Texty: Jana ALBRECHTOVÁ: Životopis a činnost v amatérském divadle

Životní osudy: Divadelní činnost:


nar. 21. 11. 1938 v HK r. 1943 aktivní sledování činnosti mých rodičů
dětství v Šachově (zejména inscenace Naši furianti, kde tatínek hrál
u Borohrádku Buška, maminka režie tatínka)

obecná škola 1944 – 49 veřejná vystoupení v recitaci, prvé setkání
(5 tříd) s loutkovým divadlem - okouzlení
Šachov,
pak Kostelec nad Orlicí

tzv. střední škola účinkování v dívčím pěveckém sboru jako 3. hlas (alt)
(dnes 6. – 9. třída) - účast v okres. soutěži, záliba v recitaci pokračuje,
1949 – 53 okouzlení divadlem amatérů v Kostelci n. Orl. (jako divačka)

jedenáctiletá stř. škola během tří let asi 25 veřejných vystoupení (převážně
Kostelec nad Orlicí recitace a uvádění student. pořadů). 1955 prvý
záskok v am. divadle stará uklízečka v Lutowského Noční službě, r. 1956 zpěvačka v Její pastorkyni,
úmysl stát se herečkou (pojatý asi v r. 52, kdy mi bylo řečeno, že musím mít maturitu), teď krystalizuje. V lednu 1956 talentové zkoušky na AMU (nepřijata). Vzhledem k tomu, že jsem vystoupila s Dopisem Tatány Oněginovi v originále, Fr. Vnouček (porotce), mi doporučil studium na právě zřízené Vysoké škole ruského jazyka a literatury.

r. 1956 přijata do 1. ročníku Během vysoké školy vstup do právě založeného
této školy studentského souboru – obsazena do role Lidunky
(Zkratka VŠRJ – ukončena v Nerudově Prodané lásce. Spoluzaložení pěveckého
stát. zkouškami ped. směru dívčího sdružení Studentočka – repertoár ruské lidové obor ruština/čeština r. 1960) a filmové písně, dramaturgyně Larisa Demjanovičová(spolužačka), rodilá Ruska (otec pop emigroval do ČSR už před válkou).
r. 1959 vstup do KSČ Náruživé sledování profidivadla ve všech pražských divadlech, vstupné vždy co nejlevnější, proto kondice a pomoc. věd. síla na katedře lidové slovesnosti. Veřejná vystoupení s pěv. souborem (9 členů) v Praze i okolí (celkem asi 14).
Během studia účast na čs. výstavě skla v Moskvě (1959) a Československo v Moskvě a Kijevě (1960). Zhlédnuto 28 prof. představení během 2 měsíců
služby. Nadšení zejména pro Cikánské divadlo.

1. učitelské místo na ZDŠ Založení recitač. souboru a vystoupení, angažmá v
Skuhrov n. B. místním ochot. souboru, spolurežie a role Evy v
1960/61 Karvašově Meteoru.
Absolvování 1. rež. kursu při Okres. kult. Středisku (1960 – 61)





2. učitelské místo – uč. ruštiny Spoluzaložení Divadla poezie v RK (10 členů),
Střední průmyslová škola dramaturg, režie – 4 komponované pořady,
Rychnov nad Kněžnou spolupr. s dr. Veverkovou,
(SPŠS) názory Mladá poezie, Listy (k 100. výročí Boženy
1961/64 Němcové), Velevážení soudruzi potomci (satira
Majakovského), Léto, budiž pochváleno (montáž z tvorby Fráni Šrámka). Hudba – doprovod prof. Dusbaba, návštěva celkem asi 150 diváků.
Založení studentského dramat. souboru PESTRÁDA, vystoupení ve škole a 3x na veřejnosti – asi 500 diváků, vlastní texty, počet členů 12 – 25.
Od r. 1961 občas. spolupráce s estrád. částí souboru Tyl – satirická a estrádní pásma (asi 3).
1961 – 63 kurs amatérských režisérů, ved. Josef Vavřička Hradec Králové, lektoři: tehdy doc. Jan Císař, Jana Janovská, Richard Mihula, Stan. Zindulka absolutorium spolurežií Kunderovy hry Majitelé klíčů - se St. Šrůtkem, Police n. M., účast na přehlídce v Jaroměři (červen 1963).

21. 7. 1964 Samostatná režie v rychnov. souboru Tyl
sňatek s Fr. Albrechtem Neočekávaný host (podzim-zima 1963).

