Databáze českého amatérského divadla

Texty: Sopotnice, Miloslav Coufal: Ochotnické divadlo v Sopotnici, souborná informace 2009

Ochotnické divadlo v Sopotnici

Počátky ochotnického divadla v Sopotnici

O počátcích ochotnického divadla v Sopotnici se bohužel nezachovaly žádné písemné zprávy a pamětníků již není. Až ve spisku Dějiny obce Sopotnice, vydaném v roce 1978 při příležitosti stého výročí postavení školní budovy, se na str. 47 dovídáme, že ochotnická divadla se v obci hrála již v osmdesátých letech 19. století. Teprve když v roce 1897 byla v obci ustavena Ochotnicko-čtenářská beseda, lze předpokládat pravidelnou činnost divadelních ochotníků v Sopotnici. Jak často hráli, jaké hry a kteří herci v těch začátcích, to už se nikdy nedovíme. O těch prvních letech existence Ochotnicko-čtenářské besedy od roku 1897 do roku 1923, kdy se začíná psát obecní kronika, není bohužel známo zhola nic.
Obecní kronika, kterou od roku 1923 začal psát tehdejší řídící učitel Oldřich Muller, uvádí:
Ochotnicko-čtenářská beseda založena byla roku 1896 a má hojně členů, zvláště mezi mladšími. Spolek pořádá ochotnická divadelní představení a udržuje v obci veřejnou knihovnu. Roku 1898 pořídil si spolek nové jeviště (stálo celkem něco přes 100 zlatých), které dnes už ovšem zase nevyhovuje, takže spolek pomýšlí opětně na jeviště nové. Divadlo hrálo se
až do roku 1920 v hostinci čp.31 (u Lorenců na horním konci), načež – pro neshodu s majitelem hostince - přeloženo do hostince čp. 58 ( Martincova,, vedle kostela), kde hraje se podnes.
Když v roce 1928 vydává řídící učitel František Frydrych útlý spisek „Paměti obce Sopotnice“ při příležitosti 50. jubilea postavení nové budovy národní školy, vypočítává všechny tehdejší spolky, působící v obci. Po Sboru dobrovolných hasičů ( založen 1893) je druhým nejstarším spolkem v obci Ochotnicko- čtenářská beseda, ustavená v roce 1896. Pan řídící ve spisku píše :
Ochotnicko-čtenářská beseda od roku 1897.Za dobu svého trvání vykonala značný kus kulturní práce. Její knihovna, dnes veřejná, čítá 360 děl předních našich spisovatelů. V roce 1927 bylo 180 čtenářům zapůjčeno 1 056 knih. Beseda má svoji scénu, pořízenou nově roku 1927 nákladem 13 000 Kč do nově zbudovaného stálého jeviště „v hostinci u Martinců“. Malbu provedl malíř Petr Musil ze Žamberka. Při zahájení hrána Jiráskova „Lucerna“.
Dále se autor zmiňuje ještě o dvou spolcích, které se v době vydání spisku zabývaly též hraním ochotnického divadla. Uvádí :
Organizace sociálně demokratická a Dělnická tělocvičná jednota. Obě byly založeny
4. února 1923. DTJ má pěkné tělocvičné nářadí v hostinci „u Lorenců“. Tam také má i vlastní jeviště, které v roce 1927 zakoupila od Ochotnicko-čtenářské besedy za 6 000 Kč.
Sdružení katolické mládeže a jednota Orel ustaveny rovněž 4. února 1923. Jednota Orel cvičí u Martinců, kde Sdružení katolické mládeže v krátké době postavilo a v roce 1927 upravilo si nové jeviště. Provedlo již řadu divadelních her.

To jsou asi všechna písemná svědectví o historii ochotnického divadla v Sopotnici. Ještě je zde však Obecní kronika, v níž se objevují každým rokem stručné zmínky o divadelních představeních, sehraných toho kterého roku a kterým spolkem. Žel, uvádí se často pouze název hry, občas chybí autor a nějaké další podrobnosti se vyskytují jen zřídka. Poněkud obšírněji se tehdejší kronikář, jímž byl pan řídící Frydrych, který byl též hlavním organizátorem činnosti Ochotnicko-čtenářské besedy a režisérem většiny her, zmiňuje pouze o hrách odehraných právě Ochotnicko-čtenářskou besedou. O inscenacích ostatních souborů uvádí velmi stručně pouze to nejpodstatnější.






Spolky, věnující se ochotnickému divadlu v Sopotnici

Při bilancování ochotnického divadla v Sopotnici jsme zaznamenali několik místních spolků, které se ochotnickému divadlu tu delší, tu kratší dobu věnovaly, buď systematicky, či jen příležitostně. V průběhu 112 let, o nichž pocházejí informace, působilo v obci šest takových spolků, které se především ve dvacátých a třicátých letech minulého století po různě dlouhou dobu ve své činnosti zabývaly hraním ochotnického divadla. V tu dobu působily až čtyři současně. Je zajímavé sledovat, jak spolu spolky vycházely, jak se srovnaly ve dvou místních hospodách při realizaci svých představení, jak si konkurovaly, či jak spolu vycházely. Asi dobře, protože nejsou svědectví o nějakých rozepřích. Ani písemná, ani mezi pamětníky.

