Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2001, č. 6, s. 8 - 10, Milan Strotzer.

BEZKONKURENČNÍ ČASOPROSTOR
VYSOCKÉ PŘEHLÍDKY
aneb
Prostor pro kultivaci divadelního ducha

Vysocký Krakonošův divadelní podzim je přehlídka v nejednom ohledu specifická, výjimečná, zvláštní, zkrátka jiná. Ta jinakost je dána mnoha okolnostmi. Vedle těch zjevných, jakými jsou zaměření na venkovské divadelní soubory, všudypřítomnost Krakonoše, výrazné společenské milieu přehlídky, jsou přehlídce vlastní i takové, které si ne vždy na první pohled uvědomujeme. Jednou takovou okolností, kterou je vysocká přehlídka doslova jedinečnou, je její časoprostor. Je vymezen jinde nevídanou premisou jedné inscenace denně, jen výjimečně dvěma. To, že se namnoze hrají dvě představení téže inscenace, je z hlediska návštěvníka a jeho přehlídkového času nedůležité. Ruku v ruce s první premisou hraje podstatnou roli i druhá, jakoby její vlastní sestra. Ta časoprostor přehlídky určuje obyčejně devíti přehlídkovými dny. Odpočítáme-li dostatečný čas na spánek po 8 hodinách denně a čas strávený na řekněme deseti představeních po 2 hodinách, zbývá nám cca 100 hodin, které lze zužitkovat k obživě těla i ducha. Takového časového bohatství k svobodnému užití se návštěvníkovi žádného jiného divadelního festivalu, nevyjímaje o den delší Jiráskův Hronov, nedostane, a to ani zdaleka. Natož pak organizátorům přehlídek a vzdělávacích příležitostí, které jsou v jejich rámci pořádány. A právě sem směřuje mé rozvažování nad jinakostí vysocké přehlídky, její jedinečnosti. Ta z tohoto úhlu pohledu tkví v bezkonkurenčním časoprostoru pro pořádání i těch nejnáročnějších vzdělávacích projektů pro kultivaci divadelního ducha.
Krakonošův divadelní podzim v roce 2001 využil svých časoprostorových možností patrně největší měrou v historii přehlídky vůbec. Uskutečnily se na něm čtyři vzdělávací akce, přičemž všechny prostupovaly přehlídku po celou dobu jejího trvání.
Tradičně se konaly rozborové semináře k soutěžním inscenacím, vedené odbornou porotou. Letos jí předsedal dramaturg Mgr. Vladimír Zajíc, jejími členy byli režisér Mgr. Jiří Hraše, scénograf Mgr. Petr Kolínský, herec a režisér Karel Semerád a amatérský herec, režisér a statistik ing. Dušan Zakopal. Během přehlídky se uskutečnilo 9 rozborových seminářů, z nichž každý byl vymezen 60 – 90 minutami, věnovanými jednotlivým inscenacím. Účastníky byli nejen členové hrajících souborů, ale i další zájemci z řad návštěvníků přehlídky, s výjimkou posluchačů dvou dlouhodobých kurzů, jejichž nabitý program jim účast nedovoloval. O tom později. I tak byl malý sál divadla Krakonoš zaplněn každé dopoledne do posledního místa.
Neobvyklou vzdělávací příležitost tradičně připravil Klub režisérů SČDO. Tentokrát svůj seminář – dílnu tematicky zaměřil na kabaret. Seminaristé se seznámili se specifikami tohoto divadelního žánru, s jeho vývojem, žánrovými možnostmi a s jeho domácí tradicí. Součástí dílny bylo zpracování ukázek, včetně závěrečné prezentace výsledků práce. Ta se realizovala představením v prostorách vysockého muzea v závěru přehlídky. Vedoucím lektorem semináře – dílny byl Mgr. Jiří Hraše, pomáhala prof. Dana Musilová a organizačně se o něj staral školník ing. Dušan Zakopal. Kabaretiérů se do Vysokého n. J. sjelo 20.
