Soubory: Bernardýn (Křelovský literární orchestr)

 
 

Související Geografické celky

 
  Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1976
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1988
Působení: 197x, 198x
 
  Impulzem k založení Divadla Bernardýn byly "cimrmanovské semináře“
1975 pořádané Tomášem Tichákem a Ladislavem Šenkyříkem.

1976 založili Divadlo Bernardýn (plný název se postupně ustálil na Hanácké premiérové divadlo Bernardýn, literární orchestr U pana ředitele) Jiří Lamač, T. Tichák a L. Šenkyřík.

Do 1980 působili bez zřizovatele, často v klubech i v bytech.
Autorské divadlo se svébytnou a důsledně udržovanou poetikou, znaky studentské recese a bezprostřednosti. Hravá travestie s postupně sílícími satirickými prvky, s důrazem na slovo, na hru s významy v cimrmanovském duchu. Určující byl princip improvizace, podpořený důsledným hereckým amatérstvím.
Inscenace:
1976 Kleštěncova transcendence, montáž Camiho a Préverta,
1977 provokativní improvizace Ladislav má otřes mozku II. díl,
poté důsledně autorské texty (zpočátku T. Tichák a J. Lamač, v závěrečné etapě pouze Tichák), inspirované literárními díly – 1977 Hrabě Monte Christo,
1977 Tři mušketýři,
1978 Císařovy nové šaty,
1980 King-Kong,
1980 Mauglí.

"Po konfliktu s orgány StB, jehož příčinou se stala parodie na téma korupce a kariérismu v inscenaci Mauglí, začal soubor působit v Brně (v Klubu na Křenové – pod názvem Divadlo U pana ředitele), vzápětí však došlo k výslechům v souvislosti s inscenací King-Kong a obvinění autorů a herců z protistátní činnosti a napadání SSSR. Důsledkem bylo vyloučení některých členů ze studií či znemožnění je dokončit.
Po krátkém odmlčení soubor znovu začal pracovat. Kromě olomouckého zázemí působil v pražském klubu Na Rokosce – jako Křelovský literární orchestr, kde uvedl hru Žlutý gentleman (1986) a Tichákův text Cibéba (1988). Olomoucké divadlo Bernardýn představuje svým způsobem existence specifický politický aspekt divadelních aktivit v období „normalizace“. Nehlásilo se programově k protirežimní činnosti, ale samotný fakt, že svou nezařaditelností a neoficiálností vyjadřovalo postoj vzdoru, byl diváky vnímán jako politický akcent. Navíc jeho zábavné a hravé adaptace zcela nepokrytě směřovaly k parodickému glosování reality." (Lazorčáková)
 
  Bibliografie:
DIVADLA svítící do tmy. (Malé scény 70. let 20. století.) Praha, NIPOS 2005, s. 149.

CHRAMOSTOVÁ, Vlasta: Z příběhů a vzpomínek. In: O divadle II, únor 1987, s. 262–268.

KOZELKA, Milan: Vertikální nostalgie. Votobia, Olomouc 2002, hesla Tomáš Tichák (s. 61–66), Václav Burian (s. 133–142).

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana: Divadelní disent. In: KONTEXT(Y) III. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2002, s. 47–64.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 92-96. Heslo a bibliografie, foto.

TICHÁK, Tomáš: Každý den si znovu uvědomuji radost ze svobody. Literární noviny, 2000, č. 7, s. 7. Rozhovor s T. Tichákem vedl Jakub Patočka.
 
 

Související Texty

 
 

Související Ročníky přehlídek

 
 

Související Bibliografie

 
 

Mapa působení souboru - Bernardýn (Křelovský literární orchestr)

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':