ČECH, František, Ing., LD, Olomouc

Vystudoval reálné gymnázium v Olomouci (1917) a techniku v Praze. Jako inženýr chemie pracoval v cukrovarnické dohlížecí službě na mnoha místech moravsko-slezské oblasti. Trvalé bydliště měl v Olomouci-Hejčíně, kde v roce
1920, ve svých dvaadvaceti letech, založil loutkový soubor Národní jednoty v Olomouci-Hejčíně - z vlastních nákladů přitom zakoupil dekorace, knihu Doktor Faust od Jindřicha Veselého a několik výměnných hlav k loutkám.
Časem se soubor proměnil v samostatnou ochotnickou loutkovou scénu Kašpárkova říše - jedno z největších a nejlépe prosperujících moravských amatérských loutkových divadel aktivně tvůrčích do současnosti.

Pro tuto scénu napsal řadu loutkových her, zároveň režíroval,
organizoval loutkářské hnutí Sokola, pořádal loutkářské kursy, přispíval články o loutkářských aktivitách a problémech do regionálního tisku (František Čech byl mj. jedním z redaktorů Hlídky národní výchovy a osvěty, přílohy politického hospodářského a kulturního týdeníku Stráž Moravy,
vycházejícího v letech 1923–1937. Psal sem o loutkovém divadle obecně, upozorňoval na různorodé divadelní akce, výstavy a loutkářská soustředění. ... Zakladatel Kašpárkovy říše publikoval rovněž ve Věstníku sokolské župy olomoucké, orientované na sokolská loutková divadla, proto je zde možné nalézt množství zmínek o sokolských představeních v jednotlivých olomouckých jednotách.) a Loutkáře.

Vydával také loutkářskou literaturu. Redigoval knižnice loutkových her, určené ochotnickým loutkářům: Kašpárkova knihovnička, Loutkářova vitrínka a Naše hry.
Ve 30. letech působil ve Všetulích, kde hrál v činoherním souboru Sokola, mj. Vávru v Maryše bratří Mrštíků, hrál i v Našich furiantech.
Od 1951 působil ve funkci osvětového inspektora, spolupracoval s Ústředím lidové tvořivosti a Loutkářskou Chrudimí.

První loutkovou hru Zlaté srdce napsal ještě za studii, posléze napsal pro Kašpárkovou říši přibližně 150 titulů (asi 80 her vydal tiskem, další zůstaly v rukopise), jimiž se snažil obohatit dramatickou literaturu tehdejších loutkářských souborů. K přednostem jeho her, které patřily mezi ochotníky k velmi oblíbeným, patřily jednoduchý přehledný děj, přirozený dialog a smysl pro humor i praktické potřeby ochotnických loutkových scén. Vystupuje v nich velmi často trojice veselých protagonistů: Kašpárek, Škrhola a policajt Pivoňka, kteří se dostávají do komických situací. Kašpárek je u Čecha již novodobou variantou této tradiční figury, je to veselý chasník, schopný svými vtipnými nápady řešit vzniklé situace, často se snaží nenásilně výchovně působit na dětské publikum.

V závěru své autorské a inscenační činnosti se F. Čech propracoval v některých svých hrách k využití jistých specifických možnosti (zejména trikových) loutkového divadla jako základu svých her (např. Křídová pohádka). Svými aktivitami se zasloužil o rozvoj českého ochotnického loutkářství.

Chemik, zakladatel a principál souboru Kašpárkova říše v Olomouci, autor loutkových her.

