Databáze českého amatérského divadla
Texty: Most, Městské divadlo, historie budovy, Ludmila Hůrková http://www.theatre-architecture.eu
Původní mostecké divadlo, které muselo ustoupit v šedesátých letech těžbě uhlí, bylo postaveno v roce 1910-11 podle návrhu Alexandra Grafa, autora projektu Ústeckého divadla z let 1907-08.
Podoba mosteckého divadla svědčila o velké proměně stylového myšlení autora. Zatímco v Ústí má divadlo jednoznačnou neobarokní podobu, i když s prvními secesními reminiscencemi, bývalé mostecké divadlo se svým stylovým pojetím jeví jako secesně modernistická stavba s přiznanou konstrukční podstatou, která se však některými výzdobnými prvky fasády vracela zpět ke klasicismu.
V šedesátých letech dvacátého století muselo ustoupit povrchové těžbě téměř celé historické město Most. Záhy bylo vystavěno nedaleko na zelené louce město nové, ve kterém se mělo co nejdříve navázat na původní občanskou vybavenost. To se týkalo i divadla, na jehož stavbu měla tehdejší vláda uvolnit nemálo finančních prostředků.
Zadání projektu vycházelo ze zcela netypických architektonických i urbanistických podmínek, do té doby v republice pro stavbu divadla nevídaných.Stavba měla vyrůst na volném prostranství v nejvyšším bodě nového centra. Tyto podmínky byly zúčastněným architektům podnětem k experimentování, projevujícím se v soutěži, probíhající v letech 1967-68. Předseda soutěžní poroty Jaroslav Paroubek uveřejnil v roce 1969 v časopise Architektura o průběhu celé soutěže článek, v němž se zamýšlí nad stylovými tendencemi a kvalitou došlých dvaceti návrhů. Mimo jiné píše: „Architekti experimentovali zejména na poli vztahu mezi jevištěm a hledištěm se širokým spektrem od profesionálně zasvěcených pohledů po pokusy amatérské“.
Porota ocenila pět návrhů. Zvítězil uměřený a dobře propracovaný návrh architekta Ivo Klimeše. Vysoce ceněn byl i odvážný návrh mladých autorů Evy Gutové a Jiřího Růžičky, hlásící se svou podobou neskrývaně k brutalistickým tendencím. Dispozičně byl tento návrh podobně rozvržený jako vítězný projekt do struktury šestihranů s experimentálně pojatým vztahem jeviště a hlediště, jejž bylo možné podle potřeb měnit ve velké škále variability. Klasický obdélný půdorys divadelní budovy v sobě nesl návrh Míti Hejduka a Rudolfa Bergera, autora projektu rekonstrukce Ústeckého divadla v osmdesátých letech dvacátého století. Se skladbou neúplných šestidílných modulů, které však tvoří sevřený celek, pracoval i vítěz soutěže Ivo Klimeš. Porota dobře rozpoznala autorovy zkušenosti a v jeho návrhu především ocenila promyšlený architektonický výraz s precizně propracovaným hledištním a jevištním interiérem.
Ivo Klimeš měl již jako mladý tvůrce zkušenosti s divadelním prostorem. V letech 1966 –71 spolupracoval na rekonstrukci městského divadla v Ostravě. Po vítězství v soutěži na mostecké divadlo se v roce 1969 zúčastnil soutěže na architektonické řešení koncertního sálu Státní filharmonie v Ostravě, kde získal také první cenu. V době stavby divadla v Mostě se uskutečňovala podle jeho návrhu přestavba Ostravského divadla Jiřího Myrona.
Po ukončení soutěže následovala dlouhá přestávka, během níž se vítězný projekt několikrát upravoval. Byl například snížen počet sedadel v hledišti z 600 na 500 a ustoupilo se také od příliš složité proměnlivosti celého prostoru.
Stavba divadla v Mostě měla být zahájena v roce 1972, ale základní kámen byl položen až 10. září 1979. Generálním projektantem byl Stavoprojekt Ostrava, na realizaci stavby se podílelo 140 firem a dodavatelů, celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 260 milionů korun. Interiér budovy Ivo Klimeš realizoval ve spolupráci s architektem Radimem Ulmannem. Divadlo bylo otevřeno v roce 1985 jako Divadlo pracujících v Mostě, od roku 1990 nese budova název Městské divadlo Most.