Ochotnicko-čtenářská beseda na místní scéně sehrála asi nejdůležitější úlohu. Písemné prameny se o ní zmiňují nejčastěji. Jistě zásluhou délky své činnosti, četností sehraných představení, ale také zásluhou obecního kronikáře a vůdčí osobnosti ochotníků, řídícího učitele Františka Frydrycha. Od svého založení v roce 1896 se Beseda programově věnuje ochotnickému divadlu. V prvních letech byla jedinou vhodnou hospodou pro hraní divadla hospoda na horním konci „U Lorenců“. V obci byly ještě další hospody, ale žádná nebyla k provozování divadla přijatelně způsobilá. Pro malé rozměry tehdejších hospodských sálů, vlastně pouhých „šenků“, se daly využít ještě tak pro taneční zábavy. V hostinci „U Lorenců“ byl a je doposud sál poněkud větší, ale bez jeviště. To se muselo vždy postavit znovu, jak bývalo v obdobných případech zvykem, pravděpodobně z pivních sudů a prken. V tomto sále se však později od roku 1929 hrávalo kino, a to v době, kdy ještě v Sopotnici nebyl zaveden elektrický proud. Tím se obec mohla pochlubit až od roku 1933. V několika případech se uvádí, že se také hrálo v hostinci čp. 182, u Čižinských, kde byl sálek o něco větší, než jinde, ovšem mimo hostinců u kostela a u Šafářů.
Jestliže obecní kronika uvádí, že v roce 1890 si spolek pořídil nové jeviště, myslí se tím nové kulisy, protože v sále hostince „U Lorenců“ stálé jeviště nikdy nebylo. Kolem roku 1920 prý vznikly mezi ochotníky a hospodským Lorencem nějaké blíže neznámé neshody. Výsledkem bylo, že se ochotníci přestěhovali do hospody u kostela. Původně to byla hospoda Drtíkova. Když hospodu v roce 1918 koupil obchodník František Martinec, nechal hospodu rozšířit, hlavně její sál, a v něm bylo zřízeno stálé jeviště. Sem se tedy na počátku dvacátých let měli přestěhovat ochotníci od Lorenců. Věrohodnost této informace je však poněkud pochybná, protože podle obecní kroniky Ochotnicko-čtenářská beseda hrávala svá představení ještě do roku 1927 v hostinci u Lorenců. V roce 1927 si pořídili nové jeviště, tedy kulisy a také svou vlastní oponu, a to už do Martincovy hospody, kam se definitivně přestěhovali. Toto nové zařízení vyšlo z dílny žambereckého malíře Petra Musila.. Bohužel, o tomto tvůrci není nic bližšího známo. Nevědí o něm nic ani pracovníci muzea v Žamberku. Měl to být dekorativní malíř a oltářník, který také pořídil některé části interiéru kostela sv. Zikmunda v Sopotnici i jinde v okolí Žamberka. Nově pořízené jeviště sloužilo spoustu let až do roku 1991, kdy hospodu koupil místní občan Luboš Barvínek a začal s její přestavbou. Při tom vzaly za své všechny kulisy a další zařízení, které bylo dosud uloženo na půdě nad jevištěm. Je velkým štěstím, že ohni nepodlehla také opona Ochotnicko-čtenářské besedy.
O oponě OČB
Opona Ochotnicko-čtenářské besedy, pořízená roku 1927, je dílem žambereckého malíře a oltářníka Petra Musila. Ústředním motivem opony je busta Josefa Kajetána Tyla, kolem níž jsou seskupeny tři alegorické postavy, symbolizující literaturu, divadlo a hudbu. Vedle stojí malé dítě, představující znovu nabytou svobodu českého národa. Dítě ukazuje do levého dolního roku opony, kde je vyobrazena střední část obce, což značí, že ve svobodné vlasti přichází svobodná kultura i do naší Sopotnice.
Opona je navinuta na válci a zvedá se, či spouští pomocí rumpálu. Takto se opona nalézala na svém místě po dlouhá léta, i když už se ochotnické divadlo přestalo v obci provozovat. Ještě nějaký čas po roce 1962 se k divadelním účelům využívala při silvestrovských zábavách s programem, při školních besídkách, při koncertech místní hudební školy, ale později už ani to ne. Pouze, když při nějaké taneční zábavě nebylo obsazeno jeviště, spustil hostinský oponu, aby z jeviště nešel do sálu chlad. Za dlouhá léta si opona užila své, zejména její pravý a levý okraj, kudy se procházelo z hlediště na jeviště, či obráceně. Také prach, vlhko, střídání tepla a zimy, to vše se rovněž na ní svým dílem podepsalo. Když v devadesátých letech minulého století upravoval nový majitel hostince sál, jeviště sice ponechal, ale veškeré zařízení pro divadlo bylo odstraněno a zničeno. Pouze nad oponou se smiloval a uložil ji navinutou na menší válec na půdu nad jevištěm. Naštěstí! Když byla v roce 2001 obnovena činnost Osvětové besedy v Sopotnici, začalo se uvažovat o záchraně opony a jejím umístění na důstojném místě. Obavy, že by mohla dopadnout stejně jako kulisy, byly na místě. Bylo nutno vyřešit otázku, kam oponu umístit. Jedinou možnou alternativou byla zasedací místnost v budově obecního úřadu. Byly pochyby, zda se do zasedací místnosti opona vejde, nikdo neznal její přesné rozměry. Teprve v roce 2003 po přeměření opony bylo rozhodnuto, že bude trvale umístěna v zasedací místnosti obecního úřadu. Opona byla z půdy snesena, překontrolován její stav a rozhodnuto o jejím restaurování. Restaurování opony provedla restaurátorka Soňa Háková z Opatovic nad Labem nákladem 23 500,- Kč. Tuto částku uhradil obecní úřad . Tak byla zachráněna opona Ochotnicko-čtenářské besedy a trvale umístěna v zasedací místnosti obecního úřadu. Je navinuta na válci pod stropem místnosti, ale většinou je spuštěna a tvoří tak velmi zajímavou výzdobu. Však se také těší zájmu a obdivu mnohých návštěv a je svědkem všech akcí, které se tu pořádají. Snad pro úplnost zbývá doplnit jména občanů, kteří se o záchranu opony zasloužili. Byli to pánové z Osvětové besedy Josef Hradecký, Miloslav Coufal, Luboš Langr, Jan Kašpar a starosta obce Ladislav Martinec.

Ochotnicko-čtenářská beseda ( později jako Osvětová beseda ) hrála divadlo v Sopotnici
65 let, od roku 1897 do roku 1962. Název tohoto spolku se změnil patrně roku 1951, kdy se v záznamech poprvé objevuje jako Divadelní odbor Osvětové besedy. Někdy je uveden jako Divadelní kroužek OB. Název Osvětová beseda Sopotnice přetrval do současnosti, i když OB už ochotnické divadlo neprovozuje. Věnuje se jiným aktivitám, jako je pořádání koncertů, výstav, ediční činnosti a podobně.
V průběhu své existence sehrála OB celou řadu divadelních představení. Dnes je obdivuhodné, že to bývaly v letech první republiky až čtyři představení ročně. A to při současné činnosti dalších spolků, které divadlo stejně intenzivně hrávaly. Při tom v obci působil od roku 1929 biograf Lido-bio, také hojně navštěvovaný. Ochotnické divadlo se v obci hrávalo i za obtížných časů Protektorátu. V té době a po skončení II. světové války však už četnost představení byla menší.
Vůdčí osobností ochotníků OČB byl řídící učitel František Frydrych. Ten v obci působil od roku 1898 po celý svůj život. Byl dobrým organizátorem, řečníkem, hudebníkem a také divadelním činovníkem. Vždyť sám režíroval všechna představení, uváděná OČB. Záznamy neuvádějí žádná jména herců, nic nevíme o jejich oblibě. Žádné písemné materiály z dob největšího rozkvětu ochotnického divadla v obci se nezachovaly, ač prý na plakátech bývalo obsazení uváděno. A tak jen ze vzpomínek pamětníků lze uvést některá jména. Z těch starších např. Stanislav Martinec st.(Lipenský), Marie Plíhalová, Cecílie Martincová, Růžena Jedlinská, Marie Dvořáková, Eda Dvořák. Z pozdějších pak Bohumír Martinec, Jaroslav Brožek, Josef Skuček, Libuše Martincová, Věnceslava Martincová, Jindřich Vítek, Marie Zábrodská, Miloslav Coufal a další.


