Texty: Soprová Jana: 78. Jiráskův Hronov – jaký byl? www.scena.cz

 
  78. Jiráskův Hronov – jaký byl?
Největší a nejstarší festival amatérského divadla už máme pro tento rok za sebou. Účastníci se rozjeli do všech koutů republiky a Hronov už je zase Hronovem bez přívlastku Jiráskův. Tato oáza divadelních nadšenců, kteří se po celý týden věnují různým aspektům divadla téměř 24 hodin denně (většinou se téměř nespí a po hronovských hospůdkách zní zpěv a diskuze do ranního kuropění), je fascinující. Zahraniční hosté nám něco takového závidí. Joke Elbersová z Holandska říká: „Když jsem viděla zahajovací ceremoniál, byla jsem okouzlena, nejen tím,jak vypadal, ale také účastí nejen obyčejných lidí, ale také politických zástupců z města, kraje i z ministerstva či parlamentu. To by se u nás nemohlo stát....

Je pravdou, že ta politická reprezentace přijíždí právě jen na den zahájení. Ale aspoň to... Nicméně, vraťme se k tomu , jaký letos festival byl. Nic převratného jsme sice neviděli, přesto se objevilo mj. pár původních her, ale i zajímavých nápadů především v drobnějších žánrech. Jak říká bard festivalu, profesor DAMU Jan Císař: „Dnešní doba je charakteristická takovou pluralitou, že si každá nabídka najde své zájemce a obdivovatele. Přinejmenším vzbudí chuť k diskusi...“

Hned na počátku vzbudil takovou chuť k diskusi minimalistický kousek Žáby z pera Petra Macháčka v interpretaci jeho divadla Kámen. Nejde tu vlastně o nic více nežli o konstatování, že se ve sklepě jednoho domu přemnožily žáby, a je třeba se jich zbavit (to se po hodině nakonec podaří). O hře se mluvilo hodně a ohlasy obsáhly celou stupnici zájmu a kritiky. Byli tu nadšení zastánci tohoto typu divadla, ale i takoví, kdo jej zcela odmítli. Překvapivě kladný ohlas sklidila ŽAS Homole (výhradně ženský spolek z vesnice na předměstí Českých Budějovic), který se pustil do adaptace provorepublikové knížky Sextánky. I když dámy už dávno překročily věk svých hrdinek, nehrály parodii, ale jakousi pohádku o odvěkém nikdy nenaplněném snu všech žen, nalezení ideálního partnera (tyto ideály zde zastávaly 2D figuriny s tváření Johnnyho Deppa a Aleca Balwina).

Z nových původních českých her jsme mohli vidět Pension Františka Zborníka (DK Jirásek Česká Lípa). O dvou pánech v letech, kteří se na pozvání dostaví do pensionu Eden, aby tu vzpomínali na minulost a zároveň odhalili své možné otcovství dosud nepoznané dcery. Nostalgické rozjímání o nevyzpytatelných, a nikdy zcela nenaplněných vztazích bylo základem hry Josefa Tejkla Asteroid Bejček, odehrávající se na cestě z reálného života do nebe (tedy na hradecké hvězdárně), v interpretaci souboru Samohana. Z obou her (obě v režii autorů textu) byla příznivěji přijata druhá jmenovaná, jedním z kritiků označena dokonce za nejlepší původní český text současnosti. Výše zmiňované téma se v různých obměnách představilo na festivalu v inscenacích zahraničních hostů. Rakouští divadelníci přivezli komorní hru Felixe Mitterera Můj netvor, ve kterém mrtvý manžel pronásleduje svou ženu jako přízrak po smrti, až do té doby, kdy se s ním „smíří“. Holandský soubor pojal strastiplné sbližování mužů a žen, které je v podstatě marným snažením, v lehké nadsázce v původní hře Jeroena Flammana Zlatíčka (autor přijel i do Hronova).

Tradičně příjemné byly drobnosti jako pohádky Polní žínka Evelýnka či Hotel Beránek (obě kombinace živých herců s loutkami), kavkovský příběh HUGO rozehraný na miniscéně cedulkami na špejlích s názvy postav a věcí, či půvabnou grotesku KINO rozehrávající „souboj charakterů v hledišti kina.“

Stojí za to zmínit ještě alespoň dva osobité projekty. Jedním z nich byl Dekalog: Pygmalion. Svatba-Kar souborů J.S.T.E. Artyžok a Dred Náchod, zážitková show, odehrávající se ve starých šatnách hronovského zimního stadionu. Živé obrazy, ve kterých vždy deset diváků mělo možnost procházet několika místnostmi a v těsné blízkosti herců (či spíše figurantů) téměř ve tmě nasát atmosféru náboženských obřadů spojených se svatbou a pohřbem. Aby byla uspokojena většina diváků, hrálo se 15 minutové představení celkem 40x. Slovem k současnosti byl projekt skupiny L.S.Věk Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen, připomínající skoro dokument či reality show, kombinace zpovědí mladých u psycholožky prokládaných autorskými hudebními produkcemi. Také o tomto projektu, stejně jako o fenoménu „Zkurvené generace“ se hodně diskutovalo nejen na veřejném fóru, ale i v soukromí tj. v hospodě u vína). Je tedy pravda, že divadelní nabídka byla taková, že si každý mohl vybrat. V podstatě se ale nenašel ani jeden kus, který by byl natolik výjimečný, že by oslovil všechny stejně silně a stal se jednoznačným diváckým hitem 78. Jiráskova Hronova. A tak jako už tradičně, nejsilněji zapůsobila 4-hodinová show, která se odehrávala v Jiráskově divadle a poté v parku poslední den festivalu, v níž se předvedli frekventanti seminářů věnovaných mluvenému slovo, pohybu a tanci, pantomimě, výrobě masek ad. Jisté je, že už dnes se mnozí z účastníků těší na ten příští 79. Jiráskův Hronov.
11.8.2008 19:08:09 Jana Soprová | rubrika - Amatéři
 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':