé. V roce 1994 tak vznikl malý kolektiv, který díky velkému pochopení tehdejší ředitelky místní Základní umělecké školy Marie Šebíkové mohl využívat nově postavenou divadelní scénu literárně-dramatického oboru školy v nově přidělené budově bývalé mateřské školy na ulici Arm. gen. L. Svobody čp. 760. V té době jako učitelé v literárně-dramatického oboru zde působili dva členové tohoto kolektivu – Stanislav Macek a Jarmila Nekolová.
Název souboru vznikl víceméně náhodně na jedné schůzce v roce 1995 určené k výběru budoucí hry. Sice byl k dispozici dostatečný počet divadelních titulů, avšak počet jednajících osob v těchto hrách i při případných dramaturgických úpravách přesahoval možnosti souboru. V té době čítal pouze 6 stálých členů – Ludmilu Goldovou, Jarmilu Nekolovou, Naďu Pituchovou, ing. Petra Jedličku, Milana Šťastného a Stanislava Macka. A tak sarkastická poznámka Lidky Goldové o souboru, který by vzhledem k počtu členů mohl nést název „2 x 3“, nezapadla a byla souborem akceptována při uvedení nové hry kolektivně zpracované přímo na možnosti souboru. Tak vznikla původní autorská hra „Eduard“. Celkový charakter a inscenační forma byla ovlivněna nejen početním složením souboru, ale i prostředím, kde hra vznikla. Malá scéna limitovala inscenační možnosti z hlediska dramaturgického i scénografického. Nejvíce se to negativním způsobem projevovalo během nácviku nové hry postavené na dramatických situacích, pro které nebylo možné zajistit potřebné prostorové řešení. Došlo proto k rozhodnutí požádat MěKS o možnost využívat ke zkouškám jeviště Dělnického domu. Změnou prostředí byly výrazně zlepšeny podmínky činnosti souboru, zvláště když soubor nalezl u vedení MěKS maximální pochopení. Hra „Mezipřistání“ byla nastudována v mnohem kratším čase než hry předchozí.
Za dobu své existence soubor za režie Stanislava Macka nastudoval a uvedl tyto inscenace:
18. 10. 1994 Neil Simon „Tři případy majora Jedličky“
- komedie ze současnosti dle hry „Poslední žhavý milenec“
repríza: 26. 3. 1995 – Frýdek-Místek
cena za herecké výkony

11. 2. 1995 František Nepil „Noc a skála“ - aktovka

Frýdek Adorián Stella „Julie mého manžela“ - aktovka

Frýdek Karel Čapek „Goneril“ - dramatizace, monolog
Jarmily Nekolové

31. 1. 1999 kolektiv souboru „Eduard“ - společenská komedie
repríza: Studénka
Štramberk

11. 5. 2001 Jarmila Nekolová „Album“ - činohra

30. 4. 2003 Camoleti „Mezipřistání“ - dle hry „Modré z nebe“
repríza: 5. 10. – Studénka

O dobré umělecké úrovni herecké práce členů souboru „2 x 3“ ve všech uskutečněných inscenacích svědčí skutečnost, že všichni jsou vícenásobnými držiteli cen za hereckou práci z různých divadelních přehlídek za dobu svého působení v amatérském divadle.
Dnešní početní obsazení již sice neodpovídá používanému názvu, avšak ten by měl zůstat trvalou památkou na konkrétní časové období ve 120tileté historii ochotnického divadelnictví ve Studénce.



















8. Divadelní přehlídky a vystoupení cizích amatérských souborů

Konání zvláštních amatérských divadelních přehlídek ve Studénce bylo zaznamenáno teprve po roce 1990. Jako první to byla nesoutěžní přehlídka školního divadla žáků Zvláštních škol okresu Nový Jičín, jejíž první ročník se uskutečnil v roce 1993. Dosud se konalo již 7 ročníků. V amatérském divadle dospělých je od roku 2001 pořádá Městské kulturní středisko krajskou přehlídku mladého a studentského divadla s názvem „Studénecký Harlekýn“ zařazenou do celorepublikového systému přehlídek amatérského divadla. Účast na této přehlídce soutěžního charakteru je limitována průměrným věkem členů vystupujícího souboru. Nejlepší inscenace je odměněna cenou „Harlekýna“ s možností účasti na národní přehlídce tohoto typu. Dosud proběhlo 5 ročníků s touto účastí: (všechny inscenace byly hrány v Dělnickém domě čp. 7).

I. ročník
26. 3. 2001 Div. společnost autorská dramatizace „Příběh nejen tygří“
Jitřenka Ostrava - vítězná inscenace

28. 3. 2001 Dětský soubor Jarmila Nekolová „Šípková Růženka“
ZUŠ Studénka - hráno v kině Tatra

30. 3. 2001 Ds. 2 x 3 Studénka Jarmila Nekolová „Album“
- hráno na scéně ZUŠ

29. 3. 2001 Ds. gymnázium Jan Werich „Lakomá Barka“
Orlová „Spodina“

29. 3. 2001 Ds. gymnázium Jan Werich „Fimfárum“
Orlová „Spodina“

30. 3. 2001 Ds. měst. div. Martin Marek „Do správných rukou“
Bruntál


II. ročník
18. 3. 2002 Ds. ZUŠ Neil Simon „Poslední ze žhavých
Malá scéna Zlín milenců“

19. 3. 2002 Div. společnost Karel Čapek „Pejsek a kočička“
Jitřenka Ostrava

19. 3. 2002 Ds. ZUŠ Studénka Jarmila Nekolová „Barevný svět“

20. 3. 2002 Ds. ZUŠ P. Dostál „Výtečníci“
V. Králíka Opava R. Pogoda

21. 3. 2002 Ds. gymnázium Giovani Bocacio „Dekameron“
Orlová „Spodina“ autor. dramatizace - vítězná inscenace

