Texty: AS 2003, č. 4, s. 26, Josef Šlerka.

Léto v Sobotce

Šrámkova Sobotka není především divadelním festivalem, ale festivalem literatury a (nejen) mluveného slova, proto je divadelní program komponován každý rok jako plnohodnotný doplněk hlavního dění. Tím jsou přednášky, recitační dílny či dílny hudební. Jako každý doplněk se i program divadel řídí tvarem a tématem právě probíhajícího ročníku; ten letošní nesl název Hledání ztraceného smyslu – Proměny české literární teorie 20. století a proběhl v prvním červencovém týdnu letošního roku.
Potíže se skladbou doprovodného programu jsou dány věkovou, intelektuální a vkusovou nesourodostí návštěvníků – účastníků. Tak se letos objevily na programu vedle sebe představení Pražské Violy (pásmo z Villonových textů Všechno jen do putyk a ženským) a voiceband brněnského souboru ÚstaF. Stejně jako pásmo z textů a písní Vladimíra Vysockého (provedeného osvědčenou dvojicí Milan Dvořák a Věra Slunéčková) se zde potkalo s pohybovým divadlem Jihlavského divadla T.E.J.P. Samostatnou kapitolu tvoří „povinné“ velké divadlo určené pro místní obyvatele, letos jím bylo zájezdové vystoupení Tanec mezi vejci s Ivanem Vyskočilem ml. v hlavní roli.
Celkově kolísala kvalita představení od vynikajícího ÚstaFu přes dobrého Vysockého a T.E.J.P., až po vystoupení na hranici vkusu, jako v případě Tance mezi vejci. Bohužel nelze být v soudu o kvalitě tak příkrý, protože Šrámkova Sobotka prakticky není vůbec připravena na konání jakéhokoli divadelního představení, natož pak celého festivalu. Ostatně posuďte sami: jedním prostorem je velká tělocvična místního Sokola, kde je sice divadelní scéna, avšak nejsou tu žádné tahy, žádný ovládací pult, žádné praktikábly. Dalším prostorem je sál místní spořitelny – půlkruhová místnost s kapacitou 200 lidí, určená pro veřejné schůze a přednášky, technické zabezpečení žádné. Avšak je tu klavír (ovšem poškozený). A konečně je tu prostor původního divadla, který byl radními před lety znovuobjeven, kde však musí proběhnout větší rekonstrukce, než v něm bude možno regulérně hrát.
Pokud nebude mít Šrámkova Sobotka kvalitní technické zázemí, nepomůže ji ani svěcená voda a nadšení účastníků. Přitom je nutné poukázat na fakt, že právě účastnická různorodost, která nutí organizátory kombinovat program z různých typů divadel, dává jedinečnou možnost srovnání kvality napříč celou současnou divadelní scénou. Bylo by škoda o tuto možnost přijít, ba co více, bylo by dobré tuto nabídku festivalu ještě více rozšířit.
Josef Šlerka