Hejčínský rodák František Čech absolvoval reálné gymnázium v Olomouci (1917), po maturitě byl nucen stát se aktérem první světové války. V rakouské uniformě bojoval na italské frontě. Po válce pokračoval ve studiu, zvolil si ČVUT –Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, i když jeho otec by raději viděl, aby syn šel v jeho šlépějích a sedlačil. V roce 1924 studium ukončil a získal inženýrský titul (který pak celý život užíval jako pevnou součást jeho jména). V Praze se seznámil s Růženou Holečkovou (1899–?), která se v únoru 1925 stala jeho celoživotní partnerkou. Z jejich manželství vzešel syn Zdeněk.
Profesním oborem Fr. Čecha se stalo cukrovarnictví, pracoval jako konceptní úředník státní cukrovarnické dohlídací služby, posléze ve funkci vrchního technického rady. V roce 1930 našel zaměstnání v cukrovaru ve Všetulích u Holešova, kde setrval do roku 1938, kdy se Čechovi přestěhovali do Opavy. Tam se ani nestačili zabydlet, přišla mnichovská dohoda a připojení Sudet k Německu, a tak rodina nakvap opouštěla Opavu na korbě nákladního auta. Roky 1938–1940 prožili v Uherském Hradišti, v roce 1940 se vrátili do Olomouce. Následovala léta dojíždění, nejprve do Přerova, později do Brna, kde pracoval na finančním a celním ředitelství.
Po druhé světové válce, když se nově utvářela státní správa, přešel roku 1948 jako chemik do vodohospodářského odboru olomouckého Krajského národního výboru. Zde posléze přestoupil do odboru kultury jako krajský osvětový inspektor. Tak se na sklonku Čechova života přeměnila jeho celoživotní láska v profesi.
O loutky se začal intenzivně zajímat během pražských studií. Ve Vilímkově knihkupectví a v odborném závodě Antonína Münzberga kupoval hlavičky loutek, loutkové hry a tištěné dekorace. Byl pilným návštěvníkem Suchardova letenského divadla V říši loutek a smíchovského divadla v Kinského sadech, kde se seznámil s Bohumilem Schweigstillem, plodným autorem loutkových her. O prázdninách loutky – za vydatné pomoci Antonína Vidlaře a své matky Berty Čechové– kompletoval. Našli se i další lidé se stejným zájmem, a tak na podzim 1919 vznikl při Národní jednotě v Olomouci-Hejčíně loutkářský kroužek. První představení sehráli 4. ledna 1920 v divadelním sále hostince U Dostálů na Alšově loutkovém divadle Františka Čecha. Byl to Doktor Faust v úpravě Dr. Jindřicha Veselého. Zájem obecenstva byl ohromný, a tak se hrálo dál. Malé divadélko nestačilo, proto byly v roce 1922 pořízeny větší loutky. Hlavičky byly zakoupeny od Josefa Chochola z Podolí a Tomáše Malého z Horek nad Moravou. Těla a konstrukce vyrobil Antonín Vidlař, kostýmy ušila Františkova matka Berta Čechová. Dekorace maloval František Petr. S novým fundusem přijal soubor i nový název „Kašpárkova říše“ a začal působit pod hlavičkou Sokola. Nepostradatelnými Čechovými spolupracovníky byli především Antonín Vidlař (12. 6. 1869 – 18. 5. 1964), nazývaný stařéček Vidlařéček, který vytvářel technické zázemí, konstrukce loutek, rekvizity, a od roku 1926 Jan Spáčil (17. 9. 1913 – 16. 12. 1998), autor dekorací a režisér. V roce 1922 přibyl František Štěrba. Když se v roce 1924 konal v Praze 1. sjezd loutkářských pracovníků, který doprovázela velká loutkářská výstava, byli na této akci František Čech a Kašpárkova říše jedinými zástupci moravských loutkářů. V roce 1929 se soubor přeorganizoval na spolkovém základě a Fr. Čech stanul v čele spolku. Poté, co jej služební povinnosti odvedly z Olomouce do Všetul, nastoupil na jeho místo Fr. Štěrba (1931). Ve Všetulích Čech spolupracoval s místním Sokolem, jak s činoherním souborem, kde hrál kupříkladu Vávru v Maryše bratří Mrštíků, tak s loutkáři. O jeho vlivu svědčí to, že v době jeho působení se všetulské loutkové divadlo výrazně uplatnilo v sokolských soutěžích. Po návratu do Olomouce v roce 1940 se Čech naplno vrátil také do Kašpárkovy říše.
