Texty: Hořovice, TVAROCHOVÁ, Kateřina: Divadelní spolky na Berounsku

 
  Divadelní spolky na Berounsku
(Beroun - _ebrák - Ho°ovice)

Kate°ina Tvarochová



Spolkový _ivot v regionu 1860-1939

Spolky v Berouně vyvíjely bohatou činnost ji_ v 19. století. Vznikaly na základě tradičních cechů a společenstev. Tak vzniká nap°. Spolek vzájemně se podporujících _ivnostníků a °emeslníků pro Budňany a okolí v roce 1883 nebo v Litni _ivnostenské společenstvo smíšených °emesel, vzniklé z liteňského rajcechu, působícího od roku 1767. Tyto spolky si ponechávají starý účel cechů, "aby pěstovaly ducha pospolitého, udr_ovaly a zvelebovaly čest stavu mezi členy a p°íslušníky společenstva, jako_ i podporovaly humanitní prospěchy svých členů a podporovaly společné _ivnostenské prospěchy z°izováním zálo_en, skladů surovin, tr_nic".1)
Po roce 1860 vznikají Besedy - čtená°ské krou_ky, které se staraly o kulturní _ivot v obci. Zakládaly knihovny, po°ádaly p°ednášky, různé zábavy a slavnosti. Jako p°íklad je mo_no uvést Občansko-dělnickou besedu v Komárově, Čtená°skou besedu v Oseku, nebo Besedu Palacký v Ho°ovicích. Snad ka_dá vesnice měla svou vlastní besedu. Během první republiky se většina těchto spolků p°eměnila v politické strany, zejména ve stranu národně sociální. V roce 1919 musely podle zákona všechny obce zalo_it obecní knihovny.2) Mnohé z nich vznikly tak, _e místní beseda věnovala obci svou knihovnu, která do té doby slou_ila pouze členům spolku.3)
Poněkud odlišný ráz měly besedy °emeslnické. Jejich účelem byla nejčastěji činnost vzdělávací a podpůrná. Tak působila nap°. Řemeslnicko-_ivnostenská beseda v Ho°ovicích. Podpůrnou činností se také zabýval Podpůrný dělnický spolek poh°ební, který měl za úkol podporovat nemocné a strádající členy a zajistit jim důstojný poh°eb. I tyto podpůrné spolky později tvo°ily základy politických stran. Tak tomu bylo nap°. u Všeodborového spolku dělnického ve Tmani, který se v r. 1905 změnil ve stranu sociálně demokratickou. Dále se podpůrnou činností zabývaly krejcarové spolky. Pečovaly o p°edškolní a školní mláde_, opat°ovaly jim školní pot°eby a někdy i oblečení pro méně majetné _áky. Většina těchto spolků zanikla do první světové války. Výjimkou byl Krejcarový spolek v Ho°ovicích II., který byl činný ještě ve t°icátých letech.
Po roce 1918 vznikají další dobročinné spolky - obce baráčníků. V Berouně působilo Vlastenecko-dobročinné sdru_ení Obce baráčníků. Jako svůj úkol si vytýčily podporovat českou menšinu na Vitorazsku a Českokrumlovsku, dále podporovaly staré a nemocné občany a obnovovaly staré české národní zvyky.4)
Neméně důle_ité byly spolky hospodá°ské. Vznikl tak nap°. Hospodá°ský spolek pro krajinu berounskou, obhajoval hospodá°ské zájmy a opat°oval pot°eby pro hospodá°ství. Podobný cíl měla i různá sdru_ení domká°ů a malorolníků a nejrůznější hospodá°ské besedy.5)
Další početnou skupinu tvo°í ochotnické spolky. Tato studie se jimi bude zaobírat podrobněji, tak_e na tomto místě jen stručná charakteristika. Paměti královského města Berouna zmiňují u_ ve druhé polovině 20. let 19. století. působení ochotnického divadla, kde mezi ochotníky účinkovaly i "dámy z p°edních rodin".6) Ochotníci často zvali slavné pra_ské herce k účinkování v jejich hrách. P°edstavení pak nabylo lákavějšího charakteru a profesionálního lesku a pokladna se lépe zaplnila. Účinkování pra_ských herců mělo kladný dopad i na samotné herce, neboĄ pra_ští herci, jako profesionálové, leccos ochotníky-amatéry naučili.7)
Zpočátku v Berouně působily dva divadelní spolky: Spolek divadelních ochotníků v Berouně (zal. 1827) a Spolek divadelních ochotníků _elenský, který původně pat°il ke Straně národního dělnictva a tvo°il její dramatický odbor. Účelem ochotnických spolků bylo: "Buditi a ší°iti národní vědomí mezi dělnickým lidem, po°ádat divadelní p°edstavení a poučné p°ednášky, pěstovat společenský _ivot, podporovat českou literaturu". Dále zde působily různé dramatické odbory Sokola, Orla, DTJ a dalších.8)
V Ho°ovicích působil také ochotnický spolek, který se významně podílel na kulturním dění města. V roce 1906 se stává členem Úst°ední matice divadelních ochotníků v Praze. P°i snaze o kulturní pozdvi_ení města mu vydatně pomáhal Krajinský spolek Valdek, o kterém bude ještě °eči. Významný ochotnický spolek působil také v _ebráku. Vznikl z podnětu studentů a vlastní a_ do současnosti vzorně vedenou pamětní knihu (jako jediný existuje dodnes). V okresech Beroun a Ho°ovice existovaly v období první republiky další divadelní spolky v Cerhovicích, Drozdově, Hostomicích, Koněprusech, Králově Dvo°e, Loděnici, Praskolesích, Stašově, Tetíně, Újezdu a ve Vrá_i. Od roku 1925 byla většina ochotnických spolků Podbrdska organizována v Jungmannově okrsku Úst°ední matice divadelních ochotníků československých (dále jen Ú.M.D.O.Č.)9)
Také zpěvácké spolky se těšily velké oblibě. Nepochybnými p°edchůdci těchto spolků byly spolky literáků - kostelních zpěváků.10) Po r.1860 vzniká v Praze spolek Hlahol, který zpívá výhradně české texty. Řídil se heslem: "Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti".11) Stal se tak první vlaštovkou, která p°edznamenala vznik dalších vlasteneckých pěveckých spolků na venkově. Ty pak pomohly vlasteneckému obrození a konečnému osamostatnění národa. Jeden z nich - Slavoš - vznikl v Berouně v roce 1862. Jeho cílem bylo pěstovat zábavu a ušlechtilý vlastenecký cit. Spolek po°ádal pěvecké produkce, výlety, sjezdy a oslavy památných výročí. Původně existoval i dámský zpěvácký spolek Cecilie, ale postupně došlo k splynutí obou a byl vytvo°en dámský odbor Slavoše.12)
V Ho°ovicích působil zpěvácký spolek Slavík, pojmenovaný podle slavného rodáka z nedalekých Jinec - Josefa Slavíka, slavného houslisty, p°ezdívaného "český Pagannini". I tento spolek byl zamě°en vlastenecky, jak dokládá úryvek z pamětní knihy spolku: "Nu_, pějte písně liboplynné, pějte čarovné naše písně národní, je_ v chatách vesských zachránily nám posvátný náš hlahol svatováclavský, jásotem sk°ivánčím se odtud rozlétnuvše po veškeré vlasti dítek Čechových".13) Česká píseň působila ve své době jako mocný buditel národního uvědomění. Roku 1868 byl Slavík p°ítomen jako jeden z 212 spolků slavnosti polo_ení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze. Spolek se v_dy aktivně účastnil rozmanitých slavností ve městě. Často p°i svých produkcích spojoval své síly s jiným ho°ovickým zpěváckým spolkem - Smetana. Tak tomu bylo i 21. prosince 1918 p°i po°ádání tryzny za padlé české legioná°e. Tato akce byla po°ádána i za p°ispění Spolku divadelních ochotníků. Během let 1914-1918 spolek nevyvíjel _ádnou činnost.14) Je otázkou, zda se tak členové rozhodli na základě vlasteneckého cítění, či zda spolek neměl dostatek činných členů v důsledku války.
Za zpěvácké spolky se dají pova_ovat dramatické, hudební a pěvecké odbory Sokola, hasičských spolků nebo Dělnické tělovýchovné jednoty (dále jen DTJ).
Velice záslu_nou činnost vyvíjely tzv. "okrašlovací spolky". Vznikaly v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. Jejich členové se starali se o estetickou stránku města, vysazovali stromy a ke°e, budovali místa k posezení a procházkám a celkově udr_ovali město v čistotě a po°ádku. Ani Beroun nezůstal pozadu, jeho okrašlovací spolek vznikl ji_ v roce 1876. Spolek se měl starat o to, aby:
"a) nové stavby se vkusně prováděly
b) staré stavby zachovány byly
c) zakládal sady, pěstoval je a udr_oval"15)