O tradici lze hovořit i v případě dalšího vzdělávacího projektu, totiž Kurzu praktické režie. Ve Vysokém tento „institut“, jehož odborné vedení zajišťuje ARTAMA, působí již od roku 1993. Od 12. do 20. října proběhlo v rámci Krakonošova divadelního podzimu již páté soustředění druhého běhu tohoto dlouhodobého vzdělávání amatérských režisérů (je koncipováno minimálně na tři a půl roku). Obsahem výuky byly úvod do scénografie, včetně praktické lekce jevištního svícení a práce režiséra s hercem. Posluchači museli přijet připraveni. Za domácí úkol měli zvolit kvalitní divadelní hru a z ní vybrat dramatickou situaci pro 2 – 3 osoby. Úkolem byly dále domácí příprava dramaturgického rozboru hry a dramaturgicko-režijní koncepce, režijní příprava pro praktickou realizaci vybrané dramatické situace a konečně i návrh jejího základního scénografického řešení. To vše museli posluchači předestřít lektorům a svým kolegům a poté po upřesnění s lektory nazkoušet dramatickou situaci za bedlivého sledování a připomínek ostatních. Herci byli především lektoři kurzu Milan Schejbal, režisér a umělecký šéf Divadla ABC a pedagog DAMU v Praze a Kateřina Fixová, dramaturgyně a herečka Městského divadla v Mostě a Divadla ABC v Praze. Nebylo to pro posluchače vůbec jednoduché, jejich herci se stále vyptávali, nevěděli si rady, měli pocity, zlobili… Už vůbec to pak nebylo jednoduché pro herce – lektory. Ne každý režisér volil nejlépe, ne každý byl natolik připraven, aby při realizaci netápal a věděl, co od herců chce…
U vědomí toho, že posluchačů bylo 23, že se mnohokrát objevila ne nejvýhodnější dramaturgická volba reprezentovaná autory, jakými jsou H. Ibsen, A.P. Čechov, T. Williams, V. Havel apod., je téměř zázrakem, že se práci podařilo dovést do konce, že lektorský tým Fixová – Schejbal jsou ještě mezi námi a zdrávi. Patří za to obdiv všem zúčastněným, jmenovanému lektorskému tandemu pak obzvláště. Žádné poděkování nemůže být v tomto případě dostatečné, přesto jim i touto cestou (jako spolupachatel projektu) vzdávám hold a velice děkuji. Aby bylo zcela zřetelné, o čem je řeč, neušetřím místo a alespoň heslovitě nechám čtenáři nahlédnout, co vše se v klubovně spořitelny, kde kurz probíhal, odehrálo: Jiří Anderle – K. Vlachová: O princezně v oslí kůži; Kateřina Baranowska – L. Smoček: Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho; Simona Bezoušková – E. – E. Schmitt: Heslo „Morálka“; Dagmar Brtnická – M. Kolář: Nedonošený klokan; Milan Čuban – Moličre: Tartuffe; Jaromír Dědek – podle K.J. Erbena: Plaváček; Jaroslav Hájek – M. Čičvák: Dôm, kde sa robí dobre; Ivo Horkel – R. Anderson: Já jsem Herbert; Agáta Hrůzová – A.P. Čechov: Višňový sad; Lenka Janyšová – T. Williams: Manželství v záběhu; Jaroslav Josef – A.P. Čechov: Medvěd; Eva Kodešová – G. Preissová: Její pastorkyňa; Tereza Krčálová – A.N. Ostrovskij: Bouře; Vlastimil Krejčiřík – O. Dub: Dědeček potřebuje klid; Dagmar Landrová – V. Havel: Audience; Petr Nejedlý – R. Cooney: Dvojplošník v hotelu Westminster; Kristýna Poesová – W. Shakespeare: Macbeth; Eva Procházková – A. Schnitzler: Rej; Jana Staňková – N.R. Nash: Obchodník s deštěm; Jan Šejhar – A.P. Čechov: Višňový sad; Radana Šimčíková – E. O´Neill: Cesta dlouhým dnem do noci; Pavlína Tůmová – A. Jirásek: Lucerna; Jiří Werner – H. Ibsen: Až my mrtví procitneme.