Činnost v Kašpárkově říši a ve všetulském Sokole ani zdaleka nevyčerpala Čechovu energii. V roce 1930 se dostal do vedení Loutkářského soustředění, kde reprezentoval moravské loutkáře. Byl aktivním propagátorem sokolského loutkářství, organizoval kurzy, soutěže, podporoval vznik nových sokolských souborů. Inicioval vznik loutkářských hlídek v sokolském, lokálním a dětském tisku a byl také jejich hlavním autorem (např. Stráž Moravy, Pozor, Věstník sokolské župy olomoucké, Srdíčko). Psal do Loutkáře i Loutkové scény, převážně technické a informativní příspěvky. V posledních předválečných ročnících Loutkáře byl veden jako stálý přispěvatel a člen redakčního kruhu.V roce 1944 založil interní cyklostylovaný měsíčník Hejčínský Kašpárek, v jehož vydávání soubor pokračoval i po jeho smrti až do roku 1957 (celkem 147 čísel). Hejčínský Kašpárek však měl výrazně širší záběr než čistě souborový. Hned po válce se pustil do nové organizační práce, aby pomohl zahladit válečné šrámy, a to nejen na krajové, ale i na celostátní úrovni. Po přijetí nového divadelního zákona (1948) byly na ochotnický festival Jiráskův Hronov přizvány loutkářské soubory, což se všeobecně chápalo jako zrovnoprávnění loutkářů s jinými druhy divadla. Cti být průkopníky se tak v roce 1949 dostalo souborům Kašpárkovy říše a Umělecké výchovy z Prahy. Ale Fr. Čech už zde cítil nutnost specifického loutkářského festivalu a jak on, tak další nadšenci upírali oči k Chrudimi. Pole působnosti se mu otevřelo dokořán, když byl jmenován krajským osvětovým inspektorem. Nezaměřil se jen na loutkářské soubory, ale obecně na osvětovou práci. Nicméně středem jeho zájmu a iniciativy bylo zřízení profesionální loutkové scény v Olomouci. Byla pro ni určena budova, ve které kdysi bývalo první olomoucké stálé herecké divadlo. Čech měl pro nový soubor i název: KOLDO. Intenzivně promýšlel a připravoval také spolupráci a snad i koexistenci profesionálního souboru s amatérským kolektivem Kašpárkovy říše. Náhlým Čechovým úmrtím se však tato vidina rozplynula.
Ing. František Čech byl ale zejména pilným loutkářským autorem. Publikovat začal v roce 1922, kdy Kašpárkova říše přešla jeho hrou Zlaté srdcena používání větších loutek (marionet vysokých 75 cm) na větším jevišti. Také v novém působišti v sále Sokola v Řepčíně se začínalo Čechovou novinkou Kašpárek vždy vítězí (1931). A v roce 1936, když byla zprovozněna přístavba u šaten letního sokolského cvičiště v Hejčíně, tu byl opět Čech s rukopisnou novinkou Kašpárkův první krok do života. Čechovi vyšlo tiskem asi osmdesát dramatických textů – celovečerních i jednoaktovek a výstupů. Odhaduje se, že na sedmdesát her zůstalo v rukopise. Publikoval zejména u Münzberga (Knihovna Našich loutek, Příloha časopisu Naše loutky) a v Knihovně českých loutkářů (Veselý, pak Vilímek). Když se za svého pobytu ve Všetulích seznámil s holešovským nakladatelem Balatkou, našel v něm svého nakladatele. U něj založil a vedl edice Kašpárkova knihovnička (1935–1948), Malý loutkář (1940), Naše hry (1946–1949). V letech 1937–1939 zde také připravoval Loutkářovu vitrinku. Čech byl jedním z nejpilnějších loutkářských autorů a vzhledem k rozsahu jeho díla se nabízí srovnání s Bohumilem Schweigstillem. Oba měli výrazný podíl na proměně tradičního Kašpárka z obhroublého šaška lidových komedií ve veselého, chytrého a statečného chasníčka, který se obrací především k dětskému publiku, jež nejen obveseluje, ale také vychovává, u Čecha dokonce mentorskými monology, ba i občasnými výchovnými přednáškami. Oba používali ustálené typy. U Schweigstilla byl obvykle Kašpárkovým partnerem venkovský mládenec Honza, u Čecha to byli Škrhola a Pivoňka. Škrhola byl poněkud natvrdlý sedlák, Pivoňka bázlivý policajt. Oblíbenými postavami Čechových her byli čerti, čarodějnice, kouzelník, ať už jako zloduch, nebo jako Dobroděj. Čech rozuměl provozu marionetového loutkového divadla, jeho hry se většinou hrály snadno, i když na druhé straně rád vymýšlel loutkové špílce (Křídová pohádka, Fištron). Některé jeho hry se uplatnily i na činoherním jevišti.Většina jich však našla cestu na marionetářské scény po celé republice. Patřil k nejhranějším autorům a hraje se dodnes.
Soubor Kašpárkovy říše je stále aktivní a na svého zakladatele a principála nezapomíná. V roce 1971 uspořádal vzpomínkové pásmo sestavené z ukázek Čechových her a montáže dobových dokumentů. A na podzim 1973 se uskutečnil první ročník festivalu Čechova Olomouc. Tato nesoutěžní přehlídka je určena především souborům, jejichž tvorba směřuje k dětem, je organizována jako bienále a našla si pevné místo na kulturní mapě Olomouce. Při šedesátém výročí úmrtí Ing. Františka Čecha (2011) byla na jeho domku v Olomouci-Hejčíně odhalena pamětní deska.
Zpracovaj Jan Novák.