Tak nap°. v letech 1880-1883 spolek zalesnil piaristické pole na úpatí městské hory a celý vrch Ostrý.16) Dále členové upravili prostor p°ed h°bitovní zdí, budovali pěšiny, stromo°adí, starali se o údr_bu toho, co ji_ vytvo°ili. Nabízí se otázka, kde na všechny tyto úpravy vzal spolek peníze. Aby sehnali finance, pot°ebné k aktivní činnosti spolku, po°ádali nejrůznější sbírky, hledali se sponzo°i, často také spolky obdr_ely věcné i peně_ité dary od svých p°íznivců. Pravidelným p°ísunem peněz pro spolek byly ka_doročně placené členské p°íspěvky. V roce 1893 ve spolupráci se spolkem turistů dokonce postavili rozhlednu na nejvyšším vrchu v okolí - Dědu. Členové se sna_ili o osvětu, obraceli se na berounské občany, aby neničili zeleň a parky, naopak, aby je chránili a udr_ovali. Zejména si stě_ovali na "bujarou mláde_", která ničí lavičky a jiná za°ízení v parcích. Tento problém se však ani v současnosti doposud nepoda°ilo vy°ešit.
Zmínili jsme se o turistickém spolku. Byl součástí velké celorepublikové organizace Klubu čsl. turistů, která si vytkla za cíl "usměrnit turistiku a zavést do ní jednotnost práce i účelu". Spolek měl slou_it k "poznání a vyu_ití p°írody po stránce poučné, zdravotní i zábavní".17)
Praktická činnost spolku spočívala v upravování cest, ubytovávání p°echodných turistů, z°izování turistických chat, útulen, nocleháren. Také měl na starost správu hradů a z°ícenin.
Celá velká organizace nechtěla zůstat jen v rámci republiky a tak v roce 1925 vzniká Asociace slovanských turistických dru_stev, ve které byly zapojeny tyto země: Bulharsko, Království Srbska, Chorvatska a Slovinska, Polsko a Československo. Členové této asociace měli v cizí zemi v_dy stejné výhody jako domácí členové (nap°. měli p°ístup do vymezených pohraničních pásem bez cestovního pasu). Organizačně byl úst°ední klub rozdělen na větší celky - _upy a ty se pak skládaly z jednotlivých odborů. Místní odbory se staraly o značkování stezek, stavění rozhleden, chat, vydávaly turistické průvodce, mapy a po°ádaly výlety. Tak nap°. v roce 1895 odbor turistického klubu v Berouně instaloval turistickou mapu na nádra_í, co_ bylo p°ijato ve°ejností s povděkem.18) Roční p°íspěvek, který byli členové povinni platit, jim umo_ňoval získat slevu jízdného, noclehů, jídel ve vybraných podnicích a zlevněné vstupné do historických památek. V roce 1931 měl ji_ spolek osmdesát tisíc členů.
Ho°ovický okres čítal šest odborů turistického svazu, které dohromady tvo°ily Podbrdskou _upu. Berounský odbor spolupracoval, jak bylo výše zmíněno, s okrašlovacím spolkem. Vykazoval také největší činnost mezi ostatními odbory, pravděpodobně proto, _e působil ve větším městě a měl větší členskou základnu. Ho°ovický odbor však také nezahálel. Vystavěl pro členy noclehárnu v jineckých Baštinách, po°ádal pravidelné nedělní procházky, svou činnost nep°erušil ani během války. Jediné, co utrpělo v době první světové války, bylo turistické značení, na které v té době neměl nikdo ani pomyšlení.19)
Dobré vztahy udr_oval klub také s majiteli velkostatků, které musel _ádat o svolení k volnému vstupu turistů do lesů a dohodnout s nimi, aby turistické stezky mohly vést i mimo tradiční cesty.
O konaných akcích se členové a další zájemci dovídali z vyvěšených sk°íněk jednotlivých odborů. Většinou byly umístěny na ve°ejných budovách. V Berouně visely na dvou lékárnách, v Ho°ovicích byly k vidění na hotelu Zelený strom a ve výkladech obchodů.
Jako noclehárny slou_ily turistům školy nebo sokolovny, kde se platila taxa 2 Kč za noc, 8-12 Kč zaplatil člen za ubytování v hostincích (nebyly ve správě odboru).20)
Zbývá nám se zmínit o spolcích, které se zabývaly se tělesnou výchovou a sportem. V první °adě Samoz°ejmě nám hned vytane na mysli Sokol. On byl také prvním spolkem, který se začal věnovat tělocviku. Počátečním cílem bylo "vyburcovati zájem o zdraví vlastní a tím i celého národa, probudit cit odpovědnosti všech občanů".21) Od roku 1918 zní oficiální název Československá obec sokolská. Kolébkou sokolství se stala oblast u Svaté, ve zdejší myslivně, co_ je místo nacházející se nedaleko hranic berounského okresu. Sokol byl původně zalo_en jako spolek tělocvično-hasičský. Po z°ízení samostatných hasičských spolků se věnuje jen tělocviku. Ve spolku působily t°i odbory: technický, zábavní a vzdělávací - poslední jmenovaný v_dy z°izoval a spravoval knihovnu.22) V roce 1897 vznikla _upa Jungmannova v okrese Beroun, v Plzni vznikla v roce 1900 _upa Rokycanova. Jungmannova _upa měla ve svém okrese dvacet jednot a čty°i pobočky. Z toho vlastní sokolovnu mělo osm jednot a většina z nich vlastnila letní cvičiště. Na konci roku 1927 sdru_ovala sokolské _upa Jungmannova celkem 2174 členy a 903 členky. Pro srovnání - Rokycanova _upa čítala ve svém politickém okrese t°ináct jednot a dvě pobočky. Čty°i jednoty měly vlastní sokolovnu a šest letní cvičiště. Nejstarší jednota Rokycanovy _upy se nacházela v Ho°ovicích. V roce 1927 měla 1081 člena a 412 členek. Porovnáme-li počet mu_ských a _enských členů, shledáme, _e byl v obou _upách stejný - 2:1. Z toho lze usuzovat na popularitu spolku u obou pohlaví. Od roku 1922 vydává Jungmannova _upa Věstník sokolské _upy Jungmannovy, v sousední _upě je to Věstník Rokycana.
V roce 1927 se konaly oslavy t°icetiletého výročí _upy Jungmannovy. K tomuto výročí byl vydán pamětní spis.23) Pozdravem p°íslušníků Sokola se stalo zvolání: "Na zdar!". Tento pozdrav se nám zachoval v naší mluvě dodnes, i kdy_ jej pou_íváme v jiných konotacích.
Dalšími spolky zabývající se tělovýchovou byly Dělnická tělocvičná jednota (zal. 1906), dále to nejrůznější sportovní kluby, ponejvíce fotbalové. Vznikaly v rozmezí let 1910-1912. Většinu z nich sdru_ovala Fotbalová podbrdská _upa, která tvo°ila slo_ku Československého fotbalového svazu v Praze. Stejně tak existoval i Německý fotbalový svaz, v něm byl zapojen Německý sportovní klub Rapid v Počaplech. Své sportovní kluby měla témě° ka_dá obec. Hlavní náplní těchto klubů bylo hrát kvalitní fotbal. V Ho°ovicích se navíc ještě členové věnovali lehké atletice, americké h°e a házené. Tyto kluby se často potýkaly s finančními potí_emi, proto_e jejich p°íjem sestával pouze z členských p°íspěvků. Tyto spolky neprovozovaly _ádné výdělečné akce jako nap°. ochotnické nebo jiné kulturní spolky. Také se potýkaly s nedostatkem sportovních h°išĄ. Jejich cílem byl sport a výchova mláde_e, z toho důvodu té_ ochotně propůjčovaly svá h°iště školní mláde_i. A kdy _e si lidé našli volnou chvíli pro potrápení těla? Většinou se sportovalo v neděli odpoledne a ve všední den po večerech.24)
Samoz°ejmě nemů_eme opominout snad nejrozší°enější spolky - hasičské. Vznikly na základě bývalých cechů, jako tomu bylo i u mnoha dalších spolků. P°íkladem pro vznik dobrovolných hasičských sborů na vesnici byl městský sbor hasičský v Praze, vzniklý v roce 1853, s tím rozdílem, _e v pra_ských ulicích zasahovali hasiči z povolání. Většinou se zakládaly spolu se sokolskými jednotami, jak tomu bylo i v Berouně. V roce 1891 dochází k oddělení německých sborů od českých a v roce 1897 se původně jedna _upa Podbrdská (vznikla roku 1880) rozděluje na čty°i _upy v důsledku enormního nárůstu jednot. Hasičské sbory se zabývaly i činností vzdělávací a samaritánskou, které_to se věnovaly jejich dramatické odbory.25)
Podívejme se teď blí_e na spolkový _ivot v Ho°ovicích. Ho°ovice byly za první republiky nazývány "český Betlém", a to p°edevším díky své geografické poloze. Nacházejí se na úpatí Brd a jednotlivé části města jsou pěkně rozlo_eny na kopcovitém terénu. P°i jízdě vlakem z Plzně do Prahy se celé město uká_e jako na dlani.26) Bohu_el dnešní moderní zástavba porušila vzhled města a dnes by ji_ s tě_í někdo mohl p°irovnat město k tak romantické p°edstavě. Panelové domy a tovární komplexy vykonaly své.
Ke zkrášlení města p°ispěl po první sv. válce svou činností Okrašlovací spolek ve spolupráci s Městskou spo°itelnou v Ho°ovicích. Svému městu nedělal ostudu ani Sportovní klub Ho°ovice s pěkným h°ištěm a spolek Mládenci se vzorně upravenými tenisovými h°išti. Sokolovna v Ho°ovicích byla velmi dob°e vybavena, Sokol se také staral o své letní velké h°iště v "romantickém prost°edí". Ve městě se nacházely ještě další h°iště, která pat°ila Jednotě PT, DTJ a Tělovýchovné jednotě Orel.27)
Důle_itými činiteli v kulturním _ivotě města a celého kraje byly nepochybně spolky, které byly podporovány místní osvětovou komisí a okresním osvětovým sborem. Jedním z nich byl zpěvácký spolek Slavík, člen podbrdské _upy Zvona°ovy. Nap°íklad v roce 1935 uspo°ádal na hradě Valdeku slavnostní koncert, kde si společně zazpíval s berounským Slavošem, komárovskou Ozvěnou a p°íbramským spolkem Lumír - Dobromila. V roce 1933 zorganizoval jubilejní oslavy J. Slavíka a p°i této p°íle_itosti došlo k odhalení pamětní desky na škole v Jincích, kde se slavný houslista narodil. Spolek se také zúčastnil akcí po°ádaných okresním osvětovým sborem a ostatními kulturními spolky. Plodnou spolupráci rozvíjel se studentským krajinským spolkem Valdek. Ten vzniká po ustavení Čsl. republiky. Zpočátku se opíral o spolek divadelních ochotníků, ale zanedlouho se osamostatnil a stal se důle_itou součástí kulturního dění Ho°ovic. Spolek po°ádal divadelní p°edstavení, koncerty, p°ednášky, debatní večery, plesy, kurzy cizích jazyků a mnoho dalších akcí.28) Dá se °íci, _e spolek nechyběl p°i _ádné kulturní akci v Ho°ovicích. Mezi dalšími spolky, které pečovaly o kulturu a společenskou zábavu bychom našli tělocvičné jednoty, spolek Mládenci, podpůrný Krejcarový spolek na Vísce, Spolek paní a dívek Vlasta, Klub mladé generace Havlíček a také učitelstvo, které bylo organizováno v Okresním osvětovém sboru Ho°ovice. Ten vydával od roku 1923 Osvětový věstník Podbrdska ve spolupráci s Osvětovým sborem v Berouně.29)
V roce 1938 vydal Musejní spolek v Ho°ovicích za finanční podpory města, peně_ních ústavů a jednotlivců První ho°ovickou ročenku se záměrem propagačním. Ročenka byla vydána u p°íle_itosti 20. výročí republiky. K tomuto jubileu se také vztahuje slogan: "Jsme klidni silou p°esvědčení, _e stálá, drobná práce a neochvějné úsilí jednotlivců i celku o pokrok je nejlepší cestou, je_ vede k trvalému blahu obce i celého národa."30) Tento slogan jako by se sna_il uklidnit a dát lidem naději p°ed blí_ícím se nebezpečím. Je z něj cítit snaha povzbudit a dodat sílu obyvatelstvu v době, která rozhodně klidná nebyla.