1964 – 66 Spolurežie Zkrocení zlé ženy + titulní role, účast na
inspektorka kultury přehlídkách ve Slatině a Chlenech – spolurežie
ONV Rychnov nad Kněžnou MUDr. Karel Ruml, hostování v Brezně (Slovensko,
Červen 1965).
1964 poslankyně MNV
Kostelec nad Orlicí Počátek práce v divadelní porotě okresu Rychnov
n. Kn. (členové např. Josef Patera z Dobrušky,
září 1965 Libuše Nováková z Týniště), porota na přehlídce
narození dcery Jany Chleny a Slatina vždy 4 představení v jedné sezoně.

3. učitelské místo Založení student. souboru ŠUT (Školní umělecké
- uč. češtiny/ruštiny těleso, rusky šut = blázen, šašek), vlastní texty -
Střední všeob. vzděl. škola, montáže nejprve ze svět. dramatiky a poezie i prózy:
pak gymnázium Kostelec n. Orl. Boccaccio, Shakespeare, Heine.. pak montáž z
1967/70 operety Mamzelce Nitouche a Čechovova
Chameleonu (Svatoušci a chameleoni), nakonec
červen 1969 vystoupení z KSČ komp. pořad z Komenského her Schola Ludus
(k 300. výr. úmrtí J. A. Komenského) – 1970 premiéra
7. července 1970 a 2 nabité reprízy, účast v kraj. soutěži. Vystoupení
narození syna se stalo záminkou k propuštění ze školství „pro neblahý vliv na mládež“.

Veřejné vystoupení na zasedání MNV
na protest proti tichému odvolání z
funkce poslankyně, čímž jsem
„pobouřila soudružskou kosteleckou
veřejnost“.
V prosinci 1970 3. místo mých svěřenců na ústřední
soutěži v přednesu ruských textů v originále (šlo o
satiru Člověk prosnulsa), což bylo na tu dobu odvážné ocenění.





Od ledna 1971 Připravována režie Dostálových Výtečníků se
(v době mé 2. mateřské dovolené) studenty ŠUTu. Režie mi byla ředitelem školy
zákaz vstupu do školy, zakázána, práci převzala výborná amatérská
odňato vedení ŠUTu. herečka z kostelec. souboru Květa Žižková. Mé
jméno nesmělo být se souborem nadále spojováno.
Zůstal myslím název studentský dramat. kroužek.

4. učitelské místo před mým Do té doby jsem působila jako poměrně častá
propuštěním bylo ještě na konferenciérka uměl. pořadů, v r. 1971 jsem nesměla
Gymnáziu v Rychnově n. Kn. být takto angažována.
ve šk. roce 1971/72, protože
ještě neskončila „ochranná lhůta“ Na gymnáziu Rychnov n. Kn. jsem připravila režijně
mé mateřské dovolené. program k 100. výročí prvých maturit, ale nesměla jsem být uvedena na plakátě, připravila jsem studenty k soutěži Puškinův památník, ale prezentováno jiným kolegou.

Na práci o klasifikaci jsem chtěla
dosáhnout doktorátu, ale byly mi
zamítnuty veškeré výzkumy, náslechy,
neposkytnuta odbor. literatura.

14. 7. 1972 bez upozornění a o
prázdninách jsem byla ze školství
propuštěna.

1972/73 bez místa. O syna se starala
babička, manžel středošk. prof. pracoval,
dcera v zákl. škole.

Sháněla jsem jakýkoli prac. poměr jako
prodavačka v Knize, jako malířka vánoč. 1972 na vybídnutí p. J. Šulce, kastelána
ozdob, jako krmička vepřů ve Výzkum. rychnovského zámku, jsem sestavila pásmo
ústavu pro chov prasat, jako uklízečka jím vybrané středověké poezie, zejm. Hynka
v Dětském vých. ústavu Kostelec (nezl. z Poděbrad, a nastudovala s rychnovskými
delikventi), všude odmítnuta, přestože ochotníky. Byli to: Eva Křížková-Žatečková,
byla volná místa inzerována. Frant. a Petr Žabečkovi, Josef Bahník,
Blanka Nunvářová-Růžičková a hudebníci
např. Jiří Rokl (bratr Rudolfa. nyní starosta
Rychnova n. Kn.). Asi 2 reprízy a premíéru
Neutržená růže zhlédlo kolem 100 diváků.
1973/77 metodička JZKP 1973 s tímto souborem režie hry dram.
Bajdžijeva Duel pod názvem Souboj. Soubor
Na základě úspěchu hry Souboj inspirován hrou dostal název Duha, premíéra
mne zaměstnal nový vedoucí JZKP umožněna v JZKP Rychnov (Jednotný
jako tzv. metodičku s neomezenou závodní klub pracujících) v dubnu 1973.
pracovní dobou i povinnostmi (např.
uklízet sál, sepsat inventář div. Souboru,
vést div. Kroužek dětí, mládeže – celkem
27 členů), postupně i konferovat veškerá
představení, založit Klub přátel hudby,
zajišťovat chod ochotnického souboru Tyl,
který se stal souborem JZKP, sestavovat Proto režie hry k 30. výr. SNP Než kohout
texty plakátů a pozvánek, distribuovat je do zazpívá (1974), účast v kraj. soutěži (uloženo
závodů, starat se o předprodej vstupenek vedoucím JZKP).
na všechny akce JZKP včetně osobní
propagace na závodech, organizovat poradenství u insc. režiséra Vl. Frieba, Vl.
nealkoholické čaje pro mládež, příp. Hofrichtera – spolurežie Fidlovačky (1977)
převzít režii a poradenství režie souboru Tyl. (100 let Tyla – Rychnov).