22. 3. 2002 Ds. měst. div. Martin Marek „Kráska a zvíře“
Bruntál
III. ročník
19. 3. 2003 Ds. „Vendelín“ kolektiv souboru „Volání z dálky“
DDM Kopřivnice

19. 3. 2003 Ds. „Semínko“ kolektiv souboru „Nikdo vejce nikdy
DDM Kopřivnice malomocné banán“

20. 3. 2003 Ds. „Čtyřlístek“ Jan Jílek „O solném králi“
Frýdek úpr. Zita Maršálkové

20. 3. 2003 Ds. „Koukej“ K. J. Erben „Kytice“
Studio Dramatika úpr. Jarmila Nekolová
Studénka

21. 3. 2003 Ds. DIVIDLO Prevért „Jak jsem potkal pštrosa“
Ostrava - vítězná inscenace



IV. ročník
22. 3. 2004 Ds. „Bez střechy“ kolektiv „Komedie del´Morte“
Ostrava

23. 3. 2004 Ds. „Vendelín“ Oskar Wilde „Obraz Doriany Grayové“
DDM Kopřivnice úpr. Soubor - vítězná inscenace

24. 3. 2004 Ds. Aureko II Georgi Tabori „Dlouhá, dlouhá cesta“
Ostrava

26. 3. 2004 Ds. „Koukej“ Václav Čtvrtek „Kočičiny“
Studio Dramatika manž. Bláhovi
Studénka

26. 3. 2004 Ds. KVAS Václav Havel „Žebrácká opera“
Karviná



V. ročník
15. 3. 2005 Ds. KVAS Kozimír Lupinec „Rozpaky zubaře Karviná Sonya Štemberová Svatopluka Nováka“

16. 3. 2005 Ds. Údivadlo kolektiv „Nemůže muže“
DDM Kopřivnice

16. 3. 2005 Studio Dramatika Tennessee Williams „Dům na zbourání“
Studénka

18. 3. 2005 Ds. Divadlo kolektiv „Hospodské humoresky“
bez střechy Ostrava - vítězná inscenace

18. 3. 2005 Ds. Dividlo Ostrava Christime Brückmerová „Tak už jsi šťastný
mrtvý Agamemone“

Další akcí amatérského divadelnictví ve Studénce je nesoutěžní výběrová přehlídka nejúspěšnějších amatérských divadelních inscenací v regionu, kterou pořádá Městské kulturní středisko v závěru roku s názvem „Divadelní výlov“. Doposud proběhly 3 ročníky s těmito inscenacemi:

I. ročník
20. 11. 2002 Ds. DUO Neil Simon „Dámská jízda“
Frýdek-Místek

24. 11. 2002 Div. společnost Georges Feydau „Brouk v hlavě“
Kozlovice

8. 12. 2002 Ds. „Jiříkovo Martin Prajza „Čikágská bestie“
vidění“ Ostrava


II. ročník
15. 9. 2003 Div. „Modrý slon“ Astrid Lindgrénová „Pipi dlouhá punčoška“
Ostrava

26. 9. 2003 Divadlo bez kolektiv „Komedie del´Morte“
střechy Ostrava

5. 10. 2003 Ds. 2 x 3 Studénka dle Camolettiho „Mezipřistání“
úpr. Stanislav Macek

19. 10. 2003 Ds. KVAS Brdečka „Limonádový Joe“
Karviná

26. 10. 2003 Ds. Velká Bystřice Eugen Labiche „Vražda v Klášterní ulici“



III. ročník
9. 10. 2004 Ds. „Ing.“ Frýdek kolektiv „Imperium vrací uhlo“

10. 10. 2004 Div. společnost Václav Čtvrtek „Jak se z Rumcajse
„Jiřenka“ Ostrava úpr. Petr Spurný stal loupežník“

24. 10. 2004 Ds. „Jiříkovo Martin Prajza „Diogenes“
vidění“ Ostrava




Pro rekonstrukční práce v Dělnickém domě se v roce 2005 „Divadelní výlov“ nekonal.


Pokud jde o vystupování dalších cizích amatérských divadelních souborů ve Studénce, nebyla situace za celé období trvání místního ochotnického divadla ideální. Je zarážející, že místní divadelní soubory, ačkoliv často zajížděly hrát svá představení do různých míst blízkého okolí a v určitých dobách se zúčastňovaly různých přehlídek, nevyužívaly systém výměnných představení, jak to dělaly jiné soubory v okrese. Ochuzovaly tím místního diváka o možnost srovnávání inscenačních úrovní, a pak o možnost plného docenění četných udělených cen a uznání na různých divadelních přehlídkách a soutěžích. Toto konstatování platí u divadel dospělých i u divadel dětských a školních.
Jaké byly hlavní příčiny, dnes můžeme těžko posoudit. Mohly to být důvody ekonomické (nedostatečná návštěvnost), nedostatek informací o kvalitách hostujícího souboru nebo důvody organizačního charakteru. V dochovaných archivních materiálech nejsou tyto skutečnosti žádným způsobem komentovány, a tak k objektivnímu posouzení příčin chybí fakta a argumenty. Pro úplnost dotčené problematiky uvádím hostování cizích divadelních souborů:
v roce 1935 Ds. DTJ Kopřivnice Jiří Balda „Lojzička“
- opereta
Dělnický dům

v roce 1935 Ds. Sokol Slatina František Langer „Jízdní hlídka“
Dělnický dům

v roce 1936 Ds. DTJ Košatka autor a titul neuveden
Dělnický dům

v roce 1948 Gymnázium Bílovec J. B. Pristley „Inspektor se vrací“
Dělnický dům

červen 1948 Gymnázium Bílovec J. K. Tyl „Jiříkovo vidění“
- hráno pro školy
Dělnický dům