DUBSKÁ, Alice: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. 2004.
Autorské práce:

Loutkové hry (výběr):

Bruncvík (1926)
Drak (1928)
Fištrón (1926)
Jeníček a Mařenka (1941)
Kašpárek letí do pohádky (1938)
Kašpárek se ani čerta nebojí (1929)
Kašpárek sluhou u čaroděje (1922)
Kašpárek vaří živou vodu (1947)
Kašpárek vždy vítězí (1925)
Kašpárek, Škrhola a Pivoňka (1929)
Kašpárkův první krok do života (1936)
Konec čarodějky Hadimršky (1932)
Kouzelný koberec (1946)
Křídová pohádka (1953)
Mikuláš pana Ferdinanda (1936)
Mlýn na čerty (1929)
Pivoňka králem (1931)
Pohádky na ruby (1948)
Princezna Jitřenka se vdává (1947)
Strašidlo Mulisák (1948)
Svatý Mikuláš (1994)
Vánoční sen (1936)
Zlaté srdce (1922)

Dvě zvláštnosti divadla v Olomouci, Loutkář 192?.
Jak vzniklo naše divadlo v Hejčíně, Loutkář 1927/28, s.143-144.
Řím - Mnichov - ČSR, Loutkář 1930/31, s. 134-137.

Životopisné:
BEZDĚK, Z.: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983, s. 94-96.

BEZDĚK, Z.: Tři moravští autoři loutkových her, 1975.

CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 141, 142, 223, 227, 230, 344, 345, 347, 379, 402.

C [V. CINYBULK]: Je dobře si připomenout, Československý loutkář 1968, s. 68.

CINYBULK, V.: Na konci krásné cesty, Československý loutkář 1951, s. 168n.

ČECHOVA Olomouc. (Sborník k I. festivalu věnovaný osobnosti a dílu ing. Františka Čecha.) 1973.

DUBSKÁ, A.: Dvě století českého loutkářství. Praha, DAMU 2004, s. 178.

KNÍŽÁK, Milan: Ecyklopedie výtvarníků loutkového divadla. 1. díl A-L. Nucleus HK 2005, s. 165.

MALÍK, J.: Umřel nám Ing. F. Čech. Loutkář 1951, s. 167n.

ŠTĚRBA, F.: 40 let Kašpárkovy říše. Československý loutkář 1960, s. 65.

sm: František Čech (2), Lexikon české literatury 1, 1985, s. 405-407.
------
ČECH, František: Tvůrčí kolektivy u loutkových divadel. Divadlo 1949/50, č. 13, s. 789-791.

KAŠPÁRKŮV ZPRAVODAJ, 1936-1937. Odp. red., vyd. a nakl. BALATKA, František. Red. ČECH, František. 10x ročně. Holešov. kDÚ.1417

ČECHOVA OLOMOUC. Sborník k I. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Red. KOBZA, František, kresby CINYBULK, Vojtěch. Olomouc, OKS, PKK a OK - spolupráce Ostrava, KKS 1973. 29 s.
In: CINYBULK, Vojtěch: Čechův příklad.
MALÍK, Jan: Loutkářský Klicpera (stať o Františku Čechovi).
SMEJKAL, Bohuslav: František Čech - autor loutkových her (vč. přehledu dramatického díla F. Čecha).

