Texty: Němec, Pavel: Experimentující divadlo tady a teď

Experimentující divadlo tady a teď

Pavel Němec, autor, herec a režisér souboru BANDA Benešov

Když jsem byl osloven Pavlínkou Schejbalovou, abych se vyjádřil k tématu experimentujícího divadla, byl jsem upřímně zděšen. Nic o něm nevím a nikdy jsem neměl ambice dělat ho!
Potom jsem byl ale ujištěn, že program BANDY – hrát pouze vlastní texty – do jisté míry experimentem je, a tak jsem kývnul. Alespoň mě to přinutí zamyslet se nad tím, co že to vlastně je experimentující divadlo. Už sám název říká, že divadlo, které experimentuje. Tedy zkouší nové, neprobádané, neověřené postupy a cesty. To má ale háček! Když soubor, který programově hraje Goldoniho, sáhne po Williamsovi, je to (z jejich pohledu!) nepochybně experiment jako hrom! Ovšem ne už z pohledu diváka. Když některý soubor VĚDOMĚ popírá zavedené divadelní postupy a trvale hledá nové způsoby sdělení svých myšlenek (chce-li sdělovat a má-li co), je to jistě experimentující divadlo. Patří jim můj obdiv, především proto, že výsledek jejich pachtění (jde-li jim o výsledek) je velmi nejistý a pokud se tento experiment zdaří, tedy objeví nové fungující inscenační možnosti, v příští divadelní sezoně se nepochybně narodí několik představení, která jich použijí, ale v té chvíli experimentem být přestanou.
Mnozí znají i tento pokus o experiment („Experimentující porotce tady a teď“):
Nominovat na vrcholnou přehlídku představení, které nesplňuje ani ty nejzákladnější parametry divadla (lze o něm tedy s jistou nadsázkou tvrdit, že je experimentální či experimentující) a sledovat, co to udělá s diváky. Poprvé to možná experiment byl, ale jen poprvé. Pravidelným opakováním se z něj stala téměř jistota, že v Tritonu to bude zajímavější.
Díky těmto specifickým experimentům došlo k jedné výrazné změně: Zatímco dříve po nepodařených představeních šuměla kuloáry otázka: „Kdo to sem poslal?“ nyní tato otázka bývá vyslovována už před představením a při určitých jménech nemáte šanci sehnat v hospodě volnou židli. V hledišti to bývá lepší, na druhou polovinu si můžete místa dokonce vybírat – volných sedadel či židlí je dost a dost.
Tímto bonmotem chci říci, že experimentům fandím, ale před lidi by se s nimi mělo jít jen tehdy, když jsou inspirativní tím, že ukazují nové možnosti a perspektivy a ne tím, že varují kudy raději ne.
A proto volám: Experimentujme! Zkoušejme nové věci! Když se podaří a budou fungovat, zařaďme je mezi nepřebernou sumu standardních postupů (a přestaňme je považovat za experiment), když se nepodaří, nechoďme s tím před diváky! A nebo jen před partu kamarádů, pro které to může být pěkný nonsensový rozjezd víkendové párty. A nebo se jednou za čas sejděme na přehlídce těch experimentů, které se rozpakujeme zařadit mezi standardní (tedy prověřené) postupy. Nebo si o nich jen napišme, když si beztak nezaslouží „vyjmout“ z experimentů a „vložit“ mezi normální divadlo.
Za Járu dávám k dobru experiment, který jsem pro jistotu experimentálně ověřil: „Vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne!“