Sdružení katolické mládeže vzniklo v obci roku 1923, současně s TJ Orel. Katolická mládež se věnovala divadlu stejně intenzivně a se stejným úspěchem jako starší OČB. Pokud jde o četnost jejich představení, lze ji srovnávat s OČB. Zdálo by se, že si tyto spolky navzájem konkurovaly, ale není tomu tak. Byly časy, kdy spolupracovaly. Např. když společně pořídily v roce 1933 elektrické osvětlení jeviště v hostinci u Martinců. OČB hrávala např. o Vánocích na Štěpána a SKM na Nový rok. Musely se také dělit o jeden divadelní sál. Každý spolek měl své kulisy a dokonce i svou oponu. Opona se tedy na každé představení měnila. Ke sporům nedocházelo. O oponě OČB jsme se už zmínili, ta se zachovala. SKM mělo prý na oponě postavy z historie - Oldřicha a Boženu. Tato opona se nezachovala, takže nejsou známy podrobnosti o jejím původu, ani vzhledu. Později je v obecní kronice uváděno, že divadlo hrál také divadelní odbor TJ Orel, ale podle pamětníků jde o tentýž soubor. Jak SKM, tak Orel vlastně patřili k tehdejší politické straně lidové.
SKM, nebo též Orel, měli v čele jedinou osobu. Byl to František Hájek, rolník a varhaník zdejšího chrámu sv. Zikmunda. Ten režíroval všechna představení, samozřejmě i ta s hudbou a tanci. První hru nacvičilo SKM v roce 1924 a poslední sehráli v roce 1948, jako jednota Orel. Tak po 24 letech zanikl v obci velmi agilní spolek divadelních ochotníků a zůstala pouze OB.
Mezi herce SKM a Orla, na které dosud pamětníci vzpomenou, patřili Josef Kodytek, Josef Janeček, Josef Jányš, Josef Diblík (čp. 22), František Valach, Václav Valach, Ludmila Valachová (Jányšová), Františka Kašparová, Marie Lžičařová, Anna Jarešová, Marie Jarešová, Josef Hájek, Josef Balaš st. a další.
Podle některých pamětníků existovala kronika divadelních ochotníků SKM a Orla. Nikdo však o ní neví nic konkrétního a pátrání, u koho by se mohla nacházet, jsou bezvýsledná. Je to škoda, protože by jistě mohla být zdrojem poznání ochotnického hnutí v obci.

Dělnická tělocvičná jednota (DTJ) byla ustavena v roce 1923 spolu s Organizací sociálně demokratickou, tedy tehdejší politickou stranou. Vedle činnosti tělovýchovné se chtěla věnovat též ochotnickému divadlu. Svědčilo by o tom to, že v roce 1927 odkoupila od OČB jeviště za 6 000,- Kč a sehrála na něm o Vánocích téhož roku hru „Osel a stín“. Pak už obecní kronika neuvádí realizaci žádné divadelní hry, pouze každoroční pořádání „Silvestrovských večerů“, pravděpodobně s programem a taneční zábavou. Ty se konaly někdy v hostinci u Lorenců, jindy v hostinci u Čižinských, nebo u Grundů. Poslední „Silvestrovský večer, pořádaný DTJ, je v obecní kronice zaznamenán v roce 1947.

Junák, skautská organizace, se začal v Sopotnici slibně rozvíjet po II. světové válce v roce 1946. Tehdy vzniklo v obci středisko Junáka, které uspořádalo dva letní skautské tábory. Aby získali prostředky na zakoupení stanů a dalších tábornických potřeb, sehráli dvě divadelní představení. V dubnu 1946 to byla hra J.K. Činčery „Lomy“, obraz ze života rodiny a školy o třech jednáních. Hrálo se odpoledne a večer v sále u Grundů. V dubnu 1947 nacvičili Junáci další hru, tentokrát od Richarda Branalda „Vesnický zrádce“. Děj se odehrával v letech 1941 – 1945 ve vsi v jižních Čechách. A to bylo vše. Přišel Unor 1948, Junáka nový režim rozpustil
a tím skončil další spolek, který se začal věnovat ochotnickému divadlu. Slibné bylo, že v Junáku se věnovali divadlu jen mladí členové organizace. Nebyl tam nikdo ze zkušených, starších ochotníků. Obsazení her je uvedeno na zachovaných plakátech, ale chybí údaj, kdo hry režíroval.

Mládež Národního souručenství. Tato organizace měla za německé okupace v letech 1939 až 1945 vést českou mládež ke kolaboraci s Říší, stejně jako tehdejší Kuratorium. Zřizována byla ve městech a obcích na příkaz německé správy Protektorátu a českých kolaborantů. Záměr okupantů se však nenaplnil. Pokud tyto organizace v místech vznikaly, byla to jen formální záležitost. Mnohde se pod jejich hlavičkou skrývala dosavadní činnost mládežnických spolků kulturních, či tělocvičných, které vedli stejní vedoucí jako třeba Sokola, Orla, nebo spolků s kulturním zaměřením. Tak tomu bylo i v Sopotnici. V květnu 1939 byl proveden nábor do organizace Mládeže Národního souručenství. Přihlásilo se celkem 96 mladých lidí, což bylo téměř 100 %. O činnosti této místní organizace mnoho nevíme. Asi jen plnili příkazy vyšších orgánů, organizovali nařízené sbírky a uspořádali několik plesů. Pouze v obecní kronice se dočítáme, že 12. května 1940 sehrála Mládež Národního souručenství divadelní hru Žákovu „Škola, základ života“. A to je vše. Více žádná zmínka. V té době, v letech okupace, hrály v Sopotnici stále divadlo dosavadní ochotnické spolky - OČB a Orel, dokonce ještě v roce 1943. Alespoň tak to zaznamenal kronikář.

Místní obecná škola, od roku 1946 také škola měšťanská, čas od času sehrála také nějaké divadelní představení. To ostatně dělala v minulosti většina venkovských škol. V Sopotnici pochopitelně také, když ředitelé František Frydrych a jeho nástupce Bohumír Martinec byli zanícenými ochotníky. Jak pravidelně učitelé se školní mládeží divadlo hrávali, není až tak důležité. Několik takových dětských představení zachytila i obecní kronika a ve školním archivu se zachovalo pár zažloutlých fotografií. Tvrdit, že škola systematicky připravovala těmito dětskými představeními dorost pro místní ochotnické spolky, by bylo asi přehnané, nejsou-li písemné podklady. Sopotnickou školou však přece prošla většina pozdějších ochotnických herců. Snad i tady by se tedy vliv školy dal vysledovat.

Blýskání na lepší časy ?

