Texty: TheAtrum Cmundi, k inscenaci Prsy Tiresiovy režisér Ladislav Stýblo

PRSY TIRESIOVY

Inscenace Prsy Tiresiovy vznikla podle divadelního textu francouzského dadaistického básníka Guillauma Apollinaira napsaného krátce po skončení První světové války. Ve své době znamenalo její uvedení na francouzském (a velmi záhy i na českém) divadle doslova skandál. Jde o jednu z nejznámějších divadelních her evropské meziválečné avantgardy vůbec...

Základním tématem hry je "útok na vládní program" obnovy francouzské populace po zničující válce, jemuž ale stojí v cestě právě se rodící feminismus. Tereza odpírající "rodit děti" se navždy zbavuje svých ňader - symbolu slabosti - a stává se mužem (Tiresiem), odcházeje za vysněnou "mužskou" kariérou. Jejímu manželovi pak nezbývá nic jiného, než vzít zrod nové generace do svých rukou. Důvodem pro "výrobu" dětí mu je ale vedle ušlechtilých zájmů a vlasteneckého nadšení také přesvědčení, že jen takto se stane "desetinásobným milionářem". Manželovi se sice podaří prostřednictvím umělé líhně vyrobit 40 050 dětí za jediný den, ale jde pouze o nepovedené zmetky. Do této neudržitelné situace se ale vítězně vrací Tiresias. Poté, co dosáhl všeho, o čem v duchu své snahy o osvobození se od ženskosti snil se vrací nazpět k manželovi a také k "poslání" rodit děti. Role muže a ženy zde ale již jsou tak nějak prohozeny...

Vedle tohoto základního obsahu se však ve hře systematicky objevuje také řada politických narážek a urážek všeho druhu. V jedné scéně (scéna se Žurnalistou) se dokonce objevuje cosi, co dnes můžeme označit za předzvěst současného "antiglobalizačního" šílenství. Vytrvale se střídající vážná místa se scénami s až obscénní komikou pak působí téměř burleskním dojmem. Své místo ve hře ale má i nesnadno definovatelná tragika a také patos, které místy zběsilou komiku "zmrazí". A tak hned po úvodní děsivé "zprávě z fronty" přichází parodie na divadlo a krátce po ní zase výstup "smutného Pierota" následovaný parodovanou rvačkou atd.

Hra pracuje s náročným básnickým jazykem, pomocí něhož konstruuje zdánlivě (i skutečně!) nesmyslné scény a skeče. Některé scény na sebe nenavazují vůbec, jiné jsou koncipovány přímo jako napadnutí divákova analytického vnímání divadla, umění. Použitý básnický jazyk a rychlé tempo střídání scén i druhů stylizace nedovoluje použít "klasické" divadelní postupy. Ústředním mottem hry i inscenace je proto zkratkovitost a "střihy" - ve slovu, v herecké intonaci, v hudbě, v hereckém projevu i ve výpravě scény.

K uvedení Prsů Tiresiových TheAtrum Cmundi přivedla nejen zjevná aktuálnost a originalita textové předlohy, ale také snaha o převedení některých postupů našeho meziválečného avantgardního divadla pro dnešní jeviště - o jejich určité "přezkoušení". Lákajícím ale byl i tvar hry, který umožnil živelnou divadelní akci bez (v tomto směru) rušivého použití technického zázemí. Téma hry i herecká a režijní náročnost, jež Prsy Tiresiovy znamenají , pro nás byla výzvou. Dnes, po několika představeních je možné říci, že až překvapivě dlouhá řada námi "obnovených" avantgardních postupů je pro současné divadlo nejenom použitelná, ale v některých případech zjevně i žádoucí...

Naše inscenace má podobu jakéhosi totálního divadla pracujícího téměř zcela bez použití techniky a rekvizit, tedy v podstatě jen s hudbou, zpěvem, rytmem, básnickým textem a s vysoce stylizovaným hereckým projevem. Důraz jsme kladli především na herecký projev a na "režijní" (stylizované) konstrukce jednotlivých "epizod" hry. Prsy Tiresiovy jsou tak i přes svou výraznou hravost a zdánlivou nevázanost ve skutečnosti složitým a velmi přesným útvarem rozvinutým jak po stránce herecké a textové, tak i hudební. Lze dokonce hovořit o jakémsi "ozvučeném divadle", kde má hudba místo běžné funkce "doprovodu" scénického dění zcizovací účinek. Hudba se v inscenaci projevuje jak v podobě zpěvu a různých zvuků, tak i ve změnách tempa řeči a v celkovém "frázováním" celého jevištního dění. To vše spolu s hereckou stylizací tvoří jevištní "jinou realitu", která (zdánlivě!) nemá se skutečnou realitou nic společného. Díky básnickým i jevištním metaforám se jí ale daří skutečnou realitu zachytit překvapivě originálně, přesně a s udivující úplností...

Představení TheAtra Cmundi Prsy Tiresiovy získalo na divadelní přehlídce Na prknech 2000 jednu z hlavních cen za inscenaci a hlavní cenu za mužský herecký výkon.

Ladislav Stýblo


OSOBY A OBSAZENÍ:
Ředitel společnosti pak Manžel……………………………..Jiří Bartoň
Tereza pak Tiresias a nakonec Kartářka……………….……Andrea Jochmanová
Lid Zanzibarský pak též Žurnalista a nakonec Syn…………..Přemysl Hnilička
Pan Presto………………………………………………….….Ladislav Stýblo
Pan Lacoufe…………………………………………….……..Eva Pavlíčková
Četník………………………………………………………….Zdeňka Brandejská
Kiosk…………………………………………………………..Hanka Hložková
40.049 dětí, návěstí…………………………………………...Linda Krulová a Veronika Faktorová

Překlad: Jaroslav Seifert
Výtvarník: Jitka Matulová
Režie: Ladislav Stýblo
Premiéra se uskutečnila dne 31. 5. 2000 v prostorách ústavu divadelní a filmové vědy FFMU Brno.

Převzato z webu http://cmunda.sweb.cz/Kozy.htm - VŠ140528