Urbanistický systém zástavby centra města Mostu dává možnost vyniknout budově divadla ze všech pohledů. Jak již bylo zmíněno, dispozičně pracoval Ivo Klimeš se skladbou neúplného hexagonu který je rozdělen strukturou menších šestidílných modulů. Jednotlivé části spolu tvoří kompaktní sevřený celek, který se projevuje i v exteriéru stavby.
Z dispozice i vnější podoby stavby se lze cítit její ovlivnění architektonickými a urbanistickými tendencemi 60. let, tzv. vlny strukturální organické architektury –těmto návrhům bylo cokoliv pravoúhlé cizí, naopak důležitý byl záměr nastolit intimitu a přirozené lidské měřítko, čehož chtěli architekti dosáhnout napodobením přírodních struktur rostoucích živelně a víceméně náhodně. To dokládají i autorova slova otisknutá v článku Ondřeje J. Sekory: „ Těžištěm foyeru je velký schodišťový prostor s možností průhledů a nadhledů – pohyb diváků na schodišti oživuje divadelní atmosféru – je divadlem diváků pro diváky. Prostor vznikl narůstáním, přidáváním a volným ubíráním, nemá modulovou sítí stanovené přesné hranice, plynule protéká podlažími foyeru.“ Zároveň však stavba divadla působí monumentálně se vzdálenými reminiscencemi na klasicismus, příznačnými například i pro ve své době inspirativního Louise I. Kahna.
Vertikálně rozčleněný exteriér stavby završuje převýšená věž provaziště, budova je obložena smetanovým istrijským mramorem jehož plochy prolamují elektrofloatová skla. Z vrstvené fasády vystupuje prosklená hmota vstupního foyeru, tvořící v přízemí přirozené závětří hlavního vstupu, k němu stoupají dvě hlavní široká venkovní schodiště. Obložení z istrijského mramoru nechal autor stavby proniknout i do interiéru vstupního vestibulu a prostoru vícepodlažního foyeru divadla. Prosvětlený interiér foyeru, jehož strop příhradové konstrukce nesou štíhlé sloupy, zabírá jihozápadní část šestihranného modulu stavby. Důležitým modelačním prvkem prostoru jsou hlavní nepravidelně umístěná schodiště a vložené patro, umoźňující přístup do horní části hlediště.
Hlediště šestiúhelného půdorysu opakuje modul stavby. Obloukovité řady tvoří čalouněná křesla v rumělkové barvě, která kontrastuje s bílými a hnědým dřevem obloženými stěnami hlediště. Strukturálnost budovy se rovněž projevuje v podobě podvěšeného akustického stropu a zalamovaného jevištního portálu.
V letech 1972– 79, v době před započetím stavby, prošel projekt některými změnami a redukcemi. U jeviště byla opuštěna myšlenka trojúhelníkové propadlové sítě, zvětšila se však široká variabilnost portálového otvoru pomocí mobilních stěn šikmého orámování a rozšířila se možnost hry na lichoběžníkových bočních pódiích po stranách hlediště. Dnešní mechanizaci jeviště tvoří velká bubnová točna zahrnující i segment široké předscény, kde lze alternativně využít propad orchestřiště. Točna nese vnitřní excentricky umístěný disk menší talířové točny. Mechaniku jeviště využívají scénografové hojně zvláště při komediálních představeních. Hlavní hrací jeviště je doplněno ještě zadním, které se dnes využívá spíše jako sklad kulis. Další variabilita prostoru spočívala v možnosti umístění tribun v okolí malé točny, čímž by vznikl náznak arény. Podle původního záměru bylo také možné uzavřít jeviště protipožární oponou, osadit tribunu na velké jeviště a hrát v prostoru malého zadního jeviště.
Prostory vstupního foyeru hlediště a jeviště tvoří postupně střední osu šestihranného modulu budovy, severní a jižní část zbývající dispozice je využita ve všech podlažích pro zázemí divadla, dílny, šatny a administrativu.
