Databáze českého amatérského divadla

Texty: CALTOVÁ, Marie: Jubilejní přehlídka v Horažďovicích. AS 2008, č. 2, s. 27.

Jubilejní přehlídka v Horažďovicích

Marie Caltová

Jubilejní XXV. oblastní přehlídka činoherních souborů se konala ve dnech 6.–9. března v Horažďovicích. Přehlídky se zúčastnilo celkem osm zkušených, renomovaných souborů. V dramaturgické volbě z velké části převažovala komedie. Soubory uvedly tituly, u kterých se předpokládá, že jim přivedou do hlediště obecenstvo. Nešlo ani tak o objevy, ale o komedie, které už prověřila profesionální i amatérská jeviště. Současné autory uvedl soubor Tyátr z Horažďovic (R. Hawdon: Úžasná svatba), sokolovské Divadlo bez zákulisí (B. Ahlfors: Divadelní komedie) a divadlo Propadlo z Plzně (R. Thomas: Mandarinkový pokoj). Milým překvapením byla neznámá komedie českého autora J. Koloděje Postel pro anděla v podání Podividla ažažAŠ a M M Hranice. Českou klasickou pohádkovou komedii Hrátky s čertem Jana Drdy zvolilo Divadelní studio D3 Karlovy Vary a grotesku z ruské provenience, Gogolovu Ženitbu, plzeňská SPODINA. Divadelní spolek Jezírko z Plzně předvedl úsměvný příběh Oldřicha Daňka z období třicetileté války Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku.
Pouze Studio divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary sáhlo po tragédii. Základem byla silně zredukovaná Sofoklova Antigoné, do které vkomponoval dramaturg Matěj Samec (cena za dramaturgii) pasáže z Anouilhovy stejnojmenné hry parafrázující dané téma. Společným rysem většiny předvedených představení byla kvalitní znalost textu, radost ze hry a poměrně vyrovnaná kvalita hereckých výkonů. Soubory stavějí na zkušeném kádru a citlivě doplňují své kolektivy novými mladými členy. Starou bolestí zůstává lineární stavba charakteru postav, málo promyšlené rozehrání jevištní situace a nedostatek fantazie v umocnění dramatického textu hereckou akcí.
V každém souboru se ale našel herecký výkon, který, při ctění žánru, v sobě nesl něco mimořádného (Klára Šťastná v Úžasné svatbě, Petr Burian v Divadelní komedii, Lili Weinlichová v Hrátkách s čertem, Miroslav Urban v Mandarinkovém pokoji, Josef Drápal v Kulhavém mezku). S výjimkou esteticky kvalitní scénografie obou karlovarských inscenací Antigoné a Hrátky s čertem, kde se s invencí a přitom technickou nenáročností měnila dějiště (cenu za scénografii získali Hana Franková a Jiří Hnilička), spokojili se ostatní jevištní výtvarníci s reálným nebo náznakovým pojednáním scény.
K nejsilnějším zážitkům přehlídky patřila vtipná i poetická inscenace Postel pro anděla, díky bravurním hereckým výkonům Vratislava Mikana st. (cena) v roli hlavy rodiny Ludvíka Myslivečka a Michala Nechutného (cena) v roli strážného anděla Zvoníčka. Pro role robustního Myslivečka a křehkého Zvoníčka předurčila oba již jejich typová odlišnost, ale to, co oba herce spojovalo, bylo vzájemné naslouchání a lehkost spojená s výrazností v kresbě postavy.
Na celostátní přehlídku Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín byla doporučena inscenace Gogolovy Ženitby, kterou s plzeňskou SPODINOU nastudoval Jakub Zindulka. Příběh nadbíhání několika nápadníků jedné adeptce na vdavky je Gogolem přetaven do hyperboly a nadsázky. Lidská touha po štěstí a naplněném životě upadá kvůli nedostatku sebereflexe a přemíře egoismu do trapné prázdnoty a rozplizlosti. Režisér Jakub Zindulka vytvořil dynamické představení, které ozvláštňují postavy sluhů, kteří nejen rozvíjejí svůj příběh, ale ještě technicky umožňují rychlé přestavby (otazníkem je dohrání jejich příběhu v samém konci představení). Režisér se nebál ostré kresby při vytváření postav ženichů (čestné uznání Ivo Hýbl jako Nenažraný) a zejména dohazovačky Tekly. Poloslepá, energická Tekla (Olga Ženíšková) vytváří na jevišti vděčné gagové situace, ale zvětšenou optikou vidění je oslaben její rivalský souboj s Kočkarevem. U Kočkareva (Pavel Litvan) by prospělo posílení motivu pomstychtivosti (na který nenechal Gogol v textu velký prostor), aby se zviditelnil skrytý motor jeho snahy oženit Podkolatova. K vrcholům inscenace patří František Šimáček v roli Podkolatova (cena za herecký výkon) a Veronika Gruberová v roli Agáty (cena za herecký výkon). Oběma se podařilo zahrát své postavy v sytých barvách s vnitřní přesvědčivostí. Směšnost se tak působivě snoubí s dojemností. Groteskní optiku invenčně aplikoval režisér i při výstavbě jednotlivých scén (Teklino ukájení Podkolatova nebo vybírání ženichů pomocí láhve okurek). Síla inscenace je v naddimenzovaném zobrazení lidských slabostí, rezervy jsou v objevování smutku z nezdařeného snu.
Hlavní cenu s nominací na celostátní přehlídku v Třebíči / Děčíně získala inscenace Sofoklovy, Anouilhovy Antigoné v provedení Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary. Razantní škrty v Sofoklově hře a dokomponování pasáží z Anoilhovy Antigony zvýraznily hlavní, bohužel stále aktuálnější téma, neschopnost naslouchat druhému člověku. Kreon odmítá dialog, protože se bojí o svou moc, Antigona svým krajním morálním postojem provokuje vladaře k činu a tím odhaluje jeho skrytou krutost. Režisérka a zároveň scénografka Hana Franková (cena) umístila děj do arénového prostoru a současně nechává herce i mezi diváky. Moderní prvky kostýmů a neutrálně nadčasový mobiliář nenechávají nikoho na pochybách, že jde o výpověď současníků pro současníky. Antické masky nahrazuje výrazné líčení nabílo. Emotivitu představení posilují zvuky bubnů, které jsou vytvářeny z plechových popelnic. Ty v jiných situacích dotvářejí scénický prostor; evokují nicotu i poselství. Významovou funkci – jakési čáry osudu – hrají textilie. Silná je např. scéna, kdy dlouhá šála upletená chůvou spoutá Kreonovy nohy. Kolektivní cena za herectví oceňuje obrovské vnitřní napětí celého hereckého kolektivu, vzájemné naslouchání a pregnantní artikulaci. Rezervy jsou v postižení dramatických proměn Kreona a ve vyjádření emocionality mileneckého páru Antigony a Haimona. Tendence od recitace k dramatické mnohotvárnosti a silnější citovosti (netýká se to pouze hlavních rolí) by tragický rozměr hry jen umocnily. V každém případě ale jde o výrazný tvůrčí počin.
Diváckou cenu získala Úžasná svatba, inscenace místního souboru v režii Karla Šťastného. Na toto představení přišlo také nejvíce diváků. Horažďovickým je co závidět! A neméně je možné obdivovat ředitelku kulturního stánku Libušku Mužíkovou, která dokáže vytvořit tak milou atmosféru, že se všichni do Horažďovic rádi vracejí.

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':