Texty: Svaz Čechů v Chorvatsku - divadelní dílna pro krajanské div. spolky - 2007, AS 2007, č.

Divadelní dílna na Tkonu

Vladimír Zajíc

Nedělní časné ráno po poslední sobotní hronovské noci je poněkud unavené, ale motor multivanu naskočí hned, a tak z parku u Tritonu vyrážíme s Majkou Kotisovou do Chorvatska, kde na ostrově Pašman v městečku Tkon povedeme divadelní dílnu – Od slova k jevištnímu tvaru – kterou pro českou komunitu amatérských divadelníků inicioval a (za podpory NIPOS-ARTAMA – pozn. red.) realizuje Svaz Čechů v republice Chorvatsko, potažmo jeho Divadelní rada.
Jedeme nonstop. K poledni míjíme Mnichov a přestávku na kávu činíme až za Salcburkem. Přes Slovinsko do Chorvatska je to jen skok, a tak další posilující zastávka je až v Rijece s pohledem z pobřežní promenády na podvečerní moře. Do Biogradu dorazíme až v noci. Přestože absolvujeme dohady s pohůnky běhajícími se svinovacím metrem kolem multivanu, neboť prý přesahujeme o 5 centimetrů jakousi míru a musíme tedy za převoz připlatit, ještě stačíme chytit poslední trajekt na ostrov Pašman.
Ve městečku Tkon, v Dežanovském školním letovisku už čeká uvítací výbor s lahví výborného červeného a zbytek seminaristů se urychleně vrací z nočního koupání. Achich ouvej!, víno nám drhne v hrdle, neboť seminaristů je celkem čtyřiatřicet z  jedenácti Českých besed z obcí Daruvar, Dolany, Jazvenik, Sisak, Bjelovar, Střežany, Hercegovec, Treglava, Ivanovo Selo, Zdence a Lipovec. Vlastně se ani příliš vzájemně neznají. Když nás konečně pustili k vodě (skutečně i metaforicky), upadáme do spánku ne nepodobného kómatu.
Ráno otevírá Majka první den dílny etudami. Jednak seznamovacími, abychom se navzájem poznali, a potom na zadané motivy. Zaujetí, snaha, otevřenost a především zájem všech seminaristů absolvovat hledání sebe samých i postav hry byly nezpochybnitelné. Museli jsme akceptovat všechny bez rozdílu věku a zkušeností (věkové rozpětí 50 let!), a tak jsme sáhli po známé Gogolově ŽENITBĚ. Na třech situacích hry jsme ukázali rozličné výkladové varianty podle zvolené koncepce: tedy ono zásadní Co? Proč? Jak?: Seznámili jsme frekventanty s principem jak přečíst hru, nalézt motivy, tematické linie, a zvolit si dramaturgicko-režijní koncepci. Z toho pak logicky vyplývají škrty a úpravy textu, aby dokázal naplnit záměry tvůrců.
Po obědě se přihlásilo šest zájemců o režii, kteří si vylosovali herce, aby se nikdo necítil znevýhodněný. Tak vzniklo šest skupin a od toho okamžiku nastal pro ně, a snad ještě více pro nás, duševně i fyzicky velice náročný proces, neboť kromě zkoušení přes den, byl večerní čas věnován další práci s textem ve smyslu dramaturgickém a režijním, a také rozpravám nad jejich několika autorskými hrami. Naštěstí počasí bylo ideální, a ranní i noční plavání v moři mělo ten správný stimulující účinek.
Ze ŽENITBY byly vybrány tři situace. První ryze v dámském obsazení – Agáta, Arina, Duňaša a Tekla. Druhá se zabývala scházením se ženichů, tedy pánské obsazení plus služka – Nenažraný, Onučkin, Žvanikin, Podkolatov, Kočkarev. Třetí byla smíšená – Agáta a Podkolatov. Dámské obsazení se zkoušelo ve třech variantách, od mládí přes střední věk až ke stáří. Pánské varianty byly dvě – mládí a střední věk, a třetí ve variantě jediné – mladá dívka a pán v letech. Situace byly vybrány záměrně tak, aby na závěr dílny, v ukázce, na sebe volně navazovaly. Tedy jistý tematický a příběhový digest Ženitby.
Skupiny každé ráno zahajovaly společnými dechovými a hlasovými cvičeními, následovaly etudy na situace mezilidských vztahů vnitřně provázaných s Gogolovým textem, přičemž smyslem bylo, aby se seminaristé naučili pracovat s hereckou pamětí (explicitně i implicitně) a dokázali vyvolat své pocity a motivace k jednání v další práci jak na Tkonu, tak ve svých domovských souborech. Potom se všichni rozešli do šesti skupin a pod střídavým vedením lektorů a režisérů z vlastních řad hledali, zkoušeli a pilovali varianty svých situací, které teprve poslední den v ukázce propojili. Tehdy se poprvé navzájem uviděli a mohli posoudit, k čemu na divadelní cestě jejich kolegové dospěli. Závěrečné nadšené reakce seminaristů o tom, čím prošli, a jak to na ně působilo, byly pro nás po namáhavém maratonu velkým zadostiučiněním. Důležité též bylo, že o dílnu projevila zájem veřejnoprávní chorvatská televize, která natočila šoty ze všech šesti dílen, osobní rozhovory s účastníky a s lektory. Na počátku byl jistý rozdíl mezi seminaristy podle délky osobní divadelní zkušenosti. Projevilo se také, kdo prošel předchozími dílnami, ale závěr nakonec všechny sjednotil.
Za dosti důležitý fakt považujeme to, že v Chorvatsku mezi amatérským divadlem české menšiny a chorvatské většiny je evidentní rozdíl. Česká menšina je na vyšší úrovni ve smyslu divadelního myšlení i myšlení divadlem. Její inscenace již dávno nejsou o pouhém udržení a revitalizaci českého jazyka, ale zcela jasně směřují ke komunikaci se světem kolem ní přes divadlo.
Závěrem zbývá dodat, že domů jsme se vraceli zvolna. Projeli a obeplavali jsme pobřeží drsného, pustého, ale o to zajímavějšího poloostrova Pug, a potom s Baladou o námořníkovi vzdali hold starému dobrému Wolkrovi na břehu ostrova Krk, na břehu z kamení.