Zdá se neuvěřitelné, že ve vsi s tak bohatou ochotnickou tradicí se divadlo nehrálo po 36 let, od roku 1962 do roku 2008 ! Že se nenašel nikdo, kdo by na tradici navázal. Ale je tomu tak.
Poslední zářijový pátek se však v hostinci Formanka (vedle kostela) zase hrálo ochotnické divadlo a hráli ho místní ochotníci. Fáma o připravovaném představení se po obci šířila již od podzimu 2007, kdy začali mladí nacvičovat. Pod vedením ředitele zdejší školy Mgr. Josefa Kopeckého a ing. Josefa Vondráčka připravovala skupina mládeže, která si říká Sopotnické Ochotnické Divadlo, pohádku nejen pro děti s názvem „O ošklivé princezně“. Premiéra byla 26. září 2008 a byla více než úspěšná. Sál na Formance doslova „praskal ve švech“, potlesk na otevřené scéně i vestoje. Jako za starých časů. Pozvání přišlo ze sousední České Rybné, kde sopotničtí sehráli pohádku 31. října 2008 se stejným úspěchem jako doma.
Úspěch premiéry i reprízy veršované pohádky jistě mladé divadelníky povzbudí. Určitě to nebyla první, ani poslední „divadelní vlaštovka“. Vždyť už začali nacvičovat další hru, Moliérova „Lakomce“. Představit se s ní veřejnosti chtějí ještě do poloviny roku 2009. Snad jim počáteční elán vydrží ještě po řadu let.


Repertoár ochotnických spolků v Sopotnici od roku 1923, jak ho lze vysledovat v obecní kronice. Údaje se uvádějí podle zápisů v obecní kronice. Číslo v závorce udává počet sehraných představení v příslušném roce.

1923 (3)
* 4. 3. 1923 pořádala Ochotnicko-čtenářská beseda (dále jen OČB) v sále V.Lorence divadlo „Prodaný ženich“, veselohru od V Šulce.
* 28.10.1923 OČB sehrála drama „Na rodné hroudě“, které sepsal J.F.Karas. Hráno k oslavě pátého výročí naší státnosti.

* 26.12.1923 OČB sehrála na svém jevišti drama z doby „temna“ „Ztracenci“ od J.F.Karasa.

1924 (5)
* 16.3.1924 OČB hraje v hostinci u Lorenců veselohru „Zázračný panák“ od J. Skružného.
* 6.4. 1924 Sdružení katolické mládeže (dále jen SKM) v hostinci u Čižinských sehrálo hru „Když hučely jezy“. Obraz ze života sepsal Jan Makovec. Jeviště bylo vypůjčeno z Vamberka.
* 21.4. 1924 OČB sehrála v hostinci u Lorenců hru Stroupežnického „Václav Hrobčický z Hrobčic“
* 28.5 1924 vystoupilo zde pohostinsky ruské umělecké sdružení „MUZA“, sestávající ze 12 ruských emigrantů. Jeviště jim zapůjčila a v hostinci u Čižinských postavila OČB. Předvedli ruskou jednoaktovku, ruské písně a tance. Vytěžili pro sebe téměř 400,- Kč.
* 1.11. 1924 OČB v hostinci čp. 58 (u Lorenců) na svém jevišti uvedla hru „Otec božího lidu“ , obrazy ze života Žižkova od J. Karase, v historických krojích, vypůjčených od firmy Šustr z Náchoda. (pozn.: zachovalo se foto)
* 26.12. 1924 OČB hraje veselohru „Poslední muž“ od F.X. Svobody.

1925 (10)
* 12.4. 1925 OČB dává na svém jevišti v hostinci čp. 58 (u Lorenců) hru „Pasekáři“ ze života valašského lidu. Sepsal Sokol-Tůma.
* 13.4. 1925 se divadlo opakovalo a po něm se konala zábava, při níž se poprvé tančilo v nově upraveném a rozšířeném sále. (u Lorenců)
* 10.5. 1925 SKM sehrálo u Čižinských veselohru „Románek na horách“. Sepsal J. Skružný.
* 15.5 1925 Sdružení ruských emigrantů uspořádalo v hostinci čp. 182 u Čižinských podobné představení jako před rokem. (25.5. 1924)
* 31.5 a 1.6. 1925 OČB v hostinci u Lorenců sehrála divadelní hru „Žena legionářova“
od A. Horákové, při příležitosti odhalení pomníku padlým v I. světové válce (7.6.1925)
* 22.,23. a 30.8. 1925 sehrála OČB ve spojení s místními hudebníky v hostinci čp. 58
(u Lorenců) hru se zpěvy „Fidlovačka“ od J.K.Tyla a Frant. Škroupa. Hudbu i zpěv řídil zdejší učitel František Frydrych. Účast obecenstva byla značná.
* 29.11.1925 OČB sehrála na svém jevišti veselohru od Růženy Jesenské „Devátá louka“. Jeviště bylo v srpnu znovu upraveno, doplněno a celé vymalováno malířem Petrem Musilem ze Žamberka. Náklad s úpravou jeviště spojený - as 8 000,- K hradila beseda ze svého.
* 13.12. 1925 SKM sehrálo v hostinci čp. 31 (u kostela) hru „Vojnarka“ od A. Jiráska.
* 26.12. 1925 sehrála OČB na svém jevišti v hostinci čp. 58 veselohru od Karla Horkého „Bejvávalo, aneb loupežníci na Chlumu“

1926 (5)
* 28.2. 1926 SKM sehrálo divadelní hru „Opuštěná“, obraz ze života od Jos. Brožka.
* 4.4. 1926 OČB sehrála „Maryšu“. Drama sepsali Alois a Vilém Mrštík. .
* 5.4. 1926 SKM dává frašku se zpěvy od Otto Fastra „Pražské švadlenky“.
* 28.10. 1926 OČB sehrála k oslavě národního svátku divadelní hru „J.K.Tyl“.
* 31.10. 1926. SKM hraje hru „Honba za ženichem. V 9 hodin, po prvním dějství, ohlašovala hasičská trubka místní požár. Hořelo v hospodářství u Rychtaříků. Oheň vznikl ve výměnku, přeskočil na stodolu a na kůlnu. Obytné stavení a chlévy uhájil místní hasičský sbor.



1927 (6)
* 6.3. 1927 žáci obecné školy hrají k oslavě narozenin pana presidenta TGM v hostinci u Lorenců pohádku „Honza v zakletém zámku“
* 5.4. 1927 hraje OČB u Lorenců drama o 3 dějstvích „Parnasie“ od Pavla Rudolfa. Hra měla zasloužený úspěch.
* 28.4. 1927 sehrála OČB veselohru od Ferd. Olivy „V českém ráji“.
* 15.10.1927 přesídlila OČB z hostince u Lorenců do hostince Frant. Martince čp. 31, který s ní uzavřel smlouvu nájemní na 10 roků a postavil trvalé jeviště. Do něho nákladem 15 000,- Kč pořídila OČB vlastní nové jeviště, které maloval B. Musil, dekorativní malíř ze Žamberka. Na pěkné oponě na podstavci spočívá busta J.K. Tyla, pod kterou lze spatřiti tři alegorické postavy : Literaturu, Divadlo, Hudbu. Malé dítě, symbol nově narozené svobody, přináší kulturu do vsi, před ním namalované.
* 13.11. 1927 OČB zasvětila nové jeviště Jiráskovou hrou „Lucerna“. Souhra byla dokonalá, výprava pečlivá. Obecenstvo odměňovalo herce často pochvalou. Novinkou byly světelné efekty na jevišti, které zesilovaly účin této pohádkové hry.
* 25.12 1927 sehrála Dělnická tělocvičná jednota (dále jen DTJ) hru „Osel je osel“. Hraje první dílo na jevišti, které odkoupila za 6000,-Kč od OČB.
* 26.12. 1927 hraje OČB Olivovu veselohru „Bujná krev“.
* 31.12. 1927 Pořádá DTJ u Lorenců „Sylvestrovský večer“