tvorba dětských pořadů a účinkování s dětmi v RK, na přehlídce dětského divadla
Šubertova Dobruška (1975)

tvorba 2 samost. montáží jako doplněk
předmanžel. přednášek MUDr. Mrkvičky (HK)
s div. kroužkem mladých při JZKP asi 6 vystoupení v kraji

„ve volném čase“ práce se souborem DUHA (v roce 1973 účast na Šrámkově Písku a přehlídce sov. her ve Svitavách, tam cena za dramaturgii a Eva Žatečková za nejlepší herecký výkon)

1974 spolurežie s Jos. Bahníkem – Nebožtík z Volšan (Longen) a Čekatel bolestného (V. Burian), asi 6 repríz, vítěz přehlídky, představení v Praze mělo vynést 2. účast na Šrámkově Písku, ale k tomu nedošlo
Pro velmi napjaté vztahy se
zaměstnavatelem, resp. vedoucím
JZKP jsem dala v klubu výpověď 1977 zákaz činnosti v porotách

od 1. 1. – 30. 6. 1978 jako vedoucí dětského odd. jsem s dětmi
zaměstnankyně městské knihovny připravila 3 komponované pořady k literárním
Vamberk výročím, nejzdařilejší bylo o J. Vernerovi (účast 50 dětí)

od 1. 9. 1978 zaměstnankyně
Okresního kulturního střediska v rámci úvazku jsem vytvořila seriál o
Rychnov n. Kn. – úsek metodička dějinách 15 souborů okresu podle zápisů
pro amatérské divadlo v kronikách obcí (uveřejňováno část – v Jiskře Rychnovska)

účast na semináři pro dramaturgii při
přehlídce dětských divadel v Kaplici (lektor
Zd. Josková)

od r. 1978/79 spolupráce s recit. souborem
učňovského střediska potravin (RK), účast na celost. přehlídce, ale beze mne,
prezentace pod jiným jménem

na přímluvu kolegyně Plodkové z OKS
udělen diplom (1978) za zásluhy o zájmovou uměleckou činnost v obl. am. divadla

v letech 1975 – 80 spolupráce se soubory
v Javornici (Madlenka z kovárny a obhajoba
„pokleslého žánru“ před okr. insp. kultury),
Chleny „Okénko“ – režie, konzultace představení v Rokytnici, Týništi n. Orl., Vamberku

1980 znovu přijata do školství 1980 inscenace hry J. Kákošové Sto hodin
5. učitelské místo opět na SPŠS do zatmění jako ryze ženské insc. – od režie,
Rychnov n. Kn. přes herečky až k výtvarnici
tzv. pod dozorem stranické organizace
účast v okr. přehlídce úspěšná, v kraj. neúspěšná – insc. nepostoupila (soubor Tyl Rychnov)

při SPŠS jsem založila recitační soubor Cé
(šlo vesměs o studenty ze tříd C)

veřejná vystoupení, účast v krajské soutěži Polička (1982/83)

a dram. soubor TRAPAS, vystoupení ve škole i na veřejnosti, šlo vesměs o autorské texty studentů (školní satira)

příprava studentů na Puškinův památník

v letech 1983 – 86, třikrát vítězství v kraji, účast v ústředním kole, poslední dva roky 3. místo v celostátní soutěži

obnovena spolupráce s poradními sbory, od r. 1981 opět práce v okr. příp. kraj. porotách divadla dospělých i dětí, poroty dětských recitací

1986 jsem zorganizovala včetně scénáře a režie velké vystoupení středoškoláků Rychnova (100 účinkujících gy Rychnov, SPŠS a učňovská škola, 500 diváků)

konec SPSŠ 1987 konferování amatérských pořadů
6. učitelské místo – ÚJOP
pro mimořádné napětí mezi mnou a
zástupcem ředitele, který vykonával
„dozor“ nad mým chováním, jsem dala
výpověď a na inzerát podstoupila konkurs
na Ústav pro jazykovou a odbornou režie Podivné odpoledne… - Kostelec n. Orl.
přípravu zahranič. studentů v Dobrušce
(od r. 1987 - 1990) spolupráce s klubem mládeže Rychnov n. Kn.