12. 1. 1950 Ds. z Mar. Hor Matěj Bor „Noc v Hlubokém“
Dělnický dům

v roce 1960 Ds. Domu Trantišek Škroup „Fidlovačka“
Osvěty Bílovec - hráno pro školy
Dělnický dům

V roce 1967 Ds. ZK Kotouč Milan Ogrizovič „Hasanaginica“
Štramberk v ZK Vagónka

31. 5. 2004 Ds. Duha Polná Ondřej Sekora „Ferda Mravenec
v cizích službách“
kino Tatra

1. 6. 2004 Ds. „Studna“ kolektiv souboru „Heuréka“
Hosín Dělnický dům

20. 11. 2004 Ds. „Odřivous“ Pavel Doležel „Čarodějnická pohádka“
Bílovec Dělnický dům

26. 5. 2005 Ds. Duha Polná Karel Čapek „O pejskovi a kočičce“
kino Tatra













































9. Dětské a školní divadlo

Neoddělitelnou součástí historie amatérského divadla ve Studénce je divadlo hrané dětmi v rámci jednotlivých místních škol a organizací.
U dětského divadla nešlo a ani nejde o jednoznačnou výchovu budoucího herce, ale spíše o vklad do osobnosti dítěte. Těžiště práce v dětském divadelním souboru je směrováno dovnitř souboru a výsledek – konkrétní divadelní inscenace, pak rekapitulací činnosti s využitím divadelních principů.
Hlavními iniciátory dětských divadelních představení na jednotlivých školách byli jejich pedagogičtí pracovníci, z nichž mnozí bývali aktivními ochotníky, ať již jako režiséři či herci.
Dětské a školní divadlo prodělalo svůj historický vývoj stejně jako ochotnické divadlo dospělých. Již od samého počátku jeho existence obsahovalo dvě linie – převažující pedagogickou výchovu a linii vnější divadelní formy dané mírou znalostí vedoucího učitele – režiséra o divadelních zákonitostech tvorby inscenace.
Tento stav u nás v podstatě trval až do 60. let dvacátého století. Od té doby se začal vžívat při souborové práci s dětmi pojem „dramatická výchova“. V průběhu uplynulých let měl tento pojem řadu různých názvů při stejné obsahové náplni. Po celou dobu docházelo k různorodému chápání vztahů mezi dramatickou výchovou a dětským divadlem, což mnohdy vedlo až k vyhroceným názorům:
- buď se s dětmi bude dělat dramatická výchova, jejímž cílem je komplexní rozvoj osobnosti
dítěte a konkrétní divadelní inscenace není nutností a výsledek práce ani vlastně divadlo
nemusí být,
- nebo se bude pracovat na konkrétním dramatickém díle a výsledkem bude inscenace se
všemi divadelními atributy a inscenačními zákonitostmi - dramaturgií, režijní a hereckou
prací a scénografií.
Tyto vyhraněné názory jsou však samy o sobě mírně řečeno zavádějící.
Pojmy divadlo a dramatická výchova jsou spolu spojeny obdobnými nitkami jako výtvarné umění a výtvarná výchova. Dětské dílo (výkres, hmotný artefakt) by neměl vznikat pro produkt sám, ale jako vedlejší produkt výtvarné výchovy. V obdobném vztahu je dětská divadelní inscenace prezentovaná pro veřejnost v procesu dramatické výchovy.
Budoucí perspektivy dětského a školního divadla nebudou vycházet výhradně ani z jednoho z výše uvedených vyhrocených názorů: buď výchova nebo divadlo. Hlavním kritériem činnosti dětských divadelních souborů bude naplňování teze „dobré divadlo je jedním z významných prostředků výchovy dětí“. Znamená to, že každý, kdo pracuje s dětským dramatickým souborem, by měl mít nejen schopnosti pedagogické v oblasti dramatické výchovy, ale i schopnosti divadelního uměleckého cítění a nezbytné znalosti o zákonitosti divadelní tvorby a inscenačního umění (dramaturgie, znalosti o organizačně technickém zázemí souvisejícího s inscenační problematikou konkrétního dramatického díla).
Ve Studénce byla na jednotlivých školách podle archivních dokladů situace v uskutečněných divadelních inscenacích následující:

Základní škola Studénka 1 – nejstarší česká škola ve Studénce
ul. Družstevní čp. 88 a ul. 2. května čp. 500, dnes škola TGM

25. 12. 1883 Karel Slavoj Amerling „Budečské jesličky“ - vánoční hra
režie nadučitel Kresta repríza: 1. 1. 1884

vánoce 1909 Josef Baar „Mladí pastýři betlémští“ - vánoční hra
Obě hry v té době byly velmi oblíbené a často hrané.

1916 V. B. Plumlovská „Krakonoš“ - pohádka
režie učitel Lhotský
Období let 1918 – 1938 nebylo prozatím podrobně zkoumáno pro nedosažitelnost školních kronik.

11. 5. 1946 B. Hůlková „Pro matičku“ - pohádková hra
režie učitel M. Foltýnek repríza: 12. 1.

26. 4. 1947 František Háj „Kája Mařík v pohádce“ - pohádková hra
režie učitel M. Foltýnek repríza: 27. 4.

1948 J. K. Tyl „Jiříkovo vidění“ - báchorka
režie učitel M. Foltýnek

15. 5. 1949 D. C. Faltys „Rozpustilý Janeček“ - pohádková hra
režie učitel M. Foltýnek

28. 2. 1948 „Příběhy cvrčka Janka“
režie učitel M. Foltýnek

26. 12. 1949 František Hrubín „Sněhurka, zvířátka a 7 mužíčků“ - pohádka
režie Cyril Zachoval

29. 4. 1950 Josef Kolář „Brunďa a Bzunďa“ - hra pro děti
režie učitel M. Foltýnek repríza: 30. 4.