Spolek divadelních ochotníků v Berouně

Jako u mnoha jiných spolků se podnětem pro zalo_ení berounského divadelního spolku31) stal dobročinný účel, v tomto p°ípadě šlo o akci na podporu hudební školy.32) Spolek vzniká v roce 1827 pod vedením Antonína Skru_ného, učitele hudby a organizátora celého podniku. A. Skru_ný chtěl po°ádat divadelní p°edstavení, aby mohl z jejich výtě_ků koupit hudební nástroje pro chudé _áky.33)
První hrou, která byla uvedena nově vzniklým spolkem se stala zčeštělá Engelova činohra "Der dankbare Sohn". P°estávky mezi akty byly vyplňovány hrou na kytaru a i samotnou hru zpest°ovaly pěvecké vlo_ky.34) P°edstavení se konala porůznu, většinou ve staré škole u piaristů, kde se platil nízký nájem nebo v domě u Veselých. V šedesátých letech vyu_ívali ochotníci sál U zeleného stromu, velký sál na Plzeňce nebo U českého dvora.35)
Spolek se mů_e také pochlubit svou účastí p°i velkém táboru lidu u p°íle_itosti kladení základního kamene k Národnímu divadlu. Pro reprezentaci spolku byla vyslána čty°členná deputace. Spolek se účastnil i národopisné výstavy konané v roce 1895. Podíváme-li se na profesní za°azení °editelů spolku, zjistíme, _e drtivá většina z nich působila v občanském _ivotě jako regenschori nebo sbormistr.36)
V roce 1888 se °editelství spolku ujímá vá_ený občan Emanuel Hojka. Tento mu_ se velmi aktivně účastnil společenského _ivota v Berouně. Nebyl toti_ jen členem spolku divadelních ochotníků, ale mnoha dalších zájmových organizací. Podle K. Kazdy se "účastnil témě° všech spolků a byl i v obecním zastupitelstvu".37) Kromě těchto aktivit se zaobíral sbíráním zkamenělin (Berounsko je na ně obzvlᚥ bohaté), které potom jako sbírku věnoval berounskému muzeu. Vydal rovně_ Dějiny královského města Berouna a celkově povznesl kulturní _ivot na Berounsku. V době, kdy E. Hojka působil jako °editel, za_íval ochotnický spolek v Berouně nebývalý rozkvět.38) Hojka zval do Berouna známé herce, uměl dob°e jednat i s návštěvníky a "míval v divadle plno - deficitů neznal". Pokud byly v repertoáru zpěvohry, vypomáhal ochotníkům spolek Slavoš. "Hojka a ochotníci měli zásluhu o společenský _ivot ve městě, občanstvo těšilo se, a_ opět s něčím novým vyrukují".39) Zkrátka na správném místě tu působil správný člověk, který dokázal strhnout i ostatní členy spolku k činorodé spolupráci a výjimečným výkonům. E. Hojka vedl spolek do roku 1907.
Berounští ochotníci rádi p°ivítali na svých prknech některé z proslulých herců pra_ských divadel jako byli nap°. Jind°ich Mošna, Rudolf Deyl a další. Za své výkony dostávali herci nemalé honorá°e, dostalo se jim bohatého pohoštění, byla pro ně uspo°ádána sbírka a ještě k tomu p°i odjezdu dostali naturálie v podobě cukru, čočky, zajíce, "prý aby zase p°ijeli".40)
Také slavnosti byly v oblibě. Ka_dých deset let ochotníci slavili trvání spolku a našlo se nep°eberně mnoho dalších p°íle_itostí, kdy se dalo něco oslavovat. Spolek nezůstával jen v domácím prost°edí, občas po°ádali p°edstavení v okolních vesnicích, co_ byla vítaná změna nejen pro herce, ale i pro vesnické obyvatelstvo. Po p°edstavení se herci v_dy sešli, "aby se po vykonané práci pobavili a pohovo°ili o tom, komu se co p°i p°edstavení p°ihodilo".41) První °ádné stanovy si spolek po°ídil teprve v roce 1870.
Nejpalčivější problém pro ochotníky p°edstavovala absence stálého jeviště. Několikrát se pokoušeli zorganizovat stavbu vlastního divadla, avšak marně. Konečně roku 1906 rada berounského pivovaru zakoupila hotel U t°í korun s tím, _e ochotníkům bude dán k dispozici vybavený sál. Ochotnický spolek si musel na své náklady zajistit dekorace. Nový divadelní stánek byl otev°en slavnostním p°edstavením Lucerny. Zde si mů_eme povšimnout, s jakou úctou ochotníci vzhlí_eli k Jiráskovi, kdy_ si jeho novou hru vybrali pro tak významnou p°íle_itost.
Během první světové války se nijak neanga_oval.42) Prameny ovšem nevysvětlují důvody této nečinnosti. Nebylo dostatek činných členů? Nikdo neměl na divadlo ani pomyšlení? Nenašel se nikdo schopný, kdo by spolek vedl? Nesmělo se hrát? Pravý důvod pravděpodobně spočívá někde uprost°ed.
Po Emilu Hojkovi se vedení spolku ujímá Eduard Mejst°ík, který se také p°ičinil o rozvoj spolku. Z re_isérské zprávy z valné hromady, konané 21. července 191843) se dovídáme, _e roku 1914 sehrál spolek pouze dvě p°edstavení, jednalo se o obraz ze _ivota a obrázek se zpěvy. Spolek měl sehrát ještě jedno p°edstavení v p°írodě, ale válka tuto akci p°ekazila. P°edválečná léta tedy zaznamenávají postupný úpadek spolku, který se završil během první světové války. Hodně schopných ochotníků muselo narukovat, i re_isér odchází "do pole". Doma zatím lidé vyu_ívali divadlo pro osobní účely, co_ spolku p°íliš neprospělo. Po návratu re_iséra dochází k obnově spolkové správy a díky tomu mohou členové, stejně jako mnoho jiných spolků, oslavit padesát let Národního divadla a zároveň devadesát let trvání svého spolku.44) Tím se berounští ochotníci p°ihlásili k národní práci a projevili snahu pokračovat v další činnosti.
P°i oslavě padesáti let trvání Národního divadla spolek vystupuje poprvé po čty°ech letech v květnu 1918. 45) Ochotníci sehráli historickou hru Noc na Karlštejně. Oslav se zúčastnil i spolek Slavoš, který v_dy doplňoval svým pěveckým uměním ochotnickou produkci. Konala se také p°ednáška s názvem: České jeviště p°ed padesáti lety.
Po návratu re_iséra byla svolána 27. července 1918 valná hromada, měla za úkol oficiálně obnovit činnost spolku. Na listině p°ítomných se podepsalo pouhý 31 účastník. Jako p°íspěvky zazněly zprávy jednatelská, re_isérská a knihovní. Zpráva knihovní konstatuje, _e knihovna spolku byla p°estěhována v roce 1914 z prostor provaziště a pod jevištěm U t°í korun do místnosti A. Čisteckého. Ve válce ovšem opět utrpěla, ale re_isér Volkán ji uvedl do perfektního stavu - knihy se°adil a opat°il k nim index. Knihovna obsahovala 1139 svazků, z toho 23 svazků cenných divadelních her starších padesáti let, oddělení hudebnin ke zpěvohrám a zvláštní oddělení rukopisů. Snahou stávajícího knihovníka bylo doplňovat původní hry českých autorů.46)
Zpráva pokladníka p°íliš nepotěšila účastníky valné hromady. Vyčíslila toti_ spolkový dluh, který byl sice zčásti splacen z darů a výtě_ků dvou p°edválečných p°edstavení, ale p°esto činil 154 K 13 hal. Na hotovosti měl spolek 358 K 64 hal, avšak re_isér nesouhlasil s jejich pou_itím na splacení dluhu. Re_isér se sna_il spo°it tím, _e vybíral původní české hry, které měly nenáročnou scénu. Cizí hry byly drahé pro rukopisné vydání a poplatky pro cizí sdru_ení. I kdy_ se sna_ili spo°it, kde to šlo, autorské poplatky Spolku českých spisovatelů Máj platili poctivě.
Re_isérská zpráva rekapituluje činnost spolku za období od poslední valné hromady a nabádá všechny členy, aby se sna_ili získat mladé lidi, kte°í by vnesli do spolku nové nadšení a podnětné nápady. Re_isér informuje o nově zalo_ené knize re_ijní, ve které by byly schraňovány "divadelní návěstí". Část této knihy se zachovala a je součástí fondu Spolku divadelních ochotníků. Re_isér pop°ál spolku hodně úspěchů, apeloval na slavnou minulost spolku a na lásku k národu, kterou mohou členové vyjád°it právě dobrým divadlem.47)
Ve stanovách spolku je zmiňována funkce protektora spolku (většinou pro posílení presti_e). Berounští ochotníci měli za protektora Obec královského města Berouna. Dne 28. zá°í 1918 se v zasedací síni městské radnice konala Slavnostní valná hromada Spolku divadelních ochotníků v Berouně u p°íle_itosti oslavy devadesátého výročí spolku.48) Povšimněme si reprezentativnosti prostor, ve kterých se shromá_dění konalo. Je vidět, jaké vá_nosti se spolek těšil - nejen díky svému protektorovi. Program valné hromady byl sestaven takto:
1) uvítání hostů
2) hudební vlo_ka - spolek Slavoš, Smetana
3) slavnostní proslov
4) Kde domov můj - spolek Slavoš

