Databáze českého amatérského divadla

Texty: Světlíková, Markéta: Š. O. K. 1993-2005

Světlíková, Markéta: Š. O. K. 1993-2005. Rkp pro Databázi ČAD únor 2008.

Divadelní soubor Študenti od Keplera [Š. O. K.] založila herečka a režisérka Markéta Světlíková na Gymnáziu Jana Keplera v roce 1993. První nastudovaná divadelní hra se jmenovala SLEPÝ A CHROMÝ a její premiéra se uskutečnila na podzim roku 1994. Hlavní role v této středověké moralitě ztvárnili studenti tehdejší tercie, Lukáš Rumlena a Jakub Tlapák. Hned první inscenace souboru zaujala odborné poroty divadelních soutěží, zvítězila v krajském kole přehlídky Dětská scéna a postoupila do celostátního finále v Ústí nad Orlicí. Následovala absurdní hříčka Múzy Pavlovové BEDNY, premiérovaná v roce 1995. Poetika Múzy Pavlovové se členům souboru zalíbila natolik, že v roce 1996 nastudovali její další hru KŘÍDLA. Zatímco dějištěm premiér předcházejích her byla školní tělocvična, v tomto představení rozepjal soubor svá tvůrčí křídla již na čerstvě vybudovaném pódiu gymnaziální auly.
V té době dosáhl zájem o členství v divadelním souboru ŠOK takových rozměrů, že bylo nutné jej rozdělit na několik samostatných skupin. Mladší soubor v roce 1997 nastudoval pohádku PASÁČEK ČUNÍKŮ, zatímco starší studenti adaptovali indický poetický příběh Huberta Krejčího PRINC BHÁDRA A PRINCEZNA VASANTASÉNA. O rok později vznikla inscenace dramatu bratří Čapků ADAM STVOŘITEL, která zvítězila na krajské přehlídce Stodůlecký píseček v pražském klubu Mlejn a byla doporučena na celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek. V témže roce byla nastudována také sentimentální komedie Ference Molnára BALADA OD KOLOTOČŮ s živým hudebním doprovodem akordeonu. O poznání drsnější hudební složku založenou na dialogu dunící baskytary a lyrickoepického klavíru měla dramatizace pohádky Tomáše Pěkného HAVRANE Z KAMENE (1999).
Pokusem o absolutní jevištní minimalismus, kdy herci vystupují v černém oděvu na prázdné scéně, byla adaptace Dykova KRYSAŘE (2000). S příchodem studentů s vřelým vztahem k hudbě nabírala postupně hudební stránka divadelních představení na rozsahu. První vlaštovkou tohoto trendu byla v roce 2001 pohádková hříčka s vtipným zneužitím hitu Ivana Mládka OTTO, NO TOTO!, původně vycházející ze socialisticko-moralizující agitky Vladimíra Čorta O líných strašidlech, kterou však soubor v posledních předpremiérových dnech razantně přepracoval vsunutím nové postavy mrtvého mlynáře. V témže roce vznikla také dramatická performance LÉTAJÍCÍ STROJ. Všichni herci se zde v rámci aktivizující výukové metody podíleli na všech složkách přípravy divadelního představení – od dramatizace textu (jehož původcem byl Ray Bradbury) přes kostýmy až k režii. Došlo také k naprostému oddělení scénického pohybu a přednesu dialogů. Herci na scéně v autentickém prostředí exteriéru (představení bylo realizováno v parku pod školou) vytvářeli symbolické živé obrazy a veškeré dialogy zaznívaly z předem připraveného zvukového záznamu. Vrcholem sezóny 2000/01 byl však rozsáhlý divadelní projekt BÝK KLEMENS – lidové drama litevského autora Kajuse Saji varující před prodejností kultury a konzumem. Představení charakterizovala důkladně promyšlená výprava připravená studenty, výrazná a pestrá hudební složka (od rumunského populáru až k Alfrédu Schnittkemu) a propracovaná choreografie vznikající za pomoci profesionála – sólisty baletu v Českých Budějovicích, kde soubor realizoval týdenní pohybové soustředění. Vrcholem hudebně-dramatických snah ŠOKu byla inscenace bláznivého muzikálu LYSISTRÁTA aneb KREV VÁŠNĚ, parodie nejen na známé Aristofanovo drama, ale současně i na televarietní socialistickou zábavu, reprezentovanou Renčínovou a Brabcovou úpravou. Výprava byla založena na použití tělocvičného nářadí a kostýmů odrážejících módu 70. let. Výběr původních songů Jindřicha Brabce doplnilo několik vlastních studentských hitů podobného ražení a herci poprvé za použití nově pořízené audiotechniky zpívali do předem připravených hudebních podkladů. K představení byla připravena samostatná webová prezentace a v omezeném nákladu vyšlo i CD se soundtrackem.
Posledním představením ve sledovaném období bylo pásmo šílených mikrodramat Henryho Camiho CAMISUTRA aneb POLOHY ABSURDITY, premiérované v roce 2004 v režijní spolupráci Markéty Světlíkové a Lukáše Rumleny. Po úspěchu na přehlídce Náchodská Prima sezóna (2004) se derniéra tohoto představení uskutečnila v rámci jubilejního ročníku Jiráskova Hronova (2005).
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':