Databáze českého amatérského divadla

Texty: KRÁM, Josef: PIUM FALSUM, OD PÍSNĚ KDE DOMOV MŮJ K LUMÍROVI NEDVÍDKOVI

PIUM FALSUM
OD PÍSNĚ KDE DOMOV MŮJ K LUMÍROVI NEDVÍDKOVI


Píseň Kde domov můj poprvé zazněla 21. prosince 1834 v pražském Stavovském divadle v provedení Karla Strakatého při premiéře hry Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.
Hlediště Stavovského divadla bylo při její premiéře zcela zaplněno. Na galerii a vzadu v přízemí se tísnili stojící studenti, tovaryši a služky, na sedadlech v přízemí bylo možné mezi známými osobnostmi zahlédnout Františka Ladislava Čelakovského s manželkou, Karla Hynka Máchu s Lori Šomkovou, Karla Sabinu a v lóži pak skladatele Václava Jana Tomáška, rodáka ze Skutče. Z Hradce Králové přijel nakladatel Jan Hostivít Pospíšil spolu s rodákem z Chlumce nad Cidlinou Václavem Klimentem Klicperou a těsně před začátkem představení usedli do lóží ještě Josef Jungmann, miletínský rodák Karel Jaromír Erben a obávaný divadelní referent německé Bohemie Antonín Müller.
Světla zhasla a k dirigentskému pultu přistoupil autor hudby a kapelník František Škroup. Zazněla předehra, v níž byly slyšet i dvě lidové písně Sil jsem proso a Kdybys byl, Jeníčku. To čeští vlastenci v hledišti přijali s úsměvem a uspokojením, někteří posluchači naopak dávali syčením najevo projevy nevole. Obdobná atmosféra provázela celé představení, ať již scény odehrávající se na rynku, v měšťanském bytě, v pražské Stromovce či v Nuselském údolí na slavnosti pražských ševců, zvané fidlovačka. Do všeobecného veselí, které provázelo tyto slavnosti, přichází slepý houslista starý žebrák Mareš – hrál ho Karel Strakatý - v doprovodu své vnučky. Na výzvu drába No tak, starej, zadělej něco řádnýho Mareš tiše odpověděl Mnoho neumím, ale co dám, to jde ze srdce a zpíval píseň Kde domov můj.
Jeden z účastníků tohoto představení, medik Jan Melichar vzpomíná na tento výjev: "Když píseň započala, nastalo v divadle hrobové ticho, všechno zatajilo dech. Pěvec zpíval dojemně, s pohnutím. A když umlkl, ticho potrvalo ještě několik okamžiků. Pak nastaly nekonečné projevy radosti a nadšení."
Zaznamenejme, že podle Tyla měla být píseň Kde domov můj údajně nezáživná a dokonce prý přemýšlel, že ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho přemluvil, aby ji tam nechal, i když i on ji pokládal za méně zdařilou. A tak se stalo, že píseň, kterou mnozí odsoudili k zániku, v ději zůstala. Podle mnoha legend vznikla v noci, kdy skonala Škroupova žena; ta však prokazatelně zemřela až tři roky po uvedení Fidlovačky. Další legendy pak uvádějí, že píseň vznikla v předvečer premiéry. Asi nejvěrohodnější vysvětlení však poskytl Josef Ladislav Turnovský, životopisec Josefa Kajetána Tyla: "Jednoho dne zastihl Tyl skladatele velmi sklíčeného a znaveného. S hlavou skloněnou seděl u psacího stolu vedle klavíru a sdílně vypravoval, že téměř celou noc u lože své nemocné manželky prodlel a jen o přestávkách, kdy dřímala, komponoval a na úsvitě číslo 19 své skladby k Fidlovačce dokončil." To možná vysvětluje sentimentální nádech skladby, pro který byla mnohokrát kritizována. Ostatně žádná pozdější úprava není tak působivá jako Škroupovo původní aranžmá.
A představení? Tyl si pochvaloval plný dům, nadšené publikum bylo však záhy po premiéře zaskočeno, možná až zdrceno Müllerovou kritikou. Ten tuto hru označil za hrubou a sprostou, cítil se dotčen satirou a karikaturou v postavě literáta a referenta Hvězdoleského, považoval ji za útok na pražské němectví i německý jazyk a vůbec pak odmítal vyvyšování českých lidových vrstev: “Musím poradit panu Tylovi, dříve, než přikročí k druhému pokusu, aby nastudoval život lidí také z jeho světlé stránky, neboť ve Fidlovačce podal nám z něho nepodařený celek stránky stinné a pochvalně se vyjádřil jen o některých zpěvních číslech.“ Co nás však může zaujmout, je fakt, že za nejpoetičtější považoval píseň Kde domov můj a že její text nechal v časopisu otisknout. Toto kritické posouzení hry mělo na pražskou kulturní veřejnost velký vliv, a tak při repríze zkrácené Fidlovačky 11. ledna 1835 bylo hlediště poloprázdné a ředitel divadla ji stáhl z repertoáru. Teprve roku 1917 ji znovu uvedlo pražské Vinohradské divadlo.