14. 5. 1950 Václav Vaňátko „Neohrožený Mikeš“ - pohádka
režie učitel František Bartek

5. 5. 1951 Václav Vaňátko „Jednou ranou 300 zabil“ - pohádka
režie učitel František Bartek

3. 5. 1952 Miroslav Stehlík „Perníková chaloupka“ - pohádka
režie učitel František Bartek

8. 5. 1954 Karel Dittler „Sůl nad zlato“ - pohádka
režie učitel M. Foltýnek

10. 3. 1956 Vincenc Sodna „Pán hor“
režie M. Foltýnek

9. 4. 1960 Zdena Horynová „Zkoušky čerta Belínka“ - pohádková hra
režie učitel J. Hvězdová

11. 3. 1961 Ant. Wenig – Fr. Kožíšek „Stříbrná studánka“ - pohádka

27. 5. 1961 Karla Hůlková „Sestry a růže“ - pohádka

1963 Jiří Beneš „Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce“
- pohádka

1963 Jaroslav Kvapil „Princezna Pampeliška“ - pohádka

16. 12. 1966 František Kožík „Pohádka o sněhu“ - pohádka
režie J. Hvězdová, M. Tomášková

7. 3. 1971 Herold Hauser „Zajíček nezbeda“ - hra pro děti
režie Hvězdová, Kilnarová, Martináková

1974 veršovaná pohádka neznámého titulu, jejíž režii měli Vl. Martinák
a Martináková

Všechny inscenace se hrály v Dělnickém domě čp. 7 s výjimkou prvních tří, jejich místo nebylo identifikováno. Buď hostinec čp. 40 nebo hostinec Mrkvica čp. 67.


Česká menšinová škola Butovice (čp. 386)
Dnes budova ZŠ ul. Tovární.

Zde v letech 1926 – 1927 působil učitel Alois Šlezar z Bartošovic, odkud do školy denně docházel. Předtím od roku 1921 učil na české škole ve staré kolonii (čp. 364). Pod jeho vedením děti hrály pohádkové hry, které byly všechny reprizovány v Bartošovicích. Podle výpovědi jeho bývalých žáků byl nejen režisérem, ale i truhlářem a malířem dekorací. Po každém školním divadle uvolnil ze své třídy 10 – 15 chlapců s pokynem, aby odnesli do bartošovické školy kulisy, kroje a rekvizity dotyčné inscenace, kde byla opakována.
Tituly her si bohužel nepamatovali a ani v archivech nebyla činnost tohoto dětského souboru registrována. Nebyla zjištěna ani místa uvádění produkovaných her.


Národní škola v Butovicích
U této školy bylo zaznamenáno divadlo sehrané v Obecním hostinci (čp. 82).

2. 6. 1951 Václav Vaňátko „Jak květinky přezimovaly“ - hra pro děti
režie Josef Závodský
Výnos ze vstupného byl věnován na školní potřeby a úhradu výletu sociálně slabým žákům.


Lidová škola umění
Významný podíl v činnosti školního divadla měl literárně-dramatický obor této školy ustavený ve školním roce 1966/67, jehož žáci uskutečnili řadu hodnotných divadelních inscenací.

Již v následujícím školním roce 1967/68 se na veřejnosti představili prvními inscenacemi pro školní mládež a dospělé. Byly to:
- maňáskové divadlo „Pohádka o třech kozách“
režie učitelka Bedřiška Bartoňová
učitelka Běla Lichnovská

- klasické divadlo Zdena Horynová „Moudrá ševcová“ - hra pro děti
režie Bedřiška Bartoňová

Nácvik těchto her a vlastní výuka probíhala v učebnách školy na Butovické ul. čp. 346. Vystoupení se konala na různých místech Studénky.
Z iniciativy místního výtvarníka, aktivního divadelníka a tehdejšího učitele výtvarného a literárně-dramatického oboru Vlastimila Martináka byl v roce 1969 založen ze žáků těchto oborů dětský divadelní soubor s názvem „Klíček“, s průměrným počtem 10 – 15 dětí ve věku 10 – 15 let. Přestože podmínky pro činnost těchto dvou oborů školy byly velmi obtížné – jedna místnost v domě čp. 309 na ul. 2. května (dnes firma EGAS) – divadelní soubor vykazoval soustavnou činnost. Výtvarná výuka a nácvik her probíhal ve společné učebně. Pro přípravu divadelní hry se vždy učebna upravila odsouváním pracovních kreslířských stojanů a stolů. V těchto prostorách pracovaly divadelní soubory školy až do roku 1992, kdy byly oba obory přemístěny do nově získaných prostor školky na ul. Arm. gen. L. Svobody čp. 760.
Soubor „Klíček“ za vedení Vlastimila Martináka dosahoval v letech 1968 – 1984 značných úspěchů na různých dětských divadelních přehlídkách v rámci okresu či kraje, kterých se pravidelně zúčastňoval. Na nich získal ta nejvyšší ocenění za režijní a scénografickou práci a za novátorské přístupy v inscenační tvorbě při práci s dětmi. Své premiéry hrával soubor v Dělnickém domě ve Studénce čp. 7. S nejúspěšnějšími inscenacemi vystupoval i mimo Studénku. O tyto zájezdy byl vždy velký zájem a často musely být odříkávány z důvodu neúměrného časového zaneprázdnění vystupujících žáků nebo vedoucího souboru. Vzhledem k tomu, že vedoucí souboru byl nejen aktivní výtvarník, ale i zkušený dlouholetý divadelní ochotník, měla představení souboru vysokou scénografickou a inscenační úroveň. Musíme zdůraznit skutečnost, že celou výpravu včetně kostýmů si soubor pořizoval vlastními silami.
Od svého založení byl soubor pravidelným účastníkem okresní soutěže dětských divadelních souborů okresu Nový Jičín s názvem „Kouzelný klobouček“ pořádané v Jeseníku n./Odrou. Název této soutěže vycházel ze skutečnosti, že jejím patronem byl kloboučnický n. p. TONAK Nový Jičín, od kterého všichni účastníci dostávali symbolické miniaturní typické valašské kloboučky jako připomínku účasti.