1928 (7)
* 2.1. 1928 SKM uvádí „Z českých mlýnů“. Veselohru se zpěvy a tanci napsal K. Fořt.
* 4.3. 1928 SKM hrálo „Cikánčin svatební závoj“, hru o 5 jednáních s proměnou. Dle pověsti z okolí Sloupnice pro divadlo upravil V. Holásek.
* 11.3. 1928 sehrála OČB drama o 3 dějstvích a 7 obrazech „Psohlavci“. Sepsal Fr. Fenot.
* 25.4. 1928 SKM hrálo „Na otavském klepáči“, veselohru se zpěvy od K. Buriana.
* 18.11. 1928 dává OČB hru „Šofér“.
* 16.12. 1928 SKM hraje hru z pohnuté doby „Nevěsta legionářova“. Napsal Jiří Balda.
* 26.12. 1928 OČB vypravila divadelní hru od Frant. Langra „Velbloud uchem jehly“.
* 31.12. 2008 pořádá DTJ v hostinci u Lorenců „Sylvestrovský večer“.

1929 (7)
* 2.1. 1929 SKM hrálo obraz ze života od J. Černého „V černé rokli“
* 3.3. 1929 SKM hrálo drama od J. Skružného „Podvodnice“
* 24.3. 1929 OČB předvedla divadelní hru „Její pastorkyňa“, drama ze života od Gabriely Preisové
* 1.4. 1929 SKM hrálo veselohru od K Piskoře „Děvče jako květ“
* 10.11. 1929 SKM sehrálo divadelní hru „Propast lásky“. Hra o 4 dějstvích. Sepsal V Oliva.
* 1.12. 1929 OČB hrála hru o 4 dějstvích „Srdce“ , napsali Rudolf aj. Beranovi
* 26.12. OČB provedla div. hru „Jeho poslední hřích“. Hra o třech dějstvích. Autor Alois Jara.
* 31.12. 1929 DTJ ukončila rok zábavným „Silvestrovským večerem“.

1930 (6)
* 1.1. 1930 Nový rok zahájen byl veselohrou „Nezvedená Lída“, kterou sehrálo SKM
* 9.3. 1930 OČB dodatkem k 80. narozeninám prvního presidenta republiky TGM sehrála div. hru od Fr. Šubrta „Probuzenci“.
* 8.6. 1930 SKM hrálo „Pepiččinu první lásku“
* 21.6. 1930 OČB hraje „Malérečka“ od Boh. Dubňanské
* 14.12 1930 SKM sehrálo divadelní hru „Edáček Filuta“
* 26.12. 1930 OČB hrála Viková-Kunětická „Přítěž“

1931 (8)
* 1.1. 1931 SKM hraje „Hřích lesního Křikavy“. Obraz ze života napsal V Franěk.
* 18.2. 1931 OČB nacvičila „Radúz a Mahulena“, historickou pohádku od Julia Zeyera. Tehdy sešlo se k představení hry mnoho návštěvníků ze širého okolí.
* 15.3. 1931 hrálo SKM „Neštěstím ku blahu“, obraz ze života od A. Bognera
* 22.3. 1931 OČB dávala div. hru „Skřivánek“, zpracovanou podle stejnojmenné Baarovy povídky
* 6.4. 1931 SKM hraje lidovou hru se zpěvy a tanci „Tulácká krev“ od K. Fořta
* 28.10. 1931 OČB sehrála div. hru „Zasvitlo nám slunko zlaté“ od J.Orta Hradčanského. Hráno v rámci svátku svobody společně se školou a sborem dobrovolných hasičů. Čistý výnos 150,-Kč věnovali na žákovskou knihovnu.
* 13.12. 1931 SKM hrálo „Ticho po pěšině, kudy chodíval“. Sepsal Zd. Vrbata, hudba E. Starý
* 26.12. 1931 OČB dávala Šamberkovo „Jedenácté přikázání“

1932 (5)
* 1.1. 1932 SKM sehrálo div. představení „Andulka Šafářova“ , hra se zpěvy a tanci
* 1.3. 1932 SKM hraje divadelní hru „Osiřelo dítě“
* 28.3. 1932 OČB hraje „Jaro v Podzámčí“
* 18.4. 1932 SKM hraje div. hru „Nechoď tam, pojď rač k nám“
* 26.12 1932 OČB sehrála „Kandidáti ženitby“ od Lokaye.
* 31.12. 1932 „Sylvestrovský večer“ pořádá Volné sdružení (?)

1933 (6)
** Ochotnicko-čtenářská beseda a Divadelní odbor jednoty Orel pořídily s p o l e č n ě elektrické osvětlení jeviště. (v hostinci Martincově u kostela) (Pozn.: v tom roce zaveden do obce elektrický proud)

* OČB sehrála v roce 1933 tři divadelní hry : „Jaro v Podzámčí“
„Kandidát ženitby“
a 28.10. „Děvče od Čerchova“

* Divadelní odbor jednoty Orel sehrál také tři hry.



1934 (6)
* OČB sehrála 3 divadelní hry : 7.3. 1934 „Zelené království“ od Smolíkové-Rajské
„Černí kyrysníci“ od Baldy
„Kde domov můj“ od K. Nejedlého

* Div. odbor jednoty OREL 3 hry : „Štěstí u tří kominíčků“
„Bývali Čechové“
„Na Otavském klepáči:

1935 (7)
* OČB sehrála 3 hry : „Černí kyrysníci“
„Cikánův slib“
„Cikánova láska“ od Bognera

* OREL sehrál 4 hry : „Ráj srdce“
„Krajánku, vrať se“
„Vínek“
„Poslední soud“

1936 (6)
* OČB a SKM uspořádaly během roku střídavě 6 divadelních her


1937 (6)
* 1.1. 1937 SKM ….. ???
* únor 1937 OČB - „Lidé na kře“ od Wernera
* duben 1937 OČB – „Postila“ od Křeliny
* říjen 1937 OČB – „Noc na Karlštejně“ od Vrchlického

** Koncem roku 1937 oslavila OČB své 40 leté trvání slavnostní schůzí a divadelní hrou „Václav Hrobčický z Hrobčic“

1938 (0)
** 22.5. 1938 se koná čestný večer řídícímu učiteli Františku Frydrychovi, který dosáhl 60 let. V obci působí 40 let. OČB jej jmenovala čestným členem.
Nastává pohnutá doba, vzrůstá nebezpečí války. Veškerý spolkový život ustal.

1939 (1) (Vznikl Protektorát Čechy a Morava)
* Na velikonoce roku 1939 hraje Orel hru „U nás na dědině“
* 31.12.1939 DTJ pořádala „Sylvestrovskou revui“. Účast byla veliká, zejména cizí mládeže z Brné, Potštejna, Českých Libchav, České Rybné i odjinud. Hrubé vstupné činilo 1 600,- Kč.