Bylo toho opravdu požehnaně a nebylo to ještě vše. Posluchači absolvovali „Úvod do scénografie“. Lektorem této části výuky byl Jan Dušek, vedoucí katedry scénografie pražské DAMU. Součástí základní scénografické výbavy byla lekce scénického svícení, na níž se lektorsky podíleli Milan Schejbal, scénograf David Bazika a také členové techniky vysockého souboru Krakonoš v čele s panem Vaverkou. Ti pro posluchače nelitovali času, a to nejen tím, že se jim věnovali v běhu přehlídky na jevišti a v osvětlovací kabině divadla, ale také zhotovením recesně pojaté názorné pomůcky, doprovozené technickou přílohou. Ani to ještě nevyčerpává realizovaný program kurzu. Jeho součástí byla návštěva přehlídkových představení a tzv. Půdičky, tj. nočních rozprav o jednotlivých inscenacích na půdičce divadla Krakonoš, které vedli lektoři kurzu. Písemné reflexe z těchto rozprav byly poskytovány stránkám přehlídkového zpravodaje Větrník.
Čtvrtým vzdělávacím projektem, který vysocká přehlídka – rozuměj: SČDO a přípravný výbor – na svá „prsa“ (či „bedra“?) přichýlila, byl letos nově otevřený Kurz scénografie. Ten je koncipovaný do pěti soustředění. Druhé z nich se uskutečnilo termínově shodně s Kurzem praktické režie, jen v jiných prostorách, a sice v klubovně ubytovny Nístějka. Výuka v tomto soustředění směřovala k celistvému scénografickému návrhu inscenace. Pracovalo se na základě vybraných textů. Posluchači se mj. seznamovali s vnímáním a působením barvy, s tvarováním prostoru světlem, s praktickými základy jevištního svícení, s rekvizitou jako detailním předmětem celku atd. Součástí výuky byla účast na představeních přehlídky a společně s Kurzem praktické režie na „Půdičkách“. Vedoucím lektorem kurzu byl scénograf David Bazika, v části výuky působil v kurzu Jan Dušek. Z přihlášených deseti zájemců se jich ve Vysokém ocitlo pouhých sedm. Konec konců, kvantita v této divadelní disciplíně není podmínkou práce, natož její efektivity.
Z toho, co jsem se snažil výše zachytit, je myslím zřejmé, a pamětníci mi dají zajisté za pravdu, že vzdělávací aktivity na Krakonošově divadelním podzimu 2001 zaznamenaly kulminační bod, a to jak svým rozsahem, strukturou, tak počtem seminaristů. V tematických seminářích a kurzech jich bylo celkem 50. K nim je třeba připočítat účastníky rozborových seminářů, kteří představují nejméně dalších 50 seminaristů průměrně v každém přehlídkovém dni. Je to skutečnost potěšitelná a povzbudivá zároveň. Přiznám, že když jsem se před jedenácti lety poprvé zúčastnil vysocké přehlídky služebně, coby zástupce instituce, která nad ní převzala odbornou garanci, neměl jsem pocit, že by zde byly vzdělávací aktivity příliš v oblibě. O to více jsem potěšen, že si zde nalezly své pevné místo, že o ně organizátoři přehlídky mají opravdový zájem, a to navzdory tomu, že jim přináší starosti ekonomické i organizační. Díky všem, počínaje přípravným výborem, přes všechny poloskryté organizátory, členy Divadelního spolku Krakonoš, až po ty, kdo se starají o ubytování, stravování a prostory pro výuku, díky za to, že věnují své prostředky, síly a čas tomu, co neskýtá bezprostřední efekt, tomu, co je víc o duchu než o materii. Ostatně, kolegové z Francie, kteří letos byli hosty vysocké přehlídky, navštívili Kurz praktické režie a zajímali se o obsah a formy výuky, nešetřili slovy obdivu a uznání. I to lze vnímat jako výraz potvrzení pozitivního usilování a smysluplné činnosti, vedoucích k budoucím zúročením. Povzbudivá nechť nám je společná víra v to, že lidé, kteří spolu cosi pěkného a obsažného prožili, se budou na místa prožitku vracet. A není až tak důležité, zda proto, aby se v dobrém slova smyslu pochlubili svým dílem, či proto, aby se setkali – třeba jen tak.
Milan Strotzer
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':