Za dobu své existence uvedl soubor tyto hry:
1968 Václav Vaňátko „Neohrožený Mikeš“ - pohádka

1969 Bedřich Svatoň „Sůl nad Zlato“ - pohádka
úprava Vlast. Martinák

1971 Rudolf Provazník „Kouzelná knížka“ - pohádka
1. místo v okr. Soutěži v Jesíku n./O.

1971 „Král a uhlíř“ - pohádka

10. 3. 1972 Pinčavskij „Čapí mládě“ - pohádka
úprava: M. Melanová repríza: 17. 3. Jeseník n./O.

30. 3. 1973 Jevgenij Švarc „Sněhová královna“ - pohádka
repríza: 4. 4. – Jeseník n./O. - 1. místo
27. 4. – Rýmařov – oblastní přehlídka
Příbor
Rožnov – cena za scénografii

15. 3. 1974 Jaroslav Sypal „Jak děti zachránily svět“ - hra pro děti
hráno celkem 10x
repríza: duben - Jeseník n./O. – 1. místo
Rýmařov, Ostrava, Bartošovice aj.

1975 Josef Mlejnek „Zlatá brána“ - hra pro děti
hráno celkem 4x

1975 Jaromír Sypal „Docela obyčejné věci“ - hra pro děti

1976 Bedřich Svatoň „Sůl nad zlato“ - pohádka

22. 4. 1977 Harold Hauser „Zajíček Doveda“
- hra pro děti, hráno 2x
repríza: 27. 4. –
24. 5. – Loučka

9. 3. 1978 Ondřej Sekora „Ferda Mravenec“ - pohádka

leden 1980 Jaromír Sypal „Co měsíc vyprávěl“ – pohádka
hráno celkem 7x
repríza: 19. 2. – Jeseník n./O. – okresní přehlídka

5. 3. 1981 K. Čapek, Ivan Taller „Jak zmizelo vodnické povolání“ - pohádka
repríza:
5. 3. – Jeseník – okr. přehlídka, cena za režii
9. 3. – Studénka
10. 4.
10. 5.

březen 1982 Václav Čtvrtek „Jak se Rumcajs stal loupežníkem“ - pohádka
Saša Lichý hráno celkem 7x
repríza: 25. 5. – Jesník n./O. – cena diváka

březen 1983 Bařinkovi „Pohádky z Honzovy Lhoty“ - pohádka
hráno celkem 4x
repríza: 16. 3. – Jeseník n./O.

leden 1984 Josef Mlejnek „Pohádka o zlém draku Mračounovi“ - pohádka

březen 1984 Jaromír Sypal „Kouzelník Dik“
repríza: 13. 3. – Jeseník n./O.

Odchodem Vlastimila Martináka do důchodu soubor „Klíček“ fakticky přestal existovat. Výuku výtvarného a literárně-dramatického oboru převzala učitelka Marie Jaroňová, která navázala na předchozí divadelní činnost vytvořením početně menšího seskupení z nejmladších žáků obou oborů, hlavně ze sídliště. Tomu pak odpovídal i výběr inscenačně jednodušších her. Vnější činnost již nebyla tak pravidelná jako v předchozím období. Představení byla uskutečňována na scéně Závodního klubu Vagonky (čp. 333). Za jejího režijního vedení byly nastudovány a na veřejnosti uvedeny hry:
1985 M. Jaroňová „Kouzelné slovo“ - pásmo dramat. výstupů

19. 12. 1985 „Hra o králi, který nepoznal housle“ - pohádka
repríza: 21. 12.

1985 Josef Mlejnek „Zlatá brána“ - pohádková hra

23. 5. 1987 Vlad. Čort „O tuze líných strašidlech“ - pohádka
repríza: 20. 6., 22. 6.

10. 6. 1988 H. CH. Andrsen „Císařovy nové šaty“

14. 6. 1988 úprava M. Jaroňová „Princezna na hrášku“
„O Sviňáčkovi“

Inscenace byla realizována formou pódiového divadla v sále Městského úřadu.
Po úmrtí Marie Jaroňové převzala vedení literárně-dramatického oboru ZUŠ místní ochotnická herečka Naďa Pituchová, která s žáky nastudovala a v Dělnickém domě uvedla hru:

8. 4. 1990 „Hastrman a detektivové“ - pohádka
hráno celkem 3x

Skupina dětí měla své divadelní působiště ve Studénce 1 v domě čp. 309 již jako soubor Základní umělecké školy.
Nová učitelka literárně-dramatického oboru Pavlína Stašová, aktivní amatérská herečka, pracovala již jen se žáky svého oboru, se kterými nastudovala a na scéně Domu kultury Vagonky uvedla hry:

únor 1991 Marie Jesenská „O hloupém Honzovi“ - pohádka

leden 1992 N. Kolpakovová „Dědečkovy lívance“ - pohádka

listopad 1993 Pavlína Stašová „Módní přehlídka“ – pantomima

Hra uvedená formou arénového hracího prostoru měla neobyčejný divácký úspěch pro ojedinělost dramatické a inscenační formy a originálnost kostýmové výpravy. Hra se opakovala 12x pro školy a dospělou veřejnost.
Generační obměna věkového složení žáků literárně-dramatického oboru spolu se snižováním jejich celkového počtu se nepříznivě projevila v počtu samostatných divadelních vystoupení. Výuka se proto orientovala převážně na čistou formu dramatické výchovy s individuálními produkcemi jednotlivců a menších skupin. I když zřízením nové komorní scény v nově získaném objektu v Butovicích na ul. Arm. Gen. L. Svobody (čp. 760) byly oproti dřívější době vytvořeny pro divadelní činnost mnohem lepší podmínky.