Toho dne večer uvedl spolek slavnostní divadelní p°edstavení Naši furianti v re_ii A. Peltána. Tato hra byla vybrána pro velký počet rolí, do kterých mohli být obsazeni všichni bývalí členové spolku. Druhý den se konalo loutkové p°edstavení, které bylo opět v péči ochotníků. Dne 29. zá°í večer uspo°ádali ochotnický večírek. Ochotníci p°ispěli k všeobecné zábavě sehráním jednoho dějství ze staré české veselohry Berounské koláče.
Valná hromada se usnesla na výši členských p°íspěvků pro nové správní období. P°ispívající členové platili 4 K za rok, činní pouze 1 K - zápisné. Repertoár se měl skládat z původních prací, naplánovány byly hry P°ástky, Její pastorkyňa, Pan Johanes.
U p°íle_itosti oslavy byla instalována výstavka památek ochotnických v prostorách městské radnice. Z výtě_ků p°edstavení věnoval spolek 100 K Jiráskovu fondu nemajetných studujících, tímto darem se zároveň stal jeho zakládajícím členem.
Zprávy z dalších let jsou jen útr_kovité a neúplné. Z tisku a jiných materiálů se poda°ilo sestavit alespoň hrubý repertoár berounského ochotnického spolku (viz P°íloha č. 2)
Pokud chtěli členové spolku po°ádat nějakou akci - a nemuselo to být jen divadelní p°edstavení -, museli po_ádat o povolení u okresního ú°adu. Také museli _ádat o °ádnou hasičskou asistenci. Byli také povinni ohlásit konanou akci Policejnímu ú°adu, aby mohl vyslat policejní asistenci, která měla za úkol hlásit průběh a výsledek zábavy.49)
Organizačně pat°il ochotnický spolek k Jungmannovu okrsku Ú.M.D.O.Č., který se ve dvacátých letech nacházel v krizi. Nevykazoval _ádnou soustavnou divadelní činnost, měl sice hodně hrajících jednot, ty však neplnily povinnosti vůči okrsku (nezasílaly měsíční výkazy o činnosti, hrály hry bez povolení úst°edí) a celkové výsledky jejich činnosti byly _alostné. Ochotníci si vybírali hry náhodně a jejich umělecká hodnota byla značně nízká. Zároveň se v návštěvnosti divadel odrazil narůstající vliv konkurence - sportu, rozhlasu a biografu.50)
Více zpráv se nám zachovalo z roku 1927. Na tento rok p°ipadlo velké výročí spolku - 100 let existence. Takové jubileum si spolek nemohl nechat ujít. Dá se °íci, _e se probudil ze své letargie a důstojným způsobem oslavil své kulaté jubileum.
Oslavy probíhaly 15. a 16. °íjna 1927. Podílely se na nich spolky Slavoš a Dvo°ák. Dne 15. °íjna, v p°edvečer oslavy se konala umělecká akademie. Druhý den dopoledne si členové spolku zavzpomínali na staré ochotníky p°i návštěvě h°bitova, poté se odebrali do nové sokolovny, kde se konala jako ji_ tradičně slavnostní valná hromada. Po ní pak následovala "tradicionelní oslavná hra berounských" Naši furianti, kde opět vystoupili všichni sta°í ochotníci.51) Nutno °íci, _e s vytvá°ením programu si p°íliš mnoho práce nedali. Je však pravděpodobné, _e chtěli zachovat tradiční ráz a mimo to pot°ebovali hru s velkým počtem rolí, aby se p°i p°edstavení uplatnili všichni sta°í ochotníci. Do u_šího slavnostního výboru jubilejních oslav byli zvoleni vá_ení občané Berouna : E. Mejst°ík, E. Chvojka, H. Marek, K. Kazda, L. Nový, J. Volkán a J. Šlechta. Součástí oslav byla i výstavka Spolku divadelních ochotníků, kde byly vystaveny portréty zakladatelů, rukopisy her starších autorů a stará, nově zrekonstruovaná opona.
V různých jubilejních bro_urách se objevují i soudobé kritiky na divadlo: "Poměry poválečné, doba politických rozkolů nese vinu na dnešní nečinnosti berounských vůči divadlu, které v městě tomto rozt°íštěno na několik scén, _el stále nečinných".52) Bylo t°eba vy°ešit vzájemný poměr členstva několika místních dramatických sdru_ení. P°edevším se jednalo o spolek Tyl v Berouně-Závodí, dru_iny Mošna, _elenský, činné dramatické odbory Sokola, spolek Rozkvět, národní sociální mláde_e Havlíček, sociálně demokratické organizace a komunistické organizace.53)
Podle autentického názoru na problematiku berounského divadla "Beroun má zrovna p°íšernou pověst mezi divadelními podnikateli, to pro svoji nevšímavost k divadelním p°edstavením (mimo ochotnická). Tuto chybu odčiniti bude pernou, ale záslu_nou prací berounského ochotnického spolku."54) Jeden z re_isérů si posteskl nad malou účastí na oslavách: "Ale kdepak, je p°ed volbami a ty jsou pro mnohé dnešní ochotníky p°ednější ne_li splnění slibu, ...".55) Z těchto úryvků si mů_eme udělat obrázek o působnosti ochotnického divadla v Berouně a některých problémech, se kterými se ochotníci potýkali.
Pro Spolek berounských ochotníků v Berouně se zachovaly dvoje stanovy z různých období. Starší stanovy pocházejí z roku 1913.56) Byly schváleny výnosem c. k. místodr_itelství č. 150 ze dne 24. ledna 1911 a tímto dnem také nabyly platnosti. Roku 1914 byla provedena oprava stanov. Nový důle_itý bod, o který byly stanovy obohaceny, p°inášel rovné právo pro _eny - mohly tedy volit i být voleny.57) Druhé stanovy sice pocházejí a_ z období po druhé světové válce, byly potvrzeny roku 195058), ale je na nich mo_no zkoumat jejich proměnu a vývoj během první republiky a_ do konce čty°icátých let. Myslím, _e je zajímavé porovnat dokumenty se stejnou právní působností v odstupu 47 tak rušných let. Nutno up°esnit, _e stanovy z roku 1950 se netýkají pouze Spolku divadelních ochotníků v Berouně, ale i dramatického odboru KSČ, k jejich_ sloučení došlo po válce. Z tohoto důvodu se liší stanovy hned v úvodním článku a to v názvu spolku. Staré stanovy uvádějí název : "Spolek divadelních ochotníků v královském městě Berouně (zalo_en 1827)" se sídlem v Berouně a jednací °ečí "výhradně českou"59) Podle nich měli členové p°edválečného spolku právo nosit spolkové odznaky.
Stanovy z roku 1950 ustavují spolek "Ochotnické divadlo města Berouna" se sídlem v Berouně.60) Účelem spolku podle těchto stanov bylo pěstovat dramatické umění, české lidové divadelnictví a dramatickou literaturu českou a slovenskou a pracovat na uskutečnění plánů Ú.M.D.O.Č. Stanovy z roku 1913 se zmiňují o pěstování divadla vůbec, "je nutno dbát zásady, _e divadlo je školou _ivota". Prost°edkem k dosa_ení tohoto cíle bylo po°ádání ušlechtilých zábav, výletů, zpěvů, p°ednášek a společných vycházek. "Je pot°eba šlechtit mravy a podporovat humánnost a dobročinnost".61) P°i porovnání obou dokumentů vychází najevo, _e v době p°ed rokem 1945, resp. 1948, mělo divadlo mnohem širší kulturně společenský a výchovně vzdělávací význam. Divadlo bylo školou _ivota, určitou sebereflexí a vzorem pro své obecenstvo. Pojetí významu divadla z roku 1950 je mnohem u_ší. Divadlo je pova_ováno za druh umění, který působí na mravy a kulturní úroveň lidí, ale u_ je neovlivňuje tak zásadně jako tomu bylo d°íve, kdy národ divadlem _il a dýchal. Zatímco v době p°ed první světovou válkou a krátce po ní ochotnické divadlo spoluutvá°elo _ivotní styl mnohých lidí, od 30. let se divadlo etabluje jako umění, které je sice velmi blízké obyčejným lidem, ale které ji_ netvo°í nedílnou součást jejich _ivota, p°estávají se v něm realizovat. Myslím, _e tento trend byl podmíněn postupným zklidněním a ochabnutím vlasteneckých nálad a p°ibývajícími společenskými a ekonomickými problémy první republiky.62) Samoz°ejmě se liší i prost°edky spolků k dosa_ení vymezených cílů. Stanovy z roku 1950 ukládají členům po°ádat divadelní p°edstavení, pečovat o umělecké a kulturní vzdělání členů po°ádáním p°ednášek, kurzů, soutě_í, zájezdů a výstav.
Členové spolku jsou v obou stanovách členěni do t°í kategorií - čestní, zakládající a činní. Práva členů se v podstatě shodují. Stanovy z 50. let jsou poněkud obsáhlejší, proto_e v ka_dém článku ještě °eší vztahy a organizaci spolku vůči Ú.M.D.O.Č. Jen nepatrně jsou modifikovány povinnosti členů (ve smyslu organizace Ú.M.D.O.Č) a zrušení jejich členství.
Správní rok se v obou stanovách počíná lednem nového roku. Stanovy z roku 1913 ukládají výboru svolat valnou hromadu do konce ledna, pozdější stanovy jsou benevolentnější, povolují svolání do konce prvního čtvrtletí nového roku. Jediný rozdíl p°i volbě funkcioná°ů spolku spočíval v tom, _e valná hromada podle stanov z roku 1950 ji_ nevolila protektora spolku. Tato funkce byla zrušena vzhledem k centrální organizaci Ú.M.D.O.Č. Náplň spolkových povinností jednotlivých funkcioná°ů se shoduje.
Spory podle starých stanov °ešil spolkový výbor nebo smírčí soud. Novější stanovy svě°ují tuto pravomoc pouze do rukou smírčího soudu.63) Podle stanov z roku 1913 zrušení spolku nastalo, kdy_ počet členů klesl pod deset a jmění spolku měla p°evzít obec královského města Berouna na deset let. Pokud by do deseti let vznikl nový spolek s tímté_ názvem a stanovami, má obec odevzdat jmění tomuto spolku. Pokud by _ádný takový spolek nevznikl, p°ipadlo by jmění ústavu chudých obce královského města Berouna. Na konci stanov je poznámka, _e spolek má právo stát se členem Ú.M.D.O.Č., jím_ ve stanovách z roku 1950 ji_ dávno byl. Podle těchto stanov dochází ke zrušení spolku, pokud počet členů klesne pod počet členů výboru nebo pokud tak rozhodne 3/4 členů na valné hromadě. V p°ípadě rozpuštění spolku není ve stanovách zmínka o tom, komu by p°ipadlo jmění spolku.64) Pravděpodobně by jmění bylo p°evedeno na Ú.M.D.O.Č., jako nad°azený orgán.
P°i vylíčení činnosti spolku nemů_eme opomenout podíl jeho členů na významných O oslavách padesátého výročí Národního divadla v květnu 1918 ji_ byla °eč. Ochotníci tam p°edvedli své umění ve h°e Noc na Karlštejně, ve které hostoval pan Josef Mencl z Prahy.
PouĄ u svatého Matěje se konala 4. b°ezna 1919 "na masopustní outerek v domě šenkovním U t°í korun. Bude srdcí, párků, piva, muziky a preclíků a všichni se zveselíme starém českém po zvyku" Masky byly nutným doplňkem.
Roky 1923 a 1924 byly bohaté na spolková p°edstavení. oblíbenými autory byli Jaroslav Kvapil a František Sokol-Tůma.
V roce 1924, 9. °íjna, se konaly _i_kovy oslavy. Neobešly se bez p°ednášek, týkajících se tématu, zpěváckých produkcí spolku Slavoš a divadelního večera, kdy ochotníci hráli v_dy po jednom aktu ze známých historických her A. Jiráska a A. Dvo°áka. Druhý den p°ipravila TJ Sokol divadelní p°edstavení Jan Hus. Jako součást oslav se konal tábor lidu, který byl zahájen na náměstí p°ed radnicí.65)
Na těchto p°íkladech jsme se pokusili p°iblí_it činnost berounského spolku divadelních ochotníků v době, kdy vykazoval určitou aktivitu. Jeho činnost však byla od počátku oslabována vleklými dlouholetými osobními spory mezi členy a tyto ne°ešené problémy posléze vedly k tomu, _e spolek postupně ztrácel na významu v kulturním _ivotě města a ve t°icátých letech pozvolna spěl k ukončení své činnosti. K postupnému úpadku p°ispěl i fakt, _e v roce 1929 se v Berouně vytvo°ilo Lidové divadlo na Plzeňce, do kterého p°ešel re_isér Ji°í Šlechta, bývalý re_isér ochotnického divadla.66)
Ještě mi zbývá objasnit, kde spolek divadelních ochotníků sídlil a kde se konala jeho p°edstavení. Jak bylo výše uvedeno, roku 1906 se ochotníci usídlili v sále hostince U t°í korun. V těchto prostorách se tedy nacházel i všechen majetek spolku a ochotnická p°edstavení se ponejvíce konala zde. Sál v této budově pojal 400 sedících diváků plus 40 v galerii, navíc bylo ještě 150 míst k stání. Vstupné bylo odstupňováno podle vzdálenosti sedadel od jeviště. Nejdra_ší byly k°esla v prvních pěti °adách spolu s balkonem. Pak následovaly I., II. a III. místo. Nejlevnější byly vstupenky k stání. Někdy se cenově lišily i místa pro stání vzadu a po straně.67) Jeviště mělo rozměry 12 x 6 x 6 metrů, nepat°ilo tedy k nejmenším svého druhu. Další vhodný sál pro divadelní účely se nacházel v budově na Plzeňce. Ten obsahoval 300 sedadel a 100 míst k stání s rozměry jeviště 10 x 6 x 6 metrů. Další vhodný sál pro divadlo, ale i biograf, se nacházel v budově sokolovny. Jeho kapacita čítala 580 míst k sezení i s galerií a 100 míst k stání s jevištěm 12 x 10 x 11 metrů.68)



