Databáze českého amatérského divadla

Texty: RICHTER, Luděk: 50 loutkářských Chrudimí, 2001 Praha str. 120

TATRMANI Sudoměřice u Bechyně / Bechyně
Soubor byl založen r. 1982 Josefem Brůčkem, jenž je dodnes jeho vedoucím a určující postavou. Pod názvem TATRMAN a od 1987 TATRMANI, se postupně a střídavě skrýval soubor rodinný (J. Brůček sám, či se syny Petrem a Janem), soubor dětský a soubor studentů Střední průmyslové školy keramické v Bechyni.
Za dobu své činnosti vytvořil soubor 25 inscenací od minutových drobniček (Čára aj.) až po samostatné pořady. Hrávají převážně pro starší děti a hlavně mládež a dospělé, druhdy kolem 30, dnes zhruba 10 představení ročně. Na LCH hráli 8x v hlavním a 2x v inspirativním programu. Úspěchem byla už prvá desetiminutovka Příběh (1983), podobně jako parodie na netvořivé loutkářství Poslední Kašpárkova šance (1986), dětské A když je někdy všecko na draka (1987) či rodinné O hadu a Šivarovi (1989) a Útržky a trhance (1991). Tatrmani středoškolští vystoupili na LCH 4x: Pět variací na další pohádku pro Františku (1994), Sežrané spisy (1995), Ondřej Coffey (1998) a Zachraňte vojína Kuřátko (2000). 2001 očekáváme Pohádky. Hráli též ve Francii, Itálii, Německu, Rakousku, v Rusku, na Slovensku, ve Španělsku a Švýcarsku.
Přestože se pod etiketou Tatrmanů vystřídalo mnoho lidí, jde vlastně vždy o Brůčkův pohled - a mluvíme-li o Tatrmanech, máme na mysli Josefa Brůčka a naopak. V drtivé většině případů šlo o experimentální autorské hledání odpovědí na otázky vlastního bytí, přičemž hlavním vyjadřovacím prostředkem bylo dynamizované výtvarno. J. Brůček se vždy pohyboval po obou stranách pomyslné hranice LD - to jest někdy materiál, předměty, případně loutky (různých druhů, volené dle potřeb sdělení) vytvářely jednající subjekty, jindy byly jen nástrojem hercova jednání (tedy rekvizitou) či dynamizovaným výtvarným znakem v jeho rukách, který se však jednající jevištní postavou nestává.
Tatrmani se stali snad nejvýraznějším zástupcem proudu absurdní grotesky v LD, vzniklé v souvislosti s nesnadností nalézat odpovědi na kladené otázky. Podstatu Brůčkova typu absurdity tvoří na jedné straně zdánlivá směšnost k nesmyslnosti dovedené nadsázky, na druhé hluboce tragický motiv hledání místa člověka ve světě, končící až anarchistickou vzpourou jejímž výrazem je i častá destrukce hmoty - papíru, či celé jevištní stavby muchláním, trháním, pálením, pocákáním barvami či "katastrofickým" zřícením všeho.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':