Od roku 1994 zde byla připravována divadelní vystoupení:

1996 Daisy Mrázková „Jak šumí les“ - monolog Terezy Novosadové

1996 Jarmila Nekolová „Šípková Růženka“ - monolog Kováčové
režie Jarmila Nekolová

Obě vystoupení byla veřejně předvedena na Krajské soutěži „Pohárek SČDO“ ve Frýdku-Místku.

29. 6. 1998 Lukáš Pitucha „Recitál Lukáše Pituchy“
- montáž divadelních výstupů z děl
různých autorů
- absolventské představení II. stupně uskutečněné
v Dělnickém domě

20. 6. 2001 Stanislav Macek „Od Čapka k Cimrmanovi“
- montáž divadelních výstupů různých autorů

23. 2. 2002 K. Čapek „Ze života hmyzu“
- monolog Tuláka (Jakub Vašica)
- v rámci XIII. Ročníku soutěže SČDO
„Kandrdásek“ konané ve Frýdku-Místku

23. 2. 2002 K. Čapek „O pěti chlebích“
- dramatizace, monolog Vojt. Blahuty
- v rámci XXX. ročníku „Pohárek SČDO“
konaného ve Frýdku-Místku

19. 3. 2002 Jarmila Nekolová „Barevný svět“
- dramatizace lit. předlohy
- hráno v Dělnickém domě - aréna

24. 5. 2002 Stanislav Macek „Setkání s K. Čapkem“
- dramatizace povídek K. Čapka
- uvedeno v kině Tatra

Po roce 2002 již literárně-dramatický obor na Základní umělecké škole nevykazuje pro nedostatek žáků žádnou veřejnou činnost.



Základní škola ul. Tovární
Na této škole bylo podle školní kroniky uskutečněno několik pohádkových her, jejichž premiéry se hrály na scéně Závodního klubu Vagonky a v Dělnickém domě. Jmenovitě:

1968 „Zlatý Rumcajs“ - pohádka
- hráno v ZK Vagonka

1974 J. Hanzálková „Zapomenutá studánka“ - pohádka
režie Bedřiška Bartoňová

14. 11. 1979 Olga Čechová „Zlatý košíček“ - pohádka
režie Aranka Poštolková

16. 1. 1980 Pavel Grym „Bubáci“ - pohádka
režie Aranka Poštolková

17. 3. 1980 Miloslav Sýkora „Perníková chaloupka“ - pohádka
režie Aranka Poštolková

prosinec 1983 Jaroslav Plicka „Českým rokem“ - národopisné pásmo
režie Aranka Poštolková

Tato inscenace je příkladem s jakými potížemi se v tehdejší době setkávalo ochotnické divadlo nejen dospělých, ale i divadlo dětské. Na základě hlášení nekvalifikovaného místního informátora komunistické strany byla režisérka představení konaného v Dělnickém domě okresními politickými orgány kritizována za prosazování náboženských tendencí. Přitom hra je pásmem národopisných zvyků provozovaných v průběhu celého roku bez religiózního podtextu. Důsledkem toho bylo, že školní divadlo ve Studénce přišlo o několik inscenací talentované režisérky.



Základní škola ul. Sjednocení (čp. 650)
Podle školní kroniky vznikl v této škole zásluhou učitelky Aranky Poštolkové zájmový dětský divadelní kroužek, který si dal název „Kvítek“. Za dobu své existence, za režie jmenované, kroužek nastudoval několik velmi úspěšných her, které byly většinou reprizovány v Dělnickém domě. Soubor byl pravidelným účastníkem okresní přehlídky „Klobouček“ konané v Jeseníku n./Odrou. Jedná se o hry:

1991 Karel Plicka „Českým rokem“ - národopisné pásmo

1996 Andersen – Voglová „Pasáček vepřů“
- hráno celkem 15x
repríza: Jeseník n./O.
Nová Horka
Butovice

20. 12. 1993 „Vánoční biblický příběh“ - vánoční hra
repríza: 21. 12.

1996 Jan Werich „Královna koloběžka I.“ - pohádka
repríza: Studénka 1
Nová Horka 2x
16. 4. – Jesník n./O.



Sdružený klub pracujících Vagonka Studénka (SKP Studénka)
Toto kulturní zařízení bylo vlastně bývalým Závodním klubem ROH Vagonky Studénka. Změna názvu měla vyjadřovat jeho poslání, tj. být zařízením, které zabezpěčuje kulturní potřeby občanů celého města Studénky.

Vedle divadelních souborů dospělých v něm existoval dětský divadelní soubor založený v roce 1985 s názvem „Divadlo na dlani“. K jeho vedení byl získán zkušený místní divadelní ochotník Vlastimil Martinák, bývalý vedoucí dětského divadelního souboru „Klíček“. Soubor byl složen převážně z dětí do 12 let bydlících v Butovicích. Tomuto věkovému složení odpovídala jeho dramaturgie orientována na jednodušší textové předlohy s menší inscenační náročností. V jeho vedení se vystřídali Vlastimil Martinák a v letech 1988-89 Martina Krumpochová. Všechny inscenace měly své premiéry na scéně SKP Studénka (čp. 333). Informace k jednotlivým představením byly získány na podkladě osobních poznatků, protože programové materiály k nim nebyly většinou vydávány. Hrála se tato divadelní představení:

10. 3. 1985 Jaromír Sypal „Cesta do pohádky“ - pohádka
repríza: 14. 3. – Jeseník n./O.
Studénka

březen 1986 Vlastimil Martinák „Návštěva s říkadly, které nás napadly“
- dramatická montáž
repríza: 13. 3. – Jeseník n./O.
Studénka

březen 1987 Jaromír Sypal „Princezna z Mandarie“ - pohádka

prosinec 1987 Vlastimil Martinák „Vánoční prskavka“
- vánoční scénka se zvířátky u stromečku repríza: Studénka

únor 1988 L. Palečková „O malém bojácném tygříkovi“ - hra pro děti repríza: Bílovec
4. 3. – Nový Jičín – okresní přehlídka
Studénka

březen 1989 Martina Krumpochová „Bráška Lajdáček“ - hra pro děti
repríza: 3. 3. – Nový Jičín – okresní přehlídka
Studénka

Odchodem Martiny Krumpochové ze Studénky činnost tohoto divadelního seskupení skončila.