Spolek divadelních ochotníků v _ebráku

Tento spolek má nejdelší tradici ze všech divadelních spolků na Berounsku a Ho°ovicku. Byl zalo_en v roce 1812, p°ičem_ hlavní podíl na jeho vzniku spolku měli studenti.69) _ebráčtí ochotníci, na rozdíl od berounských, mají dostatek zachovaného archivního materiálu, který obsahuje cenné informace v celé délce jeho působnosti. Hlavním pramenným materiálem je vzorně vedená pamětní kniha, která zaznamenává činnost spolku ji_ od roku 1920.
První hra, kterou _ebráčtí studenti sehráli, byl Krejčí Divíšek, původně německá hra, v p°ekladu J. N. Štěpánka. Zdejší ochotníci toti_ hráli od počátku jen česky.70) Snad na to mělo vliv i působení zdejších rodáků, národní buditelů a básníků Šebestiána Hněvkovského a Vojtěcha Nejedlého.71)
Zajímavostí je, _e roku 1837 byla poprvé sehrána hra Sládci, kterou pro _ebrácké občany napsal K. J. Erben, kdy_ v _ebráku pobýval se svou p°ítelkyní. V _ebráku často prodlévali také J. Jungmann a A. Puchmajer.72)
Zpočátku se hrálo v domě Pod podloubím a v hostinci U zlatého anděla, od roku 1862 v hostinci U českého lva. Pokoušeli se také o zbudování divadelních arén (pravděpodobně pro . p°edstavení pod širým nebem). V roce 1860 to bylo na hradě Točník a v roce 1872 v zahradě _ebráckého pivovaru, tento projekt však zma°ila povodeň. V roce 1906 našli ochotníci st°echu pro své divadlo v hostinci U jelena.73)
V roce 1864 byl v _ebráku zalo_en pěvecký spolek Hlahol. Vzájemný úzký poměr obou spolků dokládají tato slova: "Ochotnický spolek a pěvecký spolek Hlahol vzájemně spolupracovaly, a to z jednoduchého důvodu, _e vlastně pěvecký spolek byl utvo°en zas jen z °ad ochotníků, k nim_ se dru_ili i místní učitelé a kně_í." 74)
Řádné stanovy si spolek po°ídil a_ roku 1875, kdy získal oficiálně název Spolek divadelních ochotníků. V té době ji_ dávno nebylo jeho cílem pouze lidi bavit: "Je dob°e si p°ipomenout, _e na ochotnické divadlo se tehdy nepohlí_elo jako na spolek pro zábavu, ale _e byli všichni o jeho důle_itosti a neúnavné kulturní a výchovné práci p°esvědčeni."75)
V roce 1912 slaví spolek své sté výročí. Dne 27. července je zahájena oslava jubilea divadelním večerem, uvedeným nezbytným proslovem. Následovalo p°edstavení, skládající se z p°edvedení _ivého obrazu, sehrání jednoho aktu ze hry Krejčí Divíšek (jako vzpomínka na první p°edstavení). Večer byl zakončen sehráním hry Zvíkovský rarášek z pera L. Stroupe_nického. Dne 28. července se konala slavnostní valná hromada, kde byl, kromě jiného, učiněn zvláštní zápis do pamětní knihy spolku. Poté následoval koncert a p°ednáška v zahradě hostince U jelena.76)
Dva zbývající roky do vypuknutí války pro_il spolek v poklidu a tvůrčí práci. Ka_dý rok se konala °ádná valná hromada, která zvolila p°edstavenstvo. P°i posledním p°edválečným p°edstavením uvedl spolek hru Vzhůru za Belriotem. V době války byla činnost spolku zastavena kvůli odchodu t°iceti dvou členů na bojiště. Ovšem ji_ po sedmnácti měsících sta°í členové a činovníci obnovili _ivot spolku. Ji_ v listopadu 1915 uspo°ádali p°edstavení ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech. Společně s TJ Sokol uspo°ádali Mikulášskou zábavu a postarali se i o silvestrovský program (jednalo se o sehrání frašky Následky prvního man_elství).
Rok 1916 se rovně_ odehrával ve znamení pomoci vdovám a sirotkům po padlých vojínech. Celkem spolek věnoval 140 K z výtě_ků šesti p°edstavení, co_ byla ve válečných časech významná pomoc válkou posti_eným spoluobčanům.77)
Ani _ebráčtí nenechali padesáté výročí Národního divadla bez povšimnutí. 16. května uspo°ádali oslavu s divadelním p°edstavením, proslovem a zpěvem národní hymny. Jaký postoj zaujali ochotníci k vytvo°ení nového státu, vyplyne nejlépe z následujících slov: "Den 28. °íjna 1918, den to prohlášení naší samostatnosti, zastihl nás náhle. Ač veškeré úkazy doby tehdejší svědčily, _e není daleka doba, kdy národ náš svrhne okovy nás tí_ící a kdy povznese hrdě k zá°né hvězdě svobody a volnosti, p°ec zpráva ta p°išla neočekávaně. V zanícení radostné volnosti a svobody, nebylo času na pomyšlení nějaké spolkové oslavy - v_dyĄ vzk°íšení své slavil celý národ, všechen lid český".78) Jako i na ostatních místech, nabyla tato oslava samostatnosti všeobecný a ve°ejný ráz, po°ádaná obcí a všemi místními spolky 29. °íjna 1918. "V této velké době, na rozhraní nového historického věku, byl národ náš sbrat°en, nebylo rozdílů politických ani nábo_enských, cítili jsme se bratry, sestrami. Nebylo mezi námi rozdílů, nebylo závisti ani protivenství, jen mohutná láska k drahé svobodné vlasti klenula se nad námi." 79) I kdy_ obě citace musíme brát s rezervou a p°istupovat k nim s kritickým hodnocením, je nesporné, _e mají svou vypovídací hodnotu a _e svědčí o náladě doby a pocitech mnohých lidí, i kdy_ jistě nebyly tak patetické a idylické jako p°edchozí úryvky.
V meziválečném období vyvíjel spolek bohatou činnost.80) Je namístě se zmínit alespoň o některých významných akcích, na kterých se podílel i místní spolek ochotníků.
U p°íle_itosti sedmdesátých narozenin T. G. Masaryka byl uspo°ádán slavnostní večer. V rámci divadelního p°edstavení spolek p°edvedl ve spolupráci se zdejším Sokolem _ivý obraz "Hold prezidentovi". Sokol měl i svůj vlastní program - jeho hudební odbor zahrál slavnostní pochod (Marseillaisu). Celá akce se povedla, důkazem je i velká účast místních občanů.81) Celá akce měla úspěch zaručen ji_ díky nesmírné popularitě, které se prezident Masaryk těšil mezi lidmi.
_ebráčtí ochotníci nezapomínali ani na své zaslou_ilé členy, kte°í pro stá°í museli zanechat spolkové činnosti, nebo slavili nějaké větší _ivotní jubileum. Většinou pro ně uspo°ádali oslavu, jako tomu bylo u re_iséra Josefa Kubly, který si 5. prosince 1920 p°ipomínal t°icet let členství ve spolku. Uvádíme pro zajímavost úryvek z projevu p°i této oslavě: "Kdo k hotovému zasedne..., ten ani zdaleka netuší co sebezap°ení, píle, práce a času ka_dé p°edstavení stojí, kolik hodin večerních a nočních takový ochotník po celodenním, mnohdy úmorném zaměstnání věnovat musí a kolik různé jiné práce, širším kruhům neviditelné a proto z°ídka uznané s ka_dým p°edstavením je spojeno."82) Jubilantovi byl p°edán čestný dar za jeho p°íkladné zásluhy na poli ochotnickém - st°íbrné hodinky s vyrytým věnováním.
Dne 22. ledna roku 1921 uspo°ádal spolek šib°inky83) na téma "Fidlovačka". A jaký byl ohlas? "... jejich námaha odměněna výsledkem nad všechno očekávání skvělým, jak po stránce mravní, tak i hmotné. V obecenstvu plno dobrých masek: ševců, mistrů a učedníků, m욥anů, m욥anek, sedláků atd. - pestro všude! Obecenstva sešlo se tolik, _e nevyhnutelně bylo odsouzeno k stání a celý prostorný sál vypadal doslovně jako jediný obrovský sud slanečků." 84) Mezi dalšími pozoruhodné atrakce pat°ili komedianti, medvědá°i, preclíká°i a kramá°ské boudy s dobrotami. Tato oslava se stala milou tradicí v kulturním dění města a ka_dým rokem se nesla v jiném duchu.85) Od roku 1923 byl p°i šib°inkách vydáván Večerník, který měl slou_it k obveselení účastníků. P°ispíval do něj i re_isér Petr Hněvkovský, který si získal oblibu čtená°ů svými vtipnými glosami. "B°itkou satirou a zdravým humorem kritizuje místní poměry spolkové, ve°ejné i obecní. Zejména 'klepy' a 'zahraniční politika' těšily se oblibě a místy vyvolaly bou°e smíchu." 86)
Ji_ tradicí se staly silvestrovské zábavy, po°ádané spolkem ochotníků. Jako zlatý h°eb večera, nebo jako půlnoční p°ekvapení si ochotníci v_dy p°ipravili nějaký veselý výstup. Ka_doročně se také slavil vznik republiky. 87)
Roku 1922 si nechali ochotníci na vlastní náklady zavést elektrické světlo. To jim umo_ňovalo pou_ívat různé barevné efekty, co_ znamenalo velký pokrok a vítanou změnu v divadle.
V počátečním období německé okupace se ke spolku p°ipojily divadelní odbory Mláde_e církve československé, sportovního klubu Ivo, Sdru_ení katolické mláde_e a Tělocvičné jednoty Sokol. Dne 9. února 1940 došlo ke sloučení všech těchto souborů.
Nutno dodat, _e divadelní ochotníci působí v _ebráku dodnes. Ka_doročně se tam koná p°ehlídka divadelních souborů Erbenův _ebrák. Od května do zá°í roku 1997 probíhala v _ebráckém muzeu výstava Spolku divadelních ochotníků v _ebráku, kde byly vystaveny plakáty, fotky, scénické návrhy a ukázky starých divadelních rekvizit spolku.





