Texty: Felzmann, Rudolf: Komediálně naladěný Josefův Důl. AS 2008, č. 3

Komediálně naladěný Josefův Důl

Rudolf Felzmann

Příjemná pohoda, nečekaně velký zájem seminaristů i místního publika a k tomu sedm představení v podání šesti souborů – takové bylo 18. Josefodolské divadelní jaro, krajská přehlídka venkovských divadelních souborů pojizerské oblasti ve dnech 9. až 11. května 2008.
Pásmem veršů a bajek Jiřího Žáčka se představil Divadelní spolek J.J. Kolár při TJ Sokol Poniklá. Hravé Žáčkoviny měly sympatický ohlas v publiku, i když zpočátku se zdálo, že budeme svědky až náhodného řazení drobnějších textů souvisejících jen vnějšími znaky, ostatně mnohdy ilustrativně zdůrazňovanými v gestech. Toto rozehrávání sdělovaného textu však v druhé polovině inscenace získalo na větší metaforičnosti, zvláště když sympatický soubor začal nápaditě využívat výtvarných atributů (rekvizit, loutek, částí kostýmů apod.) k vyjádření ideového záměru.
Divadelní soubor Sokol Bozkov je pravidelným účastníkem přehlídky a zastupuje typ sousedského divadla, a to včetně jisté dávky inzitnosti. Lidová komedie Karla Fořta Já jsem malý mysliveček nabízí jednoduchý příběh o baronovi, který se vrací do myslivny, kde kdysi prožil románek lásky, jenž nezůstal bez následků. Žel, zápletka je slaboučká, protože vše se dozvíme na samém začátku a humorné scény pak spíše počítají s hodně nenáročným divákem. Bozkovští příliš spoléhali na textovou předlohu, takže chyběla charakterizace postav a jejich vztahy zůstaly naznačeny ve slovní rovině. Leccos mohly zachránit písničky, ale pěvecké podání zatím budilo spíše rozpaky.
Komedie Simona Williamse Polib tetičku zastupuje předlohu nabízející řadu záměn, neboť hlavní hrdina nemá odvahu přiznat své city k ženě. Text sice nenabízí nic objevného a chvílemi trpí mnohomluvností, ale řadu scén rozehrává do skutečně nečekaných komických situací. Oporou inscenace Divadelního spolku Krakonoš z Vysokého nad Jizerou jsou herecké výkony, především Jiří Pošepný jako hlavní hrdina okouzlí jak střídáním převleků a hlasových proměn v rolích muže a potrhlé tetičky, tak zkratkou ve vyjádření bujaré legrace a pak dojímavého zajíknutí citů. Také zbývající trojice postav plní své úkoly v dobrém temporytmu a odstíněné charakterizaci. Oproti všem komediálním předlohám, jež na této přehlídce zazněly, se v Tetičce podařilo sdělit i jednoduchou, avšak působivou myšlenku o potřebě citové pravdivosti. Na základě nominace se soubor Krakonoš zúčastní národní přehlídky Krakonošův podzim na svém domácím jevišti ve Vysokém n. J.
Divadelní spolek Havlíček ze Zákup přivezl hned dvě inscenace. Nejprve se představil Nejstarším řemeslem americké provokující i módní dramatičky Pauly Vogel. Sled scén o pěti vysloužilých prostitutkách posedávajících v newyorském parku sice nenabízí velké dramatické napětí, ale má vtipný a dobře rozvíjený dialog. Ten sice zaujme nejprve odvážným zachycením reality přestárlých kněžek lásky, ale pak také odhalí cosi o poctivosti v poskytování veřejných služeb. Důležité zde je, jak si soubor poradí s obsazením jednotlivých rolí, které autorka určila ženám ve věku kolem sedmdesátky až osmdesátky. Míra věrohodnosti zde zůstala naplněna jen zčásti, čímž byla i oslabena postupná proměna v hierarchii postav, tedy která z žen po úmrtí předešlé převezme důležitou roli vůdčí madam, jež je zárukou řádného pokračování veřejné služby v oblasti nejstaršího řemesla.
Dále se Zákupští pokusili o odlišný komediální titul, když zvolili širokodechou parafrázi Jiráskovy Lucerny. Pod názvem Lucerna aneb Zelený Rudolf ukryl autor Oldřich Dudek nejen posuny ve výkladu a motivaci postav z původní předlohy, ale také příležitostné humorné vstupy odpovídající době našich porevolučních let. Aktualizace působily spíše rozpačitě, ale v posunu dějových motivů se vedle prvoplánových fórků také objevily i neotřelé nápady. Nejednotnost v autorském záměru pak odpovídala nejednotnosti hereckých výkonů. Vedle půvabného nadhledu se objevila až nadbytečně realistická drobnokresba blížící se estrádnímu humoru.
Velice silným hereckým zastoupením překvapil DS Tyl z malé pojizerské obce Slaná. Smůlu však měl při volbě textové předlohy. Hra Jaroslava Koloděje Postel pro anděla vychází z nápadu, co se stane, když si sestřelíme svého anděla strážného a ten nás chvíli jako konkrétní osoba provází všednodenními starostmi. Jenže hlavní hrdina, pan Mysliveček, muž středního věku, překonává množství vypitého piva, odolává výčitkám manželky, loví peněženku a mobil ze senkrovny, zatímco jeho dcera se svým milým zplodí nového človíčka, což znamená příchod dalších andělů strážných... Komika, pohybující se v nižších patrech legrace, se snaží zachránit chatrný děj, ten ale hercům ani režii nenabídl dostatek prostoru k vlastnímu vyjádření.
Vedle „Nejstaršího řemesla“ se hitem dnešních jevišť, odhalujících „ženské problémy“, stává hříčka francouzského dramatika Jeana-Clauda Danauda Ach, ta něha našich dam! Uvedl ji Divadelní spolek Scéna Libochovice. Zkušená režisérka i dobré herecké obsazení slibovaly, že bude naplněn záměr „…diváky především dobře pobavit“. Jenže do přesvědčivého výsledku chyběl malý, avšak důležitý prvek. Věkové obsazení tří žen, jež se setkají v pařížském parku a košík jedné z nich, snad ukrývající uříznutou hlavu muže, je v inscenaci posunuto, takže se zcela věrohodně nedají naplnit představy ani slova sexuálně vyladěných žen. Jde o komedii s erotickým pozadím, ale také možná s kriminální zápletkou. Nebo jde spíše o absurdní situaci, jež může vyústit do pouhé dobrodružné hry, kterou si samy ženy vymýšlejí v každodenní nudě? Libochovická inscenace zůstala zatím jen v rovině všeobecnosti. Pak také pobavení publika je vlažnější a rozpačité. Jenže stačí málo a celá inscenace by se mohla posunout do zajímavější a srozumitelnější roviny.
Přehlídka v Josefově Dole potvrdila dramaturgický trend, který v současném amatérském divadle zřetelně převažuje. Pro získání přízně publika i sponzorů jsou voleny komediální texty. Je ale nebezpečné věřit každému textu nadepsanému jako komedie.