1990 ředitelka ÚJOP Dobruška v ÚJOP Dobruška příprava tří studentských
programů k 17. listopadu (1987, 88 a 89),
7. učitelské místo pořady pro veřejnost „Veselý zeměpis“
Obchodní akademie
a Rodinná škola účast na přehlídce mladých div. Podivné…
Kostelec nad Orlicí
1990 - 95 nárazová práce s dívkami z rodinné školy,
vlastní komponované pořady, účast na přehlídce malých forem v Havlíčkově Brodě (1993)

školní vystoupení Oživlá čítanka

s dětmi ZŠ Kostelec Král Lávra (1995)

spolupráce s učni Kostelec (vystoupení ve škole a v ZŠ Doudleby – Pohádky z krabice)



1995
odchod do důchodu
a v OA práce na část. úvazek
do r. 1997

1997
jsem připravila slavnost ke září 1997 - Tobogan času – 100 účinkujících,
100. výročí střední školy 2 reprízy, celkem 1000 diváků
v Kostelci n. Orl.

1998 – dodnes (2006) organizace pořadu pro prezentaci
spolupráce s vydavatelstvím vydavatelství v Novém Malíně (1998)
nová škola Brno, texty a korektury,
prodej učebnic po republice občasné působení v porotách

korektury v okresních novinách (Třebechovice 2004), recit. soutěž
okr. Rychnov n. Kn.
doučování dětí ze ZŠ (čeština)

2000 – 02 2004 - 05
učitelka češtiny
maturit. ročnících občasná spolupráce se zpravodajem
Centra odborné přípravy Hromada (Impuls HK), občasná recenze
(vyučenci chlaďaři)
spolupráce s redakcí Místopisu
čes. ochot. divadla
2002 červen – autohavárie,
zranění páteře, zdravotní potíže

2004 – 05
zástup za dlouhodobě nemoc.
květen 05 poslední maturity na COP

2003 – 05 občasné recenze divadelních představení
průvodcovství na zámku Častolovice ochotnických soborů, zprávy pro okresní
noviny

leden 2006
nabídla jsem spolupráci ZŠ Častolovice
v oblasti slovního a dramatického projevu dětí
inspirována mimořádně úspěšnou prezentací
projektu Cesta Evropou (2. 12. 2005)
neboť slovní projev dětí je nepoučený