1940 (4)
* 1.1. 1940 Večer o Novém roku sehrála OČB divadlo „Poslední muž“ od F.X. Svobody. Všechna místa v hledišti byla obsazena.
* 18.2. 1940 Spolek katolické mládeže hraje divadelní hru „Rodné brázdy“
* 12.5. 1940 sehrála Mládež Národního souručenství v soutěži divadelní Žákovu hru „Škola základ života“
* 25.12. 1940 dává OČB hru od Rosůlka „Mezi námi děvčaty“. Čistý výnos 400,- Kč byl věnován pohořelým Kubíčkovým.
* 31.12. 1940 se v sále u Grundů (u kostela) koná „Silvestrovský večer“, hojně navštívený

1941 (1)
* 1.1.1941 sehrál dramatický odbor OREL hru „Seděla pod borovičkou“

1942 (2)
* 15.2. 1942 OČB hraje hru od Jaroslava Kvapila „Oblaka“. Z vybraných 1 527,- Kč je na pořízení školního rozhlasu odevzdáno 1 000,- Kč
* 12.4. 1942 sehrál OREL hru „Zapadlý zvoneček“



1943 (4)
* 1.1. 1943 OČB sehrála divadelní hru Aloise Jiráska „Kolébka“. Poprvé hráli herci společně z bývalých spolků : Besedy a Katolické mládeže. Shodli se velmi dobře. Z čistého výtěžku hry obdržela škola 500,- K a Ochrana matek a dětí rovněž 500,- K.
* 25.4. 1943 OČB hraje divadelní hru „Mariánka, matka pluku“ za veliké účasti z blízka i zdáli. Vybráno bylo 3 626,-K.
* 25. a 26. 12. 1943 OČB sehrála „Třetí zvonění“ od Štecha. Je po oba dny úplně vyprodáno.

1944 a 1945 – (V obecní kronice není zmínka, ochotnické divadlo se při přechodu fronty z pochopitelných důvodů nehrálo, nebo pro důležitější události opomněl kronikář poznamenat.)

1946 (1)
* 22.4..1946 OČB hraje v hostinci u Grundů veselohru Karly Lužanské „Kutilová žení syna“. Hra se líbila, na vstupném vybráno 2 800,- Kč (ceny: I. místo 16,- Kč, II. místo 12,- Kč)


1947 (5)
* 23.2. 1947 OČB hraje v hostinci u Grundů divadelní hru Olgy Scheinpflugové „Okenko“. Čistý výnos 2 000,- Kč věnovala měšťanské škole.
* 2.4.1947, na Boží hod, hrála divadelní jednota Orel hru „Zapadlý zvoneček“. Z výtěžku věnovala 2 000,- Kč místní měšťanské škole.
* 19.4. 1947 sehrál JUNÁK divadelní hru „Vesnický zrádce“
* 26.5. 1947 divadelní odbor ORLA opakoval v Českých Libchavách divadelní hru „Zapadlý zvoneček“ ve prospěch tamního kulturního domu.
* 25.12. 1947 OČB sehrála divadelní hru „Muži nestárnou“. Hlediště bylo plné, mnozí lidé se do divadla nedostali.
* 31.12. 1947 DTJ pořádala „Silvestrovský večer“ s programem

1948 (4)
* 1.1. 1948 Jednota Orel sehrála již potřetí divadelní hru „Z českých mlýnů“
* 7.3. 1948 sehráli žáci místní obecné školy dětskou divadelní hru „Trpaslíci hledají poklad“. Sál byl naplněn, děti hrály s chutí a dobře. Na vstupném byly vybrány 4 000,- Kč.
* 25. a 26.12. 1948 hraje OČB Jiráskovu „Lucernu“. Úspěch hry byl dokonalý. Hra byla dobře herci obsazena i pečlivě nacvičena. Výprava učinila vše, co bylo za dané situace možné. Při zvýšeném vstupném bylo za oba dny v předprodeji vybráno 16 710,- Kč. Také ovšem bylo značné vydání: největší položkou byla hudba 3 160,-, dále kroje 1 900,- , líčení 1 450,- , plakáty 600,- . Vstupné : I. místo 25,- Kčs, II. místo 20,- Kčs.

1949 (5)
* 16. až 18. 4 1949 (na velikonoce) sehrála OČB hru A. Jiráska „M.D.Rettigová“. Sál byl přeplněný, na mnohé se nedostalo. Vybralo se 7 680,- Kč. V pondělí se hrálo pro děti. Z výtěžku hry bylo 1 000,- Kč věnováno místním školám a 1 000,- Kč na zakoupení Jiráskových spisů pro místní veřejnou knihovnu.
* 25. a 26. 12. 1949 sehrála OČB hru L. Stroupežnického „Václav Hrobčický z Hrobčic“. Hráli starší, osvědčení herci. Hra měla velký úspěch, vybralo se 8 080,- Kč.Podobně i na Štěpána bylo úplně vyprodáno.

1950 (1)
* 10.12.1950 sehrála OČB spolu s místní skupinou ČSM hru Václava Jelínka „A kdo je víc“. Hra nabádá k náboru mladých do havířství. .

1951 (3)
* 25.3. 1951 V neděli velikonoční divadelní odbor OB sehrál hru Jiřího Mahena „Ulička odvahy“.
* Vánoce 1951 – Ve dvou vánočních dnech sehrál divadelní kroužek Osvětové besedy hru Stroupežnického „Naši furianti“. Hráli starší ochotníci, hráli s chutí a láskou. Režie p. řídící Frydrych, scéna Josef Šubrt, osvětlení Václav Kopsa, líčení holič J. Vandas z Kostelce nad Orlicí, kroje z půjčovny Národní podnik v Kostelci nad Orlicí.

1952 (1)
* Září 1952 – OB opakovala hru Lad. Stroupežnického „Naši furiianti“. Sál byl přeplněn, úspěch byl dokonalý. Za dvě představení bylo na vstupném vybráno 12 480,- Kč. Výlohy činily 6 760,- Kč, z toho kroje 2 070,- Kč, líčení herců 1 350,- Kč, poplatek ze sálu 300,- Kč atd. Čistý výtěžek 5 000,- Kč věnován místním hasičům.


1953 (Divadlo místní ochotníci nehráli)
* 27.9. 1953 umožnila OB sehrát v Sopotnici divadelnímu odboru v Záchlumí operetku „Česká polka“



1954 (1)
* 8.3. 1954 Na MDŽ dávalo v Sopotnici Ústřední hudební a artistické společenství, pobočka v Hradci Králové pásmo z Nedbalovy „Polské krve“. Obecenstvu byl nejprve tlumočen obsah operety a pak za doprovodu pianina pěkně zazpívány některé líbivé árie. Posluchači byli spokojeni a potleskem odměnili výkony umělců.
* Ve školním roce 1953-54 sehráli žáci místní školy pohádku „Sůl nad zlato“.