REVUE DES MARIONNETTES, LOUTKÁŘ, 1930/31-1932/33
Předchází Měsíčník Loutkář.
List pro studium a povznesení československého loutkářství. Organe officiel de ľUnion internationale des marionnettes. Věstník Loutkářského soustředění při Masarykově lidovýchovném ústavu v ČSR. Odp. red. VESELÝ, Jindřich, spolupracovníci ČECH, František - SKÁLA, Vít - SKUPA, Josef - SUCHARDA, Vojtěch. 10x ročně. Praha. kDÚ, NK.
1938/39.Příloha: Kašpárek.
Pokračuje jako Loutkář.

Předchází Revue des marionnettes - Loutkář.

List pro studium a povznesení československého loutkářství. Organe officiel de ľUnion internationale des marionnettes. Věstník Loutkářského soustředění při Masarykově lidovýchovném ústavu v ČSR; 1938/39, č. 4: ...povznesení našeho ... při ...lidovýchovném ústavu. Odp. red. VESELÝ, Jindřich. Hlavní spolupracovník MALÍK, Jan, stálí přispěvatelé ČECH, František - SKÁLA, Vít - SKUPA, Josef; 1934/35: ...SKÁLA, V.; 1936/37: ...VESELÝ, Jindřich. 1936/37, č. 2: Odp. red. SKÁLA, Vít, hlavní spolupracovník MALÍK, Jan. Vyd. nakladatelství J. R. Vilímek, Praha. 10x ročně. Praha. kDÚ, NK (1933/34-1934/35).
ČECHOVA OLOMOUC. Publikace k II. festivalu amatérských loutkářských souborů Čechova Olomouc. Red. KOBZA, František, kresby CINYBULK, Vojtěch. Olomouc, OKS a PKO - spolupráce Ostrava, KKS 1975. 16 s.
In: BEZDĚK, Zdeněk: Tři moravští autoři loutkových her: BUCHLOVAN-Beneš, Bedřich - STOKLAS, Eugen - ČECH, František.11. ČECHOVA OLOMOUC 1993. Almanach k 11. Čechově Olomouci 1993. Olomouc, Slovanský dům, s.r.o. 1993. 16 s.
In: ČECH, František: Loutkářova zpověď.
POP, Zdarek: Rozhovor s jubilantem. Připravila NOHELOVÁ, Mirka.

Obrázky:
Loutkář 1927/28, s.144.
Československý loutkář 1951, s. 169.
-------

ZAJÍČKOVÁ, Lid.: Loutkové divadlo v Olomouci (Loutkář, č. 7/r. VII [IX], s. 85–86, březen 1923)

Kašpárkova říše (Loutkář, č. 10/r. XXIV, s. 154–155, červen 1938)

Hejčínský Kašpárek (cyklostylovaný oběžník souboru Kašpárkova říše, vydávaný v letech 1944–1957, celkem 147 čísel)

ČECH, František: Byli jsme v Hronově (Olomouc-Hejčín, rok neuveden)

MALÍK, Jan: Umřel nám Ing. František Čech (Čsl. loutkář, č. 6/r. I, s. 167–168, červen 1951)

C: Je dobře si připomenout… (Čsl. loutkář, č. 4/r. XVIII, s. 68, duben 1968)

Čechova Olomouc– sborník (Čechova Olomouc 1973, KKS Ostrava)

BEZDĚK, Zdeněk: Tři moravští autoři loutkových her (Čechova Olomouc 1975, KKS Ostrava)

ZLÁMALOVÁ, Marie: K počátkům českého loutkářství v Olomouci (Ing. František Čech) – diplomová práce (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, katedra bohemistiky a slavistiky, 1979)

BEZDĚK, Zdeněk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945 (Divadelní ústav, Praha 1983, s. 94–96)

NOHELOVÁ, Jaromíra: Čas a místo pro pohádky (Hanácké noviny, Olomouc 18. 11. 1995)

CHALUPNÍKOVÁ, Radka: Loutkové divadlo v Olomouci v letech 1918–1939 – diplomová práce (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, katedra divadelních, filmových a mediálních studií, 2012)

NOVÁK, Jan: Fenomén českého loutkářství (KANT, Praha 2016, s. 100–106)

A Kašpárkova říše, Olomouc-Hejčín

Archiv Jan Novák