Nezapsala jsem svůj vstup do SČDO r. 1970, kde jsem dokonce za spolupráci obdržela čestné uznání, velmi si vážím čestného členství ve Volném sdružení východočeských divadelníků (2004) a nezmínila další aktivity se spol. organizacemi, mládeží, dětmi (přednášky, besedy, písňové recitály s manželem – asi 30 vystoupení), krom dopisování do novin, protože jde vesměs o velmi drobnou práci, kterou asi dělal každý, kdo se „motal“ kolem ochotnického divadla.
Mám-li se ohlédnout za během let, pak mám pocit jisté tříště, neustálých začátků, občasných dokončení úspěšných projektů či inscenací a možná, že jsem byla i užitečná. (Vzpomínám na intenzívní spolupráci se souborem Zdobničan Vamberk v r. 2003, kdy připravovali oslavy 200. výročí ochotnictva a v inkriminované době jim zemřeli dva význační protagonisté – Marie Tupcová a Jaroslav Kotlář. Možná, že i mým přičiněním se režiséru a se scénáristovi Vlastovi Procházkovi přece jen podařilo plán oslav uskutečnit, vlastně na počest obou zemřelých kamarádů).
Do životopisu se samosebou nevejde nic z dalšího nelehkého života rodinného (životně drásavý soudní spor s bratrem o majetkoprávní vyrovnání a naše přestěhování z rodinného domu v Kostelci do chalupy v Častolovicích, což by zabralo dost látky k dramatickému zpodobnění), nepíšu o dalších setkáváních s nesmírně zajímavými osobnostmi (nejblíže je mi tu někdejší žák, nyní autor, režisér a úspěšný divadelník Josef Tejkl), velké množství talentovaných kolegů – vzpomenu jednu z nejtalentovanějších žákyň, členku ŠUTu Evu Křížkovou – Žabečkovou. „Literární“ pokus jsem ostatně již publikovala v souvislosti s vybídkou předčasně zemřelého člena Tyla Rychnov Vladimíra Hofrichtera.
V původním rukopise jsem dokonce zapomněla zaznamenat své členství v KSČ (1959 – 1969), období mezi mými jedenadvaceti a jedenatřiceti lety. Mé vystoupení ze strany po Husákově výzvě, že kdo s linií strany nesouhlasí (po r. 68), strana ho držet nebude a posudek si píše každý sám, mělo ovšem za následek mé propuštění ze zaměstnání, později dokonce i vyvíjení tlaku na to, abych přestala pracovat v ochotnickém divadle, neboť jsem údajně prostřednictvím toho „neblaze ovlivňovala mládež“. Tak ostatně zněl dopis MV KSČ či koho, na jehož základě jsem byla ze školství propuštěna a bylo děláno všechno pro to, abych nedostala dost dlouhou dobu žádné zaměstnání. A bylo to shodou okolností ochotnické divadlo – má inscenace Bajdžijevova Duelu v r. 1973, které mi pomohlo práci najít: nově ustavený vedoucí kulturního zařízení v RK si mne vyhlédl jako „metodičku pro ZUČ (a dívku pro všechno), když mne pozoroval při zkouškách v jeho zařízení a testoval prý „mou schopnost práce s lidmi“ (!). Líčit, co všechno jsem zažila jako ona metodička, to by vydalo na samostatnou „filmovou povídku“, jakýkoli suchý výčet je nesdělitelný.
Divadlo a práce s mladými lidmi, které jsem pak v tomto zařízení měla až nad hlavu v rámci svého „úvazku“ (pracovní smlouva byla velmi neurčitá), mi ovšem dovolovaly kompenzovat trable života a svým způsobem ventilovat pocity zmaru a deprese nad ubohostí společenského žití (mé dceři byl kvůli mně znemožněn vstup jak nejprve na gymnázium, pak – po absolvování ped. školy s internátem – vyznamenání – dokonce i na VŠ, takže povinně musela „do praxe“ a teprve pak jí bylo povoleno studium nikoli však na filosofické fakultě, kam chtěla, nýbrž na pedagogické) – to byl myslím ten nejhorší zážitek, který mne v minulém režimu potkal a způsobil, že jsem začala velmi intenzivně přemýšlet o technologii moci, která snad i podvědomě ví, jak své odpůrce ranit, zlomit, zničit. Tato tupá snaha ovládnout myšlenky může ovšem působit velmi kontraproduktivně: své odpůrce zcela mimořádně zocelí a otuží – mně v tom pomáhalo ochotnické divadlo. Zdá se tedy, že mé životní osudy jsou s ochotnickým divadlem téměř neoddělitelně propojeny, jako by šlo o velmi spojité nádoby. Ba, zdá se mi, že teď, v době zcela jiné, kdy pominuly ony neviditelné mocenské tlaky, které znehybňovaly společnost, a dennodenně tu proudí nové a nové události, konflikty, diskuse, leckdy i nekonstruktivní hádky, zdá se mi, že divadlo – má láska – ustupuje v mém životě do pozadí, jako by jeho úloha byla v mém životě nějak ukončena. Proto se věnuji hlavně psaní (do šuplíku i do novin), mou ambicí je zachytit i něco z mého života alespoň formou filmových povídek či deníků pro časy budoucí. Ale ochotnická představení, pokud mohu, navštěvuji, mám-li příležitost se k nim i vyslovuji, píšu o nich do regionálního tisku ve svém okolí (v obci), dokonce nabízím své odborné znalosti v oblasti divadelního projevu dětí a mladých k využití.
Nelze tu nevzpomenout i mé spolupráce s úžasnými lidmi kolem redakce Místopisu. Můj obdiv k nim dokonce vedl i k sepsání této mé minizpovědi, protože svůj životopis chápu jako sklíčko do pestré mozaiky osudů všech, kteří se kdy v naší zemi nějak dotkli oboru zájmové umělecké činnosti, zejména pak amatérského divadla. Je to koníček nádherný a já osobně ho přeju především dětem, neboť v téhle činnosti – jde o nesmírně syntetickou disciplínu, v jejíž realizaci lze spojit neuvěřitelné množství lidských schopností, talentu, tvůrčí práce – spatřuji nevysychající pramen lidství.

V Častolovicích 23. ledna 2006 Jana Albrechtová, v. r.