Divadelní studio Dramatika Městského kulturního střediska
Městské kulturní středisko ve Studénce se sídlem v Dělnickém domě (čp. 7) ustavilo v roce 2002 divadelní studio „Dramatika“, v jehož rámci vznikl dětský divadelní soubor „Koukej“ složený z dětí ve věku od 7 do 14 let. Základní charakteristikou tohoto dramatického studia je téměř ideální spojení prvků dramatické výchovy s aktivními rysy dětského divadla. Lektorka a zároveň režisérka tohoto divadelního souboru Jarmila Nekolová je dlouholetá aktivní místní divadelní amatérka a zároveň učitelka mateřské školy na ul. R. Tomáška, kde je dramatická výchova jedno z hlavních zaměření pedagogické práce školky.
Základní koncepční činnosti tohoto souboru odpovídá i dosavadní dramaturgie založená převážně na divadelních dramatizacích literárních předloh a na volbě menších divadelních forem (aktovky, scénické výstupy, výstupy s loutkou) upravovaných za aktivní spolupráce celého souboru. Zveřejnění se pak děje formou scénických montáží s použitím všech prvků divadelní inscenační tvorby. Doposud byla uvedena tato divadelní představení, jejichž režii a dramaturgickou úpravu měla Jarmila Nekolová:

7. 12. 2002 K. J. Erben „Štědrý večer“ - scénická dramatizace

19. 3. 2003 K. J. Erben „Kytice“ - scénická dramatizace
repríza: 27. 4.

26. 6. 2003 Jarmila Nekolová „O červené Karkulce“ - scénická montáž

26. 3. 2004 různí autoři „Kočičiny“ - aktovka a scénické výstupy

5. 6. 2004 různí autoři Divadelní odpoledne - scénické výstupy

12. 2. 2005 Tennessee Williams „Dům na zbourání“ - aktovka
režie St. Macek repríza: 19. 2. – Ostrava – Krajská přehlídka,
- 2. místo
19. 3. – Brandýs n./L. – Národní přehlídka
12. 2. – Karviná – oblastní přehlídka - 1. místo v kategorii 14 – 15 let

Členové souboru Tereza Novosadová a Martin Tobiáš se s touto aktovkou zúčastnili divadelní soutěže začínajících amatérských divadelníků organizované SČDO s názvem „Kandrdásek“ od oblasti až po národní přehlídku v Brandýse n./L.

19. 6. 2005 různí autoři „Z pohádky do pohádky“
- aktovka, scénické výstupy



Základní škola Studénka, Tovární ul. čp. 386
Zcela ojedinělé byly divadelní přehlídky zvláštních škol okresu Nový Jičín organizované Zvláštní školou ve Studénce od roku 1993.
Pro svůj význam nejen z hlediska amatérského divadelnictví, ale i z hlediska výchovného, zasluhuje i tato činnost školního divadla podrobnější pozornost, protože tento zájmový okruh byl dříve dosti opomíjen. Dosud uskutečněné divadelní přehlídky byly důkazem, že dětské divadlo na těchto školách se stává v případech divadelně odborného vedení určitou organickou součástí výuky.
Svědčí o tom skutečnost, že přehlídek se zúčastňovaly téměř pravidelně všechny zvláštní školy okresu Nový Jičín a že prezentované výsledky jejich pedagogů překračovaly rámec pouhé dramatické výchovy.
Všechny uskutečněné přehlídky byly nesoutěžní, což nemělo vliv na jejich divadelně inscenační úrovně. Řada inscenací, nepřekračujících obvykle 20 – 30 minut, měla velmi nápadité režie s výraznou snahou optimálního využívání jevištního prostoru a přirozené hravosti interpretů. Režisérky jednotlivých vystoupení prokazovaly dobrou znalost „inscenační divadelní abecedy“. V řadě případů bylo inspirativní využívání loutek jako určitého výrazového prostředku v konfrontaci s jednáním živých interpretů. Velmi potěšitelná byla i skutečnost, že často hrála důležitou roli hudební složka vyjadřovaná v živém provedení nástrojovém nebo zpěvem. Spolupořadateli „Centrum volného času“ nebo Městské kulturní středisko, které zajistily při všech ročnících maximální návštěvnost, se veřejně prezentovaly výsledky činnosti jednotlivých zvláštních škol.
Svou dobrou organizační úrovní byly tyto přehlídky naprosto srovnatelné s jinými amatérskými přehlídkami. Hlavní zásluhu na konání těchto úspěšných přehlídek má ředitelka místní zvláštní školy (dnes ZŠ) Mgr. Miroslava Halušková, která od prvního ročníku byla duší celé akce a se svým pedagogickým kolektivem dokázala přehlídky připravovat. Na vystoupeních žáků místní zvláštní školy sehrály významnou roli učitelky, místní aktivní divadelnice, Alena Berousková a Mgr. Pavla Rozsypalová.
V průběhu let byly uskutečněny tyto přehlídky:



