Databáze českého amatérského divadla

Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav: Divadelní přehlídka v Holicích 11. 4. 2008

Divadelní přehlídka v Holicích 11. 4. 2008
Krajská přehlídka Pardubického kraje se letos vrátila po třech letech do Holic, které jsou ochotny nabídnout organizátorům a souborům Kulturní dům se všemi svými prostory. Je sympatické, že Holice o tuto akci projevily zájem také tím, že celou přehlídku přišel osobně zahájit starosta a všechna představení pozorně sledoval. (Vstřícný přístup Holických kontrastuje s neochotou chrudimského divadla, kde se krajská přehlídka konala v roce 2006 a 2005, účtovat krajským pořadatelům rozumný nájem.) Doufejme jen, že se příští rok podaří organizátorům domluvit se také s místní školou, aby na představeních bylo publikum, protože se souborům nehraje zrovna dobře před téměř prázdným hledištěm, kde sedí jen tříčlenná porota a děti z ostatních souborů, které velký sál mohou jen stěží zaplnit.
V pátek 11. dubna vystoupilo v holickém Kulturním domě celkem pět souborů. Inscenace tří z nich byly poznamenány dost zásadními problémy, jedno představení signalizovalo nadějnou cestu za tvořivým dětským divadlem a přednesem, jedno přineslo příjemný divadelní i pedagogický zážitek.
První dvě představení holické přehlídky nabídla pohled do takové produkce souborů, která je dosti netvořivou kopií špatných dospělých ochotnických divadel nebo imitací nevkusných troškovských pseudopohádek (a la Princezna ze mlejna).
Iva Skalická, vedoucí dramatického kroužku ZŠ a MŠ Rudoltice, sepsala pro svůj kolektiv neuvěřitelnou „pohádkovou taškařici” Čertovy nevěsty, v které najdeme neobratně smontované stopy mj. Čerta a Káči B. Němcové, Drdových pohádek atd. atp. – to vše poskládáno do dějové směsky, nad jejímiž nelogickými zvraty a nejasnými motivacemi zůstává rozum stát (Proč si princezna má vzít za manžela čerta? Proč po čertovi už staletí marně touží ježibaba?, Proč po svatbě s čertem zrovna tak vášnivě touží Káča, když k tomu nemá sebemenší důvod?…). Není divu, že čtyři děti, které v inscenaci hrají, jen po celou dobu vedou monology, aniž se kontaktují, aniž vytvářejí i jen náznaky situací. Zato je vedoucí neopomněla důkladně nalíčit a okostýmovat po vzoru filmových pohádek již zmíněného Zdeňka Trošky a jejich výstupy doplnit útržky zvuků a hudby z filmu (zřejmě rovněž Troškova).
Soubor litomyšlské 1. ZŠ (ved. Jitka Bobková) zahrál v Holicích chaoticky smontovanou inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký. V neskutečně nesourodém textu (který vyšel z nevkusné knihy Vlastimila Pešky a Zuzany Kopecké) bylo možné objevit ostrůvky dávné vynikající dramatizace Milady Mašatové Jak se hledají princezny vedle špalků řídkých promluv, které jsou prošpikovány trapnými aktualizacemi a špílci (princ slibuje králi, že mu ze své cesty za princeznou napíše “esemesku”…), to vše proloženo písničkami a zpěvy (zpívanými samozřejmě s mikrofonem). Málo vybavené děti, pro něž byl třičtvrtěhodinový a ke všemu nesourodý tvar těžko zvládnutelnou „kládou“, byly tak odsouzeny pouze deklamovat text, místo aby slovem jednaly, přenášet tu plošné loutky, tu zcela zbytečné papundeklové smrčky a ilustrativně máchat rukama.
Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého přivezl do Holic také soubor ZUŠ z Litomyšle (ved. Jana Paulová), který si dal jméno Kašpárci. Do kašpárkovských kostýmů jsou také oblečeny všechny děti, které pohádku vyprávějí a v malém klasickém kukátku hrají marionetkami na drátě. Nápad respektovat to, že kouzelná pohádka je svou podstatou epika a že je pro ni vyprávění jako princip důležité, je třeba ocenit. Otazníky se ale vznášejí nad tím, proč jsou vypravěči této pohádky právě kašpárci a proč se dokonce jeden z nich promění při osvobozování princezny za Dlouhého (nebo proč ho prostě nahradí). Stěží tady obstojí argument vedoucí, že se to dětem líbí a že s tím nemají problém jako my, „divadelní odborníci”… Lektorský sbor sice ocenil, že děti z litomyšlské ZUŠ dokáží vcelku zručně animovat marionetky a že režisérka nápaditě posílila nebezpečného čaroděje tím, že za něj promlouvá unisono několik dětí. Na druhé straně však nemohl pominout zásadní problémy inscenace: Především je to její neúnosný verbalismus (předlohou je audioscénář Evy Košlerové, který vedoucí údajně přebrala z časopisu Dády Patrasové, aniž věděla – jak vyplývá z jí vyplněného evidenčního listu –, že původní verzi napsal Karel Jaromír Erben [!]