Píseň Kde domov můj však již žila svým vlastním životem. Zpívala se na zahájení různých shromáždění, na besedách vlastenců a po roce 1860, kdy byla hojně zakládána pěvecká sdružení, nechyběla v jejich repertoáru. Objevovaly se však i výtky, že není bojovná, nehodí se proto jako hymnická píseň, nemá to, co v sobě skrývá např. francouzská marseilleisa. Proto byl požádán Bedřich Smetana, aby napsal píseň energičtější, ráznější. Ten však odpověděl, že píseň, kterou lid sám za svou hymnu povznesl, ta jeho hymnou zůstane a že Tylova slova s tóny Škroupovými žádnému Čechu ze srdce nevyrvete. Až výnosem ministerstva národní obrany ze dne 21. prosince 1918 byly Kde domov můj spolu se slovenskou Nad Tatrou sa blýska prohlášeny československou státní hymnou. Pokusy nahradit ji novou státní hymnou se odehrály po roce 1945 a znovu pak po roce 1948, ale ani u textařů a ani u skladatelů nenalezly patřičnou odezvu.
A propos: Tylův otec Jiří byl uváděn jako Tyll, Till, Tylly nebo Tilly a jeho syn Josef František – tedy „náš“ Josef Kajetán Tyl - dostal jméno Kajetán při biřmování. Od roku 1825 se psal Týl (s dlouhým ý, tak je uveden i na plakátu k premiéře Fidlovačky) a od roku 1838 Tyl (s krátkým y). A František Škroup, rodák z východočeských Osic? Byl uváděn jako Škraup (s dvojhláskou au; starým pravopisem psané „au“ se vyslovovalo „ou“). Ostatně i na notovém zápisu písně Kde domov můj je podepsán Škraup.
Ale protože jsme v Rychnově, přidejme poznámku, že role Lidunky při premiéře Fidlovačky se zhostila nezapomenutelným způsobem Jindřiška Rettigová, v cizině známá jako Henriette Rettich, dcera Magdaleny Dobromily Rettigové a Jana Aloise Sudiprava Rettiga, rodáka z nedalekých Kvasin. Ti tehdy bydleli v prvním poschodí rychnovské radnice. Publikum i kritika uvítaly vstup mladé zpěvačky Jindřišky Rettigové na scénu Stavovského divadla, oceňovaly její křehký, zvonivý a technicky dobře vybavený hlas, v němž spatřovaly oprávněnou naději. Jinde se píše, že měla stříbrný soprán. Objevovaly se však i názory, že její pěvecký projev je veskrze nesmělý, hlas slabý, takže zatím nedostačuje pro divadelní prostory. Délkou praxe a zřejmě i dalším studiem se pěvecké kvality Jindřiščiny výrazněji zkvalitňovaly, její hlasový fond se rozvíjel, takže záhy zesílil a počáteční ostych brzy zmizel. Pěvecký projev nabyl na ráznosti a významnou měrou se rozvinul i její herecký tvar. Ale to jsme předběhli – teprve daleko později se z ní stala pěvkyně prvního řádu v Mnichově a tam byla taky pochována. O tom, jak jsme její hrob hledali, je ob jednu kapitolku.
Ale zpět k písni Kde domov můj. Naprostou náhodou jsem přišel na vlepené strojopisně psané stránky žákyně Macháčkové z rychnovské IV. obecné dívčí školy roč. 1934/35 třídy Erbenovy Kytice do knihy Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Autor se tam podepsal jako plk. Ságner-Habrovský, jeho hrob jsem našel na rychnovském hřbitově. Mě tam zaujala poznámka: Nutno podotknouti, že první sloka této hymny Kde domov můj byla složena a zveřejněna již mnohem dříve, a to při setkání císaře rakouského Františka II. s ruským carem Mikulášem I. dne 17. září 1833 v Uherském Hradišti na Moravě po slavnostním představení české hry „Čech a Němec“, dávané na počest obou panovníků, kdy úlohu Čecha hrál Josef Kajetán Tyl, který také onu první sloku přednesl.