1955 (1)
* 6.11. 1955 sehrála OB hru J. Fořta „V českém ráji“. Nejdříve bylo představení zakázáno, potom povoleno.Není to sice hra klasická, ale je vtipná, veselá a také tak byla přijata velmi četným obecenstvem (291 divák). Bylo prodáno 86 prvních míst, 113 druhých míst a 92 přístavky. Vybráno bylo na vstupném 1 476,- Kčs, vydáno 695,- Kčs.

1956 a 1957 (1) místní ochotníci žádnou hru nedávali
* Ke Květnovému výročí naší vlasti sehráli žáci 6. až 8. třídy zdejší školy divadelní hru „Jiříkovy housle“.

1958 (3)
* 4. a 5.1. 1958 sehrál divadelní kroužek OB hru „Císař pán o ničem neví“. Přišlo 280 diváků.
* 9. a 10. 5. 1958 místní divadelní kroužek sehrál veselohru „Sládci“. Účast 350 diváků. Režie Bohumír Martinec, ředitel školy. Účinkovali : Boh. Martinec, Marie Plíhalová, Marie Králová, Stanislav Martinec st. (Lipenský), Josef Skuček, Jaroslav Brožek, Marie Zábrodská, Jindřich Vítek, Libuše Martincová. Zpěvy nacvičil a hudbu OB řídil učitel místní hudební školy Josef Martinec, výpravu měli Josef Šubrt a František Rypka.

1959 (1)
* 26.12.1959 divadelní kroužek OB sehrál hru od A. Jiráska „Samota“.
* 31.12. 1959 na Silvestra večer Svaz mládeže pořádal „silvestra“ s písničkami, s výstupy a tancem za vstupné 7,- Kč.

1960 (1)
* 3. a 4. 12. 1960 sehrál soubor OB komedii J.B. Moliéra „Chudák manžel“. V režii učitele Miloslava Coufala účinkovali : Miloslav Coufal, Libuše Červinková, Bohumil Grund, Helena Coufalová, Bohumír Martinec,Růžena Jedlinská, Jindřich Vítek a Miloš Vávra. Výprava Helena Coufalová, osvětlení František Rypka.

1961 (2)
* 15. a 18. 4. 1961 byla divadelním odborem OB uvedena veselohra Karla Stanislava „Návštěva nepřichází“. Režíroval Bohumír Martinec, scénu připravili manželé Coufalovi, napovídala Růžena Záluská, osvětlení František Rypka. Ve hře s námětem zakládání jednotných zemědělských družstev účinkovali : Miloslav Coufal, Bohumír Martinec, Růžena Jedlinská, Alena Zimová, Miloš Vávra, Bohumil Grund, Václav Janeček, Helena Coufalová, Zdena Kopsová.

1962 (2)
* 24. a 25. 2. 1962 sehrál divadelní odbor OB „historku zcela neuvěřitelnou“ od N.V. Gogola
„Ženitba“. Za režijního vedení M. Coufala účinkovali : Helena Coufalová, Růžena Jedlinská, Věnceslava Martincová (Votočková), Stanislav Martinec ml.(Lipenský), Miloslav Coufal, Bohumír Martinec, Miroslav Folk, Josef Cabalka, Jiří Dytrt, Jaroslav Votoček, Zdena Kopsová. Osvětlení František Rypka, text sledovala Růžena Záluská, kostýmy zapůjčila půjčovna kostýmů Kostelec nad Orlicí.

Po roce 1962 činnost divadelního odboru OB v Sopotnici zcela ustala. Ochotnické divadlo se v obci nehrálo plných 46 let až do roku 2008.
Příčiny nutno vidět v tom, že někteří ochotníci pracovali na směny, starší už neměli takový zájem a mladších nebylo. Když se dávaly dohromady zkoušky, byly problémy s docházkou.
Ještě několik let po roce 1962 pořádala omladina s několika staršími ochotníky alespoň zábavné „Silvestrovské večery“ se scénkami a hlavně s taneční zábavou. Tato činnost se soustřeďovala kolem hudebního souboru Meteor nebo souboru Gemma. Hlavním organizátorem silvestrů byl tehdejší správce OB Stanislav Lžíčař. Silvestry s programem bývaly značně oblíbené a hojně navštěvované, leč také neměly dlouhého trvání. .


Pokusy o „import“ nebyly úspěšné

Když se v Sopotnici přestalo hrát vlastní ochotnické divadlo a divadelní odbor OB přestal existovat, pokusila se čas od času OB pozvat do obce k hostování jiné ochotnické soubory. Bohužel neúspěšně. Několik takových pokusů se uskutečnilo, ale za naprostého nezájmu obyvatel. Když se do sálu dostaví 30, nebo 50 diváků, nestojí za to v podobných pokusech. pokračovat. Je to trapné vůči hostujícím hercům a také ze vstupného nelze ani uhradit vynaložené náklady. Je zajímavé, že na představení domácího souboru býval vždy sál naplněn, dokonce se hrávala i dvě představení, ale o cizí soubory zájem nebyl. Prostě, nastala jiná doba. Zatímco na výkony domácích herců bývalo publikum zvědavo a vždy přišlo, o cizí zájem nebyl. To už nastoupila televize, přibylo majitelů aut, kteří si mohli zajet za divadelními profesionály, kteří často vystupovali v nedalekých městech Ústí nad Orlicí, Vamberku, Žamberku, či Letohradě. Daleko není ani do Pardubic a do Hradce Králové, kde jsou stálé kvalitní scény. Nezřídka se pořádaly autobusové zájezdy za divadlem do Prahy, či do Brna. A tak, zatímco jinde ochotnické divadlo přetrvávalo, nebo vzkvétalo, v Sopotnici nastal hluboký útlum, trvající 46 let. Bohužel, nenašel se nikdo, kdo by ochotnické divadlo oživil, přivedl k němu mladé zájemce.




Jak jsem v Sopotnici hrál ochotnické divadlo

(Vzpomíná učitel Miloslav Coufal)