Spolek divadelních ochotníků v Ho°ovicích*)

Ho°ovičtí ochotníci v_dy pat°ili mezi ty spolky, které svými aktivitami výrazně pomáhali vytvá°et kulturní tvá° města. Bohu_el, o ho°ovickém divadelním spolku toho moc nevíme. V berounském okresním archivu se nachází pouze jedna kniha, a to seznam titulů v divadelní knihovně.88) Likvidaci materiálů má na svědomí gestapo: "Nemám po ruce pamětní knihu spolku - za nacistů archiv zlikvidovalo gestapo, ale vzpomínám na Nerudovu Prodanou lásku", napsal V. Čepelák.89)
Rekonstrukce činnosti a vývoje spolku je tedy v tomto p°ípadě obzvláště náročná. Většina informací byla získána z fondu Krajinského spolku Valdek, který úzce (alespoň v prvních letech svého působení) spolupracoval s ochotníky. O spolupráci těchto spolků, a v souvislosti s tím i o činnosti ho°ovických ochotníků, se blí_e zmíníme v další kapitole.
První divadelní p°edstavení v Ho°ovicích se pravděpodobně hrálo na zámku, a to v roce 1816. Divadelní spolek jako takový byl zalo_en a_ v roce 1862.90) Spolkové stanovy však pocházejí z roku 1871.91) Z roku 1881 máme zprávu, _e spolek hrál ve prospěch Národního divadla. Divadelní produkce se odbývaly v sále U Hájků, U bílého lva nebo ve staré radnici. V období 1883 - 1898 nebyl spolek činný, o jeho správu se staral Krejcarový spolek a spolek Vlasta. Roku 1898 spolek získává nové pódium a zároveň p°ekonává krizi a postupně opět rozvíjí svou činnost, která je korunována roku 1906, kdy se spolek stává členem Ú.M.D.O.Č. v Praze.92)
Ani během první světové války spolek nep°estává působit. Hráli se tradiční čeští auto°i a jejich ryze české hry, jako Strakonický dudák, Pra_ský flamendr, Fidlovačka (viz P°íloha č. 3). V květnu roku 1918 sehrál spolek Jiráskovu Lucernu, není však jisté, zda toto p°edstavení sehráli u p°íle_itosti padesátého výročí Národního divadla, jak by tomu nasvědčoval termín p°edstavení.
Roku 1918 se re_isérem spolku stává Josef Schaller, ho°ovický lékárník, který na tomto významném postu setrval a_ do roku 1930, a stal se tak význačnou osobností spolku. J. Schaller značně ovlivnil svou výraznou osobností členy i celkovou činnost spolku. I tady platí zásada, _e pokud má spolek v čele schopnou vůdčí osobnost, rozvíjí se a je aktivní, jakmile však taková osobnost chybí, nastává období úpadku a nečinnosti. Výrazně se tato zákonitost projevila u Spolku divadelních ochotníků v Berouně za p°edsednictví E. Hojky a u spolku Valdek.
Roku 1939 podal spolek oznámení o další činnosti podle na°ízení ministerstva vnitra a získal tak povolení k činnosti do roku 1943, kdy mu byla činnost opět povolena. Spolek ochotníků v Ho°ovicích zakončil svou činnost v roce 1951, kdy byl začleněn do závodního klubu ROH podniku Obchodní tiskárny v Ho°ovicích. Mnohé zájmové spolky, zejména ochotnické, zakončily svou samostatnou existenci podobným způsobem, pokud ji_ d°íve nezanikly.93)


Krajinský spolek Valdek

Tento spolek se sice nevěnoval pouze divadelních činnosti, ale věnoval tomuto umění značnou část své energie a času. Jedná se o studentský spolek, který vznikl o vánocích 1916 jako odno_ spolku divadelních ochotníků, který ji_ měl svou tradici. 94) Po vzniku republiky se spolek osamostatnil a jeho stanovy byly schváleny 4. dubna 1920. 95) Do té doby spolek vystupoval pod názvem "Studenti v Ho°ovicích."
Spolek vyvíjel aktivitu o nedělích, svátcích a prázdninách, kdy měli studenti volno a pobývali v Ho°ovicích. Činnost spolku byla rozmanitá - divadlo, turistické výpravy do okolí, na Šumavu, do Krkonoš, zalo_ili v Ho°ovicích čítárnu, po°ádali debatní večery, p°ednášky, zavedli jazykové kurzy, zaslou_ili se o vybudování pomníku padlých v první sv. válce, po°ádali zábavní večery, prostě pěstovali ty zájmové činnosti, které jim ukládaly spolkové stanovy. Stanovy uvádějí účel spolku: "Sdru_ení mladých lidí kraje ho°ovického vytknuvších si za cíl prohloubení a vyhranění svých hodnot na podkladě nepolitickém a nekonfesijním. Pečovat o zájmy školské a sociální, p°ispívati ke kulturnímu povznesení ve°ejnosti."96)
Léta 1919- 1924 znamenala pro spolek vrchol činnosti. Následující rok odcházejí starší členové, kte°í ji_ dostudovali (viz P°íloha č. 4) a v důsledku toho p°ichází stagnace, která je za_ehnána a_ v roce 1929. 97)
Zpočátku studenti jen vypomáhali ochotníkům svým zpěvem a proto_e měli úspěch i v menších rolích, rozhodli se zalo_it vlastní spolek. V jejich úmyslu je podporoval i ji_ zmíněný re_isér Josef Schaller, který svou autoritou celý podnik zaštiĄoval.98) Tento mu_ nebyl jen duší ochotnického spolku, ale byl i členem a po určitý čas dokonce °editelem spolku Mládenci, který spolupracoval s Valdekem.
28. °íjen 1918 zastihl některé ze studentů ve válce. A takhle líčí jeden z nich, J. Čepelák, student historie na UK a toho času zapisovatel spolku, náladu a pocity členů spolku i své vlastní. Na počest této významné události sehráli studenti slavnostní p°edstavení za re_írování J. Schallera.
Prázdniny 1919 se po pracovní stránce spolku moc nevyvedly. Nechme o tom promluvit jednoho z nich: "Nadšení vyprchalo.99) Starý enthusiasmus se nevzbudí. - Snad se obrodí v mladších, ale mám silné pochybnosti." Jako druhou p°íčinu uvádí: "...všechny korporace městské v republice jako o závod se p°edstihovaly v po°ádání všemo_ných zábav. Neznám neděle prázdninové, která by nebyla zadána pro nějakou slavnost nebo divadlo." 100) Zde vidíme, jak silným stimulem byl vznik republiky pro kulturní aktivitu všech spolků. O prázdninách také většina studentů vstoupila do vzdělávacího klubu mladé generace "Havlíček" proto, aby spolupracovali s "_ivly nestudentskými, hlavně s dělnictvem", nutno dodat, _e se jim spolupráce p°íliš neda°ila.101)
Repertoár spolku Valdek se odlišoval od líbivých her ochotnického spolku (viz P°íloha č. 5). Studenti se sna_ili zprost°edkovat ho°ovickým občanům kvalitní a umělecky cenné hry. Většina jich studovala v Praze, tak_e měli kde brát inspiraci. Vzorem se pro ně stala Městská divadla pra_ská a repertoár Národního divadla. Vysokou úroveň si chtěli udr_et i p°i jiných produkcích jako byly nap°. akademie a p°ednášky. Není tedy divu, _e si občas stě_ují na malou návštěvnost a nezájem místních. Z maloměstského prost°edí se dá jen tě_ko udělat kulturní centrum. Jejich snahy mají však nesporný p°ínos v tom, _e se o zlepšení úrovně kultury alespoň pokusili a ukázali něco nového, sna_ili se, aby obecenstvo ocenilo náročnější umění, proto_e člověk z venkova se do pra_ských divadel málokdy dostal.
Jedním z takových p°edstavení bylo uvedení hry V. Dyka Ond°ej a drak. Právě tímto p°edstavením si Valdek vytyčil nový cíl : "studenti budou obecenstvo vychovávat a vě°ím, _e docílí úspěchů i proti biografu i proti nasládlým, bezcenným malom욥áckým kouskům ochotníků, jich_ umění by se mohlo jinde mnohem lépe uplatniti." Autor je toho názoru, _e ochotníci mají dobré herce, jen v současné době nemají dobrý repertoár.102) Výrok je opět nutno nahlí_et z kritického pohledu, neboĄ autor není nestranným pozorovatelem a je pravděpodobné, _e chápal ochotníky jako určitého konkurenta. Nicméně podává zajímavou zprávu o ochotnících a jejich činnosti.
Hodně členů Valdeka bylo organizováno zároveň ve spolku "Mládenci". Sdru_ovali se ke společné práci a zábavám jako p°íslušníci stavu studentského. Z roku 1919 se zachoval soupis členů studentského spolku. Prázdniny v létě 1920 se nesly v pracovním duchu. Studenti si pronajali místnost a vytvo°ili si klub a spolkovou čítárnu, kde se konaly schůze a debatní večírky. To u_ se počet členů vyhoupl na šedesát.
Zpočátku Valdek jen vypomáhal ochotníkům p°i Silvestrovském programu, později ji_ po°ádal vlastní zábavu. Studenti hráli svá p°edstavení v_dy o vánocích, velikonocích a v průběhu prázdnin. Nacvičování jednotlivých rolí toti_ vy_adovalo čas. Jedním z takových p°edstavení secvičovaných o prázdninách byla hra E. Rostanda "Romantikové", kterou re_íroval člen ochotníků pan Adolf Rů_ička. Scénu upravoval jako obvykle Václav _ivec, učitel v Ho°ovicích. Shodou okolností se zachoval plakát tohoto p°edstavení a náčrtky scénického provedení hry od prof. V. _ivce.
V této době se zrodila myšlenka největšího zábavního podniku, který kdy v historii Valdeka i jiných spolků ve městě neměl obdoby - studentské majáles. Ze členů spolku byl zvolen pracovní a poradní sbor, které °ídily celou akci. Studenti zhotovili Zlaté desky, do kterých byli zapisováni sponzo°i celé akce. Studenti vytvo°ili plakáty, získali své stoupence v °adách vá_ených občanů a pozvali hosty zvučných jmen. V hlavní den oslav, 14. května 1921, vztyčili studenti na ho°ovickém náměstí máji byl p°ednesen proslov věnovaný A. Jiráskovi, neboĄ právě výročí jeho 70. narozenin bylo celé majáles zasvěceno. Nechyběl slavnostní průvod s alegorickými vozy a krojovanými dru_inami. Odpoledne se konala veselice v p°írodním prost°edí nedaleko Ho°ovic. Uvádíme několik autentických post°ehů: "Člověk nevěděl nač se má d°ív dívat" - jednou z atrakcí byl ohňostroj. "Počasí nemohlo být lepší." - hrálo důle_itou roli, proto_e se vše odehrávalo pod širým nebem. Druhý den byl na po°adu koncert a divadelní p°edstavení, večer potom taneční zábava.103)
Další významnou akci podnikli valdečtí o prázdninách roku 1923. Otcem myšlenky po_ádat mistra Františka Bílka o vytvo°ení pomníku padlým v první světové válce se stal akademický malí° Václav _ivec, který pomáhal Valdeku vytvá°et scény pro divadelní p°edstavení a dohlí_el nad veškerým výtvarným projevem Valdeka. Tak se tedy zrodila slavnost odhalení pomníku "Obětovaný" od F. Bílka. P°i této p°íle_itosti Valdek uspo°ádal výstavu mistrových děl a vydal bro_uru o J. Bílkovi, do které p°ispěl svou statí i významný katolický básník Jakub Deml. P°i této p°íle_itosti po_ádal spolek Ministerstvo školství a osvěty o finanční p°íspěvek k uspo°ádání výstavy. Ministerstvo však nevyhovělo jejich _ádosti "z důvodů rozpočtových"104) Ohlas na tuto akci byl velký, kritiky v novinách pochvalné. Tento počin nezaznamenal ohlas jen v místě konání, ale zmiňovaly se o něm i celostátní noviny. Většina z nich popisuje Bílkovu sochu a vysvětluje její symbolický význam.105)
V tomto roce se dva valdečtí zástupci zúčastnili ka_doroční p°ehlídky ochotnické činnosti Jiráskova Hronova, ale bez většího ohlasu. Spolek jako takový na festivalu nikdy neúčinkoval.
Postupem času se uměleckovýchovný cíl Valdeka vytrácí a je nahrazen zájmy pro studenty p°ita_livějšími, ani divadelní činnosti se od konce dvacátých let ji_ tolik nevěnují. Do pop°edí zájmu se dostávají spíše zábavné akce. Po°ádali "čaje" s hudební produkcí, večerní zábavy, taneční večírky, konalo se několik ročníků masopustního karnevalu, který studenti po°ádali spolu se spolkem Mládenci. První se konal v roce 1932 v hostinci U zeleného stromu.106) Později se spolek stále více zapojoval do sportovních akcí, po°ádaných místním osvětovým sborem a sám různá sportovní utkání po°ádal. Jen výjimečně a s organizačními problémy se jim poda°ilo uspo°ádat divadelní p°edstavení.107)
Na rok 1938 p°ipravil Valdek v rámci dvacetiletého trvání republiky Slavíkův koncert, který měl zároveň podpo°it akci na postavení pomníku tomuto fenomenálnímu houslistovi.
Spolek si svými produkcemi vydělával na svou existenci, ale nezapomínal ani na jiná sdru_ení, která pot°ebovala finanční pomoc. Často se hrálo ve prospěch Akademického domu v Praze, studentské kolonie na Letné, Husova fondu pro nemajetné studenty, nemálo peněz věnoval Valdek Spolku pro vybudování městského divadla v Ho°ovicích. Několik p°edstavení sehráli i pro Spolek paní a dívek "Vlasta" a na podporu chudých. V roce 1938 spolek také p°ispěl částkou 500 Kč fondu na obranu státu.108)
Spolek byl členem Ú.M.D.O.Č., vyplývá to z poměrně bohaté korespondence spolku, nebyl však p°íliš °ádným členem této organizace. Nevysílal své delegáty na krajské sjezdy Ú.M.D.O.Č., často opomíjel platit členské p°íspěvky a nevyplňoval zaslané dotazníky. Zbývá doplnit, kde studenti provozovali své divadlo. Nejčastěji si půjčovali sál v radnici, který pat°il městu, ale spravovali ho ho°ovičtí ochotníci spolu s rekvizitami a celým jevištěm.109) Sál byl určen pro 400 míst k sedění a 100 k stání. Jeviště bylo veliké 6 x 5 x 8 metrů. Zábavy, tanečné večery a plesy se odehrávaly v sále hostince U zeleného stromu.
Krajinský spolek Valdek byl jedním z těch spolků, které nevyhovovaly nacistickému re_imu pro svou svobodomyslnost a nevázanost, a proto byl rozpuštěn výnosem zemského ú°adu v Praze z 28. července 1942, č. 2810-1942/abt.I/2. Není známo, _e by svou činnost po roce 1945 obnovil.