Ivo Klimeš ve svých návrzích neopomněl ani výtvarné doplňky interiéru, pro která ve svých projektech vyhradil zásadní prostor. Foyeru vévodí sedm metrů vysoká figurativní tapisérie Jana Hladíka Mládí a dva lustry složené ze skleněných píšťal od René Roubíčka. V horním podlaží foyeru se nachází nástěnná dřevěná a kovová plastika Krajina a stroj od Vladimíra Janouška, v prostoru bufetu tapisérie Jenny Hladíkové. Autorkou artprotisů v provozní části divadla je Eva Brodská, oponu jako monumentální tapisérii navrhla Renata Rozsívalová. Fontána před hlavním vstupem divadla je dílem Stanislava Hanzíka.
Přehled zachovalých soutěžních návrhů pro divadlo v Mostě a jiných obdobných studií divadelních budov z tohoto období ( např. pro Hradec Králové nebo pro Pardubice) vypovídá o tehdejších tendencích hledání nové cesty a experimentu ve vztazích mezi hledištěm a jevištěm. Ty měly dosáhnout optimálního řešení křivky viditelnosti a scénografického efektu při maximální variabilitě celého prostoru. Ukázalo se však, že zájem inscenátorů neodpovídal úměrně technické i finanční náročnosti projektů. To dokazuje i stavba divadla v Mostě, kde se sice původní nové prostorové návrhy podařilo zrealizovat, nebyly však nikdy plně využívány a během prvních divadelních sezón narazily na nemalé potíže.
Prameny a literatura:
- Archiv Městského divadla Most
- Javorin,Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích; Praha 1949, s. 130-132.
- Paroubek, Jaroslav: Soutěž na divadlo v novém Mostě, in: Architektura XXVIII, 1969,s. 1-4.
- Pardyl, Věkoslav Handa: Divadlo pracujících v Mostě, in: Architektura ČSR XLV,1986, s. 291-294.
- Sekora, Ondřej J.: Dvě divadla Iva Klimeše, in: Umění a řemesla ,č.3, 1986, s.47-53. -
- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 72-74., 164-165.
- Šindler, Pavel: Městské divadlo v Mostě, seminární práce – ČVUT FA, 2000
- Sedláková, Radomíra & Frič, Pavel: 20. století české architektury, Praha 2006, s. 206-207
Autor : Ludmila Hůrková
http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=9&theatreId=34
Podoba mosteckého divadla svědčila o velké proměně stylového myšlení autora. Zatímco v Ústí má divadlo jednoznačnou neobarokní podobu, i když s prvními secesními reminiscencemi, bývalé mostecké divadlo se svým stylovým pojetím jeví jako secesně modernistická stavba s přiznanou konstrukční podstatou, která se však některými výzdobnými prvky fasády vracela zpět ke klasicismu.
V šedesátých letech dvacátého století muselo ustoupit povrchové těžbě téměř celé historické město Most. Záhy bylo vystavěno nedaleko na zelené louce město nové, ve kterém se mělo co nejdříve navázat na původní občanskou vybavenost. To se týkalo i divadla, na jehož stavbu měla tehdejší vláda uvolnit nemálo finančních prostředků.
Zadání projektu vycházelo ze zcela netypických architektonických i urbanistických podmínek, do té doby v republice pro stavbu divadla nevídaných.Stavba měla vyrůst na volném prostranství v nejvyšším bodě nového centra. Tyto podmínky byly zúčastněným architektům podnětem k experimentování, projevujícím se v soutěži, probíhající v letech 1967-68. Předseda soutěžní poroty Jaroslav Paroubek uveřejnil v roce 1969 v časopise Architektura o průběhu celé soutěže článek, v němž se zamýšlí nad stylovými tendencemi a kvalitou došlých dvaceti návrhů. Mimo jiné píše: „Architekti experimentovali zejména na poli vztahu mezi jevištěm a hledištěm se širokým spektrem od profesionálně zasvěcených pohledů po pokusy amatérské“.