Na sopotnickou školu jsem přišel po studiích v září roku 1955, ale dlouho jsem tam nepobyl. Po dvou měsících jsem nastoupil základní vojenskou službu. Z té jsem se do Sopotnice vrátil v lednu 1958 a opět jsem začal učit. Ředitelem byl p. Bohumír Martinec a ten byl tehdy duší místního ochotnického divadla, které působilo pod Osvětovou besedou. Pan ředitel hrál, režíroval, organizoval a pro divadlo získal některé své učitele a učitelky. Mne mnoho přemlouvat nemusel. S ochotničením jsem měl z dob studií již nějaké zkušenosti. Hrál a režíroval jsem doma, ve své rodné vesnici, vzdálené 24 km od Brna, a také jsem působil ve studentském divadelním souboru na gymnáziu v Bučovicích. Mohu říci, že ani na vojně mne zcela hraní divadlo neminulo. Prostě, v těch letech mládí bylo ochotnické divadlo mým velkým koníčkem.
A tak vedle pana ředitele jsme se divadlu věnovali s mojí tehdejší manželkou Helenou Hrála také učitelka Alena Zimová. Výpravu a osvětlení míval na starosti kolega František Rypka, tehdejší správce OB, spolu s všeumělcem Josefem Šubrtem. Čtené zkoušky se odbývaly ve škole. Když se v roce 1958 dávala veselohra se zpěvy „Sládci“, ještě jsem v ní nehrál, neboť jsem se z vojny vrátil do nacvičované hry. Teprve v následující hře, což byl „Chudák manžel“ od J.B. Moliéra, uváděné v roce 1960, jsem se plně zapojil. Nejen, že jsem si zahrál hlavní roli, ale byla mi svěřena i režie. Následovala ještě představení „Návštěva nepřichází“ od Karla Stanislava v roce 1961 a v roce 1962 Gogolova „Ženitba“. A tím vlastně ochotnické divadlo v Sopotnici na dlouhou dobu skončilo. Následovalo sice ještě několik silvestrovských programů, ale už to nebylo ono.
Musím říci, že nadšení pro ochotnické divadlo bylo v těch letech v Sopotnici značné. Hrávalo se v sále Jednoty, tj. v sále kina, v hostinci u Grundů, vedle kostela. Sám hostinec nevypadal příliš vábně. Budova na samé silnici, oprýskaná omítka, německý nápis GASTHAUS. Ani uvnitř to nevypadalo lépe. Byl to však v podstatě jediný sál v obci, kde se dala realizovat nějaká kultura. Hrálo se tam pravidelně kino, občas divadlo, konaly se tam plesy, taneční zábavy, koncerty, veřejné schůze, školení, žákovské besídky, žákovská shromáždění zdejší školy, veškeré oslavy, jichž nebývalo málo, prostě se tam odbýval veškerý společenský život obce. Sál byl dost prostorný, dvě stě diváků se tam pohodlně vešlo. Sice poněkud vadil hluk projíždějících aut ze sousední silnice, ale s tím se nedalo nic dělat.
Jeviště bylo sice dost prostorné, ale bez veškerého vybavení pro divadlo. Postupně jsme si opatřili horizont a nějaký světelný park. Ten horizont se upevňoval na kolejničky ke stropu a musel se vždy po představení zase sundat a uložit. Stejně tak to bylo s několika sufitami, které vykrývaly strop. Kulis, dost zachovalých, byla plná půda nad jevištěm. My jsme je však moc nepoužívali, zdály se nám „okoukané“. Pro některé představení jsme si vytvořili kulisy vlastní. Ty staré kulisy se z půdy spouštěly vikýřem pomocí kladky, včetně nápovědní budky. I tu jsme zatracovali a zkoušeli jsme se obejít bez ní. Krásná, malovaná opona přetrvala dlouhá desetiletí, i když už se ochotnické divadlo v obci nehrálo. Byla navinuta na válci a spouštěla se pomocí rumpálu klikou. Tu oponu jsme chtěli také vyměnit a nahradit ji obyčejným rozhrnovacím závěsem. Dokonce už byl zakoupen materiál, ale ke zhotovení opony nikdy nedošlo. Za jevištěm byla promítací kabina pro kino a jediná malá šatna, kam se museli všichni herci vejít, když se odtud vynesly stoly, uložené tam pro taneční zábavy. Výhodou trochu bylo, že z jeviště se dalo vyjít přímo na dvůr, takže v zákulisí se mohlo trochu uvolnit místa. Když se v obci přestalo v roce 1962 ochotnické divadlo hrát, zařízení ještě nějaký rok sloužilo alespoň při pořádání silvestrůa pak se začaly pomalu jednotlivé věci ztrácet. Prvně se někam poděly dvoje dlouhé štafle, zmizel horizont, ztrácelo se osvětlení. Nemají-li věci svého hospodáře, jinak to dopadnout nemůže.
Největším problémem bylo obracení sálu. Promítací plátno biografu bylo totiž na opačné straně hlediště než bylo jeviště. Jeviště tak sloužilo pro kino jako galerie. Mělo-li se něco odehrávat na jevišti, bylo nutno všechna sedadla v hledišti obrátit. To nebyla snadná práce. Sedadla byla pospojována po šesti, po čtyřech, nebo po třech. Když měla být taneční zábava, nebo ples, musela se sedadla vynosit ze sálu ven pod kůlnu. To bývalo ještě těžší. Dělal jsem to častokrát se svými žáky, protože dospělí přicházeli z práce domů až večer.
Ale dělali jsme to vše rádi, s nadšením pro dobrou věc. Představení jsme mívali vždy vyprodaná. Předprodej býval v obchodě s mlékem u paní Sommernitzové, „u Bílků“ . Vstupné bývalo 6,- a 7,- Kč. Každá hra se hrála zpravidla dvakrát. Jaký byl finanční efekt si nepamatuji. V té době mne to nijak nezajímalo. Pro každé představení jsme nechali natisknout plakáty, rozvěsili je po obci a rozvezli po okolí. Pro kostýmové hry se kostýmy půjčovaly z půjčovny divadelních kostýmů v Kostelci nad Orlicí. Na líčení jsme si zvali kadeřníka z Vamberka, dokonce jsme si opatřili nějaká starší líčidla vlastní. Byla to hezká doba.
Přemýšlím o tom, proč tak najednou ochotnická činnost v Sopotnici ustala. Byl počátek šedesátých let minulého století. Běžela léta, měnily se poměry, lidem nastaly jiné starosti, pracovalo se na směny, měnily se hodnoty a zájmy lidí, nastala éra televize. Také tím pádem se stali diváci náročnější, když mohl každý srovnávat výkony profesionálních herců v televizi s našimi amatérskými. Vytrácelo se nadšení pro ochotnické divadlo. Lidé už neuměli překonávat překážky. Nemohli jsme se dohodnout na dnu zkoušek. Zatímco jsme dříve nacvičovali bez problémů v nevytopeném sále, najednou jsme se nemohli sjednotit na dnu, kdy budeme zkoušet. Paní Martincová, nadšená ochotnice, už nechtěla v zimě docházet na zkoušky přes kopec hlubokým sněhem ze samoty Pod horou, v pátek se zkoušet nemohlo, protože paní Jedlinská měla doma „koupací den“, mnozí herci měli střídavé směny v práci. A tak byla dohoda těžká, až to ty ostatní přestalo bavit. Samozřejmě to nebyly jediné důvody, proč jsme přestali hrát. Já sám jsem se začal hodně věnovat místní tělovýchově. Prostě ten zápal se někam ztratil. Škoda jen, že na tak dlouhou dobu.

Své vzpomínky v dubnu 2006 sepsal Miloslav Coufal.


__________________________________________________________________________

Historie ochotnického divadla v Sopotnici

Sepsal Miloslav Coufal

Použité prameny : Obecní kronika
František Frydrych : Paměti obce Sopotnice (1928)
Jaroslav Jeníček, CSc : Dějiny obce Sopotnice (1978)
Vzpomínky pamětníků (Marta Martincová, Josef Hájek, Josef Skuček)

Březen 2009
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':