P°íloha č. 1
P°ehled spolků a jejich odborů zabývajících se kulturní činností na Berounsku v období první republiky
rok schválení stanov
Beroun
Spolek pro pěstování hudby Dvo°ák 1905
Dámský odbor Úst°ední Matice školské pro Beroun a okolí 1908
Spolek divadelních ochotníků _elenský 1909
Dělnický vzdělávací a podpůrný spolek 1892
Klub fotografů amatérů 1922
Klub mladé generace Havlíček 1911
Odbočka Havlíček Svazu čsl. mláde_e
socialistické v ČSR 1924
Jungmannovo nadání v Berouně 1931
Podbrdská kulturní pospolitost, klub
p°átel umění 1930
Skupina sdru_ení katolické mláde_e
v Čechách pro Beroun 1921
Klub mladé generace Rozkvět 1923
Klub mladé generace Osvěta 1919
Lidové divadlo 1929
Ochotnické sdru_ení Vlastimil 1920
Spolek divadelních ochotníků 1898
Spolek divadelních ochotníků Tyl v Berouně-Závodí 1895
Studentský spolek 1919
Společenský klub 1929
Zpěvácký spolek Slavoš 1882

Bubovice
Divadelních spolek Havlíček 1919
Spolek divadelních ochotníků v Bubovicích 1923

Budňany (dnešní Karlštejn)
Dělnické divadlo Budňany 1932

Bykoš
Vzdělávací jednota divadelních ochotníků 1912

Hýskov
Čtená°ská beseda 1887
Dělnicko dramatický odbor Budoucnost 1922

Chyňava
Spolek divadelních ochotníků 1924

Jarov
Osvěta - klub mladé generace 1919
Ochotnický krou_ek J. K. Tyl Tetín 1938

Koněprusy
Dělnicko ochotnický spolek Koněprusy-Bítov 1922

Králův Dvůr
Čtená°sko zábavní beseda v Popovicích 1939
Spolek divadelních ochotníků Karlova huĄ 1895
Dělnický divadelních ochotnický spolek 1924
Ochotnicko čtená°ská beseda v Popovicích 1896
Vzdělávací krou_ek v Popovicích 1920

Kucha°
Vzdělávací dělnický krou_ek 1921

Levín
Národně vzdělávací ochotnický čtená°ský spolek 1898

Liteň
Čtená°ská beseda T°ebízský 1889
Dramatický a zábavní odbor pro sdru_ení
dorostu _.O.Š. v Litni 1931

Loděnice
Spolek divadelních ochotníků 1893
Studentský spolek v Loděnici 1932

Málkov
Čtená°sko ochotnický spolek Havlíček 1921

Počaply
Dělnický divadelní spolek Průboj 1920
Dramatický krou_ek Lidová scéna 1934

Skuhrov
Spolek divadelních ochotníků Skuhrov-Drahlovice 1925

Suchomasty
Lidové divadlo místní organizace čsl. strany
národně sociální 1931
Kulturní dru_ina socialistická 1921
Jednota divadelních ochotníků 1927

Tetín
Spolek divadelních ochotníků na Tetíně Lubomír 1903

Tmaň
Dělnický ochotnický spolek Jiskra 1929

Vrá_
Divadelní spolek Pokrok 1909

Vysoký Újezd
Vzájemně se podporující a vzdělávací spolek
Komenský 1897

Zadní T°ebaň
Dramatický a vzdělávací krou_ek Vesna 1921


P°íloha č. 2
P°edstavení Spolku divadelních ochotníků v Berouně v letech 1914 - 1928
(podle dochovaných archivních materiálů)

8. 3.1914 Španělská muška
29.3.1914 O. Pospíšil - Smír
12.4.1914 J. Rudolf - Na kozlanském klepáči
15.5.1918 Noc na Karlštejně
18.8.1918 J. K. Tyl - Fidlovačka
28.9.1918 L. Stroupe_nický - Naši furianti
29.9.1918 Posvícení v Hudlicích, aneb kní_e Old°ich (loutkové divadlo)
29.9.1918 Berounské koláče
25.12.1918 A. Jirásek - Lucerna
4. 3.1919 PouĄ u Svatého Matěje
9. 3.1919 Jevan Brandon Thomas - Charleyova teta
20.3.1921 J. Kolár - Pra_ský _id
28.9.1921 A. Jirásek - Psohlavci
23.7.1922 L. Archleb - Osudný manévr
12.11.1922 M. Glass, E. Klein - Firma
25.12.1922 K. Schönherr - Domov a víra
27.10.1922 Pohádka o štěstí, Nad Berounkou pod Tetínem (scéna)
25.2.1923 J. Kvapil - Princezna Pampeliška
1. 4.1923 J.B.Moliére - Zdravý nemocný
19.5.1923 J.K.Tyl - Paličova dcera
6. 7.1923 L. Archleb - Osudný manévr
21.10.1923 F. F. Šamberk - Palackého t°ída 27
26.12.1923 Zdravá nemocná
21.3.1924 Velbloud uchem jehly
21.4.1924 F. Sokol-Tůma - Paseká°i
3. 5.1924 J. Kubík, D. Hallová - Hoši z první legie
12.10.1924 t°i scény z her A. Jiráska a A. Dvo°áka
2.11.1924 B. Treybal - Protekce
30.11.1924 L. Verneuil - Jak _eny milují (Kolotoč)
30,11,1924 Perníková chaloupka (pro děti)
27.12.1924 Kotrmelce mládí
18.1.1925 Firma Piškot, Čaplin a spol.
16.10.1927 L. Stroupe_nický - Naši furianti
11.3.1928 M. Vrána - Julinčino terno
21.3.1928 Blumenthal, Kadlburg - Kdy_ má člověk smůlu
8. 4.1928 R. Jesenská - Je velká láska na světě?
1. 5.1828 Pisko° - Komedie plná otců
11.10.1931 Nichelsová - T°ikrát svatba
8.11.1931 A. Jirásek - Lucerna
16.10.1932 Werner - Právo na h°ích
29.1.1933 Werner - Hotel Zázračná voda
25.5.1933 V. Ernst - Flachsman vychovatel
14.10.1934 Conners - Popelka Patay
25.11.1934 Balda - Armáda špásu
1. 1.1935 Santner - Kašpárek vzal strýčka Šmydru a_ do Číny pro Slavíčka
13.1.1935 Kašpárek jako detektiv a Šmydra jako jeho pomocník



P°íloha č. 3
Seznam divadelních p°edstavení spolku divadelních ochotníků v Ho°ovicích v letech 1919-1938

15., 16., 17.8.1919 U bílého koníčka
srpen 1920 Šubrt - Probuzenci, Jan Výrava
11.3.1923 Sophus Michaelis - Revoluční svatba
1.4.1923 O. Fastr - Pra_ské švadlenky
2.4.1923 O. Fastr - Pra_ské švadlenky
16.5.1923 V. Langer - Velblou uchem jehly
17.5.1923 V. Langer - Velblou uchem jehly
7.10.1923 Bildhand-Hemequine - Milostpánova komorná
27.10.1923 V. Dyk - Posel
28.10.1923 V. Dyk - Posel
25.12.1923 J. Skru_ný-Vrbský Láska nedá si poroučet
27.10.1924 J. Kolár - _i_kova smrt
28.10.1924 J. Kolár - _i_kova smrt
22.12.1924 H. Manners - Peg mého srdce
13.12.1924 H. Manners - Peg mého srdce
31.3.1927 F. Bartoš - Jak starý Moravec ztratil rheumatismus
17.4.1927 Bernard-Vrbský - Šofér
25.6.1927 Štěpánek-Vrbský - Transport č. 20
21.3.1928 Blumenthal-Kadlburg - Kdy_ má člověk smůlu
8.4. 1928 R. Jesenská - Je velká láska na světě?
31.3.1929 R. Medek - Plukovník Švec
4.4. 1929 R. Medek - Plukovník Švec
12.4.1929 R. Medek - Plukovník Švec
10.4.1931 Sedláčková-Vrbský - Na zap°enou
9.3. 1935 Burnettová - Malý lord
10.3.1935 Burnettová - Malý lord
21.4.1935 Stodola - Čaj u pana senátora
27.10.1935 J. K. Tyl - Fidlovačka
28.10.1935 J. K. Tyl - Fidlovačka
25.12.1938 Náš miláček





P°íloha č. 4
Seznam členů Krajinského spolku Valdek
(stav k roku 1919)

