Databáze českého amatérského divadla

Texty: FEKAR, Vladimír: Trendy v alternativních Valašských Athénách - Projekce pokoření. AS 2007, č. 2, s. 63-66.

„Kostraři“ útočí
Na Šrámkův Písek doporučené Duonasekyru z Freudova Příboru už se stává v tomto koutě republiky osvědčenou a originální dvojicí performerů, také přilákalo na zámek výrazně více diváků než některé neznámé produkce.
Na vysvětlenou k použitému pojmu „kostraři, ukostřenost“: Duonasekyru se netají tím, že jejich performance mají pouze bodový scénář, opěrnou kostru základních situací a zvratů, k nimž se musí dobrat, aby následovala další situace. Mnohé dialogy se tedy rodí přímo před diváky, oba partneři vycházejí ze vzájemného rozehrávání situace. Jejich dialog a inscenace i tímto způsobem drží v napětí, existenci zrodu dialogů diváci permanentně pociťují jako živé divadlo tady a teď.
Už v produkcích z předchozích let Duonasekyru naznačilo, že určitá témata opakují ve svých jemně ukostřených performancích s až jistou obsesivní svědomitostí. I letos se například objevila témata manipulace někoho někým, ztráta identity nebo rozklad osobnosti, rozpad jazyka a další. Zatímco v předchozím roce byla jejich performance nesourodá a nebylo možno vysledovat jasnou obsahovou ani příběhovou linii, letos se prezentovali tvarem mnohem průzračnějším, domyšlenějším.
O čem tedy jejich performance nazvaná Projekce pokoření byla? Lékař se pokouší zbavit pacienta, nazvaného jejich obvyklým jménem Karel, nějaké blíže nespecifikované psychické nemoci. Jeho manipulace a přesvědčovací metody, během nichž se v řeči zadrhává a není schopen souvislé výpovědi, zpochybňují, kdo z nich je vlastně pacientem. V okamžicích, kdy zůstává Karel sám, zjevuje se mu jeho druhé já, předváděné však samotným lékařem (či možná hercem představujícím lékaře) oděným v kombinéze. S ním pak hraje Karel roztodivné hry (bláznivě poskakuje v kombinéze, prostor si vymezuje rozmotáváním klubek apod.).
Dostáváme se formou hrubé komediálnosti až někam k patologickým stavům schizofrenií poznamenané psychiky. Absurditu posiluje fakt, že na počátku nám mladý muž Karel připadá jako zcela normální zdravý muž. A zdá se, že jeho abnormálnost je zapříčiněna právě účinkem šíleného lékaře.
Inscenace je nejúčinnější tehdy, když performeři rozehrávají, zpravidla na sugestivní muziku, stavy lidské mysli formou výtvarné metafory – viz například využití klubek a nebo využití zrcadla. V samotném závěru inscenace přichází sugestivní okamžik: Karel, který na počátku přišel s fotografií, konvicí a hrnkem, z něhož pak idylicky pije, se pokouší na konci o tentýž harmonický obraz, avšak nalévá si čaj již do rozbitého hrnku.
V lékařově rozpadlém slovníku se objevuje refrénovitě něco ve smyslu: „Karel a hrnek, Karel a hrnek, pořád to samé.“ Připodobnění člověka k osudu předmětu, využití rekvizit k pojmenování témat manipulace, rozkladu osobnosti apod. je v příjemném kontrapunktu k hrubší komediálnosti improvizovaných situací, které – i přes hereckou pohotovost obou protagonistů – působí někdy zdlouhavě.

Související Soubory

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':