Texty: BRŮČEK, Josef: Dačické kejklování – Případ klaunova omšelého kabátu. AS 2007, č. 2, s. 18–19.

Studio Šteier 1915, klub nejen jihočeských divadelníků v Českém Krumlově, Zdeněk Pošíval: Případ klaunova omšelého kabátu, režie René Vápeník.
V divadle jednoho herce (Jaroslav Kubeš) se postava herce mění v postavu starého klauna vstupem, či vystoupením z prostoru ohraničovaným na jevišti jednoduchou konstrukcí velké krychle. Na začátku představení i v jeho průběhu zaznívá vyjmenovávání desítek jmen lidí, kteří proslavili naši vlast. Celá tato triáda v následujícím textu pak ostře kontrastuje s popíráním všeho, v čem nyní žijeme. Celé monodrama odehrávající se o silvestrovské noci je vlastně afektovaným pokusem o komunální a politickou satiru, která se nesměje, ale pouze kysele odsuzuje. (Např. při komentování hořící popelnice na ulici: „plamen zlosti parazitů“ nebo jindy „intelektuální teror snobů“). I když scéna představení byla velice pěkná, i když sympatické herectví Jaroslava Kubeše mám rád, z představení jsem odcházel smutný a kumštem nenaplněný. Domnívám se, že chce-li být někdo či něco mnohonásobně a mnohoznačně hluboké a všezasahující, mine se s výsledkem.