Jméno Škola (ročník) Člen zakládající/p°istoupivší

Bělohlávek Josef UÚ p
Bondy Antonín ú°edník p
Bouček Karel prům. šk. IV. z
B°ezina František UÚ IV. p
Čepelák Václav FF UK z
Česal Bohumil RG II . p
Česal Jaroslav reálka p
Dobiasová Karla RG VII. p
Dobiasová Marie LF UK p
Dudková UÚ p
Hassman Rudolf RG II. p
Jeníček Jaroslav LF UK z
Jeníček Vlad. ú°edník z
Kalina Jan LF UK z
Kotán František FF UK p
K°en Ji°í RG V. p
Laštovková Marie výr. spol. p
Maličká Emma RG VIII. p
Maličký Josef RG VI. p
Mareš Jaroslav prům. šk. III. z
Nádherná Anna UÚ III. p
Páv Karel RG II. p
Ře_ábek Jaroslav OA p
Rů_ička Karel ČVUT z
Rů_ičková Em. OA p
Rů_ičková M. OA p
Schmidt Jan LF UK z
Šístek Bed°ich RG IV. p
Šístek Josef UÚ II. p
Špísová Marie ú°ednice p
Štych Rudolf RG IV. p
Tikavová Marie UÚ III. p
Tippmann Karel vys. obchod. p
Tippmann Vratislav RG VI. z
ToĄ Jaroslav obch. akad. IV. p
ToĄ Josef RG VI. p
Vlček Karel ú°edník z
Vopálka Jan RG IV. p
Vyšín Václav OA p
Zelenka Václav OA III. p
Zelenková Vlasta OA p
Zikán Karel ú°edník p
_elezný Jan RG IV. p

UÚ = Učitelský ústav v Ho°ovicích, RG = Reálné gymnázium v Berouně, OA = Obchodní akademie v Berouně, FF UK = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, LF UK = Léka°ská fakulta Univerzity Karlovy, ČVUT = České vysoké učení technické v Praze, prům. šk. = průmyslová škola



P°íloha č. 5
Divadelní p°edstavení Krajinského spolku Valdek v letech 1916-1939

25.2.1916 J. K. Tyl - Pra_ský flamendr
31.12.1916 K. Hašler - Za onoho času (aktovka)
8.4. 1917 Proces o hubičku (aktovka)
J. Neruda - Prodaná láska
22.7.1917 Jevan Brandon Thomas - Charleyova teta
15.8.1917 Pravý a nepravý poručík (aktovka)
Zlaté srdíčko (aktovka)
8.9. 1917 A. Jirásek - Kolébka
8.9. 1918 K. Leger - V zakletém zámku
25.12.1918 A. Jirásek - M.D. Rettigová
29.12.1918 A. Jirásek - M.D. Rettigová
3.8. 1919 J. Skru_ný - To byla noc!
4.8. 1919 J. Skru_ný - To byla noc!
7.9.1919 Liliputánské divadlo
21.9.1919 Všichni t°i (aktovka)
27.9.1919 F. J. Čečetka - Adamita
28.9.1919 F. J. Čečetka - Adamita
31.12.1919 Ve zlaté studni (aktovka)
J. Skru_ný - Od deseti k pěti
4.4. 1920 V. Dyk - Ond°ej a drak
8.9. 1920 A. Jirásek - Vojnarka
31.12.1920 V. Langer - Moje - tvoje (jeden akt)
6. 1.1921 V. Dyk - Smuteční hostina (jeden akt)
V. Klicpera - Rohovín čtverrohý (jeden akt)
15.5.1921 F. Šrámek - Léto
16.5.1921 Bílá paní (vlastní hra členů Valdeka)
16.4.1922 F. Šrámek - Měsíc nad °ekou
3.6. 1922 A. Jirásek - Otec
14.4.1923 J. Kvapil - Princezna Pampeliška
15.4.1923 J. Kvapil - Princezna Pampeliška
13.9.1924 Rostand - Romantikové
31.12.1926 Moliére - Létající léka°
6.8. 1927 V. Dyk - Ranní ropucha
Averčenko - Dvojník
24.9.1932 Lišák Stavinoha
7.9. 1929 Bouračka
28.9.1929 Bouračka (v Lochovicích)
23.8.1930 M. Pagnol - Abeceda úspěchu
19.9.1931 M. Pagnol - Malajský šíp
28.9.1931 M. Pagnol - Malajský šíp
9.9. 1933 V. Werner - Komediant Hermelín
4.9. 1934 I. A. Sedlák - Amerika - Evropa
17.11.1935 Hajný v lese usnul
5.12.1938 Jevan Brandon Thomas - Charleyova teta
15.8.1939 L. Fodor - Maturita
7.9. 1939 Tulácké dobrodru_ství



















Poznámky

1) Monografie Ho°ovicka a Berounska, IV., Praha 1930, s. 150 (dále jen: Monografie).
2) Sbírka zákonů a na°ízení státu československého, r.1919, č. 607, vyd. dne 22. 11. 1919.
3) Monografie, IV., s.152.
4) Tamté_, s. 162.
5) Tamté_, s. 163.
6) J. Vávra, Paměti královského města Berouna, Beroun 1899, s. 401 (dále jen: J. Vávra, Paměti).
7) Tamté_ , s. 404.
8) Monografie, IV., s. 166.
9) Tamté_, s. 167.
10) Tamté_, s. 174.
11) J. Vávra, Paměti, s. 405.
12) Monografie, IV., s. 175.
13) Tamté_, s. 178.
14) Tamté_, s. 180.
15) J. Stejskal, Pamětní zpráva o činnosti spolku pro okrášlení královského města Berouna, Beroun 1902.
16) J. Vávra, Paměti, s. 415.
17) Monografie, VII., s. 29.
18) J. Vávra, Paměti, s. 416.
19) Monografie, VII., s. 35.
20) Tamté_, s. 37.
21) Monografie, III., s.102.
22) J. Vávra, Paměti, s. 410.
23) K. Kazda, Pamětní spis Sokola berounského, Beroun 1925.
24) Monografie, III., s.104.
25) Monografie, IV., s.184.
26) První ho°ovická ročenka, Ho°ovice 1938, s. 19.
27) Tamté_, s. 20.
28) 50 let st°edního školství v Ho°ovicích, Ho°ovice 1971, s. 17.
29) Tamté_, s. 19.
30) První ho°ovická ročenka, Ho°ovice 1938, s. 19.
31) Ve Státním okresním archivu v Berouně, ve fondu Spolku divadelních ochotníků Beroun, existují pamětní, účetní a jiné knihy, ovšem pouze do roku 1914. Po první světové válce se zachovaly jen útr_kovité zprávy o znovuobnovení spolkové činnosti. Poměrně bohatá je sbírka plakátů divadelních p°edstavení berounských ochotníků, ale i hereckých společností, které zavítaly do Berouna a ochotníci jim laskavě p°enechali svůj divadelní sál. Sbírka plakátů pochází z období od druhé poloviny 19. století do konce 30. let 20. století.
32) K. Kazda, 100 let Spolku divadelních ochotníků, Beroun 1927, s. 5. (dále jen: K. Kazda, 100 let).
33) Monografie , IV., s. 166.
34) K. Kazda, 100 let, s. 5.
35) Monografie, IV., s. 167.
36) K. Kazda, 100 let, s. 6.
37) Tamté_.
38) Monografie , IV., s. 166.
39) K. Kazda, 100 let, s. 6 (J. Volkán)
40) K. Kazda, 100 let, s. 6 (J. Volkán)
41) Tamté_, s. 33 (L. Nový).
42) K. Kazda, 100 let , s. 7.
43) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kart. 1, inv. č. 118.
44) Tamté_.
45) Muzeum Českého krasu, sign. K 414, Jubilejní divadelních věstník.
46) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kart. 1, inv. č. 118.
47) Tamté_.
48) Muzeum Českého krasu, sign. K 414, Jubilejní divadelních věstník.
49) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kart.1, inv. č. 120.
50) K. Kazda, 100 let, s. 39 (A. Rů_ička).
51) Divadelní věstník Jungmannova okrsku, r. 1, č. 3, °íjen 1927.
52) Tamté_.
53) K. Kazda, 100 let, s. 25.
54) Tamté_, s. 27 (R . Deyl).
55) Tamté_, s. 30 (J. Volkán).
56) Muzeum Českého krasu, sign. K 724.
57) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 6, inv. č. 6.
58) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 1, inv. č. 1.
59) Muzeum Českého krasu, sign. K 724.
60) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 1, inv. č .1.
61) Muzeum Českého krasu, sign. K 724.
62) Tento názor je ryze osobní a vychází z mého p°edchozího studia této problematiky.
63) Muzeum Českého krasu, sign. K 724.
64) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 1, inv. č . 1.
65) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 18, inv. č. 151.
66) V. Palivec, Z dějin ochotnického divadla na Berounsku, Beroun 1988, s. 28.
67) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Berouně, kn. č. 18, inv. č. 151.
68) A. Javorin, Divadla a divadelních sály v českých krajích, II., Divadelní sály, Praha 1949.
69) V. Müller, Spolek divadelních ochotníků v _ebráce, Beroun 1925, s. 6.
70) F. Lorenc, 150 let divadla v _ebráku, Praha 1962, s. 9.
71) Monografie, IV., s. 164. Š. Hněvkovský byl v letech 1805-1826 v _ebráku magistrátním radou.
72) F. Lorenc, c.d., s. 10.
73) 175 let českého ochotnického divadla v _ebráku 1812- 1987, _ebrák 1987.
74) F. Lorenc, c. d., s. 12.
75) Tamté_.
76) V. Müller, c.d.,s. 66.
77) Tamté_, s. 69 a 73.
78) Tamté_, s. 75.
79) Tamté_, s. 76.
80) M. Stehlíková, Amatérské divadlo v _ebráku, diplomová práce na PF Západočeské univerzity, Plzeň 1994.
81) V. Müller, c.d., s. 77.
82) Tamté_, s. 82.
83) Šib°inky - veselé maškarní zábavy Sokola, které se po°ádají pravidelně od roku 1865.
84) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v _ebráku, sign. XXII- 676/2, Pamětní kniha II.
85) V. Müller, c.d., s. 80.
86) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v _ebráku, sign. XXII- 676/2, Pamětní kniha II.
87) F. Lorenc, c. d. , s. 18.
*) Tato kapitola je rozsahem omezena na minimum, neboĄ v p°íštím čísle p°ineseme rozsáhlou studii o tomto spolku.
88) SOkA Beroun, fond Spolek divadelních ochotníků v Ho°ovicích, Soupis titulů v divadelních knihovně. Z dalších materiálů ulo_ených mimo archiv se dochovala Kniha zápisů 1898-1933 a bohatá dokumentace (Kulturní dům Ho°ovice).
89) 50 let st°edního školství v Ho°ovicích, Ho°ovice 1971, s. 17.
90) Monografie, IV., s. 169.
91) Ke změně stanov došlo v roce 1921. SOkA Beroun, fond Okresní ú°ad Ho°ovice, inv. č. 97.
92) Monografie, IV., s. 169.
93) Tamté_.
94) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 32, inv. č .1, Pamětní kniha 1917-23.
95) 50 let st°edního školství v Ho°ovicích, s. 17.
96) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 34, inv. č. B 30, Stanovy.
97) Monografie, IV., s. 204.
98) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 32, inv. č. 1, Pamětní kniha 1917-1923.
99) Myšleno nadšení ze vzniku republiky.
100) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 32. inv. č. 1, Pamětní kniha 1917-1923
101) Tamté_.
102) Tamté_.
103) Tamté_.
104) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 33, inv. č. 133.
105) Národní listy č. 307, 9. 11. 1922.
106) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 34, inv. č. B 53.
107) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 32, inv. č. 3, Pamětní kniha II.
108) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 32, inv. č. 1, Pamětní kniha I.
109) SOkA Beroun, fond Krajinský spolek Valdek, kart. 33, inv. č. 250/29.
 
 

Související Geografické celky

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':