Zkusil jsem se dopátrat pravdy, byť nakonec neúspěšně. Ale popořadě. Údaj o Uherském Hradišti na Moravě byl nesmysl, to mně potvrdili v tamním muzeu. Onoho 17. září 1833 se konalo setkání rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a Friedricha Wilhelma, tehdy ještě korunního prince pruského, v jiném Hradišti - Mnichově Hradišti – jako poslední pokus o upevnění tzv. Svaté aliance. Z mnichovohradišťského muzea jsem pak dostal další informace, a proto se o ně dělím: Pro vznešenou společnost bylo třeba připravit mimořádně bohatý a pestrý program, a tak vedle výletů do okolí, honů a tanečních zábav sehrálo důležitou roli právě zámecké domácí divadlo. Divadelní produkce zajišťovali členové pražského Stavovského divadla. V pátek 13. září sehráli německy Goldoniho komedii "Sluha dvou pánů", v neděli 15. září italsky operu Gioacchina Rossiniho "L'inganno felice" a v úterý 17. září pak v řeči české frašku Jana Nepomuka Štěpánka, tehdejšího ředitele Stavovského divadla, "Čech a Němec aneb Mlynář na hranicích". Hra se vzácným hostům líbila, zvlášť ruský car byl českým představením plně zaujat, neboť rozuměl českému slovu zcela dobře.
Nu a že právě tam by měl Josef Kajetán Tyl přednést první sloku Kde domov můj? Protože tuto – navíc nepřesnou – informaci jsem měl jen z jednoho pramene, a byl to tedy moc tenký led, pátral jsem u odborníků. Tady je část korespondence:
Posílám vám opis setkání mocnářů v r.1833 z městské kroniky, celý program schůzky je podrobněji popsán ve sborníku Od Ještěda k Troskám, vydaném v Turnově v r.1930. Autorem příspěvku je místní učitel Alois Šimon, který využil materiál ze zdejšího valdštejnského archivu. O divadelním představení se však pouze zmiňuje. Jedná se asi o 16 stran textu, pokoušela jsem se je oskenovat, ale text pak není příliš dobře čitelný. Informovala jsem se také na správě zámku, žádné údaje k divadelním představením k dispozici nemají. Před časem vydali publikaci o zdejším zámeckém divadle a při její přípravě ve St. archívu v Praze také žádné materiály k uvedení div. her nenašli. Zbývá poslední možnost - archív Národního divadla, kde zřejmě ještě nikdo nepátral. Vzhledem k tomu, že nikde není ani zmínka o účinkování J.K.Tyla (a v pozdějších dobách v Hradišti hrál, což je zaznamenáno) ani o přednesu či zpěvu písně Kde domov můj, zdá se mi, že se ta informace nezakládá na pravdě. Jana Dumková, vedoucí muzea Mnichova Hradiště
Literatura divadelních historiků jednoznačně uvádí první uvedení na premiéře Fidlovačky 21.12.1834. Je to uvedeno už v produkci prof. Františka Černého, znalců díla J.K.Tyla Kačera a Otruby, ale ani edice pramenů (Tylova korespondence) neukazují na jinou odpověď. Ani poslední tylovská konference (in: Monology o J.K.Tylovi, Karolinum, Praha 1993) neklade otázku první prezentace textu písně Kde domov můj? Abychom mohli pátrat spíše obecně-historickým (Svatá aliance, jednání o ní, kulturně-společenské souvislosti) než divadelně-historickým směrem, tak potřebuji citaci Vašeho pramenu (oskenovaného strojopisného lístku; poslal jsem – pozn. kr). Doufám, že se nám společně podaří najít vyčerpávající odpověď na otázku.