…). A také tak to, že soubor spolu s vedoucí nenašel divadelní řešení kouzel, na nichž řešení pohádky stojí, tedy Dlouhého natahování, Širokého nafukování, Bystrozrakého pronikavé „vidění” – a také postupné ztráty Čarodějníkovy moci. O všem tom se v inscenaci stále jen mluví a mluví, ale opravdu divadelně není pojednáno téměř nic. Že by se však dala i v marionetovém řádu vymyslet divadelně působivá řešení této kouzelné pohádky, naznačují Princezniny jednoduché, ale magické únosy – odlety ze scény nebo závěrečný ples. Před litomyšlským souborem a jeho vedoucí je tedy ještě hodně práce, a to zdaleka ne jen na zpřehledňování a pročišťování tvaru (občas inscenace sklouzne i do nevkusu), ale především na hledání divadelního jazyka, který by byl adekvátní Erbenově klasické pohádce.
V kontextu holické přehlídky zapůsobilo miniaturní recitační pásmo Hádala se paraplata dětského recitačního kolektivu Heřmaňáček DDM Ježovka z Heřmanova Městce (ved. Jana Řezáčová) jako osvěžení. Jana Řezáčová navazuje tvořivě na poetiku svých rodičů Josefa a Jitky Řezáčových i na jejich styl práce s dětmi. I když pracuje se souborem teprve prvním rokem a pásmo vzniklo v několika posledních měsících (původně mělo jít jen o pořad pro akademii), děti ze souboru se na jevišti cítí dobře, jsou přirozené a baví je hrát si s Vodňanského nonsensovými verši. Zvolené prostředky – různobarevné deštníky – využívají vcelku nápaditě, a hlavně funkčně, takže jim tyto rekvizity dobře pomáhají v rozehrávání dialogů a k přednesu veršů. Zbytečně naddimenzovaná je úvodní pasáž, která příliš polopaticky zdůrazňuje princip hry (představení začíná tím, že děti jakoby neobratně deklamují Vodňanského básničky, než najdou ten „správný” přístup), zatímco vlastní pásmo se skládá vlastně jen ze tří čísel. Lektorský sbor doporučil vedoucí pracovat na pásmu dál a hledat další Vodňanského texty, které by zvolený princip hry s paraplaty mohly rozhojnit. Vzhledem k tomu, že jde o sympatickou a nadějnou práci s dětmi, doporučil lektorský sbor tuto inscenaci do širšího výběru na celostátní přehlídku.
Šťastnou shodou okolností skončila letošní přehlídka dětského divadla v Holicích tím nejlepším – Brémskými muzikanty, které připravil DDS Veselé zrcadlo z Gymnázia v Ústí nad Orlicí. Když jeho vedoucí Lenka Janyšová nabídla souboru dramatizaci známé pohádky bratří Grimmů z dílny Mirka Slavíka, prokázala tím, že má odhad pro možnosti a míru vybavenosti svých dětí i cit pro kvalitní text. Dramatizace, akcentující neiluzivní přístup a vyprávěcí princip, umožňuje dětem z jejího souboru, aby byly přirozené, aby se na jevišti cítily dobře, aby si mohly dobře a s potěšením pohrát se známou pohádkou a aby navíc mohly prokázat, že disponují nemalými divadelními dovednostmi (dovednost jednat v situacích, nepopisně stylizovat různé, a to i zvířecí postavy, promyšleně pracovat s mizanscénou, vytvářet kolektivní postavu atd.). Při diskusi s vedoucí doporučil lektorský sbor zvážit, zda je zcela funkční rámec inscenace (zkouška souboru) a dále zda by nestálo za to uvažovat o přirozenějším, civilnějším kostýmování zvířat (zejména chlapci nepůsobí v použitých trikotech dobře). Ale jednoznačně šlo o nejlepší inscenaci holické přehlídky a přesvědčivý doklad toho, že i scénář, který vznikl v jiném souboru za jiných okolností, v jiné konstelaci, může být inscenován jinou skupinou neméně tvořivě, pokud se ho chopí citlivý a divadelně poučený vedoucí. Proto lektorský sbor doporučil Brémské muzikanty z Ústí nad Orlicí k přímému postupu na celostátní přehlídku v Trutnově.
O přehlídku v Holicích se s velkou péčí postarala Zdenka Kupfová, pracovnice oddělení kulturních služeb pardubické Krajské knihovny, a ochotně jí přitom po celou dobu sekundovaly dvě její kolegyně. Jejich přičiněním proběhla přehlídka v pohodě a přátelské atmosféře. Do lektorského sboru si přizvaly herečku Janu Rubášovou, recitátorku Janu Trojanovou a Jaroslava Provazníka.
Jaroslav Provazník
DENÍK DĚTSKÉ SCÉNY - TRUTNOV - 13.-19. ČERVNA 2008

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':