Porota ocenila pět návrhů. Zvítězil uměřený a dobře propracovaný návrh architekta Ivo Klimeše. Vysoce ceněn byl i odvážný návrh mladých autorů Evy Gutové a Jiřího Růžičky, hlásící se svou podobou neskrývaně k brutalistickým tendencím. Dispozičně byl tento návrh podobně rozvržený jako vítězný projekt do struktury šestihranů s experimentálně pojatým vztahem jeviště a hlediště, jejž bylo možné podle potřeb měnit ve velké škále variability. Klasický obdélný půdorys divadelní budovy v sobě nesl návrh Míti Hejduka a Rudolfa Bergera, autora projektu rekonstrukce Ústeckého divadla v osmdesátých letech dvacátého století. Se skladbou neúplných šestidílných modulů, které však tvoří sevřený celek, pracoval i vítěz soutěže Ivo Klimeš. Porota dobře rozpoznala autorovy zkušenosti a v jeho návrhu především ocenila promyšlený architektonický výraz s precizně propracovaným hledištním a jevištním interiérem.
Ivo Klimeš měl již jako mladý tvůrce zkušenosti s divadelním prostorem. V letech 1966 –71 spolupracoval na rekonstrukci městského divadla v Ostravě. Po vítězství v soutěži na mostecké divadlo se v roce 1969 zúčastnil soutěže na architektonické řešení koncertního sálu Státní filharmonie v Ostravě, kde získal také první cenu. V době stavby divadla v Mostě se uskutečňovala podle jeho návrhu přestavba Ostravského divadla Jiřího Myrona.
Po ukončení soutěže následovala dlouhá přestávka, během níž se vítězný projekt několikrát upravoval. Byl například snížen počet sedadel v hledišti z 600 na 500 a ustoupilo se také od příliš složité proměnlivosti celého prostoru.
Stavba divadla v Mostě měla být zahájena v roce 1972, ale základní kámen byl položen až 10. září 1979. Generálním projektantem byl Stavoprojekt Ostrava, na realizaci stavby se podílelo 140 firem a dodavatelů, celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 260 milionů korun. Interiér budovy Ivo Klimeš realizoval ve spolupráci s architektem Radimem Ulmannem. Divadlo bylo otevřeno v roce 1985 jako Divadlo pracujících v Mostě, od roku 1990 nese budova název Městské divadlo Most.
Urbanistický systém zástavby centra města Mostu dává možnost vyniknout budově divadla ze všech pohledů. Jak již bylo zmíněno, dispozičně pracoval Ivo Klimeš se skladbou neúplného hexagonu který je rozdělen strukturou menších šestidílných modulů. Jednotlivé části spolu tvoří kompaktní sevřený celek, který se projevuje i v exteriéru stavby.
Z dispozice i vnější podoby stavby se lze cítit její ovlivnění architektonickými a urbanistickými tendencemi 60. let, tzv. vlny strukturální organické architektury –těmto návrhům bylo cokoliv pravoúhlé cizí, naopak důležitý byl záměr nastolit intimitu a přirozené lidské měřítko, čehož chtěli architekti dosáhnout napodobením přírodních struktur rostoucích živelně a víceméně náhodně. To dokládají i autorova slova otisknutá v článku Ondřeje J. Sekory: „ Těžištěm foyeru je velký schodišťový prostor s možností průhledů a nadhledů – pohyb diváků na schodišti oživuje divadelní atmosféru – je divadlem diváků pro diváky. Prostor vznikl narůstáním, přidáváním a volným ubíráním, nemá modulovou sítí stanovené přesné hranice, plynule protéká podlažími foyeru.“ Zároveň však stavba divadla působí monumentálně se vzdálenými reminiscencemi na klasicismus, příznačnými například i pro ve své době inspirativního Louise I. Kahna.
Vertikálně rozčleněný exteriér stavby završuje převýšená věž provaziště, budova je obložena smetanovým istrijským mramorem jehož plochy prolamují elektrofloatová skla. Z vrstvené fasády vystupuje prosklená hmota vstupního foyeru, tvořící v přízemí přirozené závětří hlavního vstupu, k němu stoupají dvě hlavní široká venkovní schodiště. Obložení z istrijského mramoru nechal autor stavby proniknout i do interiéru vstupního vestibulu a prostoru vícepodlažního foyeru divadla. Prosvětlený interiér foyeru, jehož strop příhradové konstrukce nesou štíhlé sloupy, zabírá jihozápadní část šestihranného modulu stavby. Důležitým modelačním prvkem prostoru jsou hlavní nepravidelně umístěná schodiště a vložené patro, umoźňující přístup do horní části hlediště.