I. ročník
18. 5. 1993 v Centru volného času (čp. 698)
účast zvl. škol – Studénka, Odry, Příbor

II. ročník
8. 6. 1994 v Závodním hotelu MSV (čp. 333)
účast – Studénka, Frenštát, Příbor, Bílovec, Fulnek, Odry

III. ročník
8. 6. 1995 v Dělnickém domě Studénka (čp. 7)
účast – 5 škol

IV. ročník
12. 6. 1996 v Dělnickém domě
účast – 6 škol

V. ročník
27. 5. 1998 v Dělnickém domě
účast – 6 škol

VI. ročník
30. 5. 2002 v Dělnickém domě
účast – 7 škol

VII. ročník - u příležitosti 50 tel trvání Zvláštní školy ve Studénce
20. 5. 2004 účast – 7 škol














10. Informace o podkladech pro zpracování této publikace

Základním dokumentačním materiálem pro zpracování retrospektivní publikace byla kronika ochotnického divadla z roku 1975, kterou vedl bývalý Závodní klub Vagonky Studénka. Hlavním úkolem pověřeného zpracovatele této kroniky bylo dohledávat a od bývalých aktivních ochotníků soustřeďovat dokumentační materiál, např. plakáty, fotografie, divadelní programy dílčí záznamy a doplňovat individuálními výpověďmi bývalých aktérů o hrách, hercích, režisérech, o místech konání představení, informacemi o jednotlivých organizacích, které ve své náplni měly divadelní činnost a získávat informace o celé řadě dalších skutečností týkajících se celé ochotnické divadelní činnosti ve Studénce a Butovicích.
Byly zachráněny desítky různých fotografií a dalších dokladů vybíraných často z krabic uložených na půdách nebo v kůlnách..
Protože pověřený zpracovatel nebyl aktivní divadelní ochotník, bylo nutné nesourodý a v mnohých případech neúplně identifikovatelný materiál systematicky uspořádat a z odborného divadelního hlediska vyhodnotit, a pak vzájemně porovnat se získanými osobními výpověďmi. Tak se podařilo získat objektivní údaje. Na této práci se podílela tehdejší pracovnice Závodního klubu dlouholetá a zkušená divadelní ochotnice Marie Kosová a autor této publikace, který jako zkušený divadelní ochotník zde uplatnil své zkušenosti z oblasti dramaturgie a odborné hodnotitelské činnosti v amatérském divadle v okresním a krajském měřítku.
Navazujícími podklady byly výpisky z archivních materiálů týkající se ochotnické divadelní činnosti v okresním státním archivech v Novém Jičíně a Opavě, které byly základem knihy „Místopis českého amatérského divadla“, vydané v roce 2002 „Informačním a poradenským střediskem pro místní kulturu“ ARTAMA v Praze.
Z archivních materiálů se použily:
- obecní a školní kroniky z jednotlivých obcí
- doklady a povolování jednotlivých divadelních představení
- různá další korespondence týkající se ochotnického divadla v okrese Nový Jičín
Místopis – popis ochotnického divadla v jednotlivých obcích okresu Nový Jičín, obsahoval i údaje za obce Studénku a Butovice.
Poznatky z těchto výpisků doplnily a upřesnily údaje retrospektivní divadelní kroniky Studénky o:
- rozsah uskutečněných divadelních inscenacích, jejich názvech a autorech
- přesnou lokalizaci jejich konání a dotaci
- jména režisérů jednotlivých představení
- reprízovost představení včetně vystupování v okolních obcích
- poskytnutí dalších informací retrospektivní kronikou nepostižených (zákazy, specifické povolovací podmínky, výše vstupného atd.)
Tmelem podkladů publikace jsou autorovy osobní zkušenosti z aktivní ochotnické činnosti v předchozích bydlištích, ale hlavně z působení ve Studénce od roku 1954.









11. Doslov

Aktivní činnost v amatérském divadle byla vždy bohatým zdrojem inspirací radostí a cílů, z nichž se vytvářely předpoklady pro intenzivní formování estetického vnímání uměleckých hodnot.
I když po masovém rozšíření televize dosti poklesla funkce amatérského divadla v seznamování nejširších vrstev našeho obyvatelstva s naší a světovou dramatickou tvorbou a s divadlem jako takovým, amatérské divadlo se nepřestalo hrát. I v nové společenské situaci po roce 1990 se objevovaly názory, že amatérské divadlo v konkurenci s masovými prostředky šíření kultury a zábavy nemůže obstát a že jeho společenské poslání skončilo. Stejně tak byla prorokována krize divadla profesionálního. Ukázalo se, že toto proroctví se nenaplnilo, změnilo se pouze poslání, protože divadlo působí v jiných vazbách. Musí proto dostávat i jiné podněty než dříve. Jedno však zůstává. Živý kontakt divák-herec je nenahraditelný, ať už ve formě zábavy nebo v emotivním vnímání dramatického díla předváděného profesionálními umělci i umělci amatérskými. V tom je záruka budoucí existence amatérského divadla.
Závěrečná slova o historii 120ti let ochotnického divadla ve Studénce proto patří těm, kteří tuto historii naplňovali konkrétní divadelní činností. Všem občanům Studénky, kteří s láskou a obětavostí hrávali ochotnické divadlo v dobách minulých patří naše vzpomínky. Ať to byli režiséři, herečky, herci, scénografové, kulisáci, osvětlovači, nápověda, maskéři a celý kolektiv nadšenců, z nichž řadu divák při představení nikdy neviděl, ale bez nichž by divadelní inscenace nemohla vzniknout. Jen jejich zásluhou je, že dokázali svým spoluobčanům přinášet chvíle pohody a umělecký prožitek bez ohledu na mnohdy tvrdé podmínky, za kterých jednotlivé inscenace vznikaly.
Tato publikace by proto měla trvale připomínat záslužnou činnost všech místních divadelních ochotníků uplynulých 120ti let.
Pro nastupující amatérskou divadelní generaci ve Studénce ať je inspirací při jejich činnosti, aby i ona byla stejně úspěšná jako ty generace předchozí.


Poznámka autora:
Za zpracování této publikace patří poděkování Renátě Novotné, Ivettě Vavrošové a Lucii Langerové, pracovnicím Městského kulturního střediska, nejen za podnět, ale i za aktivní podíl při jejím vydání.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':