Texty: Zámečníková, P.: OTVÍRÁNÍ 2006 - Francínek a Evelínka - Deník dětské scény Trutnov 2006, č. 0

 
  Petra Zámečníková: OTVÍRÁNÍ 2006 - Deník dětské scény Trutnov 2006/0

Inscenace Francínek a Evelínka podle Polní víly Evelínky Františka Nepila je pozoruhodná z mnoha hledisek. Vedoucí Tanečního studia LIGHT při ZUŠ Na Popelce
Praha 5 Lenka Tretiagová se pokouší vyprávět příběh prostřednictvím pohybového divadla s prvky lidového i moderního tance. Skupinu zhruba třiceti tanečníků tvoří chlapci a dívky v rozmezí věku 6-17 let, což je obdivuhodné vzhledem k precizně vypracovaným choreografi ím a působivým mizanscénám. Tretiagová neopomíjí ani výtvarnou podobu inscenace, děti mají barevně sladěné kostýmy, na kterých je patrné ovlivnění folklórem, plní ale spíš jen estetickou funkci (dívky si hrají se sukněmi, s šátky...). Je to škoda, především hlavní postavy mohly být určitým výrazným znakem odlišeny, což by divákovi pomohlo orientovat se v té vířivé změti těl. Milostný příběh víly Evelínky a Francínka se postupně vyloupává z choreografi í a obrazů, krátké dialogy ústředních postav, kdy se ostatní tanečníci způsobně upozadí, střídají dlouhé taneční sekvence doprovázené reprodukovanou hudbou. Kolové tance střídají pohybové obrazy - děti vytvoří mechanickou střelnici, jedoucí vůz s koněm (malé holčičky velmi vtipně ztvárňují kolo u vozu), jindy je zas útlá dívenka „použita“ jako puška. Poněkud matoucí je začátek celého představení, který tvoří ne příliš čitelný rámec
(či spíše jeho torzo). Týká se chlapce Ondřeje, který se vydělí ze skupiny, proběhne zmatená tahanice o perníkové srdce, celý tento úvod je později přehlušen vlastním příběhem. I když v závěru dojde k jeho určitému uzavření (Ondřej dostane smířlivé políbení od víly Evelínky), rámec není srozumitelný, protože není civilní a jasný. A především není vlastně vůbec potřeba (vznikl údajně z potřeby obhájit fakt, že děti hrají milostný příběh. Domnívám se ale, že tanec či pohybové divadlo je dostačující stylizace, která umožní dětem hrát o tématu, jež jim ještě zcela nepřísluší.) Inscenace má slabinu ve srozumitelnosti příběhu, především v první třetině je trochu obtížné se zorientovat. Otazník visí například nad postavou Ondrouška, malého „amorka“, prostředníka mezi ústřední dvojicí. A také nad rozuzlením příběhu, které přichází velmi náhle. Evelínka velmi rychle odpustí svému milému, který nepřišel na schůzku, neboť mu o ní Ondroušek neřekl. Slabiny v interpretaci však leckterý divák snadno promine při pohledu na dovednost, energii a napojení celé skupiny.
 
 

Související Soubory

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':