Hlediště šestiúhelného půdorysu opakuje modul stavby. Obloukovité řady tvoří čalouněná křesla v rumělkové barvě, která kontrastuje s bílými a hnědým dřevem obloženými stěnami hlediště. Strukturálnost budovy se rovněž projevuje v podobě podvěšeného akustického stropu a zalamovaného jevištního portálu.
V letech 1972– 79, v době před započetím stavby, prošel projekt některými změnami a redukcemi. U jeviště byla opuštěna myšlenka trojúhelníkové propadlové sítě, zvětšila se však široká variabilnost portálového otvoru pomocí mobilních stěn šikmého orámování a rozšířila se možnost hry na lichoběžníkových bočních pódiích po stranách hlediště. Dnešní mechanizaci jeviště tvoří velká bubnová točna zahrnující i segment široké předscény, kde lze alternativně využít propad orchestřiště. Točna nese vnitřní excentricky umístěný disk menší talířové točny. Mechaniku jeviště využívají scénografové hojně zvláště při komediálních představeních. Hlavní hrací jeviště je doplněno ještě zadním, které se dnes využívá spíše jako sklad kulis. Další variabilita prostoru spočívala v možnosti umístění tribun v okolí malé točny, čímž by vznikl náznak arény. Podle původního záměru bylo také možné uzavřít jeviště protipožární oponou, osadit tribunu na velké jeviště a hrát v prostoru malého zadního jeviště.
Prostory vstupního foyeru hlediště a jeviště tvoří postupně střední osu šestihranného modulu budovy, severní a jižní část zbývající dispozice je využita ve všech podlažích pro zázemí divadla, dílny, šatny a administrativu.
Ivo Klimeš ve svých návrzích neopomněl ani výtvarné doplňky interiéru, pro která ve svých projektech vyhradil zásadní prostor. Foyeru vévodí sedm metrů vysoká figurativní tapisérie Jana Hladíka Mládí a dva lustry složené ze skleněných píšťal od René Roubíčka. V horním podlaží foyeru se nachází nástěnná dřevěná a kovová plastika Krajina a stroj od Vladimíra Janouška, v prostoru bufetu tapisérie Jenny Hladíkové. Autorkou artprotisů v provozní části divadla je Eva Brodská, oponu jako monumentální tapisérii navrhla Renata Rozsívalová. Fontána před hlavním vstupem divadla je dílem Stanislava Hanzíka.
Přehled zachovalých soutěžních návrhů pro divadlo v Mostě a jiných obdobných studií divadelních budov z tohoto období ( např. pro Hradec Králové nebo pro Pardubice) vypovídá o tehdejších tendencích hledání nové cesty a experimentu ve vztazích mezi hledištěm a jevištěm. Ty měly dosáhnout optimálního řešení křivky viditelnosti a scénografického efektu při maximální variabilitě celého prostoru. Ukázalo se však, že zájem inscenátorů neodpovídal úměrně technické i finanční náročnosti projektů. To dokazuje i stavba divadla v Mostě, kde se sice původní nové prostorové návrhy podařilo zrealizovat, nebyly však nikdy plně využívány a během prvních divadelních sezón narazily na nemalé potíže.
Prameny a literatura:
- Archiv Městského divadla Most
- Javorin,Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích; Praha 1949, s. 130-132.
- Paroubek, Jaroslav: Soutěž na divadlo v novém Mostě, in: Architektura XXVIII, 1969,s. 1-4.
- Pardyl, Věkoslav Handa: Divadlo pracujících v Mostě, in: Architektura ČSR XLV,1986, s. 291-294.
- Sekora, Ondřej J.: Dvě divadla Iva Klimeše, in: Umění a řemesla ,č.3, 1986, s.47-53. -
- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 72-74., 164-165.
- Šindler, Pavel: Městské divadlo v Mostě, seminární práce – ČVUT FA, 2000
- Sedláková, Radomíra & Frič, Pavel: 20. století české architektury, Praha 2006, s. 206-207
Autor : Ludmila Hůrková
http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=9&theatreId=34
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
