Texty: CÍSAŘ, Jan: Potěšení z amatérského divadla v Karolince - Heda Tesman-Gabler. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 64 - 66.

Spojené soubory OSD Ústí nad Orlicí a DS Šok Staré Město pod Sněžníkem se o totéž pokusily interpretací Ibsenovy Hedy Gablerové. Tvůrce úpravy a také režisér Martin Malínek postavil tuto interpretaci na silné a trvalé touze Hedy po velké lásce. A tak se v inscenaci objevuje Heda Barbory Hubíkové nesympatická svým přehlížením a odmítáním čehokoliv, co nenaplňuje tuto její představu, kvůli ní se v inscenaci utíká do lucidního snění v jakémsi symbolickém „dětském koutku“ s elektrickým vláčkem (snad symbol cesty, jež se točí v kruhu a nikam po ní nelze dojít) a do hudby, již poslouchá ze sluchátek, aby při každém návratu do reality vždycky narazila na něco, co nemůže přijmout. Dokonce ani ne svého manžela Tesmana, jehož Hubert Kouřil hraje naopak jako sympatického, svěžího mladého muže, jenž hýří činorodostí; je opravdu otázkou, proč jej Heda tak zásadně odmítá. Takto se ovšem vyjevuje hlavní problém celé Malínkovy inscenace. Její dramaturgická interpretace je čitelně nesena úsilím nahlédnout Ibsenův text současnýma očima, kdy nezáleží na tom, kdy se hra odehrává – inscenace proto pracuje systematicky a cílevědomě se soudobými reáliemi – ale na duševním stavu postav, jenž zveřejňuje jejich (a tedy i inscenátorů) postoj ke světu. Tento záměr ovšem narazil na podobu některých situací Ibsenova textu i na některé otazníky, jež přinesl jako v případě Tesmana sám scénický tvar. Ale znovu je třeba opakovat, že tento záměr přinesl i jisté výsledky na jevišti a přesvědčil i v této scénické rozpornosti o snaze vyslovit divadlem téma, jež váží včera jako dnes cenu života a smrti.