Texty: Hromádka, Tomáš: Když se v Chuchli hrálo divadlo

Když se v Chuchli hrálo divadlo

Chuchle je odpradávna známá jako oblíbené výletní místo. Zvláště Malou Chuchli (dnešní součást MČ Praha – Velká Chuchle) proslavily zdejší lázně známé již od 18. století. Tradice zdejších promenádních koncertů a i další zábavy pro lázeňské hosty(např. tzv. „živé obrazy“) a později výletníky souvisí se založením zdejšáích souborů amatérského divadla v druhé polovině 19. století.
Patrně nejznámějším a nejaktivnějším souborem byl soubor Místního odboru Národní jednoty pošumavské, který hrál svá představení ve prospěch českých menšin s přestávkami za světových válek až do konce 40. let 20. stol. Jednotu pošumavskou založila místní čtenářská beseda v roce 1896.
Hrálo se většinou v místních hostincích, ale i v přírodě. Ve 30. letech 20. století bylo totiž vybudováno nedaleko Mariánského pramene malé lesní divadlo.
V té době už zde působili dodnes známí místní režiséři pánové Bárta, Malý, Budský, Valenta, kteří se předháněli, kdo bude mít lepší premiéru. Repertoir byl nenáročného a spíše odpočinkového charakteru – např. 12. března 1939 (!) se hrálo v hostinci Anny Horáklové (čp. 25) divadelní představení Žanka ze slunného dolu (lidová hra o 3 jednáních od B. Rajské – Smolíkové) ve prospěch Národní pomoci. To bylo ale poslední představení Jednoty pošumavské před začátkem války, protože další už úřady nepovolily a v červnu místní odbor zrušily. Po válce pošumavská jednota v Malé Chuchli sice činnost obnovila, ale po třech letech úspěšné činnosti, v listopadu 1948 byl celý spolek zrušen nadobro. Z Malé Chuchle se tak vytratilo divadlo a pomalu vlastně celá kultura vůbec – v souvislosti se stavbou Strakonické silnice a tzv. mostu Inteligence došlo v 50. letech k hromadnému odchodu zdejších obyvatel, rozpadu všech místních spolků a kulturních aktivit – a tak je tomu bohužel dodnes.

Ochotnickou tradici ve Velké Chuchli reprezentoval ve 20. století divadelní odbor Sboru dobrovolných hasičů, který se později přetransformoval na divadelní Spolek J. K. Tyl (byl ovšem i nadále součástí sboru). Své hry uváděl v sále restaurace „U Holečků“ (čp. 17). Představení a jejich výprava byla skutečně velkolepá. Byly to nejen kulisy (vytvořené p. Hrdinou), ale i rekvizity a výkony herců, které lákaly místní občany na představení. Velkou zásluhu na úspěšných představeních měl rovněž režisér p. Bradna. Sbor hrál rovněž i během války (to již v reastauraci START) a jeho činnost pokračovala až do 50. let, kdy s rozvojem televize a dopravních možností do centra Prahy byla jeho činnost ukončena. Soubor v té době ovšem jezdil se svými představeními (oředevším operetami) nejen po okolníchb obcích, ale také – jak dokazují pozvánky a plakátky, v mnoha místech republiky. Oblíbené byly rovněž estrády, konané při různých příležitostech (na Silvestra apod.). Po zániku přešli někteří členové souboru do Radotína (např. S. Dorschenrová), kde zaživali velké úspěchy.

Tomáš Hromádka