Pokračoval jsem v pátrání po pravosti či nepravosti tvrzení o prvním uvedení slov Kde domov můj? Poslední rozsáhlá studie o historických souvislostech hymny je František Černý: Kde Domov můj? Tylova a Škroupova společná píseň Čechů (in: Divadlo,1995, č. 4. s. 68 - 73). Tam je také první uvedení zmíněno na premiéře Fidlovačky. Přestože jsem nepátral v dobovém tisku (1833 kolem setkání císařů v Mnichově Hradišti) a odmítl jako věrohodný zdroj různé vzpomínkové knihy herců z druhé poloviny 19. stol. na (idealizovaného) Tyla, tak si troufám napsat, že jde omyl či pozdněobrozenecké pium falsum. Samozřejmě že jsou renomovanější divadelní historici, např. v Kabinetu pro výzkum dějin českého divadla v Divadelním ústavu, kteří by se k věci mohli vyjádřit, ale nejsem si jist, zda by se kladné vyjádření opíralo o nezpochybnitelná fakta. PhDr. Hanuš Jordán, divadelní oddělení Národního muzea
Náš archiv se zabývá dějinami ND od roku 1883, ale protože mě Váš dotaz opravdu zaujal a protože mám doma literaturu, která se týká naší hymny, pokusím se v ní najít odpověď. Pokud by se to nepodařilo, odeslala bych zítra Váš dotaz do divadelního oddělení Národního muzea - to je přeci jenom více jejich parketa. - Člověk míní a důvěřiví manželé mění. Říkala jsem si, že lehce doma najdu pravdu o první sloce, protože máme takovou moc zajímavou knihu o dějinách naší hymny a všech jejích podobách a různých překladech - ale ukázalo se, že ji můj muž půjčil kterémusi kolegovi - a kniha se nevrátila. Nicméně jsem se ponořila do tylovské literatury - a nikde jsem neobjevila nic, co by ukazovalo na to, že první sloka se objevila dříve než ve Fidlovačce. Ale pro jistotu jsem ještě teď zavolala svému profesorovi z fakulty panu profesorovi Františku Černému, který je opravdu náš největší znalec divadla 19. století - a on to v podstatě stoprocentně vylučuje. Ale zároveň říká - a to je nejpravděpodobnější vysvětlení - že v té době vznikalo mnoho pokusů o jakousi píseň o české zemi. To mohl být ten případ podobného textu - ale Tylova verze se opravdu objevila až v té Fidlovačce. Jenom kdyby Vás zajímala ta kniha o hymně - napsal ji J. V. Šmejkal, jmenuje se Píseň písní národu českého a vyšla v Praze roku 1935. Mgr. Zdena Benešová, vedoucí archivu Národního divadla
Ze zdrojů, které máme k dispozici v muzeu, nevyplývá, že by byla píseň Kde domov můj? uveřejněna již v roce 1833. Všude je uváděn rok vzniku této písně 1834. Jedná se o tyto zdroje:1) Bačkovský, Fr., Růžička, Rob. - J. K. Tyla Kde domov můj? s dějinami hymny té a pozdějšími přídavky i překlady. Praha 1884; 2) Kožík, František - Píseň nejdražší. Praha: Panorama, 1986; 3) Chramostová, Radka - text z připravované publikace o osobnosti JKT, kterou vydá Středočeský kraj v rámci projektu "Osobnosti Středočeského kraje"; 4) Kutná Hora a česká státnost. Kutná Hora: Konfederace politických vězňů Kutná Hora, 2004. Pokud jste tak ještě neučinil, svůj dotaz můžete směrovat do Státního okresního archivu v Kutné Hoře. Eva Entlerová, DiS., knihovnice Českého muzea stříbra Kutná Hora
Věc jsem konzultoval s kolegy hudebními vědci, ale k výsledku jsme se nedopracovali. Ta Vaše informace je tak specifická, že ji nelze ověřit ze známých hudebních zdrojů. Snad by mohla být zmínka v podrobných dějinách českého divadla, a kdyby ani tam ne, nezbylo by, než jít do vídeňských archívů a pátrat tam po organizátorovi onoho setkání dvou potentátů. V písemných záznamech jeho ekonomického úřadu by se možná dalo vyčíst, komu a za co byl tehdy vyplacen příslušný honorář. Je ovšem otázka, jestli takové náročné (a nákladné) ověřování téhle marginálie má význam. Tomáš Vránek, Jihočeská univerzita České Budějovice
Tolik část korespondence, přidám ještě jednu spojitost s Rychnovem: Roku 1829 se Tyl sblížil s herečkou Magdalenou Forchheimovou, která byla o pět let starší a s níž hrál v Hilmerově kočovné společnosti. V roce 1839 se s ní oženil, poté mu porodila mrtvé dítě a další děti již mít nemohla. Byla Tylovi velkou oporou a opatrovatelkou, on však miloval její mladší sestru Annu Forchheimovou, rovněž herečku, a s ní měl sedm dětí. Tyl žil zároveň s oběma sestrami, které se společně staraly o jeho děti. No a v Rychnově se z jeho jiného milostného poměru narodilo další dítě a jeho pravnukem byl významný malíř Lumír Nedvídek (1920 – 1997). To vymyšleno není, tuto informaci o jeho původu jsem měl potvrzenou i od něho, ostatně on byl neskutečně podobný právě Tylovi a věděl o tom.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':